Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

201 fotek, 10.11.2009, 124 zobrazení, 49 komentářů | architektura, města
Rejstřík objektů v historické části města Český Krumlov:
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/mesto_objekt_seznam.xml
113 fotek, 30.10.2009, 84 zobrazení, 38 komentářů | cestování, města
210 fotek, 4.3.2008, 91 zobrazení, 29 komentářů | cestování, města
Opevněné město v jižní Francii nad řekou Aude je stejně jako další místa v této oblasti spjato s náboženským hnutím katarů (albigenských). Vyznavači odlišně pojatého křesťanství tvořili na počátku 13. století značnou část místních obyvatel, proto bylo Carcassonne obléháno a posléze dobyto křižáckým vojskem. Dvojitý pás hradeb s mnoha věžmi kolem středověkého Horního města pochází ze 13. století a nechal je vystavět francouzský král Ludvík IX. Svatý poté, co město definitivně podlehlo královské moci. Uvnitř hradeb bylo zachováno zcela středověké město, které bylo po dvou staletích chátrání obnoveno v 19. století.
184 fotek, 2.4.2008, 114 zobrazení, 58 komentářů | cestování, města
Středověké jihofrancouzské město, jeho podobu ovlivnila především doba, kdy zde sídlil papež se dvorem (14. století). Dominantou je mohutný gotický Papežský palác, dále je zde k vidění Malý palác, dříve sídlo biskupa, náměstí Place de l´Horloge a starobylé uličky. Na řece Rhoně najdeme legendární most St. Bénézet, který končí uprostřed řečiště - byl několikrát zničen velkou vodou a po povodni r. 1668 už zůstal torzem.
Avignon [aviňon] je starobylé město v Provence na jihu Francie, sídlo departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Leží na levém břehu řeky Rhôny, na soutoku s řekou Durance, asi 80 km SZ od Marseille a asi 80 km SV od Montpellieru . V letech 1309-1377 zde sídlili papežové, kteří uprchli z Říma. V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu (Avignonský most, papežský palác, biskupský dvůr, katedrála a hradby) zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Nálezy ukazují na osídlení místa již od mladší doby kamenné, později zde kelto-ligurský kmen Kavarů založil opevněné sídlo Auenion. Někdy kolem roku 500 př. n. l. zde postavili fokajští kolonisté z Marseille opevněný přístav a sklad zboží jménem Avenio. Kolem roku 120 př. n. l. sem přišli římští legionáři a od roku 48 př. n. l. bylo město součástí provincie Gallia Narbonensis a mělo městská práva. Přístav byl dále rozšířen a kvetoucí město přejmenováno na Colonia iulia augusta avenionesium. Ve 3. století vznikla za hradbami malá křesťanská osada a byl postaven první dřevěný most.
Roku 500 město obléhal francký král Chlodvík I., městu však přišli na pomoc římští vojáci. Avignon pak připadl Ostrogótům a Merovejcům, v roce 736 je dobyli Saracéni a o rok později je za tuto zradu potrestal král Karel Martel. Stalo se částí Provensálského království, ale už ve 12. století se přechodně prohlásilo za samostatnou republiku. Roku 1303 zde papež založil univerzitu, která se proslavila hlavně studiem práva.
Od roku 1309 se stal Avignon sídlem papežského dvora. Papežové město zvelebili a nově ohradili a roku 1348 je koupili od neapolské královny Joanny. Papežské kurii pak město patřilo až do Francouzské revoluce (1791). Kolem papežského dvora žila a působila řada umělců, hudebníků i učenců a papežská knihovna s 2 000 svazky byla tehdy největší v Evropě. Celkem v Avignonu sídlilo sedm papežů, a když se Řehoř XI. roku 1376 vrátil do Říma, sídlili zde ještě dva vzdoropapežové.
V roce 1721 postihla Avignon morová rána, která zabila asi 18 000 lidí, tedy přibližně tři čtvrtiny populace. Do 14. září 1791 patřilo město papežům, poté bylo anektováno nově vzniklou Francouzskou republikou.
U papežského dvora v Avignonu pobýval krátce Vojtěch Raňkův z Ježova, mnohem déle zde žil pražský biskup Jan z Dražic a je zde pochován Jan Milíč z Kroměříže, který zde v roce 1374 zemřel.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Avignon
52 fotek, 1.4.2008, 77 zobrazení, 18 komentářů | cestování, města
Historické město v úrodné vinařské oblasti Cotes du Rhone. Najdeme tu dvě významné římské památky - zachovalé divadlo z éry císaře Augusta, které se využívá dodnes a má skvělou akustiku, a vítězný oblouk přibližně z r. 20 n. l. Město je spjaté s dynastií vévodů oranžských založenou v době Karla Velikého, která získala později vládu v Holandsku a pocházel z ní též anglický král Vilém Oranžský (konec 17. století). Dynastie měla v erbu přííznačně - pomeranče.
Orange je francouzské město v departmentu Vaucluse na řece Eygues v údolí Rhôny v jihovýchodní Francii. Město se nachází 21 km severně od Avignonu a čítá zhruba 30 000 obyvatel. Počátky města sahají až do přelomu letopočtu pod jménem Arausio. Pro svou historickou hodnotu bylo město v roce 1981 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Roku 105 př. n. l. v krvavé bitvě u Orange porazili Kimbrové a Teutoni římské vojsko. Od roku 350 do roku 1801 bylo Orange sídlem biskupství a roku 529 se zde uskutečnila Oranžská synoda. V 16. století připadlo Oranžské knížectví vlámskému rodu Nasavských a odtud se jmenoval i Vilém I. Oranžský a další. Roku 1713 připadlo Orange po Utrechtském míru Francii.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Orange_(Francie)
96 fotek, 2.4.2008, 71 zobrazení, 54 komentářů | města
Nîmes (okcitánsky: Nimes lat. Nemausus) je město na jihu Francie, v regionu Languedoc-Roussillon, hlavní město departementu Gard. Město s bohatou historií a množstvím zejména starověkých památek leží mezi Středozemním mořem a pohořím Cévennes, v kraji, kde se od nepaměti pěstovalo víno a olivy. Nimes je sídlem vysokých škol a biskupství, od 18. století významným střediskem textilního průmyslu.
Město Nimes se v období Keltů jmenovalo Nemausos a bylo hlavním městem oblasti Volcae Arecomici v římské provincii Gallia Narbonensis. Z tohoto období pochází do dneška zachovaná "Velká věž" (Tour Magne), která byla Římany začleněna do 7 km dlouhého opevnění města. Výhodně položené město u silnice Via Domitia mělo významnou mincovnu a zhruba 25 000 obyvatel. O tehdejším významu vypovídají zachované památky jako jsou Amfiteátr, castellum, 50 km dlouhý akvadukt s mostem Pont du Gard severně od města, Maison Carrée (jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů vůbec) nebo Augustova brána.
V pozdní antice se Nimes stalo biskupským sídlem a na počátku 5. století bylo dobyto Vizigóty, kteří toto území dlouho bránili v bojích s Franky. Roku 725 dobyli Nimes Arabové, roku 752 je dobyl zpět Pipin Krátký a dlouho mu vládla místní hrabata. Roku 1228 je dobyl král Ludvík VII. a po roce 1250 připadlo definitivně k Francii. Od počátku 16. století se významná část obyvatel přiklonila k reformaci a do konce století město zažilo mnoho násilí. V 18. století zdejšímu hospodářství prospěl průplav Canal du Midi, spojující Atlantické se Středozemním mořem. Po Francouzské revoluci vypukly v kraji další kruté bouře, v průběhu 19. století však město opět prosperovalo a bohatlo.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AEmes
40 fotek, 15.6.2007, 100 zobrazení, 28 komentářů | architektura
Původní románský kostel pocházel z poloviny 13. století. Na počátku století následujícího byla k jeho severnímu boku připojena gotická kaple. Kolem roku 1375 přistavěli páni ze Rvenic dlouhý presbytář a původní loď zvýšili. V závěru století byla do kouta mezi severní kaplí a presbytář vestavěna sakristie. Interiér kostela pokryly koncem 80. let 14. století nástěnné malby. Další úpravou byla stavba nové kruchty v 17. století a náhrada zřícené románské věže novou, postavenou v duchu romantické gotiky roku 1837. V letech 1880–81 provedl puristickou restauraci Josef Mocker.
38 fotek, 15.6.2007, 71 zobrazení, 20 komentářů | architektura
Obec Dobroměřice leží 1 km severně od Loun v nadmořské výšce 180 m. Nalézá se na úpatí Českého Středohoří v Házemburské tabuli. Založena byla kolem r. 936. Z nejstarších dob se uprostřed obce zachoval kostel sv. Matouše. Tato jednoduchá, gotická stavba z lámaného kamene je připomínána od 1331. Z mnohem pozdějšího období je mohutný empírový kamenný most o 40 obloucích. Touto stavbou z roku 1814 byl nahrazen původní most spojující obec s městem Louny přes řeku Ohři.

zdroj: http://www.dobromerice.cz/
49 fotek, 7.4.2012, 50 zobrazení, 31 komentářů | města
Vysoké mýto je město ležící v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. Leží v nadmořské výšce 284 metrů na rozloze 42,07 kilometru čtverečních v místě, kde se Mlýnský potok vlévá do řeky Loučná. Spolu s pěti obcemi má přes 12.500 obyvatel.
Vysoké Mýto bylo jako kolonizační město na Trstenické obchodní stezce mezi Prahou a Olomoucí založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1262. Příkazem krále bylo kolem roku 1265 obehnáno dvěma řadami téměř 12 metrů vysokých kamenných hradeb s 25 baštami a posíleno předsunutými barbakány. Do města se vstupovalo po padacím mostě třemi branami, z nichž každá byla opatřena dvěma věžemi. Město mělo pravidelný půdorys, jádro tvořilo čtvercové náměstí o rozloze 2 hektary. Od krále město získalo právo vybírat mýto.
Od roku 1307 bylo Vysoké Mýto spolu s Hradcem Králové, Jaroměří, Chrudimí a Poličkou královským věnným městem českých královen. První majitelkou města byla Eliška Rejčka, druhá manželka Václava II. Z roku 1349 pochází první písemná zpráva o chrámu sv. Vavřince.
Význam města rychle rostl, ale byl zbrzděn roku 1421, kdy město dobyla a vypálila husitská vojska. I přes útrapy byla roku 1423 postavena radnice. Po skončení husitských válek rozvoj města pokračoval. Existence první školy je uváděna již roku 1443. Roku 1461 bylo město poškozeno velkým požárem, poškozena byla i Pražská brána.
V roce 1543 byl postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice. Stavovské povstání roku 1547 však rozvoj města zastavilo. V roce 1567 byl proveden soupis majetku, při kterém bylo zjištěno, že ve městě je asi 380 domů obývaných přibližně dvěma tisíci obyvatel. Roku 1569 vyhořela Choceňská brána. V letech 1583 – 1585 byla nedaleko kostela sv. Vavřince postavena zvonice. Byly do ní umístěny zvony z kostela sv. Vavřince, pro který byly příliš těžké.
Od roku 1614 sloužila Choceňská věž jako zvonice, později snad i jako vězení. Roku 1615 bylo v zadní části radnice zřízeno vězení. Zkázu dokonalo stavovské povstání roku 1620 a třicetiletá válka, za níž ve městě pobývala císařská armáda. Město bylo několikrát napadeno a vyplněno švédskými vojsky. Roku 1628 mělo Vysoké Mýto pouhé čtyři stovky obyvatel.
Roku 1700 město vyhořelo, poškozeny byly i všechny tři městské brány. Přesto se však ze všech ran vzpamatovalo a rozvíjelo se. Roku 1715 byl na náměstí postaven Mariánský sloup. V roce 1731 zde žilo asi 2.500 obyvatel. V polovině 18. století se ve městě usadila armáda a Vysoký Mýto sloužilo jako posádkové město. Roku 1768 byla v severozápadní baště zřízena vodárna. V roce 1774 město postihl velký požár, vyhořela i Pražská brána, ale přesto dosahoval roku 1788 počet obyvatel 3.500.
Roku 1808 byla zbořena část městského opevnění kolem bran. Při požáru roku 1816 vyhořely i brány. Litomyšlská pak byla novogoticky upravena. Ve 30. a 40. letech mělo město asi 4.500 obyvatel. V roce 1844 Choceňská brána vyhořela a byla zčásti zbořena. Zachována zůstala jen věž Karaska. Roku 1851 se Vysoké Mýto stalo centrem nově vytvořeného Vysokomýtského okresu. Roku 1862 byla zrekonstruována Klášterní bašta, v letech 1864 – 1867 byla obnovena Litomyšlská brána. Počet obyvatel postupně rostl, roku 1869 jich zde bylo již přes 6.000. Roku 1871 bylo Karlem Richterem založeno muzeum, od roku 1879 bylo ve městě gymnázium a od roku 1882 mělo k dispozici železniční spojení. Roku 1883 byly provedeny stavební úpravy Pražské brány. V roce 1890 se počet obyvatel města vyšplhal téměř k 10 tisícům. V letech 1892 – 1899 proběhla novogotická rekonstrukce kostela sv. Vavřince. Zvony ze zvonice byly přemístěny zpět a zvonice neměla využití.
Ještě v 1. polovině 20. století sloužilo město jako posádkové a do války odtud odcházelo mnoho vojáků. Město mělo díky armádě počet obyvatel více než 10 tisíc, z čehož vždy přibližně 2.000 byli vojáci. Roku 1937 byl postaven kostel Husův sbor. Po skončení 2. světové války počet obyvatel poklesl k osmi tisícům. Od roku 1958 sloužila zvonice jako galerie. Roku 1968 obsadila město několikatisícová okupační sovětská vojska. Vojska město opustila až roku 1990 a zanechala po sobě zdevastované město, které muselo být rozsáhle opraveno.

Nejstarší památkou Vysokého mýta jsou na severu a východě města dochované zbytky opevnění z roku 1265. Z této doby pochází i původně dvoupatrová a střílnami opatřená Klášterská bašta a mohutná bašta Vodárenská, jejíž čtvercový půdorys měl délku hrany 8 metrů a zdivo bylo silné 1,5 metru. Součástí opevnění byly i tři brány, které se z větší části dochovaly. Na severozápadě je to brána Pražská, dříve nazývaná také Vratislavská či Vraclavská, jejíž současná podoba je z roku 1883. Ochoz ve výšce 38 metrů nabízí výhled na město. Na severovýchodě města se dochoval pozůstatek Choceňské brány, po jejímž požáru roku 1844 a následném bourání zůstala zachována pouze věž Karaska zakončená barokní bání. Na jihovýchodě stojí brána Litomyšlská s freskou od Mikoláše Alše, která vyobrazuje sv. Jiří v boji s drakem. Na jihozápadě starého města stojí gotický trojlodní chrám sv. Vavřince ze 14. století a v jeho bezprostřední blízkosti zvonice z roku 1583. Z dalších významných památek jmenujme čtvercové náměstí, které je se svou rozlohou dvou hektarů největší v republice. Na náměstí se nachází i stará radnice z roku 1423 a Mariánský morový sloup z roku 1715 se sochami čtyř svatých a centrální sochou Panny Marie. Významný je také hřbitovní kostel Nejsvětější Trojce z roku 1543.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/vysoke-myto/
243 fotek, červenec 2006 až červenec 2007, 79 zobrazení, 49 komentářů | města
Cheb je jedním z nejstarších měst na území Čech. Jeho historie sahá až do 9. století. Poprvé je Cheb připomínán roku 1061 v listině německého krále Jindřicha IV. S tehdejší kolonizační politikou souvisí stavba prvního kamenného hradu. Roku 1157 získal Cheb jako dědictví německý císař Friedrich Barbarossa. Ten nechal starý hrad přebudovat na reprezentativní císařskou rezidenci.
V roce 1322, za vlády krále Jana Lucemburského, bylo město jako dědičná zástava definitivně připojeno k zemím Koruny české. Mělo výsadní postavení samosprávného území.
V 16. století se v katolickém Chebu začaly prosazovat vlivy protestantismu.
Roku 1634 byl v Chebu zavražděn velkovévoda Albrecht z Valdštejna. Ve 2. polovině 17. století a ve století 18. prošlo město výraznou barokní proměnou. Na výstavbě nových budov i přestavbách se podíleli významní architekti a stavitelé z celé Evropy.
Po 2. světové válce byl Cheb 40 let sevřen v železné oponě. Na přelomu 50. a 60. let 20. století prošlo historické městské jádro rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 1981 bych Cheb pro svou architektonickou jedinečnost vyhlášen městskou památkovou rezervací.
Cheb se pyšní mnoha architektonickými poklady. Jednou z nejcennějších památek je areál hradu s městským opevněním. Hrad byl postaven na místě původního slovanského hradiště z 9. – 11. století pravděpodobně ve 2. polovině 12. století. Ve 2. polovině 15. století byla k paláci přistavěna hospodářská budova, ve které byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a také část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější památkou je dvoupatrová románsko-gotická hradní kaple Sv. Erharta a Uršuly.
Spolu s klášterem byl po roce 1247 postaven Františkánský kostel. Po požáru roku 1270 byl znovu postaven a o 15 let později vysvěcen. Z původní stavby se zachovala sakristie a přilehlá část zdiva kláštera. Křížová chodba kláštera z 1. poloviny 14. století patří k necennějším památkám historického Chebu.
Na počátku 13. století byl postaven chrám, který byl stavěn jako trojlodní románská bazilika. Zachoval se u něho západní portál a spodní část věží. Po požáru roku 1742 byly na věže osazeny barokní kopule. Poslední úpravy byly provedeny roku 1864 – včetně novogotického zastřešení, které bylo zničeno v dubnu roku 1945.
Během 13. století vyrostl na místě kramářských bud a masných krámů komplex 11 domů rozdělených Kramářskou uličkou. Z roku 1472 pochází zobrazení půdorysu těchto dvou bloků domů – půdorys zůstal zachován téměř v původní podobě. Na západní straně náměstí stála třetí řada domů, která však byla zbořena. Tento komplex nazývaný Špalíček tvoří dominantu chebského náměstí.
Z konce 14. století pocházejí nejstarší zmínky o městském domě nacházejícím se v dolní části náměstí. Počátkem 17. století prošel renesanční přestavbou. Do dějin vstoupil tento dům 25. února 1634, kdy zde byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Od roku 1735 je dům ve vlastnictví města a od roku 1873 se zde nachází městské muzeum. Dodnes je v domě zachovaný gotický portál a renesanční průjezd.
Roku 1414 byl dostavěn bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou vysvěcený jako kostel sv. Bartoloměje. Koncem 2. světové války byl poškozen. V letech 1962 – 1963 byly restaurovány nástěnné malby a od roku 1997 sloužil jako výstavní síň. Poté byl navrácen řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Kostel je gotický a má neobvyklé řešení žebrové klenby, která je nesena pouze jedním centrálním pilířem.
Neopomenutelný je také nejstarší zájezdní hostinec U červeného koníčka. Od roku 1531 hostil řadu návštěvníků. Název U dvou arcivévodů získal dům až roku 1806, kdy zde bydleli rakouští arcivévodové Johann a Ludwig.
V letech 1674 – 1688 byl na místě středověkého dominikánského kostela a konventu postaven barokní kostel sv. Václava. Při jeho přestavbě byl změněn půdorys středověké stavby a hlavní průčelí bylo orientováno do Kamenné ulice.
V letech 1708 – 1712 byl postaven bývalý kostel sv. Kláry. Je jednou z nejhodnotnějších církevních památek v Chebu. Po zrušení řádu byl kostel roku 1782 odsvěcen. V současnosti se zde nachází koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění.
V letech 1723 – 1728 byla postavena radnice, která je dodnes dominantou východní strany náměstí. Svou palácovou dispozicí a sochařkou výzdobou patří k nejcennějším památkám města, ačkoli se z ní zachovala pouze část. Od roku 1962 zde sídlí Státní galerie výtvarného umění.
K dalším cenným památkám města patří Gablerův dům. Ve 2. polovině 17. století patřil dům Jezuitům, kteří nechali nad portálem umístit reliéf s postavou Panny Marie. Díky bohatě členěné a zdobené rokokové fasádě patří k nejcennějším památkám z pozdně barokní přestavby v 18. století.
Schirdingerův dům je bezpochyby nejreprezentativnější budovou na náměstí. Dokumentuje rozdílné etapy přestavby města. Svým úzkým průčelím a stupňovitým štítem dokládá podobu gotických domů středověkého Chebu. Renesanční přestavbu dokládá arkádová pavlač na nádvoří.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cheb/
58 fotek, 6.8.2007, 43 zobrazení, 50 komentářů | města
39 fotek, 28.7.2007, 50 zobrazení, 14 komentářů | města
25 fotek, 6.8.2007, 42 zobrazení, 18 komentářů | města
118 fotek, 17.9.2006, 51 zobrazení, 19 komentářů | města
Zwickau ([cvikau], česky Cvikov či Zvíkov) je okresní město ve Svobodném státě Sasko. Žije zde asi necelých 100 000 obyvatel.
154 fotek, 23.9.2006, 59 zobrazení, 2 komentáře | města
lužiskosrbsky Budyšin, německy Bautzen je neformální hlavní město Horní Lužice. K lužickosrbské menšině se hlásí maximálně 10% obyvatel, ale sídlí zde její významné instituce. Město získal 1075 český král Vratislav II. a s přestávkami zde vládli čeští králové až do roku 1635. Najdeme zde dobře zachované historické centrum na náhorní plošině nad zákruty řeky Sprévy. Můžeme vidět Starou a Novou vodárenskou věž, gotický kostel sv.Michala (1495-1520), ruiny kostela sv.Mikuláše, katedrálu sv.Petra jejíž půlka je katolická a půlka evangelická, hrad Ortenburg s muzeem Lužických Srbů a množství věží. Pozdně gotickou Mikulášovu, Miklawskou z roku 1522, Bohatou s nádherným výhledem na celé město či Serbskou wežu.
220 fotek, červenec 2006, 60 zobrazení, přidat komentář | města
Pirna (starší český název Perno) je město na Labi, ve spolkové zemi Sasko, na železniční trati mezi Drážďany a Děčínem. Historické město má přibližně 38 000 obyvatel, řadu středních škol a mnoho památek.
Místo na břehu Labe bylo osídleno od paleolitu. V 6. století se zde usídlili Slované, kteří dali městu také jméno. Po dobytí oblasti východními Franky (roku 929 byla založena Míšeň) vznikl v 11. století na vrchu hrad (dnešní Sonnenstein) a pod ním později podhradí s kostelem Panny Marie. Již ve 13. století obdrželo osídlení městské právo. V písemných pramenech je Pirna poprvé zmíněna k roku 1233. Tou dobou byla již rychle rostoucím městem, které profitovalo ze své polohy na Labi, jež bylo jednou z nejdůležitějších obchodním tras mezi míšeňským markrabstvím a Čechami.
Roku 1293 byla Pirna ovládnuta králem Václavem II., čímž se stala do roku 1405 součástí českého království. Roku 1351 sem svolal císař Karel IV. sněm šlechty, který měl rozhodnout o nesrovnalostech ohledně braniborského markrabství. V 50. letech 15. století obdržel město saský kurfiřt Friedrich II. Pirna však nadále zůstala českým lénem.
Historické jádro města je velmi dobře zachované. Na náměstí a v přilehlých ulicích je řada barokních a hlavně renesančních měšťanských domů s pozdně gotickými detaily (portály, plastiky, domovní znamení apod.). Zajímavostí jsou i veřejné kašny vytesané z jednoho kusu pískovce.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pirna

http://www.cz.pirna.de/Kultura/Mesto-Pirna/Prochazka-mestem/4153l2/
200 fotek, léto 2006, 62 zobrazení, přidat komentář | města
Roku 1168 bylo v lesnaté krajině, která patřila klášteru Altzella, nalezeno stříbro a v následujících letech se sem přistěhovalo množství horníků. Kolem roku 1175 si zde postavil míšeňský markrabí dvorec, dnešní zámek Freudenstein. Po roce 1180 bylo město založeno podle pravidelného plánu, byl založen dóm Panny Marie a kolem roku 1220 postaven kostel sv. Petra. Ve středověku byl Freiberg jedním z největších měst Míšeňska a byla zde také mincovna. Název Freiberg je poprvé doložen roku 1201, městská práva 1233. Kolem roku 1230 vznikla "Zlatá brána" (dnes na jižní straně dómu), brzy nato dominikánský a františkánský klášter a roku 1260 městská škola. Po velkém požáru byl v letech 1485-1512 znovu postaven pozdně gotický dóm a během velké konjunktury v 16. století přestavěno celé město. Většina domů v historické části města má dodnes tuto podobu. Od roku 1541 byl dóm pohřebištěm markrabské rodiny Wettinů, od roku 1550 zde byla první tiskárna a kolem roku 1550 vznikl pro účely těžby důmyslný systém rybníků a kanálů na jihu města.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Freiberg
106 fotek, léto 2007, 43 zobrazení, 28 komentářů | města
Saalfeld/Saale je město ve spolkové zemi Durynsko v Německu. Je okresním městem okresu Saalfeld-Rudolstadt, který se rozprostírá na jihovýchodě země a společně s Saalfeldem se v něm nacházejí i města Rudolstadt a Bad Blankenburg (společně mají města asi 75 000 obyvatel). Tato tři města spolupracují v rámci programu „Städtedreiecks Saalebogen“. Saalfeld leží na řece Sále, uprostřed jejích meandrů. Jihozápadně od města se zdvihá Durynská břidlicová pahorkatina. Nejznámějším turistickým cílem jsou Feengrotten (vílí jeskyně; ve skutečnosti pozdně středověké až novověké doly). Město je významné jako železniční uzel.
Saalfeld je poprvé zmiňován v roce 899 a náleží tak k nejstarším založením ve východním Durynsku. Původně zde byla karolinská královská falc. Císař Jindřich II. daroval saalfeldské panství v roce 1012 falckraběti Ezzu Lotrinskému, jehož dcera Richeza jej darovala v roce 1056 kolínskému arcibiskupství. V roce 1071 (podle jiných údajů v roce 1074) zde kolínský arcibiskup Anno II. založil benediktinský klášter sv. Petra a Pavla a díky němu se město rychle vyvinulo v církevní centrum východního Durynska. Klášter podněcoval christianizaci svého širokého okolí. O založení kláštera nás informuje dějepisec Lampert von Hersfeld, který v klášteře strávil několik týdnů. Jeho kroniky jsou po velmi dlouhou dobu jedinými písemnými prameny zmiňujícími tuto oblast. Opatství zaniklo až po roce 1526 v souvislosti s německou reformací. Poté co se Saalfeld dostal zpět do majetku Říše, získal jako čtvrté sídlo v Durynsku v roce 1208 městská práva. Dne 10. října 1806 poblíž města proběhla bitva u Saalfeldu, první větší střetnutí války čtvrté koalice v období napoleonských válek.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Saalfeld/Saale
336 fotek, srpen 2006, 65 zobrazení, přidat komentář | města
Saské město a jedno z historických středisek. Jeho počátky spadají do 10. století a od začátku byla střediskem míšeňského markrabství a sídlem biskupa (966 a 968). Slávu Míšni přinesla manufaktura na výrobu porcelánu, kterou nechal založit v roce 1710 král Augost Silný jako vůbec první porcelánku v Evropě. Tradiční výrobu i rozmanitost výrobků z míšeňského porcelánu přibližuje muzeum porcelánu, v němž se nachází i dílna, v níž je názorně předváděn výrobní postup. Městečko si uchovalo malebný středověký ráz a vévodí mu mohutný hrad Albrechtsburg s gotickým dómem. V kostele Frauenkirche se nachází porcelánová zvonkohra z roku 1929, unikátem jsou malé varhany s porcelánovými píšťalami.
257 fotek, léto 2006, 75 zobrazení, přidat komentář | města
Görlitz, česky Zhořelec, lužickosrbsky Zhorjelc, polsky Zgorzelec či zastarale Zgorzelice je okresní město v Sasku v Horní Lužici, je nejvýchodnějším městem Německa na státní hranici s Polskem.
Osada Görlitz vznikla na důležité křižovatce dvou důležitých obchodních cest: jedné vedoucí z Čech do severních hanzovních měst a královské cesty z Vratislavi do Durynska. První zmínka o osadě „villa Göerlitz“ se objevila roku 1071 v listině sestavené na popud německého císaře Jindřicha IV. v Goslaru. O pět let později (roku 1076) se osada stala českým územím a kníže Soběslav I. zde vybudoval hrad, roku 1253 však byla českým králem postoupena markraběti Ottovi III. z Brandenburgu jako věno jeho manželky Boženy, dcery Václava I. Někdy před rokem 1220 začala mít původní osada městský charakter a díky výhodné poloze a rozvíjejícímu se obchodu narůstal prudce také počet obyvatel. Roku 1329 byl Görlitz opět přičleněn ke Království českému a za vlády Karla IV. se těšil jeho přízni. V letech 1346–1396 byl Görlitz samostatným vévodstvím, sdruženým společně s městy Žitava, Löbau, Budyšín, Kamenz a Lubań v Lužické Šestiměstí. Poté se stal součástí české korunní země Horní Lužice až do třicetileté války.
Město bylo za třicetileté války obleženo a vydrancováno, po jejím skončení připadlo Pražským mírem v roce 1635 Sasku. V letech 1691, 1717 a 1724 bylo město zpustošeno požáry. Po napoleonské válce bylo roku 1815 město přičleněno k Prusku a stalo se částí provincie Slezsko. Během války město ztratilo své obchodní kontakty a význam, obojí získalo až za starosty Gottloba Ludvíka Demiania v letech 1833–1846. V této době prošlo město značnými změnami: byly zbořeny 600 let staré hradby a začala výstavba předměstí.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6rlitz

Komentáře

přidat komentář