Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

85 fotek, 14.9.2014, 238 zobrazení, 205 komentářů | architektura, cestování, města
Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Ves se pomalu rozvíjela v opevněné město. Od 13. století také zřejmě vznikal propracovaný podzemní systém, který sloužil nejen jako odvodňovací, ale zároveň i jako obranný systém města. Město výrazně ovlivnilo 14. století. Tehdy patrně došlo k rozšíření starší opevněné kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství.
Mezi těmito náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Věž byla postavená v letech 1503-1549 pod vedením mistra Michala na místě bývalé sakristie kostela. Stavba byla provedena za velkého přispění cechu soukenického a stala se významnou dominantou města. Barokní přilbová střecha pak pochází z doby po požáru v roce 1750. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika o dvou polích křížové klenby a pětibokém závěru, budovaná od pol. 14. století do roku 1521, se střední lodí, zaklenutou až v 15. stol., kruchta pochází ze 17. stol., počátkem 18. stol. pak byly přistavěny barokní kaple.
Po celé délce severního a části jižního okraje města pak vznikly boční ulice s řadou malých domků ( Jana Švermy a B. Němcové). Dodnes se zachovaly části městského opevnění a dvě ze tří městských bran. Od konce 15. století pak bylo v okolí Slavonic zakládáno mnoho rybníků. V 16. století prožívalo město hospodářský rozkvět, došlo také k přestavbě všech domů na obou náměstích. Podoby domů se dochovaly až dodnes.Je možno zde shlédnout sklípkové klenby, průčelí domů s typickými štíty odvozené z italské renesance, cechovní místnosti s nástěnnými malbami. Nelze také zapomenout na bohatou sgrafitovou výzdobu (vedle psaníčkových sgrafit lze spatřit i složité figurální scény). Po roce 1600 stavební činnost ve Slavonicích ustala. Těžké doby zažilo město za třicetileté války. V roce 1575 mělo město 156 měšťanských domů z toho 28 na předměstí, po roce 1624 bylo ze 164 domů 73 pustých nebo vypálených. V roce 1680-1681 zdecimoval Slavonice mor. Z útrat a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Ale ne tak docela. 27. března 1750 město poškodil velký požár, zničil 44 domů a velkou část obou náměstí spolu s věží. V roce 1902 bylo vybudováno železniční spojení na lokální dráze s Telčí. V 19. a 20. století došlo k boření částí městského opevnění, stará radnice ze 14. stol. byla nahrazena novou. Od konce 50. let 20. stol. byly památky restaurovány. Pro svou ojedinělost bylo město 31.8.1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

zdroj: http://www.i.slavonice-mesto.cz/historie-mesta/d-2547/p1=25044
161 fotek, 13.9.2014, 144 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, města
Nejstarší historie města je spojena se Zlatou stezkou, která tudy procházela. Z konce 11. století pravděpodobně pochází románské základy kostela sv. Petra a Pavla. První písemné zprávy o Starých Prachaticích pochází ze 2. poloviny 12. století. Tehdy obec kníže Vratislav I. daroval vyšehradské kapitule. Dnešní Prachatice začaly vznikat okolo poloviny 13. století.
Jižně od osady bylo po roce 1310 založeno vyšehradským proboštem městečko. Bylo vybudované kolem velkého náměstí. Téměř současně se založením městečka byla započata stavba kostela sv. Jakuba. Od samého počátku bylo městečko velmi bohaté. Již roku 1323 udělil probošt vyšehradské kapituly Jan městečku různá práva. Především Prachatice měly právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. K právům konání trhů přibylo roku 1382 právo solného skladu. V roce 1399 stejné privilegium obdržel také bavorský Pasov a tím byla určena Zlatá stezka. Všechno zboží přivážené z Bavorska muselo projít Prachaticemi a ty stále bohatly.
Před husitskými válkami byly městské domy především dřevěné. Město mělo pouze valové opevnění s palisádami, ale již stály obě brány – Dolní (Píseckou) a Horní (Pasovskou). Rozvoj města byl zastaven až husitskými válkami. K prvnímu, ale neúspěšnému, dobývání došlo již koncem dubna 1420. Při dalším dobývání dne 12. listopadu téhož roku však husité město opravdu dobyli a zcela vyplenili. Později uznali obyvatelé Prachatic za krále Zikmunda Lucemburského a v polovině prosince 1436 se Prachatice staly královským městem. Zikmund postupně obnovil všechna privilegia, ale již o rok později bylo město zastaveno Janu Smilovi z Kremže. Ten byl roku 1439 zajat Oldřichem z Rožmberka a v roce 1447 byl popraven. Město se tak stalo majetkem Oldřicha. Krátce poté získali město Rabštejnové a roku 1493 ho koupil Jan z Roupova.
Od roku 1501 byli majiteli Prachatic Rožmberkové. Za jejich vlády nastal největší rozvoj města. Roku 1507 postihl město velký požár a poté bylo ve městě postaveno mnoho renesančních domů. Část náměstí byla zastavěna dlouhým blokem domů. Až roku 1513 byla zcela dokončena vleklá stavba kostela sv. Jakuba. Kolem roku 1520 bylo město obehnáno druhou, přesunutou linií hradeb s půlválcovitými dělovými baštami. V roce 1569 daroval Vilém z Rožmberka městu starou tvrz a na jejím místě byla v následujících dvou letech postavena radnice.
Rožmberkové drželi Prachatice s malými přestávkami až do roku 1601, kdy je Petr Vok prodal císaři Rudolfovi II. Tehdy se město podruhé stalo královským. Roku 1620 obyvatelé města přislíbili věrnost králi Fridrichu Falckému a město bylo poté obléháno. K dobytí města došlo až po půl roce. Po bitvě na Bílé hoře navíc město ztratilo všechna privilegia a dostalo se do držení Eggenberků. Roku 1641 se u bran města zastavili Švédové. V roce 1647 navíc bylo město postiženo morovou epidemií. V roce 1706 byl v Prachaticích zrušen výnosný solný sklad. Postupně také klesal význam Zlaté stezky a Prachatice již definitivně ztratily svou slávu.
Roku 1832 postihl město rozsáhlý požár. Přesto nedošlo k výraznějším stavebním úpravám města a to si tak do dnešních dní zachovalo sou renesanční tvář.
Prachatice patří k nejlépe zachovalým městům v naší republice. Historické jádro si dodnes uchovalo svou renesanční podobu – renesanční domy uzavřené městskými hradbami. Proto bylo roku 1981 město vyhlášeno Městskou památkovou rezervací.
Město se pochopitelně může pyšnit velkým množstvím historických památek. Dominantu města tvoří gotický děkanský kostel sv. Jakuba (vpravo). Pochází ze 2. poloviny 14. století a je nepochybně nejcennější památkou města. Svou současnou podobu získal v 16. století. Až roku 1832 byla dokončena jižní věž kostela, severní zůstává nedokončená.
Ve 2. polovině 14. století začaly vznikat hradby. Tehdy se jednalo o valy s dřevěnými sruby. V 1. polovině 15. století byly postaveny hradby kamenné, které byly v 16. století rozšířeny o druhý pás hradeb. Jejich součástí byly také dvě brány. Brána Dolní se nazývala Písecká (vlevo). Roku 1493 byla přestavěna. Nachází se v ní vyobrazení rožmberského jezdce z roku 1569. Druhá brána se nazývá Horní nebo také Pasovká. Tato brána byla v polovině 19. století snesena.
Z let 1570 – 1571 pochází budova staré radnice s čp. 1. Autorem této renesanční budovy byl neznámý rožmberkský stavitel. Na průčelí se nachází původní malby.
Budova Nové radnice čp. 2 – 4 byla postavena v novorenesančním slohu ve 2. polovině 19. století. Má fasádu zdobenou obrazy provedené technikou chioroscuro.
K dalším významným památkám patří celá řada domů. Na Velkém náměstí se kromě zmiňovaných radnic nachází také tzv. Knížecí dům čp. 9. Dům čp. 29 má sgrafitové průčelí a atiku. Jedná se o literátskou školu. Dům čp. 41 je tzv. Rumpálův dům. Má barevné sgrafity znázorňující bitevní vřavu. Dům čp. 44 má původní sklepy, kde se v současnosti nachází čajovna, čp. 45 je bývalá solnice. Nachází se zde zbytky renesančních maleb z let 1572 – 1611. Renesanční Husův dům čp. 71 má sgrafity, atiku a interiéry se síťovou klenbou. Na Kostelním náměstí se nachází domy s čp. 28 a 29. Zaujmou jejich štíty s cimbuřím a sgrafitová výzdoba. Mezi Velkým a Kostelním náměstím se nachází Sitrův dům. V tomto domě čp. 13 sídlí Prachatické okresní muzeum. Jeho expozice jsou zaměřeny na historii města a okolí, zdejší minerály a šumavské sklo. Dalším zajímavým domem je čp. 178. V tomto domě se nachází Muzeum krajky. Tzv. Bozkovský dům čp. 184 má na fasádě rožmberského jezdce.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/prachatice/
180 fotek, 13.9.2014, 126 zobrazení, 93 komentářů | architektura, cestování, města
V 10. století patřil zdejší kraj kapitule pražského kostela u sv. Víta. Hranice vyžadovaly husté osídlení i dopravní spoje. Roku 1174 zde byly vybudovány vesnice a samoty. Jedna z osad dostala název Windberg. Roku 1195 byl na místě Windbergu vybudován bavorským hrabětem Albrechtem III. z Luku stejnojmenný hrad. Ten sloužil na ochranu Zlaté stezky.
Karel IV. nechal v okolí za účelem obrany postavit další hrady. Nad soutokem Třeštilky a Křesánovské postupně vzniklo důležité tržní středisko oblasti. Albrechtem IV. byla také zřízena Zlatá stezka. Po jeho smrti připadlo vimperské panství do rukou jeho nevlastního bratra Otty. Roku 1252 opět připadlo české koruně. Český král Otakar II. však později daroval Vimperk svému věrnému služebníku Purkartovi z Janovic.
Od krále Karla IV. obdržel 20. července 1359 Petr z Janovic listinu, která ho opravňovala k držení hradu Wimberka, města Vimperka a dalších statků. Jeho potomci zchudli a panství prodali v roce 1369 bohatému pražanovi Rothlöwovi. Od něj získal roku 1378 panství rytíř Kaplíř ze Sulevic.
Roku 1419 vyhnali husité ze zdejší oblasti Němce. Za odpor lehlo roku 1423 město popelem. Téměř okamžitě proběhla nová výstavba a již roku 1424 dostalo město od Konráda Kaplíře ze Sulevic několik privilegií. Později daroval král Jiří z Poděbrad Vimperk Mikuláši a Petru Kaplířovi. V té době Vimperk nebyl opevněn a při Petrových bojích s katolickým biskupem pasovským byl 18. září 1468 Bavory dobyt a vypálen. Vimperk však byl obnoven. Byla upravena tzv. Vlčkova věž a na severní straně bylo vybudováno předsunuté opevnění s velkou kruhovou věží nazývané Házelburk. Dne 24. dubna 1479 byl Vimperk povýšen na město. Poté bylo celé město řádně opevněno. V 15. století zde také byla zprovozněna první tiskárna v Čechách, kterou založil potulný tiskař Jan Alcraw. Pro rok 1485 zde byl vytištěn první český kalendář. Roku 1494 prodali Kuplířové panství i s městem rytířům z Malovců a Hradce.
Za války českých protestantů proti králi Ferdinandu I. roku 1547 bylo panství vydáno králi. V roce 1553 byl Vimperk králem Ferdinandem prodán Jáchymu z Hradce. Jáchymovi však majetek v roce 1554 odcizil Vilém z Rožmberka.
Vilémův bratr Petr Vok z Rožmberka ho prodal roku 1601 Volfovi Novohradskému z Kolovrat. Ten byl při povstání roku 1618 na straně Českých bratří a proto mu byl hrad roku 1619 zabaven. Téhož roku bylo město s hradem za cenu zboření hlavního hradu dobyto zpět. V letech 1622 – 1624 byl na místě hradu postaven Jáchymem Novohradským z Kolovrat zámek. Ten však musel roku 1630 Vimperk prodat Oldřichovi, knížeti z Eggenberga. V roce 1665 vypukl ve měste požár, který zachvátil i zámek. Ten poté dlouho chátral.
Rod Eggenbergů vlastnil Vimperk až do roku 1719. Po vymření rodu přešlo v roce 1719 panství dědictvím na rod Schwarzenberků. Ti se zasloužili o barokní úpravu zámku v letech 1728 – 1734.
Roku 1857 způsobil úder blesku další požár. Z tohoto důvodu proběhla koncem 19. století poslední rozsáhlá přestavba zámku.
Majetkem rodu Schwarnzenberků bylo panství až do roku 1947, kdy jej na základě Benešových dekretů převzal stát. V roce 1991 koupilo zámek ministerstvo životního prostředí ČR.
Vimperk je město mající velké množství památek. Nejvyhledávanější je nepochybně zámek, ve kterém se nachází vlastivědné muzeum s expozicemi sklářství, knihtisku, historie města a Správy Národního parku a CHKO Šumava. Součástí zámku je také Vlčkova věž s gotickou klenbou a také předsunutá dělostřelecká bašta severně od historického jádra hradu nazývaná Házelburk.
K dalším památkám patří kostel sv. Bartoloměje ze 13. století a kostel Navštívení Panny Marie ze 14. století, který uzavírá dolní část náměstí. Další pozoruhodností je pozdně gotická Městská zvonice z roku 1500. V Inocencově ulici se nachází srubové domy typické šumavské lidové architektury z 18. století. Neopomenutelná je také Černá zámecká brána, dům U Jelena a hlavně středověké náměstí se secesními domy a dvěma kašnami. Ve městě se nachází také Minimuzeum Zlaté stezky v gotickém sklepení pod městským informačním střediskem.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/vimperk/
117 fotek, 28.6.2013, 109 zobrazení, 37 komentářů | architektura, města
Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).
V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna) přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky, nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod.

zdroj: http://www.telc.eu/turista_a_volny_cas/historie

Podle barokní legendy, zaznamenané koncem 18. století Janem Pavlem Bílkem, měly počátky města sahat do poloviny srpna 1099. Tehdy moravský markrabě Otta II. založil jako výraz vděčnosti za vítězství v souboji s knížetem Břetislavem kapli Panny Marie na dnešním telčském předměstí Staré Město.
Podle současného stavu poznatků sahají skutečné počátky Telče do přelomu 12. a 13. století. Tehdy se zde nalézala slovanská osada. Na vyvýšenině nad ní měl místo zeměpanský dvorec, jemuž vévodil románský kostel s věží. V průběhu 13. století se osídlení dále rozvíjelo. Rozšířilo se i na území dnešního Náměstí Zachariáše z Hradce a staroměstského předměstí.
V květnu 1339 přešla celá lokalita z majetku Jana Lucemburského do rukou Oldřicha III. z Hradce. Tato změna byla významným impulsem dalšího rozvoje. Telč se v polovině 50. let 14. století právně konstituovala a stala se městem. Nové vrchnosti přestal vyhovovat zastaralý dvorec a proto si v severním rohu městské zástavby začala budovat gotický hrad. V jeho bezprostřední blízkosti vznikl v letech 1360 - 1370 farní chrám sv. Jakuba. Zároveň bylo postaveno nové opevnění, které sestávalo z kamenných hradeb, dvou bran a soustavy propojených rybníků. Pod hladinou rybníků zanikla původní slovanská osada, ostatní obydlí vně hradeb vytvořila základ pro budoucí telčská předměstí. Městské jádro se od té doby nacházelo uvnitř pevných hradeb. Na jeho území začaly vznikat první stavby, obklopující protáhlé tržiště, dnešní Náměstí Zachariáše z Hradce. Gotický tvar města je dodnes patrný. Dynamický rozvoj Telče roku 1386 zbrzdil požár, jemuž padl za oběť farní chrám s farou a další téměř tři desítky domů.
Následky požáru přiměly hradeckou vrchnost k vydání prvního privilegia městu, ale ani počátek 15. století do města klid nepřinesl. Během tažení Jana Hvězdy z Vícemilic na podzim 1423 byly zřejmě některé stavby poškozeny. Přesto se Telč v listopadu 1437 stala kulisou pro pobyt císaře Zikmunda Lucemburského. Teprve polovina 15. století znamenala uklidnění. Upravoval se panský hrad a svatojakubský farní chrám. Zásluhou Jindřicha IV. z Hradce je pozdně gotické umění v Telči přítomno na mnoha místech. Pozdně gotické období ukončil opět požár, který její vnitřní část postihl roku 1530. K přestavbám měšťanských domů docházelo mezi léty 1535 - 1555, zásadní impuls přinesl do města jeho nový majitel Zachariáš z Hradce. Telč i s přilehlým panstvím získal od svého staršího bratra Jáchyma rodovou úmluvou v září 1550. Brzy poté podnikl cestu do severní Itálie, odkud si přivezl zálibu v renesanční architektuře. V jejím duchu nechal přestavět a zvětšit své zámecké sídlo, které se tak stalo jedním z největších skvostů renesanční architektury v českých zemích. Do dnešních dnů si renesanční tvář uchovala řada domů stojících na náměstí, které získaly podloubí a novou podobu štítů. Telč se stala sídlem děkanství. Kromě Telče stál Zachariáš z Hradce i u renesančních přestaveb nedalekých Slavonic či loveckého zámečku Roštejn, krajinu obohatil novými rybníky.
Po vymření pánů z Hradce se majiteli Telče stali Slavatové z Chlumu a Košumberka. V jejich čele stál Vilém Slavata, který pomohl městu přečkat třicetiletou válku bez větších ztrát. Roku 1650 vymohl na císaři Ferdinandu III. nový znak pro Telč, který se používá dodnes. Manželka Vilémova syna Jáchyma Oldřicha Františka, rozená hraběnka z Meggau, po úmrtí manžela zastávala v letech 1648 - 1657 úřad hofmistryně budoucího českého krále a císaře Leopolda I. V květnu 1651 založila v Telči jezuitskou kolej, k níž brzy přibyly další budovy. Uvnitř hradeb tak vznikl rozsáhlý komplex řádových staveb. Ještě ve druhé polovině 17. století došlo k úpravám a budování. Od sklonku 17. století Telč náležela do vlastnictví nových majitelů. Poslední potomek Slavatů Jan Karel Jáchym odmítl převzít rodové dědictví. Tak získali město Lichtensteinové-Kastelkorni.
K nejvydařenějším dílům náleží barokní poutní cesta Na Dlážkách, která okolo poloviny 18. století spojila centrum města se staroměstským předměstím. V baroku doznala konečné podoby řada průčelí měšťanských domů. V 60. letech 18. století Telč získali Podstatští z Lichtensteina. Již od sklonku 18. století se Telč orientovala na rozvoj školství.
Druhá polovina 19. století dala v Telči vyniknout řadě pozoruhodných osobností. První vlaky do Telče přijely roku 1898.
V rukou Podstatských zůstala až do roku 1945. Na bohatý historický, umělecký a architektonický odkaz se snažila navázat i socialistická správa. Svou pozornost zaměřila především na historické jádro Telče, tedy zámek a domy obklopující náměstí. Roku 1970 prohlásilo Ministerstvo kultury toto území za Městskou památkovou rezervaci. Snaha uchovat svěřené dědictví patří k prioritám i v nejnovější době. Tyto aktivity podpořilo roku 1992 zařazení Telče na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O tři roky později byl Státní zámek prohlášen Národní kulturní památkou a telčské předměstí Staré Město, unikátní celek lidové architektury sklonku 18. a 19. století s barokním komplexem kostela Matky Boží, špitálu a kaple sv. Rocha, se v témž roce stalo památkovou zónou.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/telc/
122 fotek, 7.3.2013, 91 zobrazení, 29 komentářů | architektura, cestování, města
85 fotek, 7.9.2014, 110 zobrazení, 85 komentářů | architektura
Kostel sv. Jakuba Většího vznikal postupně mezi lety 1477 a 1606. Představuje přechod od pozdní gotiky ke goticko-renesančnímu stylu. V interiéru jsou plastiky ve stylu saské renesance.
60 fotek, 7.9.2014, 125 zobrazení, 57 komentářů | architektura
Kostel sv. Václava je dvojlodní halový kostel s trojboce uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží v západním průčelí. Stavba pochází z let 1573 – 1574. Staviteli kostela byli bratři Bedřich a Jindřich Abrahám ze Salhausenu.
42 fotek, 7.9.2014, 127 zobrazení, 46 komentářů | architektura
Kostel svatého Floriána postavil pro Rudolfa III. z Bünau Hans Boge z Pirny v letech 1597 až 1601. Nachází se v těsné blízkosti zámku a je postaven ve stylu saské renesance. Do roku 1627 byl luterský, poté katolický.
309 fotek, květen 2010 až červen 2017, 107 zobrazení, 36 komentářů | architektura, města
201 fotek, 10.11.2009, 125 zobrazení, 49 komentářů | architektura, města
Rejstřík objektů v historické části města Český Krumlov:
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/mesto_objekt_seznam.xml
113 fotek, 30.10.2009, 84 zobrazení, 38 komentářů | cestování, města
210 fotek, 4.3.2008, 92 zobrazení, 29 komentářů | cestování, města
Opevněné město v jižní Francii nad řekou Aude je stejně jako další místa v této oblasti spjato s náboženským hnutím katarů (albigenských). Vyznavači odlišně pojatého křesťanství tvořili na počátku 13. století značnou část místních obyvatel, proto bylo Carcassonne obléháno a posléze dobyto křižáckým vojskem. Dvojitý pás hradeb s mnoha věžmi kolem středověkého Horního města pochází ze 13. století a nechal je vystavět francouzský král Ludvík IX. Svatý poté, co město definitivně podlehlo královské moci. Uvnitř hradeb bylo zachováno zcela středověké město, které bylo po dvou staletích chátrání obnoveno v 19. století.
184 fotek, 2.4.2008, 114 zobrazení, 58 komentářů | cestování, města
Středověké jihofrancouzské město, jeho podobu ovlivnila především doba, kdy zde sídlil papež se dvorem (14. století). Dominantou je mohutný gotický Papežský palác, dále je zde k vidění Malý palác, dříve sídlo biskupa, náměstí Place de l´Horloge a starobylé uličky. Na řece Rhoně najdeme legendární most St. Bénézet, který končí uprostřed řečiště - byl několikrát zničen velkou vodou a po povodni r. 1668 už zůstal torzem.
Avignon [aviňon] je starobylé město v Provence na jihu Francie, sídlo departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Leží na levém břehu řeky Rhôny, na soutoku s řekou Durance, asi 80 km SZ od Marseille a asi 80 km SV od Montpellieru . V letech 1309-1377 zde sídlili papežové, kteří uprchli z Říma. V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu (Avignonský most, papežský palác, biskupský dvůr, katedrála a hradby) zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Nálezy ukazují na osídlení místa již od mladší doby kamenné, později zde kelto-ligurský kmen Kavarů založil opevněné sídlo Auenion. Někdy kolem roku 500 př. n. l. zde postavili fokajští kolonisté z Marseille opevněný přístav a sklad zboží jménem Avenio. Kolem roku 120 př. n. l. sem přišli římští legionáři a od roku 48 př. n. l. bylo město součástí provincie Gallia Narbonensis a mělo městská práva. Přístav byl dále rozšířen a kvetoucí město přejmenováno na Colonia iulia augusta avenionesium. Ve 3. století vznikla za hradbami malá křesťanská osada a byl postaven první dřevěný most.
Roku 500 město obléhal francký král Chlodvík I., městu však přišli na pomoc římští vojáci. Avignon pak připadl Ostrogótům a Merovejcům, v roce 736 je dobyli Saracéni a o rok později je za tuto zradu potrestal král Karel Martel. Stalo se částí Provensálského království, ale už ve 12. století se přechodně prohlásilo za samostatnou republiku. Roku 1303 zde papež založil univerzitu, která se proslavila hlavně studiem práva.
Od roku 1309 se stal Avignon sídlem papežského dvora. Papežové město zvelebili a nově ohradili a roku 1348 je koupili od neapolské královny Joanny. Papežské kurii pak město patřilo až do Francouzské revoluce (1791). Kolem papežského dvora žila a působila řada umělců, hudebníků i učenců a papežská knihovna s 2 000 svazky byla tehdy největší v Evropě. Celkem v Avignonu sídlilo sedm papežů, a když se Řehoř XI. roku 1376 vrátil do Říma, sídlili zde ještě dva vzdoropapežové.
V roce 1721 postihla Avignon morová rána, která zabila asi 18 000 lidí, tedy přibližně tři čtvrtiny populace. Do 14. září 1791 patřilo město papežům, poté bylo anektováno nově vzniklou Francouzskou republikou.
U papežského dvora v Avignonu pobýval krátce Vojtěch Raňkův z Ježova, mnohem déle zde žil pražský biskup Jan z Dražic a je zde pochován Jan Milíč z Kroměříže, který zde v roce 1374 zemřel.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Avignon
52 fotek, 1.4.2008, 77 zobrazení, 18 komentářů | cestování, města
Historické město v úrodné vinařské oblasti Cotes du Rhone. Najdeme tu dvě významné římské památky - zachovalé divadlo z éry císaře Augusta, které se využívá dodnes a má skvělou akustiku, a vítězný oblouk přibližně z r. 20 n. l. Město je spjaté s dynastií vévodů oranžských založenou v době Karla Velikého, která získala později vládu v Holandsku a pocházel z ní též anglický král Vilém Oranžský (konec 17. století). Dynastie měla v erbu přííznačně - pomeranče.
Orange je francouzské město v departmentu Vaucluse na řece Eygues v údolí Rhôny v jihovýchodní Francii. Město se nachází 21 km severně od Avignonu a čítá zhruba 30 000 obyvatel. Počátky města sahají až do přelomu letopočtu pod jménem Arausio. Pro svou historickou hodnotu bylo město v roce 1981 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Roku 105 př. n. l. v krvavé bitvě u Orange porazili Kimbrové a Teutoni římské vojsko. Od roku 350 do roku 1801 bylo Orange sídlem biskupství a roku 529 se zde uskutečnila Oranžská synoda. V 16. století připadlo Oranžské knížectví vlámskému rodu Nasavských a odtud se jmenoval i Vilém I. Oranžský a další. Roku 1713 připadlo Orange po Utrechtském míru Francii.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Orange_(Francie)
96 fotek, 2.4.2008, 78 zobrazení, 54 komentářů | města
Nîmes (okcitánsky: Nimes lat. Nemausus) je město na jihu Francie, v regionu Languedoc-Roussillon, hlavní město departementu Gard. Město s bohatou historií a množstvím zejména starověkých památek leží mezi Středozemním mořem a pohořím Cévennes, v kraji, kde se od nepaměti pěstovalo víno a olivy. Nimes je sídlem vysokých škol a biskupství, od 18. století významným střediskem textilního průmyslu.
Město Nimes se v období Keltů jmenovalo Nemausos a bylo hlavním městem oblasti Volcae Arecomici v římské provincii Gallia Narbonensis. Z tohoto období pochází do dneška zachovaná "Velká věž" (Tour Magne), která byla Římany začleněna do 7 km dlouhého opevnění města. Výhodně položené město u silnice Via Domitia mělo významnou mincovnu a zhruba 25 000 obyvatel. O tehdejším významu vypovídají zachované památky jako jsou Amfiteátr, castellum, 50 km dlouhý akvadukt s mostem Pont du Gard severně od města, Maison Carrée (jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů vůbec) nebo Augustova brána.
V pozdní antice se Nimes stalo biskupským sídlem a na počátku 5. století bylo dobyto Vizigóty, kteří toto území dlouho bránili v bojích s Franky. Roku 725 dobyli Nimes Arabové, roku 752 je dobyl zpět Pipin Krátký a dlouho mu vládla místní hrabata. Roku 1228 je dobyl král Ludvík VII. a po roce 1250 připadlo definitivně k Francii. Od počátku 16. století se významná část obyvatel přiklonila k reformaci a do konce století město zažilo mnoho násilí. V 18. století zdejšímu hospodářství prospěl průplav Canal du Midi, spojující Atlantické se Středozemním mořem. Po Francouzské revoluci vypukly v kraji další kruté bouře, v průběhu 19. století však město opět prosperovalo a bohatlo.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%AEmes
40 fotek, 15.6.2007, 103 zobrazení, 28 komentářů | architektura
Původní románský kostel pocházel z poloviny 13. století. Na počátku století následujícího byla k jeho severnímu boku připojena gotická kaple. Kolem roku 1375 přistavěli páni ze Rvenic dlouhý presbytář a původní loď zvýšili. V závěru století byla do kouta mezi severní kaplí a presbytář vestavěna sakristie. Interiér kostela pokryly koncem 80. let 14. století nástěnné malby. Další úpravou byla stavba nové kruchty v 17. století a náhrada zřícené románské věže novou, postavenou v duchu romantické gotiky roku 1837. V letech 1880–81 provedl puristickou restauraci Josef Mocker.
38 fotek, 15.6.2007, 71 zobrazení, 20 komentářů | architektura
Obec Dobroměřice leží 1 km severně od Loun v nadmořské výšce 180 m. Nalézá se na úpatí Českého Středohoří v Házemburské tabuli. Založena byla kolem r. 936. Z nejstarších dob se uprostřed obce zachoval kostel sv. Matouše. Tato jednoduchá, gotická stavba z lámaného kamene je připomínána od 1331. Z mnohem pozdějšího období je mohutný empírový kamenný most o 40 obloucích. Touto stavbou z roku 1814 byl nahrazen původní most spojující obec s městem Louny přes řeku Ohři.

zdroj: http://www.dobromerice.cz/
49 fotek, 7.4.2012, 51 zobrazení, 31 komentářů | města
Vysoké mýto je město ležící v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. Leží v nadmořské výšce 284 metrů na rozloze 42,07 kilometru čtverečních v místě, kde se Mlýnský potok vlévá do řeky Loučná. Spolu s pěti obcemi má přes 12.500 obyvatel.
Vysoké Mýto bylo jako kolonizační město na Trstenické obchodní stezce mezi Prahou a Olomoucí založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1262. Příkazem krále bylo kolem roku 1265 obehnáno dvěma řadami téměř 12 metrů vysokých kamenných hradeb s 25 baštami a posíleno předsunutými barbakány. Do města se vstupovalo po padacím mostě třemi branami, z nichž každá byla opatřena dvěma věžemi. Město mělo pravidelný půdorys, jádro tvořilo čtvercové náměstí o rozloze 2 hektary. Od krále město získalo právo vybírat mýto.
Od roku 1307 bylo Vysoké Mýto spolu s Hradcem Králové, Jaroměří, Chrudimí a Poličkou královským věnným městem českých královen. První majitelkou města byla Eliška Rejčka, druhá manželka Václava II. Z roku 1349 pochází první písemná zpráva o chrámu sv. Vavřince.
Význam města rychle rostl, ale byl zbrzděn roku 1421, kdy město dobyla a vypálila husitská vojska. I přes útrapy byla roku 1423 postavena radnice. Po skončení husitských válek rozvoj města pokračoval. Existence první školy je uváděna již roku 1443. Roku 1461 bylo město poškozeno velkým požárem, poškozena byla i Pražská brána.
V roce 1543 byl postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice. Stavovské povstání roku 1547 však rozvoj města zastavilo. V roce 1567 byl proveden soupis majetku, při kterém bylo zjištěno, že ve městě je asi 380 domů obývaných přibližně dvěma tisíci obyvatel. Roku 1569 vyhořela Choceňská brána. V letech 1583 – 1585 byla nedaleko kostela sv. Vavřince postavena zvonice. Byly do ní umístěny zvony z kostela sv. Vavřince, pro který byly příliš těžké.
Od roku 1614 sloužila Choceňská věž jako zvonice, později snad i jako vězení. Roku 1615 bylo v zadní části radnice zřízeno vězení. Zkázu dokonalo stavovské povstání roku 1620 a třicetiletá válka, za níž ve městě pobývala císařská armáda. Město bylo několikrát napadeno a vyplněno švédskými vojsky. Roku 1628 mělo Vysoké Mýto pouhé čtyři stovky obyvatel.
Roku 1700 město vyhořelo, poškozeny byly i všechny tři městské brány. Přesto se však ze všech ran vzpamatovalo a rozvíjelo se. Roku 1715 byl na náměstí postaven Mariánský sloup. V roce 1731 zde žilo asi 2.500 obyvatel. V polovině 18. století se ve městě usadila armáda a Vysoký Mýto sloužilo jako posádkové město. Roku 1768 byla v severozápadní baště zřízena vodárna. V roce 1774 město postihl velký požár, vyhořela i Pražská brána, ale přesto dosahoval roku 1788 počet obyvatel 3.500.
Roku 1808 byla zbořena část městského opevnění kolem bran. Při požáru roku 1816 vyhořely i brány. Litomyšlská pak byla novogoticky upravena. Ve 30. a 40. letech mělo město asi 4.500 obyvatel. V roce 1844 Choceňská brána vyhořela a byla zčásti zbořena. Zachována zůstala jen věž Karaska. Roku 1851 se Vysoké Mýto stalo centrem nově vytvořeného Vysokomýtského okresu. Roku 1862 byla zrekonstruována Klášterní bašta, v letech 1864 – 1867 byla obnovena Litomyšlská brána. Počet obyvatel postupně rostl, roku 1869 jich zde bylo již přes 6.000. Roku 1871 bylo Karlem Richterem založeno muzeum, od roku 1879 bylo ve městě gymnázium a od roku 1882 mělo k dispozici železniční spojení. Roku 1883 byly provedeny stavební úpravy Pražské brány. V roce 1890 se počet obyvatel města vyšplhal téměř k 10 tisícům. V letech 1892 – 1899 proběhla novogotická rekonstrukce kostela sv. Vavřince. Zvony ze zvonice byly přemístěny zpět a zvonice neměla využití.
Ještě v 1. polovině 20. století sloužilo město jako posádkové a do války odtud odcházelo mnoho vojáků. Město mělo díky armádě počet obyvatel více než 10 tisíc, z čehož vždy přibližně 2.000 byli vojáci. Roku 1937 byl postaven kostel Husův sbor. Po skončení 2. světové války počet obyvatel poklesl k osmi tisícům. Od roku 1958 sloužila zvonice jako galerie. Roku 1968 obsadila město několikatisícová okupační sovětská vojska. Vojska město opustila až roku 1990 a zanechala po sobě zdevastované město, které muselo být rozsáhle opraveno.

Nejstarší památkou Vysokého mýta jsou na severu a východě města dochované zbytky opevnění z roku 1265. Z této doby pochází i původně dvoupatrová a střílnami opatřená Klášterská bašta a mohutná bašta Vodárenská, jejíž čtvercový půdorys měl délku hrany 8 metrů a zdivo bylo silné 1,5 metru. Součástí opevnění byly i tři brány, které se z větší části dochovaly. Na severozápadě je to brána Pražská, dříve nazývaná také Vratislavská či Vraclavská, jejíž současná podoba je z roku 1883. Ochoz ve výšce 38 metrů nabízí výhled na město. Na severovýchodě města se dochoval pozůstatek Choceňské brány, po jejímž požáru roku 1844 a následném bourání zůstala zachována pouze věž Karaska zakončená barokní bání. Na jihovýchodě stojí brána Litomyšlská s freskou od Mikoláše Alše, která vyobrazuje sv. Jiří v boji s drakem. Na jihozápadě starého města stojí gotický trojlodní chrám sv. Vavřince ze 14. století a v jeho bezprostřední blízkosti zvonice z roku 1583. Z dalších významných památek jmenujme čtvercové náměstí, které je se svou rozlohou dvou hektarů největší v republice. Na náměstí se nachází i stará radnice z roku 1423 a Mariánský morový sloup z roku 1715 se sochami čtyř svatých a centrální sochou Panny Marie. Významný je také hřbitovní kostel Nejsvětější Trojce z roku 1543.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/vysoke-myto/
243 fotek, červenec 2006 až červenec 2007, 79 zobrazení, 49 komentářů | města
Cheb je jedním z nejstarších měst na území Čech. Jeho historie sahá až do 9. století. Poprvé je Cheb připomínán roku 1061 v listině německého krále Jindřicha IV. S tehdejší kolonizační politikou souvisí stavba prvního kamenného hradu. Roku 1157 získal Cheb jako dědictví německý císař Friedrich Barbarossa. Ten nechal starý hrad přebudovat na reprezentativní císařskou rezidenci.
V roce 1322, za vlády krále Jana Lucemburského, bylo město jako dědičná zástava definitivně připojeno k zemím Koruny české. Mělo výsadní postavení samosprávného území.
V 16. století se v katolickém Chebu začaly prosazovat vlivy protestantismu.
Roku 1634 byl v Chebu zavražděn velkovévoda Albrecht z Valdštejna. Ve 2. polovině 17. století a ve století 18. prošlo město výraznou barokní proměnou. Na výstavbě nových budov i přestavbách se podíleli významní architekti a stavitelé z celé Evropy.
Po 2. světové válce byl Cheb 40 let sevřen v železné oponě. Na přelomu 50. a 60. let 20. století prošlo historické městské jádro rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 1981 bych Cheb pro svou architektonickou jedinečnost vyhlášen městskou památkovou rezervací.
Cheb se pyšní mnoha architektonickými poklady. Jednou z nejcennějších památek je areál hradu s městským opevněním. Hrad byl postaven na místě původního slovanského hradiště z 9. – 11. století pravděpodobně ve 2. polovině 12. století. Ve 2. polovině 15. století byla k paláci přistavěna hospodářská budova, ve které byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a také část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější památkou je dvoupatrová románsko-gotická hradní kaple Sv. Erharta a Uršuly.
Spolu s klášterem byl po roce 1247 postaven Františkánský kostel. Po požáru roku 1270 byl znovu postaven a o 15 let později vysvěcen. Z původní stavby se zachovala sakristie a přilehlá část zdiva kláštera. Křížová chodba kláštera z 1. poloviny 14. století patří k necennějším památkám historického Chebu.
Na počátku 13. století byl postaven chrám, který byl stavěn jako trojlodní románská bazilika. Zachoval se u něho západní portál a spodní část věží. Po požáru roku 1742 byly na věže osazeny barokní kopule. Poslední úpravy byly provedeny roku 1864 – včetně novogotického zastřešení, které bylo zničeno v dubnu roku 1945.
Během 13. století vyrostl na místě kramářských bud a masných krámů komplex 11 domů rozdělených Kramářskou uličkou. Z roku 1472 pochází zobrazení půdorysu těchto dvou bloků domů – půdorys zůstal zachován téměř v původní podobě. Na západní straně náměstí stála třetí řada domů, která však byla zbořena. Tento komplex nazývaný Špalíček tvoří dominantu chebského náměstí.
Z konce 14. století pocházejí nejstarší zmínky o městském domě nacházejícím se v dolní části náměstí. Počátkem 17. století prošel renesanční přestavbou. Do dějin vstoupil tento dům 25. února 1634, kdy zde byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Od roku 1735 je dům ve vlastnictví města a od roku 1873 se zde nachází městské muzeum. Dodnes je v domě zachovaný gotický portál a renesanční průjezd.
Roku 1414 byl dostavěn bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou vysvěcený jako kostel sv. Bartoloměje. Koncem 2. světové války byl poškozen. V letech 1962 – 1963 byly restaurovány nástěnné malby a od roku 1997 sloužil jako výstavní síň. Poté byl navrácen řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Kostel je gotický a má neobvyklé řešení žebrové klenby, která je nesena pouze jedním centrálním pilířem.
Neopomenutelný je také nejstarší zájezdní hostinec U červeného koníčka. Od roku 1531 hostil řadu návštěvníků. Název U dvou arcivévodů získal dům až roku 1806, kdy zde bydleli rakouští arcivévodové Johann a Ludwig.
V letech 1674 – 1688 byl na místě středověkého dominikánského kostela a konventu postaven barokní kostel sv. Václava. Při jeho přestavbě byl změněn půdorys středověké stavby a hlavní průčelí bylo orientováno do Kamenné ulice.
V letech 1708 – 1712 byl postaven bývalý kostel sv. Kláry. Je jednou z nejhodnotnějších církevních památek v Chebu. Po zrušení řádu byl kostel roku 1782 odsvěcen. V současnosti se zde nachází koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění.
V letech 1723 – 1728 byla postavena radnice, která je dodnes dominantou východní strany náměstí. Svou palácovou dispozicí a sochařkou výzdobou patří k nejcennějším památkám města, ačkoli se z ní zachovala pouze část. Od roku 1962 zde sídlí Státní galerie výtvarného umění.
K dalším cenným památkám města patří Gablerův dům. Ve 2. polovině 17. století patřil dům Jezuitům, kteří nechali nad portálem umístit reliéf s postavou Panny Marie. Díky bohatě členěné a zdobené rokokové fasádě patří k nejcennějším památkám z pozdně barokní přestavby v 18. století.
Schirdingerův dům je bezpochyby nejreprezentativnější budovou na náměstí. Dokumentuje rozdílné etapy přestavby města. Svým úzkým průčelím a stupňovitým štítem dokládá podobu gotických domů středověkého Chebu. Renesanční přestavbu dokládá arkádová pavlač na nádvoří.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cheb/
58 fotek, 6.8.2007, 43 zobrazení, 50 komentářů | města

Komentáře

přidat komentář