Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

95 fotek, 31.3.2012, 62 zobrazení, přidat komentář | města
Město Lipník nad Bečvou leží v údolí Moravské brány při řece Bečvě na pradávné obchodní stezce (tzv. Jantarová stezka), spojující nejen sever a jih Moravy, ale procházející Evropou od Baltu k Adrii. Centrum města je městskou památkovou rezervací. Je zde soustředěno mnoho cenných historických památek, centrum je obklopeno středověkými hradbami se zachovanými baštami, uvnitř centra jsou měšťanské domy s podloubími, dvě barokní kašny, mariánský sloup, radnice přestavěná ve slohu pozdního empíru. Součástí městské památkové rezervace je i areál zámku. Zhruba 3 kilometry jihovýchodně od Lipníka se nachází zřícenina hradu Helfštýn, jenž patří mezi největší zříceniny ve Střední Evropě.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1238. Z tohoto roku totiž pochází listina, na které jako jeden ze svědků figuruje Valter, farář z Lipníka. Mělo se jednat o markraběcího kaplana a faráře kostela ležícího na markraběcí půdě. To by ovšem znamenalo, že Lipník nebyl zcela bezvýznamnou osadou – vždyť v ní stál kostel s farářem, který měl velice blízko k markraběcímu dvoru.

Další písemná zmínka o Lipníku pochází ze závěti Oldřicha z Hradce z roku 1294, který odkazuje králi Václavu II. mimo jiné i mýto v Lipníku. Další zmínky, respektive již listiny, vážící se přímo k Lipníku pochází z roku 1349 a 1378. Dochoval otisk typáře z roku 1349. Je zachován na pergamenové listině Jana z Kravař z 21. září 1349. Majitel panství v ní potvrzoval prodej dvora ve vsi Trnavě, dnešní Trnávce, lipenskému měšťanovi Pavlovi. Platnost listiny i prodeje byla zcela podle tehdejších zásad stvrzena podpisy svědků a dvěma pečetěmi - Jana z Kravař a města Lipníka s nápisem „Sigillum civium de Lipnik“. Ona zmíněná listina je velice cenným nepřímým dokladem privilegií, která Lipník musel získat před rokem 1349. Možnost pečetit a vlastnit pečetidlo totiž také patřilo mezi privilegia, která musela schvalovat vrchnost.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lipn%C3%ADk_nad_Be%C4%8Dvou
87 fotek, březen 2012, 52 zobrazení, 6 komentářů | města
V místní krajině je dokázáno osídlení lidmi již z mladší doby kamenné, zhruba 3000 let př. n. l. V 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle měřit s Prahou. Tzv. Kristiánova legenda z 10. století vypráví o souboji zlického knížete Radslava s přemyslovským knížetem Václavem, který Radslava božím zásahem bez boje porazil. Zlické knížectví, které se stalo nebezpečným konkurentem Prahy, bylo vyvráceno ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, a následně přešlo do majetku Slavníkovců. Hradiště Stará Kouřim zaniklo kolem roku 936.
Rovněž Slavníkovci začali brzy ohrožovat zájmy v Praze sídlících Přemyslovců. Mocenský střet obou rodů vyvrcholil vyvražděním Slavníkovců v Libici nad Cidlinou roku 995. Po dobytí slavníkovského panství vznikl kouřimský úděl, kde panovaly pod svrchovaností pražského knížete vedlejší větve přemyslovského rodu. Kouřimský údělný kníže Děpolt III. vedl ve 13. století odboj proti králi Přemyslu Otakaru I. Jeho vzpoura byla však rozdrcena, Děpolt zabit a hradiště zničeno. Z této doby pochází druhá legenda o vzniku jména města obsažená v Dalimilově kronice.
Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla Kouřim, podobně jako celý městský stav království, oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.
Největší úpadek města však nastal po roce 1620 v době třicetileté války, kdy bylo téměř zcela zničeno. Většinu majetku získal kníže Karel z Lichtenštejna a vylidněná Kouřim byla nadto několikrát vydrancována nejen procházejícími švédskými, ale též císařskými vojsky.
Až do roku 1848 byla Kouřim krajským městem. V 19. století se ocitla mimo hlavní dopravní tepny, na rozdíl od jiných měst se zde nerozvinul významnější průmysl a její význam postupně upadal. Dnešní město s množstvím zachovalých památek je ale díky tomu častým cílem milovníků historie.
Městské opevnění v Kouřimi je rozsáhlé opevnění budované od 13. do 16. století na obranu středověkého města Kouřim. Vnitřní s plnými věžemi a vnější hradby chránily téměř obdélný půdorys města. Vnitřní pás hradeb vznikl v 2. polovině 13. století, 14 metrů široký parkány mezi hradbami spolu s polokruhovými pozdně gotickými baštami byly postaveny ve 2. polovině 15. století. Před vnější zdí byly ještě dva hluboké příkopy a mohutný val.
První písemná zmínka o Kouřimi je spojena právě s opevněním, které bylo dáváno za vzor městům Kolínu a Přelouči.
Po třicetileté válce zdi a bašty zpustly a nebyly již nikdy obnoveny. Pouze v 17. století došlo k nejnutnějším opravám městských bran. Přesto se však zachovaly především rozsáhlé úseky vnějšího hradebního pásu, nejzachovalejší na severní straně. Jeho délka činí 1250 m a patří k nejdelším zachovaným městským opevněním v Čechách.
Do města se vstupovalo čtyřmi pevnými branami – Kolínskou, Pražskou, Malotickou a Olešeckou. Dodnes dochovala pouze brána Pražská, ostatní tři byly zbořeny v 19. století. Posledním zbytkem Kolínské brány je mohutná zřícenina kdysi nejpevnější části městského opevnění. Stávala na konci výrazně se klikatící ulice. Toto zakřivení mělo případnému nepříteli co nejvíce ztížit přístup do centra středověkého města. Zaniklou bránu připomíná také pamětní deska na hradební zdi.
Městské opevnění bylo v roce 1995 vyhlášeno národní kulturní památkou.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bstsk%C3%A9_opevn%C4%9Bn%C3%AD_v_Kou%C5%99imi

Město Kouřim leží ve Středočeském kraji v okrese Kolín. Nachází se v nadmořské výšce asi 270 metrů a zaujímá rozlohu necelých 1,5 kilometru čtverečních.
První osídlení oblasti je datováno do období 4 tisíc let před naším letopočtem.
Při stěhování národů v 6. století byla oblast trvale osídlena Slovany, snad družinou vedenou knížetem Lechem.
V 1. polovině 7. století postavil kmen Zličanů na návrší Stará Kouřim opevněné hradiště, kde se usídlil.
Roku 936 hradiště dobyl a vypálil kníže Boleslav I. Ukrutný. Území se stalo majetkem Slavníkovců, kteří za své sídelní místo zvolili ostroh nad řekou Kouřimkou. I toto druhé hradiště bylo opevněné a nacházel se zde hrad s mincovnou, kostel sv. Jiří a kostel sv. Klimenta. Roku 995 byli Slavníkovci vyvražděni a hradiště bylo vypáleno.
Roku 1223 byl zdejším pánem kníže Děpolt III. Ten však byl v tomto roce zabit v bitvě s vojskem krále Přemysla Otakara I. a kouřimské hradiště bylo opět dobyto a vypáleno.
V polovině 13. století založili kolonisté ze Saska novou Kouřim. Vzniklo zde proboštství sv. Martina a románsko-gotický chrám sv. Štěpána. Město bylo obehnáno dvojitými hradbami s cimbuřím a věžemi a bylo přístupné pouze čtyřmi branami. První písemná zpráva o Kouřimi pochází z roku 1261. Je zřejmé, že se rychle rozvíjela a byla dávána za příklad mnohým jiným městům.
Slibný vývoj města přerušily husitské války. Husité vypálili zdejší proboštství, ale jelikož město se vzdalo, války se ho více nedotkly. Po skončení válek se Kouřim opět začala rychle rozvíjet.
V roce 1525 byla postavena městská zvonice. V roce 1536 bylo poprvé vydlážděno náměstí. Roku 1547 se Kouřim zúčastnila povstání proti císaři Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla potrestána zabavením majetku. V roce 1560 získala Kouřim svůj majetek zpět. Na přelomu století přestal postačovat stávající hřbitov, proto byl roku 1591 byl založen kostel sv. Trojice s novým hřbitovem.
Na počátku 17. století však město zasáhla třicetiletá válka. Kouřim opět přišla o majetek, který připadl Karlu z Lichtenštejna, a byla několikrát vypleněna vojsky. Po skončení třicetileté války bylo město zasaženo hladomorem, morovou epidemií a několika požáry.
Počátkem 18. století pak Kouřim zasáhla prusko-rakouská válka, která s sebou přinesla krom bojů a povstání také hladomor. Roku 1727 byla postavena kaple Panny Marie Pomocné.
Roku 1811 bylo město zasaženo rozsáhlým požárem. Následovala rozsáhlá oprava města, při které prošly zásadní proměnou domy, které přišly o svá podloubí a štíty, a byly zbořeny také tři vstupní brány do města – Kolínská, Malotická a Olešecká. Roku 1850 byla na náměstí na místě morového sloupu zřízena Mariánská kašna.
Roku 1972 byl v Kouřimi zřízen skanzen, do něhož byla převezena lidová stavení ze zátopové oblasti budované vodní nádrže Želivka. První část muzea v přírodě byla zpřístupněna roku 1976.
Nejstarší památkou města je chrám sv. Štěpána ze 60. let 13. století. Je románsko-gotický, trojlodní a tvoří dominantu města. Další takto starou památkou jsou dochované městské hradby. Jejich výstavba byla zahájena již ve 13. století, ale průběžně probíhala až do století šestnáctého. V okolí hradeb se nachází park Na Hradbách, jehož prostory v minulosti sloužily jako užitkové zahrady. V parku se nachází nejen pás hradeb, ale také částečně zřícená hradební věž. Z původních čtyř vstupních bran se dodnes dochovala pouze jedna, Pražská. Je raně gotická a dvoupatrová.
Z roku 1525 pochází 34 metrů vysoká hranolová goticko-renesanční zvonice. V jejím interiéru se nacházejí dva původní zvony zavěšené vzhůru nohama – zvon Štěpán vážící více než 1.000 kilogramů a zvon Marie o hmotnosti okolo 700 kilogramů. Roku 1591 vznikl goticko-renesanční kostel sv. Trojice se hřbitovem. Jako další památku města uveďme například barokní kapli Panny Marie Pomocné z roku 1727, která byla postavena Janem B. Santinim v prostorách středověkého popraviště a na památku pěti mnichů zde upálených. Cenné je také samotné náměstí, jehož podoba se od středověku nezměnila. Má rozlohu 1,6 hektaru a je lemováno domy s původními gotickými základy a sklepy. Pod náměstím se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory.
V Kouřimi se nachází muzeum, které nabízí k vidění několik cenných exponátů. Nejcennější z nich je Kronika česká od Václava Hájka z Libočan, která pochází z roku 1541.
Nejnavštěvovanějším místem města je nepochybně muzeum v přírodě s expozicí hrázděných chalup. Najdeme zde roubenou rychtu z Bradlecké Lhoty, chalupu s roubeným špýcharem a poloroubený špýchar z Budče, roubenou stodolu z Durdic, roubený špýchar z Hrádku, polohrázděný dům z Jílového, roubenou kovárnu ze Starého Bydžova, roubený statek z Týřovic a roubenou stodolu ze Želejova. V muzeu najdeme i menší památky, jako například kříže, sochy, studny nebo zvoničky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kourim/
21 fotek, prosinec 2012 až březen 2016, 70 zobrazení, 1 komentář | vesnice
68 fotek, 10.3.2012, 82 zobrazení, 2 komentáře | města
Osídlení území dnešní Kadaně sahá do velmi vzdálené minulosti. Archeologické nálezy dokládají např. kulturu knovízskou, bylanskou, halštatskou nebo laténskou, kterou přinesly keltské kmeny. Právě Keltové zde pravděpodobně založili osadu Kadan, což se vykládalo jako „zářící oheň“. Dále zde sídlily germánské kmeny a poté Slované.
První údaje o osídlení okolí sahají do konce 11. století. Někdy tou dobou vznikla u brodu přes Ohři důležitá trhová osada Kadaň. Na přelomu 70. a 80. let 12. století tu začal působit rytířský řád johanitů, kterému český kníže Bedřich daroval listinou z 23. dubna 1186 celou osadu. Jeden z králů, Václav I. nebo Přemysl II. Otakar, se zasloužil o to, že Kadaň byla povýšena na město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela.
Za Karla IV. zažilo město velký rozkvět. Roku 1362 sice vyhořel hrad, město i předměstí, ale město se brzo vzpamatovalo. Karel IV. při svém prvním pobytu 29. května 1367 potvrdil konání výročního trhu. Při druhé návštěvě 8. září 1374 povolil obyvatelům Kadaně zakládat vinice.
Na jaře roku 1421 bylo město dobyto Pražany. Stalo se tak součástí pražského městského svazu. Někdy okolo 8. září 1421 zaútočila na Kadaň vojska 2. křížové výpravy. Zdejší obyvatelstvo se bránilo, ale přesile podlehlo. 10. srpna 1469 byl kadaňským hejtmanem jmenován Jan Hasištejnský z Lobkovic. 25. října 1469 se tak stal pánem města.
Po stavovském povstání proti Habsburkům rolu 1618 došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily katolické církvi. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 došlo v Kadani ke konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci obyvatelstva. Ve 20. letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace. Během třicetileté války byla Kadaň několikrát vydrancována. Války o rakouské dědictví přinesly další útrapy. Na předměstí Kadaně u Františkánského kláštera se strhla bitva mezi francouzským vojskem a uherskými a chorvatskými oddíly Marie Terezie.
Roku 1746 v Kadani opět hořelo. Císařovna Marie Terezie vydala 2. května 1750 rozkaz k přebudování pustnoucího kadaňského hradu na kasárny. Přestavba trvala do roku 1755. Kadaň se dočkala i pocty v podobě návštěvy císaře Josefa II. 14. října 1779.
Kadaň se 1. února 1850 stala sídlem okresního úřadu a centrem politického okresu.
Počátek 20. století ani Kadani nepřinesl nic dobrého. 4. března 1919 došlo k incidentu mezi německými obyvateli a českým vojskem. Výsledkem bylo 25 mrtvých a desítky zraněných. Roku 1935 při parlamentních volbách drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Německou armádou bylo město obsazeno 5. října 1938. Kadaň se stala součástí územní jednotky německé říšské správy – Sudetské župy. Byla vypálena židovská synagoga a mnoho židovských rodin našlo smrt v koncentračních táborech. Sovětská Rudá armáda přišla do města 8. května 1945. V Kadani byla opět zavedena česká správa. Desítky tisíc německých obyvatel byly vyhnány a vysídleny do okupačních zón poraženého Německa. Kadaň byla postupně osídlována novým obyvatelstvem ze všech koutů českých zemí. Po roce 1990 prošlo opravou historické centrum i objekty od centra vzdálenější. Opravena byla také radnice včetně radniční věže.
Nejstarší částí Kadaně je Špitálské předměstí, kde se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. Byl vybudován někdy v poslední čtvrtině 12. století. Dodnes se zachovalo románské zdivo a neobvyklý pravoúhlý presbytář. Počátky kostela jsou spojeny s rytířským řádem johanitů. Roku 1421 byl zpustošen a obnova se protáhla až do roku 1452. roku 1635 byl vydrancován, vypálen a v rozvalinách ležel velmi dlouho. První bohoslužba se poté konala až 12. října 1710. Roku 1742 přišel ničivý požár. Roku 1774 zde opět hořelo. Nové vysvěcení se konalo 29. srpna 1793. Další velký požár zasáhl město i kostel 1. října 1811. Opravy v letech 1812 – 1813 mu daly dnešní podobu. V letech 1990 – 1991 proběhl archeologický výzkum a byl objeven starý hřbitov, zrušený roku 1785. Proběhla rekonstrukce kostela, včetně hodnotných fresek.
Roku 1234 byl založen spolu s gotickým síňovým kostelem sv. Michala Minoritský klášter. Roku 1784 byl zrušen a o dva roky později zbořen. Část zdiva kostela se dochovala v čp. 69. Po zboření kostela bylo jižní křídlo včetně průčelí přestavěno. Roku 1803 zde byla kolej piaristů s gymnáziem.
Městské opevnění vzniklo po roce 1259, kdy byla Kadaň prohlášena královským městem. Dochované hradby jsou z 2. poloviny 14. století – tehdy vznikl vnitřní pás hradeb. Hradby měly 2 – 3 pásy a další hradební okruh opevňoval město i s předměstím. Toto neobvykle silné opevnění bylo během 19. století z větší části zbouráno. Součástí rozsáhlého souhraní, které bylo zbořeno roku 1862, byla Mikulovická (Svatá) brána (věž). Je jedinou dochovanou z celého opevňovacího systému. Na vnějším průčelí se dochovaly drážky pro spuštění mříže. Předsunutým opevněním Žatecké (Kovářské) brány, která byla zbořena roku 1832, byl barbakán (nahoře). Patří k druhému pevnostnímu pásmu, které zpevňovalo vnitřní linii. Umožňoval střelbu do stran, jak dokládají klíčové střílny. Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je bašta v Sokolovské ulici. Jedná se o třípodlažní objekt podkovovitého půdorysu. Obvodové zdivo má tloušťku až 4 metry. Z náměstí k fortně hradeb a ke katovně čp. 190 vede tzv. Katova ulička (uprostřed). Byla součástí nejstaršího hradebního pásu. Jedná se o dochovanou uličku v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory, která je součástí hradeb.
Další velmi starou památkou je hrad (dole) připomínaný již roku 1289. Vznikl jako přemyslovský hrad se čtyřkřídlou dispozicí a s obytným palácem nad řekou. V polovině 15. století byl přestavěn. Za třicetileté války byl pobořen a roku 1750 ho Marie Terezie přikázala přestavět na kasárny.
Budova radnice čp. 1 má v přízemí dochovanou stavbu gotické městské tržnice. Ve 2. polovině 14. století bylo přistavěno první patro a budova začala fungovat jako radnice. Roku 1498 vyhořela. V letech 1502 – 1520 vznikl arkýř a ochoz věže s jehlanem. Další požár přišel roku 1811. přestavbu provedl stavitel Rott. Počátkem 90. let 20. století byla provedena celková rekonstrukce interiéru a později oprava fasády a krovu věže.
Šlikovský dům čp. 184 dokládá výstavbu kamenných domů svým dochovaným čtvercovým jádrem. Gotická stavba s loubím vznikla po roce 1400 a dvorní křídlo v polovině 16. století. Později přibylo klasicistní schodiště a roku 1886 novogotická fasáda.
Na místě původního gotického kostela ze 13. století stojí děkanský kostel Povýšení sv. Kříže. Ze stavby z roku 1458 se Zachovala předsíň s krouženou klenbou a spodní partie věže. Po požáru roku 1635 proběhla barokní přestavba. Další přestavba se udála v letech 1746 – 1755.
Jednou z nejcennějších památek je Františkánský klášter. Kdysi prý na jeho místě stálo popraviště. Kvůli jedné pověsti, na které je snad trochu pravdy, ze byla vybudována kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Poprvé je zmiňována roku 1470. Nový trojlodní kostel byl dokončen a vysvěcen na podzim roku 1480. Provizorní budovy postupně ustupovaly budově kamenného konventu. Různé války rozvoj kláštera brzdily až do 2. poloviny 17. století, kdy došlo k renovaci budov. 14. října 1742 se na půdě kostela dokonce střílelo a zabíjelo. Dodnes tuto událost připomínají prostřílená barokní vrata. Roku 1785 byl klášter téměř zrušen. Po staletí se bránil všem vnějším vlivům, až roku 1950 neodolal. Komunistický režim mužské kláštery v Československu uzavřel a klášter byl zrušen. Klášter se pyšní gotickou malovanou fasádou z konce 15. století. V klášteru se nachází sklípkové klenby, které zdobí několik interiérů. Stěny chodby zdobí fresky z období pozdní gotiky a rané renesance.
Hřbitovní kostel sv. Anny byl postaven luterány v 16. století. Jedná se o jednolodní stavbu zaklenutou valenou klenbou s lunetami. Kostel vznikl v letech 1592 – 1600. Roku 1713 byla přestavěna věž. V roce 1786 vyhořel a v roce 1804 byl znovu vysvěcen.
Další památkou je Gotický dům čp. 185. Dnešní objekt je renesanční novostavba z 2. poloviny 16. století s dochovanou figurální sgrafitovou výzdobou průčelí pod omítkou a také se sochařsky zdobeným portálem s klenbami v přízemí. Dnešní fasáda s atikou a sochami čtyř ročních období je výsledkem klasicistní přestavby.
Z let 1753 – 1755 pochází sloup Nejsvětější trojice, tzv. Morový sloup. V letech 1753 – 1755 byl také postaven klášterní kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty při klášteru Alžbětinek. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží. V průčelí je bohatě zdobený interiér z 2. poloviny 18. století s platikami K. Weitzmanna z roku 1752 a s nástropním mapami J. Fuxe z roku 1770. Terasu kostela se schodištěm doplňují sochy Krista, P. Marie, sv. Josefa, sv. Alžběty a sv. Zachariáše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kadan/

informace o památkách:
http://www.mesto-kadan.eu/podsekce/320/historicke-pamatky-
79 fotek, listopad 2012, 80 zobrazení, 8 komentářů | města
Ve 12. století existovala u brodu přes Ohři osada Luna. Počátkem 13. století vystupuje na několika listinách Jan z Loun. V polovině 13. století došlo k založení města východně od původní osady, na dvou dopravních tepnách – řece Ohři a Zemské cestě z Prahy. Osada Luna nezanikla, ale stalo se z ní Žatecké předměstí. Založení města bylo nejspíše dílem kolonistů ze Saska. V literatuře je uváděno založení města roku 1253. Toto datum však nemá žádné historické opodstatnění. Rozloha Loun uvnitř hradeb byla 10,5 hektaru. Tím se Louny řadily k nejmenším ze 32 královských měst. Zároveň s městem byl založen u Pražské brány dominikánský klášter. Byl v něm kostel Panny Marie a kaple sv. Barbory. Až z roku 1295 máme první zmínku o Lounech jako konstituovaném městě.
Po smrti posledního přemyslovce Václava III. rozbil roku 1306 u Loun tábor římský král Albrecht Rakouský. Vedl do Čech vojenskou výpravu na podporu královské kandidatury svého syna Rudolfa. Není známo, zda do Loun vstoupil. Z období vlády Jana Lucemburského, z roku 1317, pochází nejstarší listina zachovaná v lounském archivu. Král v ní městu odpouští placení berně na 6 let s tím, že z ušetřených peněz mají opravit hradby. Roku 1325 musel Jan Lucemburský potvrdit Lounům některé výsady, protože středověcí obyvatelé Loun svá privilegia ztratili. Před rokem 1331 založil zdejší rychtář Fricek Bér na třetím a nejmenším předměstí Benátkách druhý klášter pro magdalenitky. V polovině 14. století byla správa města v rukou asi dvaceti starousedlých německých rodin. Ale už tehdy se zde nacházela Česká ulice. Její poloha vypovídá o tom, že němečtí zakladatelé města obsadili rynk. Na prahu husitských válek už byly Louny české. Před rokem 1349 postily Louny dva velké požáry. Obraz zkázy zapůsobil ještě roku 1350 na Karla IV. Ten městu odpustil na 5 let placení berní a pozastavil splátky dluhů. Roku 1352 Karel IV. udělil Lounům právo vybírat ungelt ze soli. Roku 1397 přešly Louny pod míšeňskou správu, protože Karel IV. nedodržel slib, který dal roku 1317 míšeňskému markraběti. Slíbil, že svou dceru Annu dá jeho nejstaršímu synovi za manželku a zástavou za nedodržení slibu byly Louny a Most. Roku 1398 byla Lounům povolena stavba radnice a byl stanoven začátek každoročního sedmidenního jarmarku.
Počátkem 15. století byly Louny zasaženy reformním náboženským hnutím. Po smrti Václava IV. v srpnu 1419 začala v Lounech husitská revoluce. Byly zničeny oba kláštery. Na jaře roku 1420 se husité rozhodli pomoci Praze, která byla obležena Zikmundem. Až v březnu roku 1421 se Louny staly husitskými. Pramenů lounského původu k husitské době se zachovalo málo, pouze městská kniha z let 1418 – 1442 a listina z roku 1427. Krutost tehdejší doby očekávala vyrovnání účtů s městskou radou, většina konšelů z let 1418 – 1420 však byla v úřadě ještě ve 2. polovině 20. let. Beze stopy v pramenech zmizeli vůdci žatecko-lounského vojska z pražského tažení a také kněz Petr Špička. Naopak ještě roku 1422 v Lounech působil katolický farář Mařík. Za husitských válek se Louny zmocnily 26 vesnic patřících vesměs zničeným okolním klášterům. Od jejich obyvatel začaly vybírat dávky. Od krále Zikmunda se očekávalo, že toto počínání zlegalizuje. Zikmund to při svém pobytu v Lounech přislíbil, ale k vydání majestátu již nedošlo, protože krátce poté zemřel. Roku 1452 bylo rozhodnuto o správcovství Jiřího z Poděbrad a o vrácení statků královské koruně. Po pozemkové revizi roku 1454 Lounům zůstaly jen vesnice bývalého kláštera magdalenek a vesnice, na něž mělo město zápis – Blšany, Březno, Dobroměřice, Malnice, Nečichy, Raná a Smolnice.
Od založení až do 16. století se Louny řídily magdeburským městským právem. Po husitských válkách však byly Louny spíše posíleny. Bylo možné financovat i různé stavby. Roku 1561 byla postavena nová škola. Od roku 1576 zdobily lounské náměstí honosná kašna. A roku 1587 byl dokončen kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím. O pouhé 3 roky později byla postavena mohutná dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány. V průběhu 16. století však Louny postihly nejméně tři morové epidemie. Při té poslední roku 1582 zemřelo údajně asi 2.000 lidí. V letech 1585 – 1587 byl kvůli častým záplavám postaven kamenný most se šesti oblouky.
Jako by radní tušili, že se blíží děsivý konflikt, který na dlouhou dobu otřese celou střední Evropu – třicetiletá válka. Roku 1606 totiž byla provedena celková rekonstrukce hradeb. 3. listopadu 1620 dorazil před Louny Albrecht z Valdštejna. Zapálil obě předměstí a předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Dobře opevněné a vyzbrojené město se po poradě celé obce den nato vzdalo. Hned roku 1621 byly konfiskovány všechny vesnice. Roku 1623 je získal do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Císař v roce 1627 uznal právo Loun na konfiskované zboží, ale Vřesovec odmítl majetek vydat. Po jeho smrti vesnice získali jeho věřitelé. Teprve roku 1684 se Louny domohly svého majetku zpět.
Období v letech 1650 – 1850 lze nazvat lounskými temnými staletími a mnoho historických záznamů se nezachovalo. Válka znamenala katastrofu. Louny sloužily jako ubytovací a zásobovací prostor pro vojenské velitele. Před válkou bylo v Lounech 329 domů, roku 1654 jich bylo jen 190. Rapidně klesl počet obyvatel i jejich životní úroveň. Město se topilo v dluzích a místo domů si měšťané prodávali spáleniště. Začal postupný zánik lounského vinařství a zmizelo předměstí Benátky. V roce 1650 pomohla ke zkáze města cholera a roku 1680 zasáhla město další morová epidemie. Město se po válce pomalu vzpamatovávalo, ale nikdy nedosáhlo významu, jaký mělo v době husitské. Louny se staly městem na národnostní hranici, zůstaly výhradně české. Roku 1787 je uváděno v Lounech již 298 domů. V letech 1814 – 1816 se stavěla silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobronicemi byla často vystavena záplavám a byla snaha komunikaci udržet sjízdnou. Na místě původního mostu byl postaven nový. Má 40 oblouků a je dodnes významnou technickou památkou. V roce 1826 byla postavena budova radnice. Roku 1828 údajně žilo v Lounech 2.070 obyvatel. Městská škola měla tři třídy po šedesáti žácích. Ve městě působil jeden lékař, dva ranhojiči a dvě porodní báby. V roce 1846 bydlelo ve 333 domech 2380 obyvatel. O dění v roce 1848 víme jen, že obec zakoupila 80 pušek. Mnohem dramatičtější byl požár, který 6. září 1849 vypukl v domě čp. 68 v dnešní Hilbertově ulici. Živelná pohroma si vyžádala krutou daň v podobě 35 vyhořelých domů.
V polovině 19. století byl v Lounech hrazený střed uvnitř dvojité gotické hradby s parkánem, zbytky bašt, dvěma branami a nepříliš zřetelným příkopem jižním předpolí tohoto opevnění. Západně od této lucemburské a vladislavské dispozice se za Žateckou bránou rozprostírala nejstarší část zástavby, zvaná Žatecké (Velké) předměstí. Na protilehlé straně opevněného jádra města pak byla východní skupina domů za Pražskou bránou. Nazývala se Pražské (Malé) předměstí. Započalo se s opravami špatného dláždění ulic. Také byly obnoveny týdenní a výroční trhy. Bohužel však došlo roku 1861 i ke zbourání pozdně gotické Pražské brány, protože bylo potřeba uvolnit parcelu pro novostavbu Dívčích obecných a měšťanských škol. Město sice získalo potřebný vzdělávací ústav, ale přišlo o pozoruhodnou stavební památku. A brána nebyla zdaleka jediná, různým novým stavbám „muselo“ ustoupit i mnoho historických budov. V letech 1881 – 1899 stál v čele radnice zemský advokát Petr P. Hilbert. Za jeho působení vznikla Okresní hospodářská záložna, Občanská záložna, Městská veřejná nemocnice, Okresní nemocenská pojišťovna. Rozvíjela se činnost Sboru dobrovolných hasičů, byl zřízen nový vodovod, obnoveny veřejné vanové lázně, zavedeno pravidelné čištění ulic, veřejné osvětlení a mnoho dalšího. Na několika místech ustoupily jižní hradby vytyčování nových ulic pro stavbu činžovních domů. 80. a 90. léta 19. století byla pro město obdobím, které přineslo většinu z toho, co dodnes tvoří zázemí města.
27. 10. 1918 proběhla schůze, při které byla obnovena činnost předválečných spolků a vznikly i nové. V dalších letech byla založena Obchodní akademie a Masarykovo loutkové divadlo, bylo otevřeno nové kino, zřízen hotel Union, vznikla Obecná hudební škola, byl založen sirotčinec a začala také fungovat městská doprava. 30. léta opět přinesla bídu. Továrny propouštěly dělníky a rostla nezaměstnanost. Katastrofou byla 2. světová válka. Hranice Sudet zasahovala až k Lounům. Obyvatelé ze zabraného území utíkali do Loun, které byly přecpány lidmi. Od okupantů bylo město osvobozeno 8. 5. 1945.
Přes všechny historické peripetie zůstala v Lounech zachována řada historicky cenných památek. Nejvýznamnější je dochovaná městská fortifikace se Žateckou branou a také pozdně gotický chrám sv. Mikuláše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/louny/
59 fotek, 8.9.2012, 98 zobrazení, 21 komentářů | města
Název Chomutov pravděpodobně vznikl z poplatku za koňský chomout. To byl poplatek za spřežení, které projelo daným místem. V 10. nebo 11. století bylo na důležité cestě z Lipska do Prahy založeno malé slovanské sídliště. Přesnější údaje o založení osady v místě dnešního Chomutova nejsou známy. První historická zmínka o Chomutově pochází až z roku 1252. Tehdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval osadu řádu německých rytířů, kteří si zde založili sídlo. Chomutov se tak stal významným tržním místem.
Městem začal být Chomutov nazýván za vlády Jana Lucemburského. Ve 2. polovině 14. století zažilo město prudký hospodářský rozkvět. Tehdy byly postaveny opevněné hradby a čtyři brány.
Řád německých rytířů postupně ztrácel význam. Roku 1410 byl v bitvě u Grunwaldu poražen a král zabavil jeho majetek. Roku 1411 tedy připadl Chomutov královské komoře a stal se zástavním městem. V době husitských válek stál Chomutov na straně odpůrců. Z tohoto důvodu bylo město roku 1421 dobyto a vypáleno a řada obyvatel byla povražděna. Roku 1457 byla Chomutovu potvrzena jeho práva. Město také získalo nový znak a pečeť. Poté přešel Chomutov do rukou rodu Veitmile a město ovládli protestanti. V roce 1571 získali město Lobkovicové z Hasištejna. Ti byli katolíci a do města povolali jezuity, kteří zde vybudovali svůj klášter. Při protikatolickém povstání roku 1591 byl dobyt zámek. Také byla zničena kolej jezuitů. Vzpoura ale byla potlačena a potrestána. Jezuité pak založili školu, která byla známá až v Sasku. Roku 1598 postihl Chomutov požár, který byl tak rozsáhlý, že prakticky celé město lehlo popelem.
Město se z ničivého požáru téměř zázračně vzpamatovalo. Roku 1605 se Chomutov vykoupil z poddanství. Poté, co majitel města upadl u císaře v nemilost a byl vyhnán, se Chomutov stal svobodným královským městem. Protestantská vláda spolu s velkým rozkvětem města netrvala příliš dlouho. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek města zabaven a do Chomutova se vrátili jezuité. Další zkázu přivodila třicetiletá válka a morová nákaza. Napoleonské války tragédii završily.
Město se však již podruhé zázračně vzpamatovalo. V roce 1838 bylo zavedeno první veřejné osvětlení. O dva roky později, roku 1840, bylo zbořeno opevnění a město se mohlo začít rozšiřovat. O deset let později se stalo centrem soudního okresu. Ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl, zejména železářský. Rozvoji pomohlo vybudování železniční trati z Ústí nad Labem a později z Prahy a zastavila ho až 1. světová válka. Chomutov byl silně německý a obyvatelé se bránili začlenění do nově vzniklé republiky. Nakonec však bylo město obsazeno českou vojenskou posádkou.
Druhá světová válka se Chomutovu téměř vyhnula. Město bylo osvobozeno sovětskými vojsky 8. května 1945. Poválečné období již příliš nepřálo architektuře města, ale historické centrum se podařilo zachovat.
V samém centru města, na Náměstí 1. máje, se nachází několik kostelů a dalších historických budov. Nejstarší památkou je gotický kostel sv. Kateřiny. Pochází z 2. poloviny 13. století a byl součástí komplexu bývalého hradu. Jednalo se o kostel postavený jako klášterní kostel Řádu německých rytířů na místě panského kostela. Po roce 1411 sloužil kostel jako zámecká kaple. Samotný hrad byl přestavěn rodem Veitmile na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek, který pohltil hlavní loď kostela a jeho věž. Od roku 1605 zde sídlila radnice. Dodnes je zachována křížová loď z poloviny 13. století s románskými a ranně gotickými prvky a presbyterium. Nachází se zde tzv. klenotnice, vzácné fresky s letopočtem 1590. V současnosti sídlí v přízemí budovy radnice a v přilehlém jezuitském areálu se nachází chomutovské muzeum.
Přímo naproti historické radnici se nachází děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl vybudován po roce 1516 J. Schremlem a J. Hansem.
Městská věž těsně sousedí s budovou historické radnice. Věž byla postavena po roce 1525 v pozdně gotickém slohu. V minulosti byla mnohokrát přestavěna. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Poslední přestavba v novogotickém stylu se datuje do roku 1874. Věž měří 53,7 metru. V předposledním patře věže jsou dva zvony. Menší je gotický, větší pochází z roku 1590. V současnosti je ve věži umístěna expozice věnovaná historii města. Nejdeme zde také historické dokumenty ze 17. – 19. století, které byly nalezenu v ořechu věže při poslední opravě. Z vrcholu věže je krásný výhled na město i Krušné hory.
V dolní části Náměstí 1. máje se nachází jezuitský areál a kostel sv. Ignáce. Základní kámen areálu byl položen v srpnu 1590. Jiří Popel z Lobkovic na tuto stavbu musel vykoupit 14 měšťanských domů. Rozestavěná kolej však byla v červenci roku 1591 při protijezuitském povstání vypleněna. Vůdci povstání byli odsouzeni tzv. krvavých soudem na Červeném Hrádku a byli popraveni Výstavba areálu poté pokračovala. Jako první byl postaven klášter, následovalo gymnázium s hodinovou věží, která sloužila jako astronomická observatoř. Výstavba koleje byla několikrát přerušena a stavba byla dokončena až roku 1671. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu. O dva roky později byl klášter přeměněn na kasárny a gymnázium sloužilo jako civilní škola. Zbytek areálu však pustl.
Další památkou je objekt špejcharu. Byl prvním jezuitským kostelem před stavbou kostela sv. Ignáce. Postaven byl kolem roku 1611. V současnosti se zde nachází městská galerie.
V bezprostřední blízkosti jezuitského areálu a špejcharu se nachází kostel sv. Ignáce. Byl postaven v letech 1663 – 1668 Italem Carlem Luragem. Jedná se o ranně barokní stavbu bazilikového typu s dvouvěžovým severním průčelím.
Na Náměstí 1. máje a v okolních uličkách se nachází mnoho domů, které mají gotické nebo renesanční základy. Domy na severní straně jsou propojené podloubím. Dům č.p. 4 byl první chomutovskou radnicí. Svému účelu složil od 14. do počátku 17. století. Nejstarší je gotický měšťanský dům č.p. 5. Jeho podloubí má sklípkovou klenbu. Dům č.p. 9. je jednopatrová pozdně gotická stavba se sklípkovými klenbami. V Revoluční ulici se nachází dům č.p. 32. Nese název U dvou medvídků a je starou poštou.
K dalším památkám patří špitální kostel sv. Ducha. Ve 2. polovině 18. století byl přestavěn. Najdeme ho v Hálkově ulici. Na Náměstí míru se nachází barokní sloup Nejsvětější Trojice. Byl postaven roku 1697 sochařem Ambrožem Laurentisem na základě nadace mistra cechu pekařského Wolfa.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/chomutov/
47 fotek, březen 2010 až březen 2012, 75 zobrazení, 22 komentářů
34 fotek, březen 2012, 80 zobrazení, 17 komentářů
Město Nymburk leží 50 km východně od Prahy. Bylo založeno v polovině 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. Díky své strategické poloze na řece Labi se záhy stalo jedním z nejvýznamnějších královských měst.
Život bohatého a výstavného města přervala až třicetiletá válka. Z této rány se město vzpamatovávalo prakticky do doby, kdy byla v roce 1870 do města zavedena železnice. Dnes je Nymburk důležitým obchodním a kulturním centrem historického regionu na středním Labi.
K nejcennějším památkám města patří zbytky cihlových hradeb z konce 13. století a dvojité vodní opevnění kolem celého historického jádra. Hradby a vodní příkopy jsou zbytkem středověkého opevnění, které tvořil dvojitý vodní příkop a dvojitý pás hradeb. Vnitřní cihlová hradba měla původně asi 50 věží, 4 brány a fortnu. Z opevnění se dochovaly oba vodní příkopy, část vnitřní hradby v Hradební ulici a část hradeb, upravená podle návrhu architekta A. Lablera v letech 1908 - 1909. Vnější opuková hradba, která stála na severní a západní straně města, se nedochovala.
Unikátem města je celý půdorys historického jádra, který zůstal dodnes ve své středověké podobě. Významnou dominantou je gotický cihlový chrám sv. Jiljí z roku 1280. Z doby renesance se dochovala městská radnice postavená roku 1526, několik měšťanských domů. Z roku 1597 se dochovala významná technická památka - vodárna, tzv. Turecká věž.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/nymburk/
35 fotek, 4.3.2012, 63 zobrazení, 9 komentářů | města
V prostoru města bylo sídlo již ve střední době kamenné – 8000 – 6000 př. n. l. Z roku 1115 pochází první historická zmínka o Tachově. Název vznikl z osobního jména Tatomír, zkráceně Tach. Ten byl zřejmě vlastníkem vsi nebo dvora na místě dnešního Tachova. Z roku 1126 pochází záznam v kronice, podle kterého bylo přebudováno opevnění.
Roku 1285 bylo v blízkosti hradu založeno pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. město. V roce 1297 postoupil Albert ze Žeberka město králi Václavu II.
Kolem roku 1300 bylo celé město obehnáno hradbami. V roce 1310 dal Jan Lucemburský město do zástavy Jindřichovi z Lipé. O třináct let později ho získal ze zástavy zpět. V roce 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farní kostel Křížovníkům s červenou hvězdou a o rok později dal město opět do zástavy. Budoucí král Karel IV. vykoupil město ze zástavy roku 1333. Roku 1335 byl založen manský obvod. Manové byli příslušníci drobné šlechty, kteří měli v zástavě malé statky v okolí hradu a v případě nutnosti ho bránili. Roku 1353 byl Tachov zapsán v zákoníku Majestas Carolina krále Karla IV. mezi významná města. Podle zápisu nesměl být českou korunou nikdy prodán ani zastaven. Karel IV. zde roku 1357 založil karmelitánský klášter.
Okolo roku 1400 dal Václav IV. město do zástavy Janovi ze Švamberka. Později byl Tachov vrácen králi. Asi roku 1406 získal město Hynek Hanovec ze Švamberka. Roku 1410 Václav IV. Tachov vykoupil. Dne 11. srpna 1427 husité ostřelovali město, podkopali hradby a nejméně na čtyřech místech ho zapálili. Okolo roku 1449 získal Tachov Burjan I. z Gutštejna. Roku 1454 byly městu potvrzena práva a o dvacet let později Burjan II. z Gutštejna získla pro město právo pečetit listiny červeným voskem. O rok později, roku 1475, se stal majitelem Tachova. O dalších 20 let přešlo město do majetku Jana, Jetřicha, Jindřicha a Volfa z Gutštejna.
Roku 1506 museli bratři odevzdat Tachov králi. V letech 1509 – 1510 bylo město obléháno. V roce 1523 dal král Ladislav Jagellonský město do zástavy Barboře z Kolína nad Rýnem. O dva roky později bylo město ze zástavy vykoupeno. Roku 1530 získal město do zástavy Hanuš Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti se ho ujal Kašpar Pluh. Roku 1556 císař Ferdinand předal město do zástavy Janovi mladšímu z Lobkovic. O dva roky později vypukl ve městě požár. Roku 1570 zdědil město syn Jana Kryštof. V roce 1598 vykoupil Tachov ze zástavy císař Rudolf II.
Počátkem 17. století získali do zástavy město měšťané. V roce 1611 vypuknul v židovském ghettu velký požár. O pět let později postihl další požár hrazené jádro města. Roku 1623 bylo město prodáno Janu Filipu Husmanovi. Tachov ztratil postavení královského města a stal se městem poddanským. V letech 1631 – 1634 bylo město postiženo morovými epidemiemi. Spolu s velkou neúrodou vedly k prudkému snížení počtu obyvatel. Roku 1641 zaútočila na město švédská vojska a město bylo obsazeno. V roce 1647 bylo město vypáleno a o rok později vojska zaútočila na hrad a vyplenila ho. Roku 1664 bylo panství prodáno říšskému hraběti Janu Antonínu Losymu z Losinthalu. O dva roky později byl Tachov opět zničen mohutným požárem.
Roku 1715 opět zachvátil město požár. V roce 1721 se ujal panství Adam Filip Losy. Rok 1727 byl ve znamení velké neúrody. Na náměstí byl vztyčen morový sloup. Roku 1748 přišel další požár. Vznikl v židvovském ghettu a zničil mnoho domů. V roce 1770 zapálil blesk věž bývalého hradu. V témže roce bylo zavedeno číslování domů a o dalších sedm let později přišel další požár. Roku 1784 se ujal majetku Josef Mikuláš Windischgrätz. V červenci téhož roku bylo město postiženo velkou povodní z rozvodněné řeky Mže. V roce 1787 se započalo s postupným bouráním starého hradu a barokního zámku Losyů. Také se započalo s budováním nového sídla v klasicistním slohu.
Roku 1802 byla zbourána věž královského hradu, která musela ustoupit knížecímu zámku. V roce 1830 dobudoval Alfred I. Windischgrätz zámek a kostel sv. Václava nechal přebudovat na rodinnou hrobku. V roce 1851 byl objeven silný pramen minerální vody. Tehdy byl zasypán, ale o dva roky později se objevil znovu. Roku 1871 postihla město velká povodeň. V roce 1896 převzal panství JUDr. Alfred III. Windischgrätz. Nechal přemístit hrobku z kostela do kláštera v Kladrubech.
Při pozemkové reformě roku 1919 přišli Windischgrätzové o podstatnou část svého majetku. Dne 10. října 1938 bylo město obsazeno německým vojskem. O rok a měsíc později, 10. listopadu 1939, zapálili příslušníci SS židovskou synagogu. Americké letectvo dne 14. února 1945 provedlo mohutný nálet na město. Cílem bylo zničení místní zbrojovky. Dne 2. května 1945 bylo město obsazeno americkou armádou. Roku 1958 byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy. Město tak navždy ztratilo mnoho své historie i svá půvabná zákoutí.
Nejcennější památkou jsou dochované městské hradby z poloviny 14. století. Upoutají zachovalostí i tvarem štíhlých vysokých věží. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století.
Další památkou je zámek. V jeho sklepení je zachováno zdivo věže původního hradu. Všechny přestavby věž respektovaly. Až při přestavbě byla roku 1802 věž zbořena. Zámek byl dostavěn roku 1808. Obydlený byl do roku 1939, pak sloužil vojenským i civilním účelům. Postupně chátral a roku 1968 bylo vydáno rozhodnutí o demolici. Nakonec byl však v letech 1969 – 1983 restaurován.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/tachov/
260 fotek, červen 2004 až prosinec 2016, 216 zobrazení, 42 komentářů | města
Území Litoměřic na soutoku Labe a Ohře bylo trvale osídleno již od mladší doby kamenné v době asi 4.500 – 3.600 let před naším letopočtem. Ve 4. – 1. století před naším letopočtem se zde usídlili Keltové, kteří byli vytlačováni Germány. V 6. století území začali obývat Slované, první osady na Litoměřicku se objevily asi až v 8. století. V průběhu 9. a 10. století byl na dnešním Dómském vrchu postaven středověký hrad. Dne 31. května 993 je písemně doložena provincie litoměřická. V severozápadní části hradiště stával kostel sv. Jiří. Roku 1057 byla knížetem Spytihněvem II. založena kapitula s kostelem sv. Štěpána, který se nacházel v areálu hradu.
Na počátku 13. století se hradiště začalo přeměňovat v město. První zmínka o Litoměřicích pochází z roku 1228. Roku 1233 se v Litoměřicích usadil řád františkánů a o šest let později také dominikáni. K roku 1257 jsou navíc připomínáni křížovníci s červenou hvězdou. Ve 2. polovině 13. století již byly stavěny kamenné gotické domy. V roce 1298 byla při farním kostele zřízena škola. Litoměřice v tomto století získaly řadu výsad a privilegií, jakými se pyšnila pouze Praha.
Roku 1325 bylo potvrzeno mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle. Dne 7. května 1359 český král Karel IV. daroval měšťanům vrch Radobýl s okolními pozemky za účelem zřízení vinohradů. Každý desátý sud přitom musel být odevzdán králi.
Na vánoce roku 1419 bylo ve městě zatčeno mnoho přívrženců kalicha, kteří byli uvězněni ve věži u Michalské brány a 30. května následujícího roku byli utopeni v Labi. V roce 1421 obléhal město Jan Žižka z Trocnova a kvůli této hrozbě se 29. května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka si pak nad Třebušínem postavil hrad Kalich. Roku 1427 se Litoměřice odklonily od Prahy a připojily se k radikálnímu městskému svazu Lounsko-žateckému. Odpor tohoto svazu byl zlomen až roku 1435. Na konci 15. století se objevily snahy o snížení vlivu a moci královských měst.
V letech 1502 – 1503 proběhly kvůli válečným hrozbám rozsáhlé opravy a modernizace opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o vnější parkánovou zeď se zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508 – 1509 byla opevněna také některá předměstí. K dalším úpravám opevnění došlo roku 1513. Roku 1537 město postihl požár, který dal městu novou radnici. V roce 1549 byla se souhlasem panovníka založena latinská kolej. Roku 1577 se v Litoměřicích konala první známá pitva v českých zemích.
Po defenestraci habsburských místodržících 24. května 1618 se město připojilo k odboji a připravovalo se na válku. Po bitvě na Bílé hoře však muselo město opustit přes 200 nekatolických rodin. Za třicetileté války vojska využívala město jako zdroj proviantu a po válce zůstalo z původních 494 domů obyvatelných pouze 194. Ve 2. polovině 17. století se zdejší obyvatelstvo začalo poněmčovat. Barokní rozvoj města přinesl také zřízení biskupství na Dómském vrchu. Zdejší katedrála byla vysvěcena roku 1681.
Války o dědictví, které sváděla císařovna Marie Terezie, přiváděly do města vojska a učinily konec rozvoji města. Poté se město začalo měnit ve stylu klasicismu.
Rozmáhající se město se nemohlo vejít do středověkých hradeb, proto byla roku 1831 zbořena Mostecká městská brána a roku 1839 Michalská a Nová. Došlo také k bourání částí hradeb. V letech 1852 – 1853 byla opravena Stará radnice, ve které začal sídlit krajský soud. V letech 1858 – 1859 byl přestavěn most přes Labe. V roce 1863 byla zbořena městská brána nazvaná Dlouhá. I přes rozvoj města byl v Litoměřicích roku 1868 zrušen krajský úřad. V roce 1872 bylo zřízeno plynové osvětlení ulic a rok 1874 přivedl do Litoměřic železnici. V témže roce bylo zřízeno Muzeum průmyslového spolu. Roku 1897 byla zahájena stavba Severočeské transverzální dráhy a mezi novým nádražím a historickým městským jádrem byly postaveny nové vilové čtvrti.
Roku 1908 začala v Litoměřicích působit dvě vojenská velitelství, která ovládala sever a východ Čech a 1. světová válka přinesla do města také národnostní útlak. Po jejím skončení došlo k výstavbě nových domů, rozvoji školství a zřízení nových úřadů. Mnichovský diktát z 29. září 1938 přinutil města ke kapitulaci. Ve dnech 1. – 9. října téhož roku město opustilo přes 5.000 obyvatel české národnosti a v pondělí 10. října město obsadily nacistické jednotky. Dne 8. května 1945 se s velitelem nacistické posádky pokusili čeští odbojáři vyjednat kapitulaci. Došlo však k přestřelce. Přesto krátce po půlnoci z 8. na 9. května nacisté město opustili a 10. května ráno vstoupily do města sovětské jednotky. Již o necelý měsíc později byly přejmenovány ulice a konal se zápis dětí do českých škol. Dne 11. června 1945 byl vypraven první transport k odsunu Němců, který skončil až 29. října následujícího roku.
K nejcennějším památkám města patří hradby, které se dochovaly v délce asi 1,8 kilometru a také dvě bašty. V té, která slouží jako sídlo CHKO České Stře-dohoří bývalo vězení a mučírna a ve druhé, kde se dnes nachází restaurace Bašta, se nacházela vězeňská kaple. Na Mírovém náměstí stojí četné domy z doby renesance – například radnice, dům Kalich nebo Černý orel, a barokní dům U Pěti panen. Na Dómském pahorku se dochoval areál barokní katedrály sv. Štěpána. K dalším církevním památkám patří původně gotický kostel Všech svatých v rohu náměstí v jehož sousedství stojí gotická městská věž, barokní kostel Zvěstování Panny Marie nebo minoritský kostel sv. Jakuba. Dalším svatostánkem je kostel sv. Ludmily nebo na předměstí Zásada stojící kostel sv. Vojtěcha.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/litomerice/

Komentáře

přidat komentář