Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

18 fotek, 16.9.2016, 54 zobrazení, 64 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Štefánikovo nám. č. 4/7 ). Gotický dom sieňového typu, v priechodnej chodbe do dvora s diamantovou klenbou chodbového typu. Bohatosť stredovekých prvkov a vysoká umelecko-historická a architektonická hodnota zachovaná v pôvodnom materiály (aj napriek niekoľkým prestavbám) je prezentovaná kamennými portálmi ( lomené, sedlové) v suteréne a v prízemí, kamennými okennými šambránami, klenbami (aj z ďalších vývojových fáz), kovovými kovanými dverami s prútmi, kamennou dlažbou so zabudovaným mlynským kolesom v sieni prízemia, drevenými dverami s oplechovaním, kvádrovanou výzdobou fasád linkovaním. Smerom na východ sa k domu funkčne pripája meštiansky dom – oddelený dvorom ( Štefánikovo nám. č. 5/9). Domy sú medzi sebou prepojené aj dispozične cez pivnicu. Gotický dom z konca 15. storočia je prízemný. V interiéri sú zachované gotické a neskorobarokové portále, renesančný vyrezávaný trámový strop, na fasáde gotické pravouhlé kamenné šambrány s krížom a dvojitým krížom.

zdroj: http://www.kremnica.sk/pamiatky/#Banicke_domy
18 fotek, 16.9.2016, 50 zobrazení, 73 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Nová radnice,
(Štefánikovo nám. č. 1/1). Prvý písomný záznam pochádza z roku 1441. Odkúpením domu mestom a úpravou gotického sieňového meštianskeho domu, vznikol po roku 1738 mestský dom. V polovici 18. storočia objekt dostavali. Zo vstupnej siene v prízemí sa cez barokové schodisko s plytkými stupňami dostaneme na poschodie. Na poschodí je do námestia orientovaná miestnosť radnej siene s keramickou pecou, na čelnej a zadnej strane siene sú veľké obrazy od akademického maliara Gejzu Angyala. Zo siene je výstup na balkón s kovovým zábradlím, v strede zábradlia s postavou Justície.

zdroj. http://www.kremnica.sk/pamiatky/#Banicke_domy
34 fotek, 16.9.2016, 81 zobrazení, 100 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Kremnica je město v Banskobystrickém kraji s bohatou hornickou a mincířskou tradicí.
Předpokládá se, že zlato a stříbro se v Kremnici a jejím okolí těžily již od 10. století, skutečný rozmach těžby však nastal až začátkem 14. století. 17. listopadu 1328 udělil uherský král Karel I. Robert osadě Cremnychbana privilegia svobodného královského báňského a mincovního města. Zároveň zde založil mincovnu, kde se razily zlaté mince. V kremnické mincovně se také razily všechny československé a slovenské mince.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kremnica

http://www.kremnica.sk/pamiatky/#Banicke_domy
82 fotek, 15.9.2016, 59 zobrazení, 68 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Chyžné je obec na Slovensku v okrese Revúca. Najhodnotnejšou pamiatkou je opevnený ranogotický Kostol Zvestovania Panne Márii z 2. polovice 13. storočia, vyzdobený vzácnymi freskami z konca 14. storočia. V interiéri sa nachádza aj neskorogotický oltár z dielne Majstra Pavla z Levoče. Pri kostole stojí drevená zvonica z 18. storočia.
Jeden z najpôvabnejších stredovekých kostolíkov v Gemeri sa zachoval v malej obci Chyžné neďaleko Jelšavy. Už z diaľky upúta jeho vysoký východný murovaný štít a masívny ohradný múr so zastrešenými bránkami obklopujúci areál kostola s cintorínom. Kostol bol postavený v druhej polovici 13. storočia ako jednoloďový so štvorcovým presbytériom a pristavanou sakristiou. Neskôr do areálu pribudla osobitne stojaca zvonica, drevená ľudová zrubová stavba z 18. storočia a do kamennej ohrady bola vstavaná prízemná budova bývalej cirkevnej školy. Presbytérium kostola je zaklenuté krížovou rebrovou klenbou, loď má rovný maľovaný strop. Obvodové steny a klenba presbytéria vrátane vnútornej steny a špalety víťazného oblúka sú na celej ploche pokryté nástennou maľbou datovanou do 70. – 80. rokov 14. stor. Maľby naposledy reštauroval v r. 1939 P. J. Kern a sú v pomerne dobrom stave. Na čestnom mieste východnej steny, nad úzkym lomeným gotickým okienkom, je v súlade s patrocíniom kostola zobrazené Zvestovanie Panne Márii. Hornú časť severnej steny vypĺňa výjav Narodenia Krista. Oproti na južnej stene sa odohráva Klaňanie troch kráľov. Pod týmito hlavnými výjavmi mariánskeho cyklu je rad stojacich postáv dvanástich apoštolov s knihami v rukách. Živo gestikulujúce postavy sú zoradené v troch štvorčlenných skupinách, tvárou obrátené k sebe. S atribútmi sú zobrazení len Peter, Pavol a Bartolomej na východnej stene. Vedľa nich, podľa nápisu pri hlave, je Tomáš, mladík bez brady na južnej stene je Ján. V ostení východného okienka sú namaľované postavy svätíc Heleny a Barbory, južné okno bolo neskôr rozšrené západným smerom, preto sa len na jeho ľavom ostení zachovala maľba s postavou sv. Kataríny. Nad ranogotickým kamenným portálom na severnej stene vedúcim do sakristie je v štvorcovom orámovaní obraz Krista Trpiteľa (Imago Pietatis) pokrytého ranami, vztýčeného v sarkofágu s rukami prekríženými na hrudi. Pod východným okienkom je namaľovaný konsekračný kríž v kruhu ako pamiatka na vysvätenie kostola. Dolný, soklový pás steny presbytéria vypĺňa maľovaný iluzívny záves – lambrekýn s hustým riasením a štvorčekovaným vzorom..
Štyri výseky krížovej klenby presbytéria sú vyzdobené maľbami postáv cirkevných otcov s knihami (sv. Ambróz biskup, sv. Gregor pápež, sv. Hieronym v kardinálskom klobúku a sv. Augustín biskup), symbolmi evanjelistov s nápisovými páskami, pričom obrazy leva a býka sú umiestnené v kvadrilóboch, anjela a orla voľne na ploche klenby. Kompozíciu doplňujú štyri postavy anjelov v rôznofarebných rúchach smerujúce do centra kompozície - priesečníka klenbových rebier. Anjeli s doširoka rozpaženými rukami ukazujú smerom k cirkevným otcom i k symbolom evanjelistov. Výzdoba klenby je doplnená náročnou dekoráciou v podobe ornamentálnych lemov s rozvilinami a hlavičkami mladíkov (anjelov?), ktorá pokrýva aj samotné rebrá klenby.
Reprezentatívnu dekoratívnosť a pestrú koloratúru výzdoby klenby dopĺňa mimoriadne pôvabné zobrazenie podobenstva o desiatich pannách namaľované na východnej stene víťazného oblúka. Zástup piatich múdrych a piatich pochabých panien s lampami v rukách smeruje z dvoch strán k vrcholu oblúka, kde je zobrazený žehnajúci Kristus v žiarivej mandorle (Maiestas Domini). Panny sú oblečené podľa dobovej módy v gotických splývavých šatách s opaskami a gombíkmi. V krivkách ich postáv a v gestách je zvýraznená jemná elegancia vlastná vrcholnej gotike. Zo všetkých zobrazení tejto témy v gemerských kostoloch je chyžnianska maľba najpôvabnejšia a rozmerovo najväčšia. Výmaľba víťazného oblúka je doplnená v špalete tradičným pásom kvadrilóbov s piatimi polpostavami prorokov. Na stenách lode sa maľby nezachovali. Súčasťou interiéru kostola je vzácny neskorogotický krídlový oltár z roku 1508 s ústredným súsoším Zvestovania Panne Márii a s maľovanými dvojstrannými krídlami, ktorý pochádza z dielne Majstra Pavla z Levoče, pričom sochy anjela a Márie sú bepochyby dielom samotného Majstra Pavla. Oltárne maľby sa tematicky pridržiavajú mariánskemu zasväteniu kostola. Na otvorených krídlach sú to výjavy: Navštívenie, Narodenie, Poklona troch kráľov a postava sv. Juraja ako rytiera na koni víťaziaceho nad drakom – zaiste odkaz na mecénov kostola i oltára – Bebekovcov, ktorých rodový kostol v Plešivci je zasvätený sv. Jurajovi. Na pašiovej strane oltára (pri zatvorených krídlach) sú živými farbami zobrazené kľúčové výjavy utrpenia Panny Márie: Ukrižovanie (Kalvária) a Snímanie z kríža. V predele je oslavné Korunovanie Panny Márie sprevádzané z dvoch strán postavami dvoch svätých uhorských kráľov: Štefana a Ladislava.

zdroj: https://sk.wikipedia.org/wiki/Chy%C5%BEn%C3%A9

http://oz-goticka-cesta.webnode.sk/news/stredoveky-gemer/
70 fotek, 14.9.2016, 72 zobrazení, 92 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Ochtiná (nem. Achten, maď. Martonháza, Ochtina) je obec na Slovensku v okrese Rožňava. V obci stojí románsko-gotický kostolík z 13. storočia s hodnotnými freskami zo 14. storočia.
Neďaleko obce sa nachádza Ochtinská aragonitová jaskyňa, zaradená v zozname Svetového dedičstva UNESCO.
Ochtinský kostol s pôvodným patrocíniom sv. Mikuláša patrí medzi najstaršie a najzaujímavejšie dominanty gemerského vidieka. Názov obce odvodený s veľkou pravdepodobnosťou od staronemeckého výrazu pre číslovku osem: „ocht“ je dôkazom osídlenia tejto lokality nemeckými „hosťami“ v 2. polovici 13. storočia. Podľa historických prameňov pôvodných osem nemeckých rodín tu založilo prosperujúcu osadu na báze ťažby železnej rudy nachádzajúcej sa v blízkom vrchu Hrádok. Dispozícia kostola a jeho veža s dvomi radmi združených románskych okien však poukazujú na staršie sídlisko, ktoré mohlo byť zničené počas tatárskeho vpádu, lebo v listine Bélu IV. z roku 1243, ktorou daruje za verné služby Detrikovi a Filipovi Bebekovcom veľkú časť územia v údolí rieky Slanej, sa nespomína. V roku 1318 sa Ochtiná už spomína ako majetok štítnickej vetvy Bebekovcov, ktorí zaiste podporili aj výstavbu tunajšieho kostola a neskôr aj jeho výmaľbu. Gotický kostol postavený na mieste zničenej románskej stavby, z ktorej sa zachovala len veža, bol jednoloďový, s polygonálne zakončeným presbytériom so sakristiou na severnej strane. Okolo polovice 14. stor. bol vymaľovaný figurálnymi nástennými maľbami freskovou technikou. Začiatkom 16. storočia bol pomerne malý priestor kostola rozšírený o severnú bočnú loď zaklenutú hviezdicovou klenbou. V prvej tretine 17. stor., kedy bol kostol už evanjelický, dochádza k zabieleniu stredovekých nástenných malieb a v priebehu 18. stor. k novému zastropeniu lode pruskými klenbami. V roku 1894 objavil maľby v presbytériu István Groh, ktorý ich v rokoch 1901 - 1907 odkryl a reštauroval. V roku 1976 boli vo vrchole víťazného oblúka zo strany lode v rozsahu sond odkryté maľby s hlavami bradatých svätcov a anjelov z výjavu Posledného súdu (J. Josefík, M. Togner, L. Székely). Gotické nástenné maľby pokrývajú celý vnútorný plášť presbytéria a fragmentárne sú zachované v povalovom priestore v pokračovaní steny víťazného oblúka zo strany lode. Na severnej stene hlavnej lode, ktorá bola otvorená dvomi širokými arkádami do pristavanej bočnej lode, sa nástenné maľby nezachovali, oproti na južnej stene lode vidno len niekoľko fragmentov mladšej renesančnej ornamentiky, pod ktorou možno predpokladať súvislejšiu vrstvu starších malieb.Maľby v presbytériu zobrazujúce christologický cyklus, sú rozdelené do troch pásov nad sebou. Na severnej stene pod klenbou začína mariánska časť cyklu úvodným výjavom Zvestovanie Panne Márii, pokračuje Návštevou Márie u Alžbety a Narodením Krista umiestneným nad výjavom Poslednej večere (rovnako ako v prípade Koceľoviec kvôli symbolike božieho vtelenia). Príchod a poklona troch kráľov sú umiestnené do dvoch výsekov klenby záveru presbytéria. Nasleduje Obetovanie v chráme, Dvanásťročný Ježiš v chráme a slávnostné Korunovanie Panny Márie s dvojicou anjelov v krásnych dlhých rúchach hrajúcich na hudobné nástroje.
Pašiová časť cyklu začína na severnej stene presbytéria v strednom páse monumentálnou kompozíciou s množstvom postáv Príchod Ježiša do Jeruzalema. Nasledujúca Posledná večera, jedna z najpôsobivejších ochtinských fresiek, zaujme nielen svojou farebnosťou, ale aj určitou intimitou príbehu, ktorá vrcholí v nasledujúcom výjave Modlitba v Getsemanskej záhrade. Na stenách polygónu presbytéria je zobrazená skupina farizejov, Petrova obrana a Judášov bozk. Do ostenia východného okna umiestnil maliar sprievodný výjav Peter zapiera Krista s postavou slúžky, ukazujúcej prstom na Petra. Na južnej stene v strednom páse nasledujú dobre zachované výjavy Kristus pred Herodesom, Kristus pred Kaifášom a pri víťaznom oblúku pravdepodobne Pilátovo umývanie rúk výrazne poškodené sekundárne vysekaným oknom. Cyklus pokračuje na severnej stene presbytéria v dolnom páse výjavmi Bičovanie Krista, Korunovanie tŕním, Nesenie kríža a vrcholí monumentálnou scénou Kalvárie s tromi krížmi a so skupinou troch Márií a sv. Jánom pod Ukrižovaným Ježišom. V ľavom hornom rohu výjavu je zaujímavý detail: anjel zostupujúci z nebies vyťahuje z úst jedného z ukrižovaných lotrov dušu v podobe nahého človiečika. Rímskych vojakov pod krížom maliar zobrazil v stredovekom brnení s kopijami a štítom označeným hlavou draka (symbol nepriateľa kresťanstva). Na záverovej stene polygónu presbytéria je pôsobivá kompozícia Snímanie z kríža, pod východným oknom symbolický Kristus Trpiteľ (Imago Pietatis), nasleduje Pieta alebo Oplakávanie Krista, pod južným oknom postavy dvoch svätých biskupov, Ukladanie do hrobu a Zmŕtvychvstanie Krista so spiacimi rímskymi vojakmi, ktorí majú na sebe stredoveké šupinkové brnenie. Postava Krista v záverečnom monumentálnom výjave Kristus s krížom v predpeklí pred tlamou Leviatana, odkiaľ vyslobodzuje zástup hriešnikov, je z väčšej časti zničená sekundárne vysekaným oknom. V špaletách okien sú ešte postavy apoštolov a svätcov, v záklenku južného okna anjel s dvomi korunami v rukách symbolizujúci dvoch kráľov nebies: Krista a Pannu Máriu. V záklenku rozetového okna záveru presbytéria je v kruhovom medailóne archaické zobrazenie Najsvätejšej Trojice v podobe jednej hlavy s tromi tvárami (obdobné stvárnenie poznáme len z kostola sv. Ducha v Žehre na Spiši a z kostola Najsvätejšej Trojice v gemerskom Rákoši). Na ľavej strane víťazného oblúka zo strany presbytéria maliar zopakoval postavy rímskych vojakov, na pravej strane postavy apoštolov a troch Márií z výjavu Ukrižovania.
Dolný pás výzdoby presbytéria tvorí iluzívny sokel s kazetami s diamantovým vzorom symbolizujúcim múry nebeského Jeruzalema. Na klenbe sú fragmentárne zachované symboly štyroch evanjelistov, postavy cirkevných otcov a anjelov hrajúcich na hudobné nástroje. V špalete víťazného oblúka sú namaľované polpostavy prorokov s nápisovými páskami v kvadrilóboch, na víťaznom oblúku zo strany lode monumentálne poňatý Posledný súd s vrcholovou postavou Krista Pantokratora v dúhovej mandorle, v strednom páse na obidvoch stranách trúbiaci anjeli nad zástupmi hriešnikov, v spodnom páse na ľavej strane mŕtvi vstávajú z otvorených hrobov, maľba na pravej strane bola zničená osadením barokovej kazateľnice.
Autora ochtinských malieb môžeme stotožniť s maliarom, ktorý vymaľoval aj koceľovské presbytérium. V Ochtinej však upustil od prísnej lineárnosti a výrazných kontúr a v zobrazení jednotlivých postáv uplatňuje vo veľkej miere modeláciu tvarov tónovou maľbou. Postavy sú živšie, gestá výraznejšie a záhyby odevov mäkšie ako je to v prípade koceľovských malieb.
Kvalitu maliara ochtinských malieb počas výskumu v 1976 - 1977 zhodnotili prof. Milan Togner a akad. mal. Jiří Josefík, ktorí mu prisúdili prívlastok Majster ochtinského presbytéria. Svojím vysoko profesionálnym výtvarným prejavom, naratívnosťou a monumentalitou patria práce tohto maliara v Ochtinej a v blízkych Koceľovciach k maliarsky i umelecky najvyzretejšiemu smeru gemerskej nástennej maľby.

zdroj: https://sk.wikipedia.org/wiki/Ochtin%C3%A1

http://oz-goticka-cesta.webnode.sk/news/stredoveky-gemer/
78 fotek, 14.9.2016, 47 zobrazení, 46 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Koceľovce sú obec na Slovensku v okrese Rožňava. Najvýznamnejšou pamiatkou nadregionálneho významu je gotický kostol evanjelickej cirkvi a. v. z prvej štvrtiny 14. storočia, v ktorého svätyni sa zachovali hodnotné fresky z obdobia rokov 1360 – 1380.
Pôvodne sv. Bartolomeja, dnes chrám Evanjelickej cirkvi Kostolík postavili niekedy v prvej štvrtine 14. storočia, medzi odborníkmi však nepanuje zhoda, akú mal podobu. Išlo zrejme o jednolodie s polygonálnym presbytériom, ktoré v druhej polovici 14. storočia zvýšili na súčasnú úroveň a novo zaklenuli. Podľa iných názorov mohlo ísť o jednoloďovú stavbu s vežou a kvadratickým presbytériom, ktoré po niekoľkých desaťročiach nahradili súčasnou svätyňou. Ďalšia hypotéza hovorí o malej kaplnke s polygonálnym zakončením, ktorú mali po nejakom čase zvýšiť a pristavať k nej pozdĺžnu loď, severnú sakristiu a západnú vežu. Interiér kostolíka bol bohato vyzdobený hodnotnými freskami niekedy v rokoch 1360 - 1380.
V období reformácie prevzali objekt protestanti, ktorí dali maľby v roku 1736 zabieliť. V lodi taktiež postavili západnú murovanú emporu, ktorú dopĺňa drevená tribúna pri severnej stene.
Poslednou významnou prestavbou prešiel kostolík v roku 1819, kedy plochý strop lode nahradili dvoma poľami pruskej klenby a pred južný vstup pristavali murovanú predsieň. Úpravy sa dotkli aj južnej strany lode, kde boli prerazené nové väčšie okná.
V roku 1894 - 95 boli fresky v presbytériu odkryté Istvánom Grohom, ktorý ich následne aj reštauroval. Zastrešenie veže dostalo svoj jedinečný vzhľad na začiatku 20. storočia.
V roku 1976 sa tu uskutočnil ďalší prieskum, v rámci ktorého boli odkryté časti maliarskej výzdoby v lodi.
Dominantou starej baníckej obce so zaujímavou vretenovitou zástavbou je evanjelický kostol umiestnený na miernom návrší horného konca. Areál kostola vysadený lipami a ovocnými stromami a obohnaný kruhovou murovanou ohradou, ktorá pôvodne zaiste plnila úlohu obrannej fortifikácie, tvorí pokojnú oázu v obci značne exploatovanej poľnohospodárskou výrobou. Koceľovský kostol je skoro intaktne zachovaná orientovaná gotická stavba z prvej polovice 14. storočia. Jednoloďový priestor s polygonálnym presbytériom, na severnej strane pristavanou sakristiou a na západnej s vysokou vežou na štvorcovom pôdoryse, ktorá na vyšších poschodiach prechádza do oktogónu, je zakrytý vysokou sedlovou strechou so šindľovou krytinou. Zastrešenie veže atypickou plechovou secesnou prilbou pochádza zo začiatku 20. storočia. Loď je zaklenutá klasicistickými tereziánskymi klenbami namiesto pôvodného trámového stropu, na ktoré štýlovo nadväzuje rovnako podklenutá murovaná empora. Polygonálne presbytérium bolo v priebehu poslednej tretiny 14. storočia nadstavané a zaklenuté krížovou rebrovou klenbou (zo staršieho zaklenutia zostali v murive kužeľovité konzoly pôvodných rebier). Slohovú čistotu kostola dokladajú vysoké lomené okná členené profilovanými prútmi a kružbami a sústava oporných pilierov apsidy. Súčasný južný vchod do kostola otvorený počas obnovy v 2. pol. 18. stor. je uzavretý gotickými dverami s dekoratívnym kovaním, ktoré sem boli prenesené z pôvodného vstupného portálu vo veži. Ďalšie gotické dvere s bohatou kovanou výzdobou má lomený vstupný portál sakristie. Loď kostola je oddelená od presbytéria mohutným lomeným triumfálnym oblúkom, za ktorým sa otvára veľkolepá galéria nástenných malieb s výjavmi christologického cyklu, postavami cirkevných otcov, apoštolov, prorokov, svätcov a anjelov. Sondy na stenách lode tiež preukázali doposiaľ neodkrytú stredovekú výmaľbu.
Koceľovské maľby datované rokmi 1360-70 (M. Togner) predstavujú doposiaľ najväčšiu súvislú pomaľovanú plochu spomedzi všetkých gemerských kostolov. Vyznačujú sa bezprostredným až naratívnym podaním s výraznou lineárnosťou a nezvyčajnou kompaktnosťou pôsobenia. Jednotlivé výjavy sú rozmiestnené na celej ploche obvodových stien a klenieb presbytéria v troch horizontálnych pásoch nad sebou. Ikonografický program christologického cyklu je rozvrhnutý zhora nadol a začína výjavom Zvestovanie Panne Márii vo vrchole vnútornej strany víťazného oblúka. Vo výsekoch klenby severnej steny sú vedľa seba výjavy Narodenia Krista a Návšteva Márie u Alžbety umiestnené v opačnom poradí, aby bolo dodržané umiestnenie Narodenia a Poslednej večere nad sebou kvôli spoločnej symbolike božského vtelenia (pri Narodení v Márii a pri poslednej večeri v chlebe a víne). Do severovýchodného a východného výseku klenby bola namaľovaná Poklona troch kráľov, ďalej vpravo je pomerne ťažko čitateľný výjav Obetovanie v chráme a Dvanásťročný Ježiš v chráme. Posledným výjavom pod klenbou je Korunovanie Panny Márie, ktoré završuje mariánsku časť christologického cyklu. Ten pokračuje veľkonočným alebo pašiovým cyklom ešte na tejto strane v strednom páse monumentálnou scénou s množstvom postáv Príchod Ježiša do Jeruzalema. Nasledujúci výjav Poslednej večere vzhľadom k jeho rozmerom sa dostal na náprotivnú severnú stenu do stredného pásu. V ďalšom poli vpravo už vidíme kľačiaceho Ježiša pri Modlitbe v Getsemanskej záhrade, nasledujúci obraz Judášovej zrady (Judášov bozk) spolu so skupinou farizejov a vojakov však musíme hľadať až na východnej stene presbytéria po stranách a v ostení okna, lebo severovýchodnú stenu bez okna si maliar ponechal pre kľúčový výjav Ukrižovania. Ďalej doprava po stranách a v ostení juhovýchodného okna pokračuje cyklus postavou Petra s mečom (Petrova obrana) a výjavom so slúžkou Peter zapiera Krista. Na južnej stene po stranách a v ostení okna sú scény z vypočúvania Krista: Kristus pred Herodesom a Kaifášom. Tu sa opäť musíme vrátiť k severnej stene presbytéria, kde nasledujú v spodnom páse tri monumentálne výjavy Bičovanie Krista, Korunovanie tŕním a Nesenie kríža s radom postáv vysmievajúcich sa Ježišovi a vedúcich dvoch spútaných lotrov. Nasledujúca veľkolepá scéna Kalvárie (Ukrižovania) s tromi krížmi, uprostred s ukrižovaným Ježišom zobrazeným v momente, keď rímsky vojak osvedčuje jeho skon pichnutím kopijou do pravého boku, je najpôsobivejšou kompozíciou spomedzi koceľovských malieb a svojimi rozmermi pravdepodobne najmonumentálnejšou freskou zobrazujúcou tento výjav v rámci Slovenska vôbec. Vyžaruje z nej sila tragédie a veľkosť utrpenia zvýraznená ešte gestami žien (troch Márií a Salóme) a sv. Jána pod krížom, ktoré vo svojej dobe museli zákonite vyvolať u veriacich silné emócie (najmä ak si predstavíme presbytérium bez súčasného oltára, ktorý sčasti zakrýva fresku). Maliar tu zobrazil aj utrpenie dvoch lotrov, ktorí síce nie sú na kríž pribití, iba vyviazaní, ale majú dolámané končatiny pre urýchlenie ich skonu. Podobne ako v Ochtinej, aj tu sa stretávame so zaujímavým detailom vzatia duše jedného z lotrov v podobe drobnej nahej postavičky anjelom do neba. V tejto maľbe zaujme aj postava rímskeho vojaka na pravej strane kompozície opierajúceho sa o štít s namaľovanou hlavou draka: odvekým symbolom nepriateľa kresťanstva a atribútom sv. Juraja, ktorý nad ním zvíťazil (tento atribút je možné spájať s objednávkou výmaľby kostola Csetnekyovcami, majiteľmi Koceľoviec, ktorých rodový kostol v Plešivci bol zasvätený sv. Jurajovi).
Rovnako silný účinok majú dve nasledujúce kompozície na južnej stene presbytéria: Snímanie z kríža a Ukladanie do hrobu. Dramatické gestá rúk a trúchliace tváre zobrazených postáv dostatočne výrazne demonštrujú veľkosť Ježišovho utrpenia a smrti. Stredoveký maliar do výjavu Snímania z kríža tajuplne zakomponoval aj symboliku božskej podstaty Krista („Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec,...“atd., Zjavenie sv.Jána,l.k.,v.8.) ktorú dešifrovala významná maďarská medievalistka Mária Prokopp v podobe gréckych písmen alfa (v pravom oku Ježiša) a omega (v spojených krivkách nosov Ježiša a Márie tesne sa dotýkajúcich tvárami). Christologický cyklus bol zaiste zavŕšený výjavom Vzkriesenia, ktorý mohol byť umiestnený už v lodi (možno na pravej strane víťazného oblúka); v presbytériu sa nenachádza. V dolnej časti okolo celého obvodu presbytéria prebieha soklový ornamentálny pás s kazetovým motívom a iluzívnym diamantovým vzorom symbolizujúcim drahé kamene, ktoré tvoria základy múrov „Nebeského Jeruzalema“.
V dolnom páse na stenách polygónu a v osteniach okien presbytéria sú namaľované ešte postavy dvanástich apoštolov. Na vnútornej stene víťazného oblúka v pretiahnutých kvadrilóboch sú polpostavy prorokov (Dávid, Šalamún, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel), pod nimi na južnej strane je sv. Katarína s kolesom ako nástrojom svojho umučenia, na severnej strane prvomučeník sv. Štefan. Dve postavy kľačiacich prorokov s rozvinutými textovými páskami vypĺňajú ešte bočné steny víťazného oblúka zo strany presbytéria.
V jednotlivých poliach krížovej klenby presbytéria sú namaľované postavy cirkevných otcov sediacich za pulpitmi doplnené atribútmi štyroch evanjelistov, oslavnými textovými páskami a postavami anjelov hrajúcich na hudobné nástroje. Na svorníku klenby je namaľovaná Kristova tvár na spôsob byzantského mandolionu. Pomaľovaný je aj celý povrch klenbových rebier jednotným ornamentom v tvare zalamovanej pásky.
Koceľovské nástenné maľby charakterizuje výrazná lineárnosť, ktorá im dodáva punc ilustratívnosti a zrozumiteľnosti pre prijímateľa. Bravúrna kresba a živé gestá postáv - aktérov
jednotlivých výjavov výrazne napomáhajú vyjadriť ich emócie, spoluúčasť na zobrazených udalostiach, dramatickosť a tragiku dejovej osnovy príbehu utrpenia a Kristovej obety, čo bolo napokon aj ich prvoradou úlohou.

zdroj: https://sk.wikipedia.org/wiki/Koce%C4%BEovce

http://www.apsida.sk/c/5081/kocelovce

http://oz-goticka-cesta.webnode.sk/news/stredoveky-gemer/
123 fotek a 1 video, září 2016, 47 zobrazení, 77 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Evangelický kostel ve Štítniku v okrese Rožňava je gotický kostel, který byl vyhlášen národní kulturní památkou Slovenské republiky 24. dubna 1970. Jde o původně trojlodní baziliku ze 14. a 15. století s krásnými hvězdicovými a síťovými klenbami. Kostel má mohutnou věž a tvoří tak výraznou dominantu celé štítnické doliny.
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1355, kdy jsou uváděni jak farář tak i fara. Původně katolický kostel zasvěcený Panně Marii, slouží od období reformace v polovině 16. století evangelické církvi.
Současnou podobu kostel dostal po několika stavebních úpravách. Nejstarší částí kostela je sakristie, na jejímž místě stál první původní jednolodní kostel, pravděpodobně z 13. století. Chrám je trojlodní - nejvyšší část kostela je sakristie z 2. třetiny 14. století. Při pokračování stavby v roce 1460 byla prodloužena jižní a hlavní loď, které byly zakončeny polygonálními uzávěry. Severní loď už nebyla nikdy během dalších přestaveb dokončena. Středověká stavba evangelického kostela je v současnosti pozoruhodná zejména pozdně gotickou architekturou. Největším zásahem do stavby je mohutná věž, postavená na západní straně kostela a zaklenutá v přízemí pozdněgotickou rotující klenbou s protínajícími se žebry. V roce 1740 byla věž ještě zvýšena dřevěnou nadstavbou a typicky barokně tvarovanou dřevěnou střechou. Začátkem 16. století vznikl malý kamenný varhanový chór se starými pozdněgotickými varhany, vloženými do renesanční skříně. Chór spolu s varhany patří mezi nejzajímavější památky tohoto druhu.
Na stěnách je více než 200 m2 nástěnných (secco i fresco) maleb, které znázorňují různé, převážně náboženské náměty. Jsou zachovány místy ve dvou a výjimečně až ve třech vrstvách. Nejstarší malby, které pocházejí z poslední třetiny 14. století, jsou vytvořeny podle italských předloh. Mladší, z poslední třetiny 15. a začátku 16. století, vznikly pod vlivem německo-českého malířství a představují různé v té době oblíbené náboženské cykly, postavy apoštolů, světců, ale nacházejí se zde i malby znázorňující pracovní úkony a tehdejší pracovní nástroje. Evangelíci, jimž kostel sloužil od poloviny 16. století, nástěnné malby zabílili. Opětovně je odkryli až v letech 1908–1909 Štefan Groh a Kornel Divald. V kostele se nachází i 14 renesančně-barokní a raně barokních dřevěných epitafů - mortuarií, mnoho děl a výrobků uměleckých řemesel, například sbírka výšivek a kalichů, gotická bronzová křtitelnice z roku 1454, z dílny mistra Jána ze Spišské Soboty.
dvoje varhany: malé, nejstarší varhany na Slovensku, jsou z roku 1492, jsou vloženy do renesanční skříně, velké varhany pocházejí z roku 1723. Starší šestiregistrový pozitiv patří k nejstarším na Slovensku, je umístěn na chóru. Dolní varhany byly zhotoveny jako dvojmanuálové s mechanickým ovládáním, ale začátkem 21. století byl do původní barokní skříně zabudován pneumatický dvojmanuál z budapeštské dílny firmy Rieger-Klos.
renesančně-barokní hlavní oltář z roku 1636, je typem saských dvojkřídlých oltářů s obrazem narození Ježíše Krista, což je pro protestantské kostely dost netypický výjev, na křídlech zvěstování a klanění se Tří králů, jakož i bičování a ukřižování. V nástavci je obraz vzkříšení a nanebevstoupení i sv. Trojice. Na předělu je poslední večeře. Všechny malby se připisují holandskému mistru Hansi von Aachen. Oltář byl darem Gabriela Bakoše a jeho manželky Márie Bornemiszy
raně barokní kazatelna z roku 1693, se čtyřmi plastikami evangelistů a ve středu je Spasitel světa (Salvator mundi). Na parapetu schodiště jsou dva obrazy: Nanebevstoupení a Getsemanská zahrada.
lavice ze 16. - 18. století, byly určeny jednotlivým skupinám lidí podle významu a byly často označovány symboly, například cechů. Lavice v prebysteriu byly určeny městské radě a pocházejí z roku 1510. Pro šlechtičny byly určeny dvě uzavřené barokní skříňové lavice, částečně zahalené mřížovanými okny, aby dámy nepoutaly přílišnou pozornost; ty jsou z 18. století a patřili rodu Sontagů. Většina lavic pochází ze 17. až počátku 18. století. Před vstupem na kazatelnu je umístěna bohatě zdobená lavice bývalých evangelických biskupů, kteří sídlili ve Štítniku více než 60 let. náhrobní kamenné desky; nejzajímavější z nich jsou Štefana Csetnekyho, posledního z rodu Bebekovců z roku 1594, a Kláry Bebekové z červeného leštěného mramoru, okolo nich je sedm náhrobních kamenů patřících významným štítnickým rodinám, pochovaným v kryptě pod oltářem.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelick%C3%BD_kostel_(%C5%A0t%C3%ADtnik)

http://www.apsida.sk/c/5679/stitnik

http://oz-goticka-cesta.webnode.sk/news/stredoveky-gemer/
37 fotek, 14.9.2016, 57 zobrazení, 72 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Štítnik je obec na Slovensku v okrese Rožňava. Žije zde necelých 1 500 obyvatel.
Leží asi 14 kilometrů od okresního města Rožňava v nadmořské výšce 284 m n. m. Obcí protéká stejnojmenná říčka.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1243 v listině krále Bély IV. Historické podklady dokládají dřívější vznik osídlení a počátky sahají až do staršího středověku - ve 12. století patřil Štítnik královským zbrojnošům, kteří vlastnili Gemerský hrad. V uváděné donační listině se jako vůbec první v Uhrách uvádí Ditrichův hamr na železo.
Název obce (Chytnek, Chetnug, Chetnek, Citnik, Czethnek, Schitnek, Schitnik) je odvozen buď z jména výrobce štítů, nebo souvisí s označením uhlířských milířů (sczyty). To potvrdzuje skutečnost, že se místní obyvatelé od začátku věnovali těžbě nerostů, zvláště železné rudy, kterou i zpracovávali, ale i mědi, přičemž narazili i na ložiska zlata. Historické dokumenty a okolnosti řadí Štítnik mezi první místa, kde se začala zpracovávat železná ruda a rozvíjelo se hutnictví na Slovensku, ale i v bývalém Uhersku.
Šebekovská kurie, postavená v rokokovém stylu, vedle ní stojí rodný dům Viktora Madarase, kaštel postavený v barokním slohu. Katolický kostel, který dala postavit Marie Terezie v roce 1749 v barokním slohu, měštanská škola, postavená Čechy po 1. světové válce, měla pouze 3 třídy.
Gotický evangelický kostel, postavený přibližně ve 14. století jako trojlodní bazilika, s nejstaršími varhany na Slovensku z roku 1492. V chrámu dominuje renesančně-barokní oltář z roku 1636 s obrazem narození Ježíše Krista, což je dost netypický výjev pro protestantské kostely. Na stěnách se zachovalo mnoho unikátních gotických fresek, z nichž nejstarší jsou z konce 14. století. Jde o vůbec nejrozsáhlejší soubor středověké nástěnné malby na Slovensku. Uvnitř kostela se nacházejí hrobky Csetnekyho a jeho manželky Kláry Bebekové. Kostel je zajímavý i množstvím epitafů, zavěšených na stěnách, celkově je jich 14, což je nejvíc na Slovensku.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C3%ADtnik
14 fotek, 14.9.2016, 77 zobrazení, 37 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, ostatní
Kaštel Betliar je nejnavštěvovanějším kaštelem jihovýchodního Slovenska. Nachází se 3 km severně od Rožňavy v obci Betliar.
Kaštel pochází z počátku 18. století a byl postaven na místě bývalé renesančního kaštelu Bebeků. Dal ho postavit Štefan Andráši jako opevněný patrový kaštel se čtyřmi nárožními věžemi. Také další přestavby v letech 1792-1795 a 1880-1886 se váží k rodu Andrášiů, který kromě kaštelu vlastnil také hrad Krásna Hôrka a majetky a doly v okolí Rožňavy. Po klasicistní přestavbě a rozšíření jižní části a průčelí, následovala rozsáhlejší pseudoslohová úprava s nadstavbou druhého patra, která dala kaštalu podobu francouzské myslivecké stavby.
Park zpestřují nejen jezírka, ale také menší zahradní stavby (pavilony, groty, vodomety). Má vzácné exotické stromy a zbytky prastarého tisového lesa.
Koncem 18. století začali Andrášiové budovat přírodní park. Později ho rozšiřovali a doplňovali dalšími dendrologickými vzácnostmi. V současnosti má park rozlohu 80 ha. Komplex areálu kaštela v Betliaru byl v roce 1985 vyhlášen vládou Slovenské republiky za národní kulturní památku jako vzácné kulturně-historické dědictví několika století. V areálu se také nachází Hermova studna z poloviny 19. století.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Betliar_(ka%C5%A1tel)
8 fotek, 14.9.2016, 60 zobrazení, 46 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Rožňava je město na východním Slovensku v Košickém kraji. V roce 2014 zde žilo přes 19 450 obyvatel, leží v nadmořské výšce 313 metrů.
Město vzniklo jako hornické sídliště, první zmínka o městě je z roku 1291, první městské výsady získány r. 1340.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ro%C5%BE%C5%88ava#Pam.C3.A1tky
66 fotek, 13.9.2016, 102 zobrazení, 135 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
rímskokatolícký kostol sv. Mikuláša v Porube,
Výstavbu tohto historického objektu môžeme zaradiť niekde na koniec 13. storočia. Ako jednoloďovú stavbu , ktorej hlavná loď s plochým dreveným stropom je oddelený od svätyne a apsidy víťazným oblúkom. Vo veži kostola a na východnej strane presbytéria sa zachovali gotické okná. V rámci obnovy kostola na začiatku 15. storočia bola na jeho interiérových stenách prevedená výmaľba. Dominantným výjavom vo svätyni je Kristus v mandorle s evanjelistami. Po stenách sú postavy apoštolov v arkádach Jeruzalemu. Nechýba tu samozrejme ani postava patróna kostola sv. Mikuláš. Na lomenom oblúku oddeľujúcom svätyňu od lode je vyobrazených desať panien – päť rozumných a päť nerozumných. Ďalej tu na stenách môžeme nájsť fresky znázorňujúce archanjela Michala odetého do dlhého bieleho kňazského rúcha. V rukách drží meč a váhy s dušou zosnulej ženy. Za anjelom stojí sv. Alžbeta Turínska, kráľovná Uhorska, ktorá podporovala baníctvo. Drevený strop lode je vymaľovaný asi v polovici 17. storočia motívom kvetov v strede s postavami evanjelistov a Salvator Mundi.
Porubský kostol je jedným z najstarších na hornej Nitre. Písomné dokumenty o ňom pochádzajú ešte z dôb posledných Arpádovcov. Prvá zmienka o kostole bola v Gelatovskej šoltéskej listine.
Pohľad na kostol zvonku pripomína malú pevnosť s ochrannými múrmi. Vedľa jarku smerom ku bráne v ochrannom múre vedie chodník, ktorý sa dodnes volá Trlica. Hovorí sa, že meno dostal podľa akejsi klady, umiestnenej pred bránou kostola, do ktorej zatvárali ženy za klebety. Okolo kostola je starý cintorín a majestátne lipy, ktoré boli v roku 1975 vyhlásené za chránený prírodný výtvor.
Kostol má románsky ráz, ale interiér nesie prvky gotiky aj renesancie. Gotiku doteraz reprezentuje základná jednoduchá dispozícia priestoru - jednoloďová stavba, v ktorej je hlavný priestor s plochým stropom oddelený od apsidy víťazným lomeným oblúkom. Svätyňa je zaklenutá valenou klenbou. Fasáda kostola je hladká na východnej strane presbytéria je zachované gotické okno s kamennou trojlistou kružbou.
Vo veži sú vymurované štyri gotické obloky. Ich zvláštnosťou je, že každé z týchto okienok má iný tvar. Veľká oprava veže bola prevedená v rokoch 1968 - 1969, pri ktorej bol eternit vymenený za šindle.
Najväčšou vzácnosťou sú fresky z prvej polovice 14.storočia, ktorými sú pokryté všetky steny kostola. Starostlivosťou národovca - farára Jozefa Kačku bol k týmto freskám v roku 1901 vyslaný Štefan Groh, profesor Krajinskej priemyselno-umeleckej školy, ktorému sa podarilo odkryť a konzervovať pôvodné fresky. Podľa neho pochádzajú z roku 1332.
Dominujúcim prvkom svätyne je postava Krista - sudcu so štyrmi evanjelistami a štyria svätí otcovia - sv. Augustín, sv. Basilej, sv. Rehor a sv. Ambróž. Na prednej stene je freska znázorňujúca Zvestovanie. Po obvode presbytéria sa vinie súvislý pás trojlistovej arkády na tenkých stĺpikoch, nad ktorou stojí dvanásť apoštolov. Na južnej stene pri triumfálnom oblúku sa k nim pripája sv. Mikuláš.
Na lomenom oblúku oddeľujúcom svätyňu od lode je vyobrazených desať panien - päť rozumných a päť nerozumných.
Zaujímavá je freska, ktorá má názov Váženie duší a nachádza sa vpravo z pohľadu vstupu do svätyne. Znázorňuje archanjela Michala odetého do dlhého bieleho kňazského rúcha. V rukách drží meč a váhy s dušou zosnulej ženy. Za anjelom stojí sv.Alžbeta Turínska, kráľovná Uhorska, ktorá podporovala baníctvo.
K ďalším pozoruhodnostiam kostola patrí kazateľnica a krstiteľnica vytesané z kameňa. Zvláštnosťou kazateľnice je, že je postavená na pravej strane pri pohľade od oltára.
Okrem stien je vymaľovaný i drevený vodorovný strop na kostolnej lodi zdobený maľbou ružičiek a hlavami anjelov z roku 1658. V strede stropu sú vyobrazené postavy evanjelistov a Salvator mundi.
Porubský kostol bol v roku 1963 vyhlásený za kultúrnu pamiatku. V roku 1990 boli fresky v Porubskom kostole v rámci stredovekej nástennej maľby na Slovensku vyhlásené za národnú kultúrnu pamiatku. Od roku 1997 sa tu uskutočňovali reštaurátorské práce, ktoré boli ukončené v roku 2009.

zdroj: http://pksoliwarski.blog.pravda.sk/2016/04/03/potulky-xxviii-kostol-sv-michala-v-porube/

http://panoramy.sme.sk/panorama/2075/poruba-kostol-sv-mikulasa-narodna-kulturna-pamiatka-interier-kostola-svatyna/?pr=2085&p=2086

http://porubakostol.webnode.sk/stredoveke-nastenne-malby/
71 fotek, 13.9.2016, 114 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
14 km od Banskej Bystrice v obci Poniky sa nachádza gotický rímsko-katolícky kostol sv. Františka Serafínskeho, ktorý má asi najúplnejšie reštaurované stredoveké nástenné maľby na Slovensku.
Najstaršie maľby pochádzajú z r. 1378 (napr. Svätý Juraj Drakobijca), súbor obrazov na stenách a klenbe svätyne z r. 1415, Legenda o svätom Ladislavovi z konca 15.st.
Maľby sú robené technikou fresco-secco, predpokladá sa taliansky vplyv Speculum humanae Salvationis – iluminované rukopisy, ako aj vplyv českých knižných malieb z obdobia panovania Václava IV.
Na maľbách možno nájsť aj zobrazenia donátorov ako aj nápisové pásky.
V interiéri sa nachádza aj gotická kamenná krstiteľnica. Z oltára pochádzajú dva z najstarších tabuľových obrazov z územia Uhorska – Prorok Jeremiáš a Kráľ Dávid – dnes sú v zbierke mestského múzea v Banskej Bystrici. Krídlový oltár bol vyrobený asi okolo r. 1512.
Zaujímavá v interiéri je aj rodová lavica.
V exteriéri sa nachádzajú na fasáde slnečné hodiny, drevená zvonica je umiestnená pri kostole.

zdroj: http://allaboutslovakia.webnode.sk/turisticke-destinacie-/stredoslovenske-banske-mesta/banska-bystrica-a-okolie/okolie/kostoliky-s-nastennymi-malbami/
35 fotek, 29.8.2015, 101 zobrazení, 130 komentářů | architektura, dokumenty, ostatní
Kostel svatého Ignáce v Praze stojí na Karlově náměstí na Novém Městě je raně barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím a věží vznikla v letech 1665–1678 jako součást jezuitské koleje (dnešní VFN). Výstavba kostela a sousední jezuitské koleje probíhala v letech 1665-1678 podle plánů Carla Luraga, od roku 1671 ji vedl Martin Rainer. Dostavbu věže roku 1687 a západního průčelí (1696-1699) projektoval a vedl Pavel Ignác Bayer. Štukovou výzdobu vytvořili italští sochaři Antonio a Tommaso Soldati v letech 1671-1699. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužil kostel jako farní, teprve roku 1866 byl - jako jediný v Praze vrácen jezuitům, kteří jej opravili.
Roku 1950 byli jezuité komunistickou justicí internováni a na svá působiště se mohli vrátit teprve roku 1991.
Raně barokní trojlodní baziliku v letech 1665–1678 postavil architekt Carlo Lurago podle vzoru mateřského jezuitského chrámu Il Gesu v Římě, a dokončil ji stavitel Martin Reiner jako baziliku s úzkými bočními kaplemi, vzájemně propojenými průchody, s trojbokým tympanonem v průčelí a s hranolovou věží završenou bání nad východním závěrem. Mohutné západní průčelí nese na vrcholu sochu sv. Ignáce ve svatozáři a se zlacenými iniciálami AMDG na hrudi (Ad maiorem Dei gloriam, heslo jezuitského řádu). V tympanonu je latinský nápis s chronogramem a letopočtem 1671. Schodiště a kamenný portikus s osmi sochami jezuitských světců kolem Krista Spasitele z dílny M. V. Jäckela byly přistavěny až roku 1699 podle projektu Pavla Ignáce Bayera, stejně jako věž.
Hlavní loď je přímo osvětlena půlkruhovými (termálními) okny nad dvěma pásy bočních kaplí, nad nimiž je vedena empora. Valenou klenbu lodi dělí pasy do tří travé, presbytář je naznačen mírným zúžením. Stěny a klenby se vyznačují bohatými reliéfními štukaturami, které vytvořil Tommaso Soldati. V lunetových výsečích klenby jsou osazeny busty šesti českých patronů.
Na hlavním oltáři z červeného umělého mramoru je obraz Svatý Ignác z Loyoly vstupuje do slávy nebeské od Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou ještě dva obrazy: Přenesení těla sv. Václava (1692) v kapli českých patronů a Ukřižování s dušemi v očistci (kolem 1690) v Dušičkové kapli. Čtyři oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského v kaplích těchto patronů namaloval Ignác Raab.
Na sochařské výzdobě se podíleli M. V. Jäckel, jehož dílna vyzdobila nejen oltáře sochami světců, ale také prospekt varhan soškami andělů s hudebními nástroji, mladší sochařskou výzdobu dodali Ignác František Platzer, Richard J. Prachner (výzdoba rokokové kazatelny z doby kolem roku 1770) a další mistři. V kapli svatého Aloise z Gonzagy je někdejší poutní oltář s obrazem Panny Marie Pěkarské, patronky Horního Slezska, a s kopií italského obrázku Panny Marie Dobré rady (z italského Genazzana) na svatostánku.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ign%C3%A1ce_z_Loyoly_(Praha)
29 fotek, srpen 2011 až srpen 2015, 108 zobrazení, 111 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Kostel svatého Martina ve zdi je gotický (původně románský) kostel na pražském Starém Městě. Byl postaven mezi lety 1178 až 1187 v tehdejší osadě Újezd, která pak byla podle kostela nazývána Újezd u Svatého Martina. Stavba kostela svou jižní stěnou přiléhala k hradební zdi, proto název „ve zdi“. Kostel užívá Českobratrská církev.
Gotické stavební úpravy se uskutečnily po roce 1350, za doby vlády Karla IV. Oltář byl založen roku 1358. Byla zvýšena úroveň podlahy, loď byla prodloužena o nový rovně uzavřený presbytář, který byl jako první u nás opatřen v čelní stěně dvojicí oken. Zaklenut byl síťovou klenbou na konzolách a zastřešen valbovou střechou. V jižní stěně byla proražena nová hrotitá okna (jejich dnešní podoba je ale výsledkem Hilbertovy restaurace. Loď byla zvýšena a nově zaklenuta, byla postavena hranolová zeď při jihozápadním nároží. Klenba s nepravidelným průběhem a věž na boku kostela byly dokončeny před r. 1358. Presbytář byl v 60. letech 14. stol. zaklenut žebrovou klenbou, jež je považována za jednu z nejstarších takových u nás. Její žebra vyrůstají z jehlancovitých konzol s maskarony, na svornících jsou růže a hvězda. Kolem chóru obíhá podokenní římsa. Odstranění hradby při kostele bylo nezbytnou podmínkou rozšíření budovy k východu.
Svatomartinský farář Jan z Hradce , stoupenec Jana Husa, počal jako jeden z prvních v roce 1414 podávat v kostele pod obojí. Roku 1433 se v kostele konal Svatomartinský sněm Husitů. Tím pádem byl i kališnický kostel uchráněn zkáze v době husitských bouří. Současnou půdorysnou podobu získal kostel za pozdně gotických úprav. Přestavba probíhala postupně a byla ukončena roku 1488 díky financování kališnického měšťana Viktorina Holase. Ten zřídil pavlač ze svého domu na tribunu kostela. Byly přistavěny boční lodě- severní se třemi a jižní se dvěma křížovými poli s žebry, a tak získal kostel dnešní půdorys. Pozdně gotický je taktéž portál z hlavní lodi na kruchtu v severní boční lodi.
Roku 1595 počala sbírka na opravu chrámu, ta byla uskutečněna roku 1600. Byly zřízeny krovy, hřbitovní ohrada, později postavena kostnice, pak kostel omítnut a vymalován mistrem Janem Kohoutkem. Malíř Jakub Slánský doplnil malbu nad kazatelnou a Petr Smolík napsal na stěny text kompaktát. Roku 1611 byla na jižní straně založena kaple sv. Rocha. Roku 1678 proběhl požár ve Svatomartinské čtvrti. Horní část věže byla poté přestavěna, v dolní části opatřena skarpou. Kostel byl opatřen novým krovem, kaple svatého Eligia pod oratoří získala dodnes zachovaný trámový strop.
Až roku 1904 jej odkoupila pražská obec a roku 1905 počal kostel rekonstruovat Kamil Hilbert. Při obnově odstranil kapli na jižní straně a upravil zastřešení věže. Roku 1909 byla na severní stěně presbytáře umístěna pamětní deska rodiny Brokofů od Josefa Mařatky. Po první světové válce kostel připadl Českobratrské církvi evangelické, která provedla generální opravu.
Kostel má půdorys pseudobasilikálního trojlodí. Má čtvercové kněžiště a věž na jihozápadním nároží. Půdorys je poměrně nepravidelný, to je dáno častými přestavbami.
Hlavní loď je zastřešena sedlovou střechou, nad presbytářem s valbou, nad průčelním štítem polovalbou. Obdélná hlavní loď je zaklenuta dvěma téměř čtvercovými poli křížové klenby s meziklenebním žebrem. Střední konzola na severní stěně je nahrazena poloválcovou konzolou, pod ní je plochý pilastr. Západní pole je v šíři varhanní kruchty zalomeno lomenou klenbou s pasem. na klenbě je znak s českým lvem. Severní stěna hlavní lodi se při triumfálním oblouku otvírá vysokým hrotitým obloukem do sousední kaple svatého Eligia. Na stěně hlavní lodi byla Hilbertem odkryta dvě půlkruhová čela někdejší románské klenby, ve východním čele obdélný otvor. Na kruchtu vede ze severní strany původní sedlový portálek s přetínáním. Jižní stěnu hlavní lodi prolamují do boční lodi dvě půlkruhové arkády na mohutném hranolovém okoseném kvádrovém pilíři. Kruchta je podklenutá jedním polem křížové hřebínkové klenby. Její zábradlí je plně zděné, zpevněné pětibokými pilíři. Pod kruchtou bylo objeveno podkruchtí, úroveň románské podlahy zde probíhá cca o 2 metry níže.
Nad severní boční lodí se nachází tři valbové stříšky. Severní boční loď má jednoosou západní stěnu, v přízemí má novogotický portál s iniciálami Kamila Hilberta a letopočtem 1906. Boční severní fasáda je bez opěráků a čtyřosá. Portál s profilovaným gotickým ostěním od Hilberta doplňuje edikulové rámování s oválnou kartuší ve štítu, to pochází z barokního portálu z konce 17. století. Kartuše je zdobena barokní malbou svatého Martina na koni. Severní boční loď obsahuje ve východní části v patře oratoř s hvězdovou klenbou, doplněnou kruhovým svorníkem s kolčím štítkem. Nárožní konzoly mají podobu maskaronů. Kaple svatého Eligia pod oratoří má barokní záklopový malovaný strop s ornamentálními, figurálními a zvířecími motivy. Zbytek boční lodě je zaklenut křížově s meziklenebními žebry, jsou zde také kruhové svorníky. Při zdi severní boční lodi je renesanční náhrobník Miloty z Dražic.
Jižní boční loď má dvě pole křížové klenby, která odděluje pas. Klínová jednou vyžlabená žebra se protínají v kruhových svornících. Konzoly mají tvar jehlance. Jsou zdobeny naturalisticky. Na západní stěně při věži je lomený ústupkový gotický portálek pod úrovní dnešní podlahy, která je proti gotické zvýšena o asi 65 cm. Dále novogotický vstup na schodiště do věže. Ta je vystavěna převážně z lomového kamene, má v přízemí i patře valenou klenbou, do patra vede románské schodiště v síle zdi.
Jižní boční loď má na nároží nakoso postavený opěrák, na jižní stěně dva další. Na východní straně vede do lodi jedno, z jihu dvě lomená okna okna s obnovenými kružbami. Vpravo je při horní části východního opěráku vsazena obdélná deska s reliéfem helmy s křídly a fafrnochy. Na boční stěnu lodi navazuje věž. Nároží zpevňuje šikmo přizděná cihlová skarpa. Severní a jižní stranu věže prolamuje jedno velké půlkruhové barokní okno. Věž vrcholí novorenesančními trojúhelnými štíty.
Presbytář čtvercového půdorysu je pravoúhle zakončen a na nárožích opatřen nakoso postavenými opěráky. Na jižní straně je zdoben kamennou sovou, na severní lidskou postavou na způsob chrliče. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, žebra jsou subtilní hruškovitého profilu. Na klenbě jsou malované znaky od J. Kohoutka.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Martina_ve_zdi
23 fotek, 26.1.2016, 80 zobrazení, 122 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
31 fotek, 26.1.2016, 67 zobrazení, 159 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
48 fotek, 26.1.2016, 128 zobrazení, 228 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
43 fotek, 26.1.2016, 90 zobrazení, 205 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
43 fotek, 26.1.2016, 92 zobrazení, 189 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
77 fotek, 27.1.2016, 75 zobrazení, 160 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum. Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.

Komentáře

přidat komentář