Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

34 fotek, duben 2015 až červenec 2017, 50 zobrazení, 133 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
katedrála sv. Štěpána se zvonicí,
Vzni?k se datuje k roku 1057. Když kolem r. 1057 založil kníže Spytihněv II. Kolegiátní kapitulu u kostela sv. Štěpána, byl to zřejmě již kamenný kostel, protože zakládací listina o něm hovoří jako o bazilice. Románský kostel, který byl později ve 14. století goticky přestavěn, byl v letech 1662-64 zbořen. Bezprostředně? poté byla ve stylu raného baroka vystavěna v letech 1664-68 dnešní katedrála stavitelem italského původu. Stavby se zúčastnil též Domenico Orsi a pravděpodobně? i Giulio Broggio. Zvenčí vypadá jako trojlodní bazilika, ale uvnitř je jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi. Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,50 metrů a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů.

http:?//www.litomer?ice-info.cz/c?z/2219.katedr?ala-sv-stepan?a/
35 fotek, 10.9.2016, 57 zobrazení, 139 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
kostel Všech Svatých s městskou věží,
Poprvé je připomínán v roce 1235. Jsou zde nejstarší známé části zdiva v Litoměřicích - několik zazděných oken ze 13. století. Před polovinou 14. století byl součástí městského opevnění. Z této doby pochází i gotická věž vysoká cca 54 m, poprvé připomínaná v r. 1341, která byla upravena v letech 1501-17 mistrem Jiříkem z Plzně. Její zděný ochoz se čtyřmi nárožními věžičkami je až z r.1584. Věžní hodiny pocházejí z roku 1554. Pozoruhodná stanová střecha kostela vznikla až roku 1570 za vedení mistra Valentina Schneidera. V roce 1612 byla stavba prodloužena po dnešní průčelí. Giulio Broggio obnovil koncem 17. století kapli sv.Barbory a postavil kapli sv.Rocha. Jeho syn Octavio provedl barokizaci této gotické stavby v l.1718-19. Sochařské a štukatérské práce prováděli Franz (František) Tollinger a Petr Antonius Bianchi.

zdroj: http://www.li?tomerice-info?.cz/cz/2218.k?ostel-vsech-s?vatych/

Kostel prodělal složitý stavební vývoj. Presbytář je v jádře gotický. Pod střechou severní boční kaple jsou zazděná okna z doby okolo roku 1280. Současný barokní kostel je podélnou stavbou bazilikálního typu. Má polygonální presbytář, nižší přístavky sakristií, boční loď a kaple, které zčásti vystupují. Při severním boku je vysoká gotická věž. Průčelí kostela je trojdílné. Je trojosé se složitě profilovanými římsami a dvěma průběžnými vertikálními štenýři trojbokých pilastrových svazků s proláklými vnějšími boky. Hlavní portál je obdélný v pilastrové edikule s vázami a zvlněnou římsou. V bočních polích se nacházejí niky. V patrové části hlavního portálu je osové okno s trojdílným záklenkem. Na hlavní římsou se nachází nástavec s volutovými křídly. V trojúhelníkovém šítu je akantová kartuše s městským znakem. Nad střechami bočních kaplí jsou proláklé hřebeny mezikaplových stěn. Okna kostela jsou obdélná se štukovými římsami rozmanitých tvarů. Při severním boku z ulice je zvláštní schodiště ke dveřím sv. Rocha, která má proléklé průčelí a lucernu na střeše. Z jižního boku vystupuje kaple sv. Barbory, která má stejné průčelí jako kaple sv. Rocha, ale je bez schodů a lucerny. Původní opěrné pilíře chórového závěru byly barokizovány do podoby pilastrových štenýřů.
Vysoká hranolová věž stojící při kostele je gotická[1][5] a pochází z roku 1341.[3] Má štěrbinová okénka i hrotitá okénka s nosy. Ve zvonovém patře jsou větší hrotitá okna bez nosů. V přízemí věže je velká místnost s křížovou klenbou o klínových žebrech s výžlabkem a kruhovým svorníkem. Je těžko přístupná několika pevnými dveřmi z kostela a sloužila jako pokladnice. V patrových částech je zvláštní složitá dřevěná konstrukce pro zvony z let 1514–1517 od mistra Jiříka z Plzně. Zděný ochoz je z roku 1583 na místě staršího dřevěného. Střecha věže, datovaná do roku 1587, byla opravována v letech 1635 a 1713. Omítka věže byla obnovena v roce 1871, dále v roce 1954,[1] a znovu na počátku 21. století.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_V%C5%A1ech_svat%C3%BDch_(Litom%C4%9B%C5%99ice)
111 fotek, 18.9.2004, 85 zobrazení, 204 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Před založením města stála 1,2 km severozápadně od dnešního centra osada Budivojovice s farním kostelem kostelem svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který zde stojí dodnes. Město začalo vznikat v druhé polovině 13. století na pravém břehu Vltavy (oproti ostatním královským stavbám na levém břehu jako je zámek Hluboká či Zlatá Koruna) pod soutokem s Malší na bažinatých pozemcích, které Přemysl Otakar II. získal od dvorského sudího Čéče. Formálně je na jeho příkaz v roce 1265 založil zvíkovský purkrabí a úspěšný lokátor Hirzo z Klingenbergu, který pro krále pracoval i na dalších místech v kraji. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků) na (tehdy „německém") pravém břehu Vltavy (jako je Český Krumlov, Rožmberk nad Vltavou, Vyšší Brod). Tento svůj účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které bylo přerušeno pouze v průběhu husitských válek, kdy je potlačil společný mocný nepřítel – husité.
První velký nájezd ze strany Rožmberků zažilo město už v květnu roku 1277, k všeobecnému překvapení však navzdory nedokončeným hradbám odolalo. O dva roky později Záviš z Falkenštejna město vyplenil a pobořil, měšťané je však rychle obnovili. Nájezdy a krátkou nadvládou Rožmberků trpělo město ještě roku 1289, ale Václav II. již následující rok zjednal pořádek. Roku 1304 čelilo město útoku vojsk římského krále Albrechta Habsburského, přečkalo jej však bez úhony, okolí však lehlo popelem. V březnu 1318 oblehl město Petr I. z Rožmberka v rámci své vzpoury proti Janu Lucemburskému, ale neuspěl. Další kolo nepřátelství přišlo se vzpourami Rožmberků proti Václavu IV., kdy Budějovice představovaly jednu z nejvýznamnějších opor královské moci. Rožmberkové (Jindřich III. z Rožmberka) je opět několikrát neúspěšně obléhali.
Prvním známým českobudějovickým rychtářem byl roku 1296 Klaric (Claricus), královský mincmistr a urburéř italského původu (z Florencie), který přesídlil z Kutné Hory.[2] Jeho synové Mikuláš (Nicolaus Claricz), Petr a Ondřej a pak i další Klaricové dědičně tento úřad drželi až do 15. století. Během husitských válek stanuli Rožmberkové společně s Českými Budějovicemi na straně Zikmunda Lucemburského, což vedlo k tomu, že se obchod města přeorientoval spíše na rakouské země. Válečné štěstí bylo vrtkavé a měnilo se velice rychle – tak třeba v červnu 1420 budějovičtí spolu s Rožmberky obléhali Tábor a v září a říjnu se měšťané třásli před vojskem Jana Žižky, který na svém tažení proti Rožmberkům prošel okolo města, aniž by však na ně zaútočil. Postupem času město začalo válkou trpět a upadat – občasné vojenské úspěchy nemohly vyvážit ztráty kupců na cestách, které ve válečných časech přestaly být bezpečné. I v následných letech po husitské revoluci město trpělo neuspořádanými poměry v zemi, navíc král Ladislav Pohrobek postoupil město doživotně Jindřichu IV. z Rožmberka, což se nesetkalo s pochopením. Za vlády Jiřího z Poděbrad zachovávaly Budějovice nejdříve neutralitu, pokud šlo o spory katolické a královské strany, aby v srpnu 1468 uznaly za svého krále Matyáše Korvína, který v nich umístil silnou posádku.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C4%8Cesk%C3%BDch_Bud%C4%9Bjovic
70 fotek, srpen 2011 až duben 2017, 78 zobrazení, 176 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
V r. 1830 – 1834 byl připojen raně gotický dům, nyní s klasicistní fasádou, zvaný U kohouta. Má zděné klenuté loubí ze 13. století.

zdroj: http://www.prahapamatky.cz/staromestska-radnice/
27 fotek, červen 2015, 82 zobrazení, 151 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Dvou zlatých medvědů, někdy také zvaný U Zlatého medvěda, je dům čp. 475 na Starém Městě v Praze na rohu Melantrichovy (č. 16) a Kožné ulice (č. 1). Stojí vedle domu U Stříbrné konvice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Dům vznikl ze dvou gotických domů a pivovaru. První zmínka o něm je z roku 1403. Na počátku 15. století byl výrazně přestavěn, v 1. čtvrtině 16. století pak znovu. Renesančně byl přestavěn ve dvou etapách: před rokem 1567 a před rokem 1600. První renesanční přestavba, při které mj. vznikly arkády, se pravděpodobně udála v době, kdy dům vlastnil Jan Kosořský z Kosoře doložený zde roku 1564. Objevily se nepřesvědčivé domněnky, že se na přestavbě mohl podílet Bonifác Wolmut. Další velká, raně barokní přestavba se pravděpodobně udála mezi lety 1683 až 1702, nepřímo ji dokládá zdvojnásobení ceny domu. Třetí patro bylo přistavěno po roce 1726. V roce 1940 byl dům drobně upravován a větší rekonstrukcí prošel v 70. letech 20. století, kdy byl adaptován pro Muzeum hlavního města Prahy. Nad vchodem z Kožné ulice je umístěna deska s portrétem místního rodáka Egona Ervína Kische od Břetislava Bendy z roku 1956.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_U_Dvou_zlat%C3%BDch_medv%C4%9Bd%C5%AF
75 fotek, srpen 2011 až duben 2017, 79 zobrazení, 134 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Zlatého prstenu je goticko-renesanční stavba v Praze na Starém městě, v Týnské ulici (Týnská 6, č.p. 630), za Týnským kostelem, kousek od Staroměstského náměstí. Na úzké hlavní průčelí s průjezdem navazuje dlouhý trakt podél Týnské ulice. Z jihu k němu přiléhá palác Granovských (čp. 639). Kdy přesně byl dům postaven, není známo. Nejstarší záznamy o domě pocházejí ze 14. století a jsou spjaty se jmény Dětřicha Rechcera a pražského purkmistra viničních hor Tomáška. V 16. století dům patřil Janu Kašemu od Adama a Lukáše. Z původního gotického domu se zachoval ovšem jen vstupní portál, mázhaus (je známo, že se tu podávalo pivo a víno) a pár fragmentů (např. dřevěný strop v příčném dvorním traktu v prvním patře). Kolem roku 1609 došlo k výrazné přestavbě v renesančním duchu, která dala domu jeho současnou podobu.
V 90. letech 20. století proběhla komplexní rekonstrukce pro potřeby Galerie hlavního města Prahy, která se snažila zachránit všechny gotické rysy a zdůraznit renesanční ráz. Rekonstrukci dokončoval významný česko-chorvatský architekt Vlado Milunič. Dům byl veřejnosti otevřen roku 1998, jakožto výstavní sál. Je bezbariérový, se dvěma výtahy. V roce 2016 objekt přešel do správy Muzea hlavního města Prahy.
Dům se nazývá podle domovního znamení, jež vzniklo ale až v 17. století. Podle pověsti prsten upustilo na zem jedno ze staroměstských strašidel, našel ho měšťan a pověsil nad vrata svého domu.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_U_Zlat%C3%A9ho_prstenu
72 fotek, srpen 2011 až duben 2017, 89 zobrazení, 138 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Podle posledních stavebně-historických průzkumů se počátky domu U Kamenného zvonu datují do druhé poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím s masivními obvodovými zdmi vzniklo i podélné boční stavení. Nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla. Druhá stavební etapa následovala kolem roku 1310. Tehdy byla v přízemí zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální malířskou výzdobou, pokrývající stěny i klenbu. Výsledkem přestavby objektu ve druhé čtvrtině 14. století byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a jenž je ojedinělým dodnes dochovaným příkladem tohoto typu architektury v Praze.
Hlavní dominantu průčelí bohatě zdobeného gotickými architektonickými prvky tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnickou rodinu – v této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem byl někdo z okruhu královského dvora. Typické domovní znamení umístili na nároží budovy v 16. století. Po roce 1685 a v 18. století proběhly barokní úpravy budovy. Náročné rekonstrukci domu U Kamenného zvonu, při které byla stržena novobarokní fasáda z 19. století a objeveno gotické průčelí, předcházel rozsáhlý stavebně-historický průzkum.
Rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a město přidělilo objekt Galerii hlavního města Prahy, které slouží jako výstavní prostor pro její významné výstavní projekty. V objektu je otevřena prodejna knih a katalogů a ve spodní zadní části objektu je umístěna kavárna caffee U zvonu.

zdroj: http://www.ghmp.cz/dum-u-kamenneho-zvonu/
16 fotek, 29.8.2015, 62 zobrazení, 79 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U anděla, nebo též V ráji, je dům čp. 144/1 na Starém Městě v Praze na Malém náměstí. Stojí na rohu ulice Karlova 144/27 a Malého náměstí. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Dům je historicky pozoruhodný tím, že zde v období vlády Karla IV měl svou lékárnu botanik a apatykář Angel z Florencie, který je spojován s vlastnictvím, či dokonce autorstvím tzv. Voynichova rukopisu.
Dům se v pramenech objevuje poprvé roku 1374. Na parcele patrně již na konci 13.století vyrostl románský objekt o třech místnostech. Někdy po polovině 14.století byl vystavěn velký gotický dům, jehož zdi stoupají až do úrovně 2.patra. V pozdně gotickém období byla postavena ve dvorním křídle místnost s hvězdicovou klenbou. Z renesanční úpravy pochází klenby přízemí. O barokní fasádu přišel dům při přestavbách v 19.století.
Dům je znám též pod názvem Dům Ericsson, podle již neexistujícího nápisu "Ericsson" na průčelí domu pod okny nejvyššího patra. Koncem 19. století zde sídlila firma Deckert & Homolka, která zastupovala švédský telekomunikační koncern L. M. Ericsson.
V současné době zde sídlí Polský Institut Praha.
Trojkřídlý dvoupatrový nárožní dům s klasicistní fasádou.V zadním dvorním traktu jsou renesanční křížové klenby s vytaženými hřebínky. V severním dvorním křídle vyniká prostor s hvězdicovou klenbou s hruškovitě profilovanými žebry. Sklepy: Vede do nich původní kamenné schodiště. V gotickém sklepě jsou dochované detaily z románské doby i prvky gotické, románské se dochovali tří klenuté prostory ve střední části, stavěné z kvádříkového zdiva. Ve druhém patře jsou dochovány gotické nástěnné malby.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_U_And%C4%9Bla

http://pamatkovykatalog.cz/?element=2158163&action=element&presenter=ElementsResults
36 fotek, září 2011 až srpen 2015, 79 zobrazení, 162 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Trčkovský dům (Pelechovský dům, U bílého jednorožce)
Staroměstské náměstí 15/603, Staré Město
Původně dva gotické domy, za majitelů Trčků z Lípy v 16. století renesančně přestavěné a sjednocené; dnešní vzhled pochází z pozdně barokní přestavby v roce 1770 a z pozdně klasicistní úpravy na konci 50. let 19. století (J. Bělský). Pod domem je románská místnost z přelomu 12. a 13. století. Podloubí je sklenuto gotickými žebrovými klenbami. V domě se narodila pěvkyně J. Hambacherová provdaná Dušková (1754–1824), přítelkyně W. A. Mozarta.

zdroj: http://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka/objekty/trckovsky-dum-pelechovsky-dum-u-bileho-jednorozce.html
29 fotek, srpen 2011 až srpen 2015, 87 zobrazení, 147 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Týnská škola. V minulosti na místě školy stávaly dva gotické měšťanské domy ze třináctého a čtrnáctého století. Spojením těchto domů a jejich následnou renesanční přestavbou v šestnáctém století mohla vzniknout památka, která dnes tvoří jednu z dominant Staroměstského náměstí. Z gotických domů se do dnešních dnů zachovaly zcela původní gotické klenby, nacházející se v podloubí stavba. Toto tyto klenby jsou tak považovány za jedny z nejstarších vůbec.
Dominantou stavby je nepochybně hlavní průčelí domu. Nad částí podloubí jsou v řadě uspořádána obdélníková okna, v jejichž středu je umístěna freska, znázorňující Nanebevzetí Panny Marie. Ta pochází z osmnáctého století. V horní části stavby je na každé straně ukončena stupňovitým obloučkovým štítem. Oba štíty jsou od sebe odděleny menší válcovou věžičkou, která je zakončena malým cimbuřím. Ve věžičce jsou také umístěny malé ozdobné střílny. Zajímavostí také je, že se dodnes na dvoře domu zachovaly zbytky původních renesančních sgrafit, pocházející z období výstavby školy.
Existence latinské školy při Chrámu Matky Boží před Týnem je dokládána již od třináctého století. Tehdy zde přednášel mistr Walther, který působil na dvoře Jana Lucemburského a následně jeho syna císaře a krále Karla IV., jako dvorní lékař obou panovníků. V patnáctém století zde vyučoval také významný stavitel, Matěj Rejsek z Prostějova, který se například zasloužil o stavbu nedaleké Prašné brány. V období patnáctého s šestnáctého století byla škola povýšena na vyšší školu, čímž se celkově zvýšila její prestiž. Důležitým rokem byl rok 1862, kdy se v doposud latinské škole, začalo vyučovat také českému jazyku. O několik let později však ze stávající budovy přesídlila ke kostelu svatého Jakuba. Od roku 1990 je zde umístěna střední škola katolického náboženství, známá jako Collegium sanctissimae Mariae.

zdroj: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/tynska-skola-na-staromestskem-namesti
1 fotka, 12.4.2017, 64 zobrazení, 29 komentářů
27 fotek, 6.8.2011, 114 zobrazení, 126 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Juditin most v Praze byl kamenný most přes řeku Vltavu, jednalo se o předchůdce ležícího po proudu - severně od Karlova mostu. Byl postaven mezi lety 1158 a 1172 a stal se tak nejstarším kamenným mostem v Českých zemích a jedním z nejstarších severně od Alp. V té době byly ve střední Evropě jen dva kamenné mosty, v Řezně a Drážďanech.
Nápad vystavět kamenný most přes Vltavu je přičítán třináctému pražskému biskupovi Danielovi, jenž se po zničení původního dřevěného mostu r. 1157 inspiroval kamennými mosty v Itálii, kde byl se svým knížetem Vladislavem II. na válečném tažení. Štědrou mecenášku našla stavba zejména v králově choti Juditě Durynské, po níž později dostal jméno. Stavbu prováděli stavitelé povolaní z Itálie.
Románský most, jehož vzorem byl zřejmě Kamenný most v Řezně z roku 1146, byl dlouhý 514 m a široký 6,8 m. Vydlážděn byl nepravidelnými křemencovými nebo buližníkovými kvádry a jeho dlažba byla o 4 až 5 m níže oproti současnému mostu. Most byl vybaven novými ledolamy a mohutným kamenným roubením. Založení mostu se provádělo do jímek z kůlů, z nichž se za pomocí šneků či šlapacích kol vyčerpala voda a na jejichž dno stavitelé uložili jílem napěchované dřevěné rošty. Na ně pak kladli těžké kamenné kvádry mostních pilířů.
Most byl dokončen roku 1172. Podle listu kanovníka pražského kostela Vincentia královně Juditě měl vyrůst během pouhých tří let.
V roce 1253 předal Václav I. správu mostu hospitálu bratrstva křižovníků, který vyrostl na Křižovnickém náměstí o rok dříve. K potřebným opravám vybírali špitální bratři na mostě clo a získávali i výnosy z majetku darovaného králem. Při protržení mostu pořádali i sbírky almužen po Čechách.
3. února roku 1342 byl Juditin most zničen povodní. V roce 1357 rozhodl císař Karel IV. o výstavbě nového kamenného mostu, který vystavěla císařská stavební huť. Architekt stavby Petr Parléř vedl těleso mostu paralelně se zničeným mostem, přičemž staroměstské zakončení mostu posunul o několik desítek metrů jižněji do míst, kde nyní stojí Staroměstská mostecká věž.
Jeho zbytky je možno v současnosti spatřit v budově řádu křižovníků s červenou hvězdou na Křižovnickém náměstí, zachovaný oblouk v průplavu pod náměstím a další části ve sklepích domů na Malé Straně. Součástí stavby byly i mostecké věže na obou říčních březích. Do dnešních dob se dochovala upravená Juditina věž na malostranském břehu a hmota staroměstské věže v rizalitu na jihovýchodním nároží křižovnické rezidence. Ze sochařské výzdoby se dochoval Bradáč v nábřežní zdi Křižovnického náměstí a monumentální basreliéf ve výklenku Juditiny věže.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Juditin_most
24 fotek, 6.6.2012, 118 zobrazení, 162 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Chrám svaté Barbory je římskokatolický filiální kostel v Kutné Hoře. Z architektonického hlediska se jedná o pětilodní gotickou katedrálu. Důvod jeho výstavby je zcela unikátní. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, například kapituly, či pro bohoslužebné potřeby farnosti, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Podle kanonického práva měl původně status pouhé kaple. Architektonicky ovšem směle konkuroval pražské katedrále. Vyjadřuje dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také mezi Kutnou Horou a sedleckým klášterem, na jehož pozemku bylo město vybudováno a jehož vlivu, ač bylo městem královským, podléhalo. Proto byl kostel také vybudován za městskými hradbami na pozemku pražské kapituly.
Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1m_svat%C3%A9_Barbory
131 fotek, 17.9.2016, 56 zobrazení, 159 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
V současnosti využívá prostory zámku Slovenská národní galerie pro svou trvalou expozici. Výstava s názvem Lapidárium gotického umění, je nainstalována v přízemí, shromažďuje architektonické fragmenty a kamenné články zámku, jakož i zámecké kaple ze 14. století, transfery nástěnných maleb z bývalé Zvolenské fary z poloviny 15. století. Jsou zde instalovány kopie a faksimile odlitků děl několika nejvýznamnějších dřevořezeb Mistra Pavla z Levoče. V expozici Staré evropské umění v prvním patře jsou prezentovány výběrové kolekce malířských škol - italské, francouzské, vlámské, holandské a německé provenience ze 16. - 18. století. Na druhém patře se nachází expozice lesnického a dřevařského muzea ve Zvolenu s názvem Z historie Zvolena. Kromě toho se zde pravidelně konají další výstavy. V zámecké kapli na východní straně nádvoří se konají římskokatolické, řeckokatolické a pravoslavné bohoslužby, ale i koncerty a sňatky.
Jako oddací síň slouží i rytířská síň v severozápadní části nádvoří..
V královské a sloupové síni a v severozápadní baště se konají různé kulturní a společenské akce.
Na nádvoří zámku je možné také navštívit espresso a čajovnu.
144 fotek, 17.9.2016, 74 zobrazení, 132 komentářů | cestování, dokumenty, ostatní
V současnosti využívá prostory zámku Slovenská národní galerie pro svou trvalou expozici. Výstava s názvem Lapidárium gotického umění, je nainstalována v přízemí, shromažďuje architektonické fragmenty a kamenné články zámku, jakož i zámecké kaple ze 14. století, transfery nástěnných maleb z bývalé Zvolenské fary z poloviny 15. století. Jsou zde instalovány kopie a faksimile odlitků děl několika nejvýznamnějších dřevořezeb Mistra Pavla z Levoče. V expozici Staré evropské umění v prvním patře jsou prezentovány výběrové kolekce malířských škol - italské, francouzské, vlámské, holandské a německé provenience ze 16. - 18. století. Na druhém patře se nachází expozice lesnického a dřevařského muzea ve Zvolenu s názvem Z historie Zvolena. Kromě toho se zde pravidelně konají další výstavy. V zámecké kapli na východní straně nádvoří se konají římskokatolické, řeckokatolické a pravoslavné bohoslužby, ale i koncerty a sňatky.
Jako oddací síň slouží i rytířská síň v severozápadní části nádvoří..
V královské a sloupové síni a v severozápadní baště se konají různé kulturní a společenské akce.
Na nádvoří zámku je možné také navštívit espresso a čajovnu.
23 fotek a 2 videa, 18.12.2016, 146 zobrazení, 172 komentářů | cestování, města, oslavy, ostatní, zábava
92 fotek, 13.9.2016, 127 zobrazení, 268 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Zvolenský hrad nebo Zvolenský zámek je hrad (zámek) nacházející se v centru Zvolena. Je to národní kulturní památka.
Nachází se na vyvýšené terase na jižním konci Náměstí SNP. Podél západních a severních hradbeb vedou silniční komunikace, na jihu železniční trať.
Původní sídlo moci se nacházelo nad soutokem Slatiny a Hronu na strmém ostrohu v hradě z 12. století, dnes známého jako Pustý hrad. Jeho nepřístupnost však měla za následek, že se král Ludvík I. rozhodl postavit v letech 1360 - 1382 hrad nový a to podle vzoru italských městských kastelů. Hrad byl obnoven na přelomu 15. a 16. století, kdy byl jeho majitelem J. Turzo. V roce 1548 se přistoupilo k renesanční úpravě, kdy bylo dobudováno další patro, nárožní věže a došlo k posunutí dělového bastiónu. Na tehdejší přestavbě se podíleli italští mistři. Pozdější stavební zásahy v podstatě nezměnily tvář hradu. Nejzávažnější přestavba se týkala zbarokizované kaple v roce 1784 a obnovy dvorany, do které byl přenesen dřevěný malovaný strop z roku 1712. Památková obnova se uskutečnila v polovině 20. století.
Za stavbu Zvolenského hradu se zasloužil zejména král Ludvík I. z Anjou, který ho stavěl jako gotický lovecký zámek. Ve své podobě byl dokončen v roce 1382, kdy se stal dějištěm zásnub jeho dcery Marie se Zikmundem Lucemburským. Při historii hradu netřeba zapomínat ani na Jana Jiskru z Brandýsa, který se v 15. století stal jedním z nejmocnějších vojevůdců v Uhersku a hrad byl jedním z jeho sídel od roku 1440 do roku 1462. Hrad často navštěvoval i král Matyáš Korvín se svou manželkou Beatrix, která už později jako vdova využívala hrad jako sídlo od roku 1490. Kolem roku 1500 bylo za Turzů vystavěno vnější opevnění spolu se čtyřmi kulatými baštami a vstupní branou a v polovině 16. století v důsledku tlaku Turků bylo přistavěno další patro se střílnami a nárožními arkýřovými věžičkami. Kolem roku 1590 byl pak přistavěn i dělostřelecký bastion. Hrad prošel postupně několika stavebními úpravami, přičemž ta renesanční mu v podstatě zůstala dodnes. Pro jeho historické, umělecké a architektonické hodnoty byl v minulosti vyhlášen národní kulturní památkou a v 60. letech 20. století zrekonstruován (projekt K. Chudomelka, Stavoprojekt Bratislava, 1964; realizace 1969). Dnes se v něm nachází Slovenská národní galerie, která zde vystavuje své expozice.
Hrad postavili na místě starší církevní stavby, archeologicky zjištěné na dnešním nádvoří při komplexní památkové obnově v 60. letech. Koncepci nového loveckého zámku ovlivnila italská městská architektura šlechtických paláců. Hradní, původně neopevněný palác, vybudovali na čtyřkřídlém půdorysu se dvěma věžemi, začleněnými do půdorysu stavby. Kolem nádvoří obíhala pavlač na kamenných konzolách a prostor mezi dvojicí věží zpřístupnila kamenná arkáda. Důležitou součástí hradu byla patrová reprezentační kaple, ve které byla umístěna i královská empora. Směrem do města byla řada reprezentačních místností s mohutným rytířským sálem, jehož stěny jsou pokryty freskami a je zastropena náročně konstruovaným dřevěným trámovým stropem. Architektonicky výjimečně je řešena i fasáda objektu se zvýrazněním reprezentačního křídla, které je osvětleno okny s kamennými křížovými pruty. Architektura Zvolenského zámku byla vyvrcholením uměleckých snah 14. století, poplatná zjemnění vkusu Anjouovců, kteří na stavbu povolali zkušené evropské stavitele a kameníky. V klenutém průchodu se zachovala gotická sedilia s kružbami a původní fresky. Z reprezentačních prostor osobité místo zabírá kaple s architektonickými prvky zahajované pozdní gotiky, dále rytířský sál a místnosti zaklenuté na střední sloup. Impozantní je i mladší barokní hala z 18. století s dřevěným malovaným kazetovým stropem rozděleným na 78 polí, v nichž jsou symbolické obrazy římských králů a habsburských císařů uspořádány chronologicky a končí obrazem Karla VI.
V současnosti využívá prostory zámku Slovenská národní galerie pro svou trvalou expozici. Výstava s názvem Lapidárium gotického umění, je nainstalována v přízemí, shromažďuje architektonické fragmenty a kamenné články zámku, jakož i zámecké kaple ze 14. století, transfery nástěnných maleb z bývalé Zvolenské fary z poloviny 15. století. Jsou zde instalovány kopie a faksimile odlitků děl několika nejvýznamnějších dřevořezeb Mistra Pavla z Levoče. V expozici Staré evropské umění v prvním patře jsou prezentovány výběrové kolekce malířských škol - italské, francouzské, vlámské, holandské a německé provenience ze 16. - 18. století. Na druhém patře se nachází expozice lesnického a dřevařského muzea ve Zvolenu s názvem Z historie Zvolena. Kromě toho se zde pravidelně konají další výstavy. V zámecké kapli na východní straně nádvoří se konají římskokatolické, řeckokatolické a pravoslavné bohoslužby, ale i koncerty a sňatky.
Jako oddací síň slouží i rytířská síň v severozápadní části nádvoří..
V královské a sloupové síni a v severozápadní baště se konají různé kulturní a společenské akce.
Na nádvoří zámku je možné také navštívit espresso a čajovnu.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvolensk%C3%BD_z%C3%A1mek
45 fotek, září 2016, 71 zobrazení, 120 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Zvolen (maďarsky Zólyom, německy Altsohl) je průmyslové město ve středním Slovensku, nedaleko Banské Bystrice v Banskobystrickém kraji. Žije zde 43 047 obyvatel.
V eneolitu se zde nacházelo sídliště, osídlení tu bylo i v době bronzové a římské. Po stěhování národů, přibližně v 8. století byl dnešní Zvolen osídlen Slovany. V roce 1239 existovalo již podle záznamů pod hradem, kterému se říkalo Pustý, několik osad. Nový hrad, ten současný, existuje až od 13. století. Vybudoval ho král Ludvík I. a od 15. století převzal po Pustém hradu funkci centra Zvolenské stolice. Hrad byl později v 16. a 18. století upravován do současné podoby. Rozvoj železnice v době průmyslové revoluce (70. léta 19. století) způsobil, že se město začalo rozrůstat. Během 2. světové války tu bylo důležité centrum Slovenského národního povstání.
Pamětihodnosti:
Zvolenský zámek, renesanční stavba v centru města nad Náměstím SNP, kde je expozice gotických plastik a fresek.
Náměstí s historickými domy a gotickým kostelem sv. Alžběty
Pustý hrad, rozsáhlá zřícenina v lese asi 2 km JZ od centra, nad soutokem Hronu a Slatiny.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvolen
113 fotek, září 2016, 71 zobrazení, 105 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Matejov dom,
Matejov dom bol postavený v roku 1479 vo vnútri Mestského hradu a bol včlenený do Baníckej bašty. Je to vysoká štvorposchodová stavba postavená v tesnej blízkosti slovenského kostola. Miestnosti sú zväčša plochostropé, na prízemí a prvom poschodí majú niektoré miestnosti valenú klenbu. Na fasáde je vročenie (1479), reliéfne kamenné erby Mateja Korvína a Beatrix Aragónskej a erb mesta. Priečelie zdobí kamenný balkón. V Baníckej bašte boli počas 16.-17 stor. umiestnené delá, ktoré chránili Mestský hrad od severu. Budova neskôr slúžila ako sklad pušného prachu, ale aj obilia. V 16. stor. tu bol aj mlyn na obilie, preto sa bašta nazývala aj Mlynská. V rokoch 1907-1909 bol Matejov dom zreštaurovaný a bola v ňom otvorená prvá expozícia múzea.
V októbri 2009 Stredoslovenské múzeum otvorilo pre verejnosť novú expozíciu venovanú histórii mesta Banská Bystrica v priestoroch Matejovho domu.
V súvislosti s otvorením novej expozície sa v dňoch 13. - 14. 10. 2009 uskutočnila i vedecká konferencia Múzejníctvo v Banskej Bystrici v kultúrno – spoločenskom kontexte. 1889 - 1909 - 2009. Konferencia sa uskutočnila pri príležitosti výročí Stredoslovenského múzea (rok 1889 – založenie Mestského múzea v Banskej Bystrici, rok 1909 – otvorenie prvej mestskej expozície múzea v Matejovom dome).
Súčasná rekonštrukcia nielen kompletne zrekonštruovala interiér Matejovho domu, ale aj vstavala do Baníckej bašty drevené podlažia. Vznikla tak stála expozícia na troch podlažiach celkovo 470 m2 výstavnej plochy, ako aj moderný klimatizovaný depozitár na vrchných podlažiach a v podkroví, spolu na 300 m2. Ďalšie útulné priestory na prízemí sú pripravené pre malú kaviareň, prevádzkovanú chránenou dielňou.

zdroj: http://www.ssmuzeum.sk/matejovdom.htm
54 fotek, 17.9.2016, 78 zobrazení, 66 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Thurzov dom
patrí k najstarším zachovaným svetským stavbám v Banskej Bystrici. Je to dvojposchodová renesančná budova postavená na starších gotických základoch.
Dom je ukončený atikou a pokrytý je renesančnou sgrafitovou fasádou. V archívnych prameňoch figuruje už v r. 1495, kedy banský ťažiar Ján Thurzo z Betlanoviec kúpil na námestí v Banskej Bystrici dva domy od richtára Jána Langa z Rožňavy a nechal ich spojiť prestavbou. Na námestí tak vznikol reprezentačný dom, ktorý sa stal sídlom Thurzovsko-Fuggerovskej obchodnej spoločnosti. Na prízemí a na prvom poschodí domu sa nachádzajú dve miestnosti s drevenými trámovými stropmi. Na prízemí domu je unikátna miestnosť s valenou klenbou, s freskami z druhej polovice 15. storočia, tzv. „zelená sieň". Datovanie sa opiera o dva erby, patriace kráľovi Matejovi Korvínovi a jeho manželke Beatrix Aragónskej, umiestnené na vrcholovej osi klenby. Steny zelenej siene zdobia popri rastlinných motívoch aj figurálne výjavy Tanec s medveďom, Sv Juraj v boji s drakom, Danielov sen a objavenie drahého kovu, Kristus a Samaritánka, Posledný súd, Sv. Barbora, Mojžiš, Zuzana a starci a ďalšie. Od roku 2005 do februára 2007 prebiehali v miestnosti komplexné reštaurátorské práce s cieľom zachrániť ohrozenú vzácnu freskovú výzdobu. Finančné prostriedky uvoľnil zo svojich príjmov zriaďovateľ múzea banskobystrický samosprávny kraj, sumou 800 000,-Sk prispela aj Nadácia SPP a.s. Reštaurátorský tím pod vedením Akad. maliara Jozefa Doricu realizoval odborníkmi vysoko hodnotený reštaurátorský zásah. Účinný technologický postup očistenia stien bol na Slovensku použitý po prvý krát. Zelená miestnosť bola slávnostne uvedená do života inauguračným koncertom 18. apríla 2007.
V roku 2007 získala zelená miestnosť cenu časopisu Pamiatky a múzeá v kategórii obnova – reštaurovanie a cenu Ministerstva kultúry SR Fénix - Kultúrna pamiatka roka 2006.

zdroj: http://www.ssmuzeum.sk/thurzovdom.htm

Komentáře

přidat komentář