Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

66 fotek, 13.9.2016, 111 zobrazení, 135 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
rímskokatolícký kostol sv. Mikuláša v Porube,
Výstavbu tohto historického objektu môžeme zaradiť niekde na koniec 13. storočia. Ako jednoloďovú stavbu , ktorej hlavná loď s plochým dreveným stropom je oddelený od svätyne a apsidy víťazným oblúkom. Vo veži kostola a na východnej strane presbytéria sa zachovali gotické okná. V rámci obnovy kostola na začiatku 15. storočia bola na jeho interiérových stenách prevedená výmaľba. Dominantným výjavom vo svätyni je Kristus v mandorle s evanjelistami. Po stenách sú postavy apoštolov v arkádach Jeruzalemu. Nechýba tu samozrejme ani postava patróna kostola sv. Mikuláš. Na lomenom oblúku oddeľujúcom svätyňu od lode je vyobrazených desať panien – päť rozumných a päť nerozumných. Ďalej tu na stenách môžeme nájsť fresky znázorňujúce archanjela Michala odetého do dlhého bieleho kňazského rúcha. V rukách drží meč a váhy s dušou zosnulej ženy. Za anjelom stojí sv. Alžbeta Turínska, kráľovná Uhorska, ktorá podporovala baníctvo. Drevený strop lode je vymaľovaný asi v polovici 17. storočia motívom kvetov v strede s postavami evanjelistov a Salvator Mundi.
Porubský kostol je jedným z najstarších na hornej Nitre. Písomné dokumenty o ňom pochádzajú ešte z dôb posledných Arpádovcov. Prvá zmienka o kostole bola v Gelatovskej šoltéskej listine.
Pohľad na kostol zvonku pripomína malú pevnosť s ochrannými múrmi. Vedľa jarku smerom ku bráne v ochrannom múre vedie chodník, ktorý sa dodnes volá Trlica. Hovorí sa, že meno dostal podľa akejsi klady, umiestnenej pred bránou kostola, do ktorej zatvárali ženy za klebety. Okolo kostola je starý cintorín a majestátne lipy, ktoré boli v roku 1975 vyhlásené za chránený prírodný výtvor.
Kostol má románsky ráz, ale interiér nesie prvky gotiky aj renesancie. Gotiku doteraz reprezentuje základná jednoduchá dispozícia priestoru - jednoloďová stavba, v ktorej je hlavný priestor s plochým stropom oddelený od apsidy víťazným lomeným oblúkom. Svätyňa je zaklenutá valenou klenbou. Fasáda kostola je hladká na východnej strane presbytéria je zachované gotické okno s kamennou trojlistou kružbou.
Vo veži sú vymurované štyri gotické obloky. Ich zvláštnosťou je, že každé z týchto okienok má iný tvar. Veľká oprava veže bola prevedená v rokoch 1968 - 1969, pri ktorej bol eternit vymenený za šindle.
Najväčšou vzácnosťou sú fresky z prvej polovice 14.storočia, ktorými sú pokryté všetky steny kostola. Starostlivosťou národovca - farára Jozefa Kačku bol k týmto freskám v roku 1901 vyslaný Štefan Groh, profesor Krajinskej priemyselno-umeleckej školy, ktorému sa podarilo odkryť a konzervovať pôvodné fresky. Podľa neho pochádzajú z roku 1332.
Dominujúcim prvkom svätyne je postava Krista - sudcu so štyrmi evanjelistami a štyria svätí otcovia - sv. Augustín, sv. Basilej, sv. Rehor a sv. Ambróž. Na prednej stene je freska znázorňujúca Zvestovanie. Po obvode presbytéria sa vinie súvislý pás trojlistovej arkády na tenkých stĺpikoch, nad ktorou stojí dvanásť apoštolov. Na južnej stene pri triumfálnom oblúku sa k nim pripája sv. Mikuláš.
Na lomenom oblúku oddeľujúcom svätyňu od lode je vyobrazených desať panien - päť rozumných a päť nerozumných.
Zaujímavá je freska, ktorá má názov Váženie duší a nachádza sa vpravo z pohľadu vstupu do svätyne. Znázorňuje archanjela Michala odetého do dlhého bieleho kňazského rúcha. V rukách drží meč a váhy s dušou zosnulej ženy. Za anjelom stojí sv.Alžbeta Turínska, kráľovná Uhorska, ktorá podporovala baníctvo.
K ďalším pozoruhodnostiam kostola patrí kazateľnica a krstiteľnica vytesané z kameňa. Zvláštnosťou kazateľnice je, že je postavená na pravej strane pri pohľade od oltára.
Okrem stien je vymaľovaný i drevený vodorovný strop na kostolnej lodi zdobený maľbou ružičiek a hlavami anjelov z roku 1658. V strede stropu sú vyobrazené postavy evanjelistov a Salvator mundi.
Porubský kostol bol v roku 1963 vyhlásený za kultúrnu pamiatku. V roku 1990 boli fresky v Porubskom kostole v rámci stredovekej nástennej maľby na Slovensku vyhlásené za národnú kultúrnu pamiatku. Od roku 1997 sa tu uskutočňovali reštaurátorské práce, ktoré boli ukončené v roku 2009.

zdroj: http://pksoliwarski.blog.pravda.sk/2016/04/03/potulky-xxviii-kostol-sv-michala-v-porube/

http://panoramy.sme.sk/panorama/2075/poruba-kostol-sv-mikulasa-narodna-kulturna-pamiatka-interier-kostola-svatyna/?pr=2085&p=2086

http://porubakostol.webnode.sk/stredoveke-nastenne-malby/
71 fotek, 13.9.2016, 127 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
14 km od Banskej Bystrice v obci Poniky sa nachádza gotický rímsko-katolícky kostol sv. Františka Serafínskeho, ktorý má asi najúplnejšie reštaurované stredoveké nástenné maľby na Slovensku.
Najstaršie maľby pochádzajú z r. 1378 (napr. Svätý Juraj Drakobijca), súbor obrazov na stenách a klenbe svätyne z r. 1415, Legenda o svätom Ladislavovi z konca 15.st.
Maľby sú robené technikou fresco-secco, predpokladá sa taliansky vplyv Speculum humanae Salvationis – iluminované rukopisy, ako aj vplyv českých knižných malieb z obdobia panovania Václava IV.
Na maľbách možno nájsť aj zobrazenia donátorov ako aj nápisové pásky.
V interiéri sa nachádza aj gotická kamenná krstiteľnica. Z oltára pochádzajú dva z najstarších tabuľových obrazov z územia Uhorska – Prorok Jeremiáš a Kráľ Dávid – dnes sú v zbierke mestského múzea v Banskej Bystrici. Krídlový oltár bol vyrobený asi okolo r. 1512.
Zaujímavá v interiéri je aj rodová lavica.
V exteriéri sa nachádzajú na fasáde slnečné hodiny, drevená zvonica je umiestnená pri kostole.

zdroj: http://allaboutslovakia.webnode.sk/turisticke-destinacie-/stredoslovenske-banske-mesta/banska-bystrica-a-okolie/okolie/kostoliky-s-nastennymi-malbami/
35 fotek, 29.8.2015, 106 zobrazení, 130 komentářů | architektura, dokumenty, ostatní
Kostel svatého Ignáce v Praze stojí na Karlově náměstí na Novém Městě je raně barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím a věží vznikla v letech 1665–1678 jako součást jezuitské koleje (dnešní VFN). Výstavba kostela a sousední jezuitské koleje probíhala v letech 1665-1678 podle plánů Carla Luraga, od roku 1671 ji vedl Martin Rainer. Dostavbu věže roku 1687 a západního průčelí (1696-1699) projektoval a vedl Pavel Ignác Bayer. Štukovou výzdobu vytvořili italští sochaři Antonio a Tommaso Soldati v letech 1671-1699. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužil kostel jako farní, teprve roku 1866 byl - jako jediný v Praze vrácen jezuitům, kteří jej opravili.
Roku 1950 byli jezuité komunistickou justicí internováni a na svá působiště se mohli vrátit teprve roku 1991.
Raně barokní trojlodní baziliku v letech 1665–1678 postavil architekt Carlo Lurago podle vzoru mateřského jezuitského chrámu Il Gesu v Římě, a dokončil ji stavitel Martin Reiner jako baziliku s úzkými bočními kaplemi, vzájemně propojenými průchody, s trojbokým tympanonem v průčelí a s hranolovou věží završenou bání nad východním závěrem. Mohutné západní průčelí nese na vrcholu sochu sv. Ignáce ve svatozáři a se zlacenými iniciálami AMDG na hrudi (Ad maiorem Dei gloriam, heslo jezuitského řádu). V tympanonu je latinský nápis s chronogramem a letopočtem 1671. Schodiště a kamenný portikus s osmi sochami jezuitských světců kolem Krista Spasitele z dílny M. V. Jäckela byly přistavěny až roku 1699 podle projektu Pavla Ignáce Bayera, stejně jako věž.
Hlavní loď je přímo osvětlena půlkruhovými (termálními) okny nad dvěma pásy bočních kaplí, nad nimiž je vedena empora. Valenou klenbu lodi dělí pasy do tří travé, presbytář je naznačen mírným zúžením. Stěny a klenby se vyznačují bohatými reliéfními štukaturami, které vytvořil Tommaso Soldati. V lunetových výsečích klenby jsou osazeny busty šesti českých patronů.
Na hlavním oltáři z červeného umělého mramoru je obraz Svatý Ignác z Loyoly vstupuje do slávy nebeské od Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou ještě dva obrazy: Přenesení těla sv. Václava (1692) v kapli českých patronů a Ukřižování s dušemi v očistci (kolem 1690) v Dušičkové kapli. Čtyři oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského v kaplích těchto patronů namaloval Ignác Raab.
Na sochařské výzdobě se podíleli M. V. Jäckel, jehož dílna vyzdobila nejen oltáře sochami světců, ale také prospekt varhan soškami andělů s hudebními nástroji, mladší sochařskou výzdobu dodali Ignác František Platzer, Richard J. Prachner (výzdoba rokokové kazatelny z doby kolem roku 1770) a další mistři. V kapli svatého Aloise z Gonzagy je někdejší poutní oltář s obrazem Panny Marie Pěkarské, patronky Horního Slezska, a s kopií italského obrázku Panny Marie Dobré rady (z italského Genazzana) na svatostánku.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ign%C3%A1ce_z_Loyoly_(Praha)
29 fotek, srpen 2011 až srpen 2015, 113 zobrazení, 111 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Kostel svatého Martina ve zdi je gotický (původně románský) kostel na pražském Starém Městě. Byl postaven mezi lety 1178 až 1187 v tehdejší osadě Újezd, která pak byla podle kostela nazývána Újezd u Svatého Martina. Stavba kostela svou jižní stěnou přiléhala k hradební zdi, proto název „ve zdi“. Kostel užívá Českobratrská církev.
Gotické stavební úpravy se uskutečnily po roce 1350, za doby vlády Karla IV. Oltář byl založen roku 1358. Byla zvýšena úroveň podlahy, loď byla prodloužena o nový rovně uzavřený presbytář, který byl jako první u nás opatřen v čelní stěně dvojicí oken. Zaklenut byl síťovou klenbou na konzolách a zastřešen valbovou střechou. V jižní stěně byla proražena nová hrotitá okna (jejich dnešní podoba je ale výsledkem Hilbertovy restaurace. Loď byla zvýšena a nově zaklenuta, byla postavena hranolová zeď při jihozápadním nároží. Klenba s nepravidelným průběhem a věž na boku kostela byly dokončeny před r. 1358. Presbytář byl v 60. letech 14. stol. zaklenut žebrovou klenbou, jež je považována za jednu z nejstarších takových u nás. Její žebra vyrůstají z jehlancovitých konzol s maskarony, na svornících jsou růže a hvězda. Kolem chóru obíhá podokenní římsa. Odstranění hradby při kostele bylo nezbytnou podmínkou rozšíření budovy k východu.
Svatomartinský farář Jan z Hradce , stoupenec Jana Husa, počal jako jeden z prvních v roce 1414 podávat v kostele pod obojí. Roku 1433 se v kostele konal Svatomartinský sněm Husitů. Tím pádem byl i kališnický kostel uchráněn zkáze v době husitských bouří. Současnou půdorysnou podobu získal kostel za pozdně gotických úprav. Přestavba probíhala postupně a byla ukončena roku 1488 díky financování kališnického měšťana Viktorina Holase. Ten zřídil pavlač ze svého domu na tribunu kostela. Byly přistavěny boční lodě- severní se třemi a jižní se dvěma křížovými poli s žebry, a tak získal kostel dnešní půdorys. Pozdně gotický je taktéž portál z hlavní lodi na kruchtu v severní boční lodi.
Roku 1595 počala sbírka na opravu chrámu, ta byla uskutečněna roku 1600. Byly zřízeny krovy, hřbitovní ohrada, později postavena kostnice, pak kostel omítnut a vymalován mistrem Janem Kohoutkem. Malíř Jakub Slánský doplnil malbu nad kazatelnou a Petr Smolík napsal na stěny text kompaktát. Roku 1611 byla na jižní straně založena kaple sv. Rocha. Roku 1678 proběhl požár ve Svatomartinské čtvrti. Horní část věže byla poté přestavěna, v dolní části opatřena skarpou. Kostel byl opatřen novým krovem, kaple svatého Eligia pod oratoří získala dodnes zachovaný trámový strop.
Až roku 1904 jej odkoupila pražská obec a roku 1905 počal kostel rekonstruovat Kamil Hilbert. Při obnově odstranil kapli na jižní straně a upravil zastřešení věže. Roku 1909 byla na severní stěně presbytáře umístěna pamětní deska rodiny Brokofů od Josefa Mařatky. Po první světové válce kostel připadl Českobratrské církvi evangelické, která provedla generální opravu.
Kostel má půdorys pseudobasilikálního trojlodí. Má čtvercové kněžiště a věž na jihozápadním nároží. Půdorys je poměrně nepravidelný, to je dáno častými přestavbami.
Hlavní loď je zastřešena sedlovou střechou, nad presbytářem s valbou, nad průčelním štítem polovalbou. Obdélná hlavní loď je zaklenuta dvěma téměř čtvercovými poli křížové klenby s meziklenebním žebrem. Střední konzola na severní stěně je nahrazena poloválcovou konzolou, pod ní je plochý pilastr. Západní pole je v šíři varhanní kruchty zalomeno lomenou klenbou s pasem. na klenbě je znak s českým lvem. Severní stěna hlavní lodi se při triumfálním oblouku otvírá vysokým hrotitým obloukem do sousední kaple svatého Eligia. Na stěně hlavní lodi byla Hilbertem odkryta dvě půlkruhová čela někdejší románské klenby, ve východním čele obdélný otvor. Na kruchtu vede ze severní strany původní sedlový portálek s přetínáním. Jižní stěnu hlavní lodi prolamují do boční lodi dvě půlkruhové arkády na mohutném hranolovém okoseném kvádrovém pilíři. Kruchta je podklenutá jedním polem křížové hřebínkové klenby. Její zábradlí je plně zděné, zpevněné pětibokými pilíři. Pod kruchtou bylo objeveno podkruchtí, úroveň románské podlahy zde probíhá cca o 2 metry níže.
Nad severní boční lodí se nachází tři valbové stříšky. Severní boční loď má jednoosou západní stěnu, v přízemí má novogotický portál s iniciálami Kamila Hilberta a letopočtem 1906. Boční severní fasáda je bez opěráků a čtyřosá. Portál s profilovaným gotickým ostěním od Hilberta doplňuje edikulové rámování s oválnou kartuší ve štítu, to pochází z barokního portálu z konce 17. století. Kartuše je zdobena barokní malbou svatého Martina na koni. Severní boční loď obsahuje ve východní části v patře oratoř s hvězdovou klenbou, doplněnou kruhovým svorníkem s kolčím štítkem. Nárožní konzoly mají podobu maskaronů. Kaple svatého Eligia pod oratoří má barokní záklopový malovaný strop s ornamentálními, figurálními a zvířecími motivy. Zbytek boční lodě je zaklenut křížově s meziklenebními žebry, jsou zde také kruhové svorníky. Při zdi severní boční lodi je renesanční náhrobník Miloty z Dražic.
Jižní boční loď má dvě pole křížové klenby, která odděluje pas. Klínová jednou vyžlabená žebra se protínají v kruhových svornících. Konzoly mají tvar jehlance. Jsou zdobeny naturalisticky. Na západní stěně při věži je lomený ústupkový gotický portálek pod úrovní dnešní podlahy, která je proti gotické zvýšena o asi 65 cm. Dále novogotický vstup na schodiště do věže. Ta je vystavěna převážně z lomového kamene, má v přízemí i patře valenou klenbou, do patra vede románské schodiště v síle zdi.
Jižní boční loď má na nároží nakoso postavený opěrák, na jižní stěně dva další. Na východní straně vede do lodi jedno, z jihu dvě lomená okna okna s obnovenými kružbami. Vpravo je při horní části východního opěráku vsazena obdélná deska s reliéfem helmy s křídly a fafrnochy. Na boční stěnu lodi navazuje věž. Nároží zpevňuje šikmo přizděná cihlová skarpa. Severní a jižní stranu věže prolamuje jedno velké půlkruhové barokní okno. Věž vrcholí novorenesančními trojúhelnými štíty.
Presbytář čtvercového půdorysu je pravoúhle zakončen a na nárožích opatřen nakoso postavenými opěráky. Na jižní straně je zdoben kamennou sovou, na severní lidskou postavou na způsob chrliče. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, žebra jsou subtilní hruškovitého profilu. Na klenbě jsou malované znaky od J. Kohoutka.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Martina_ve_zdi
23 fotek, 26.1.2016, 80 zobrazení, 122 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
31 fotek, 26.1.2016, 67 zobrazení, 159 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
48 fotek, 26.1.2016, 128 zobrazení, 228 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
43 fotek, 26.1.2016, 90 zobrazení, 205 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
43 fotek, 26.1.2016, 92 zobrazení, 189 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město Salzwedel (22 000 obyv.), leží v rovině při soutoku řek Dumme a Jeetze, 85 km sz. od Magdeburku. Patrně v 9. stol. tu vznikl strážní hrad, který byl od r. 1057 sídlem markrabat. Osada u hradu se r. 1233 uvádí jako město.V historickém centru obtékaném oběma řekami, se dochovaly části hradeb a řada hrázděných domů. Při Reiche Strasse (sev. část městského jádra) stojí pozdně gotická brána Steintor(kolem r. 1530) a vých. od ní pozdně gotický kostel sv. Kateřiny (Katharinenkirche,15. stol.).
Východnímu okraji městského jádra dominuje, nad řekou, vysoká gotická brána Neupervertor (15. stol.), z další brány Altpervertor (jv. okraj jádra) se dochovala věž Karlsturm ( l4. stol.).
Přibližně uprostřed historického jádra stojí při Burgstrasse rnohutná válcová věž někdejšího hradu; podle tradice v něm dal markrabě Gero v 10. stol. zavraždit 30 slovanských velmožů, které pozval na přátelskou
hostinu. Nejvíce hrázděných domů se zachovalo v jz. části městského jádra, kde také stojí pozdně gotická Staroměstská radnice (Altstádtisches Rathaus, kolem r.1509) se zdobenýrni štíty. Sousední kostel sv Vavřince (Kirche St. Lorenz) byl postaven ve 13. stol.v přechodném románsko-gotickém slohu, jeho klenba je pozdně gotická (15. Stol.). V ulici An der Marienkirche 3 (již. od Vavřineckého kostela) sídlí v domě z r. I578 Danneilovo muzeum (Danneil-Museum s expozicí historie aj.). S muzeem sousedí pětilodní pozdně gotický kostel P. Marie (Kirche St. Marlen. 1450 - 1485) s bohatě vyřezávaným oltářem (kolem r. 1510).

zdroj: Olympia, Průvodce Německem.
77 fotek, 27.1.2016, 76 zobrazení, 160 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum. Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.
56 fotek, 27.1.2016, 60 zobrazení, 121 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum. Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.
46 fotek, 27.1.2016, 52 zobrazení, 110 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum. Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.
32 fotek, 26.1.2016, 120 zobrazení, 172 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Tangermünde je město položené severně od Magdeburku na levém břehu Labe.
První písemná zmínka o městě pochazí z roku 1275.
Toto místo navštívil císař Karel IV.poprvé v roce 1373. V následujících letech byl na břehu Labe mimo obvod městských hradeb budován císařský hrad. Ve městě samotném bylo zesilováno a budováno opevnění a probíhala intenzivně výstavba kostela sv. Štěpána. V roce 1377 zřídil Karel IV. na hradu v Tangermünde kolegiátní kapitulu, tak jak to dříve učinil u Všech svatých na Pražském hradě a na Karlštejně. Už z toho je zjevné, jak velký význam Karel IV. tomuto místu na Labi připisoval. Nové kapitule byla podřízena i správa farního kostela sv. Štěpána, která byla odejmuta proboštství ve Stendalu. V Tangermünde Karel IV.v posledních letech svého života často pobýval. Tangermünde je dokonce označeno v těch dobách jako „domicilium principale“. Odtud také na začátku listopadu 1377 vyjel na poslední dlouhou cestu svého života do Francie.
Roku 1009 se zde připomíná strážní hrad, při něm vznikla osada, povýšena počátkem 13. století na město.
V roce 1374 zde sněm braniborských stavů prohlásil připojení Braniborska k České koruně.
Město je obehnáno téměř úplným pásmem hradeb (patrně 1370 - 1380) s domky jejich strážců, věžemi a třemi pozdně gotickými bránami.
Hrad dal po roce 1373 nově postavit český král Karel IV. jako svou vedlejší (braniborskou) rezidenci.
V roce 1640 hrad vyhořel. Částečně obnoven po roce 1902. Mohutná hlavní věž pochází z roku 1376.
Významnou stavbou severoněmecké pozdní gotiky je radnice (15. století) s bohatě členěnými štíty.
V radnici sídlí muzeum.
Nedaleko je pozdně gotický halový kostel sv. Štěpána (Kirche St. Stephan, 1380 - 1500).
V ulicích je několik hodnotných hrázděných domů ze 17. století.

zdroje: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad

Německo, průvodce, Olympia.
109 fotek, 26.1.2016, 92 zobrazení, 129 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Hansestadt Stendal je okresní město v okresu Stendal a dopravní uzel ve Staré marce, spolková země Sasko-Anhaltsko.
Stendal leží asi 6 km západně od Labe, v jihovýchodní Staré marce, je vzdálen asi 120 kilometrů od Berlína, od Hannoveru asi 150 kilometrů a přibližně 55 kilometrů severně od Magdeburku na ose Wolfsburg – Berlin.
Ves „Steinedal" byla poprvé zmiňována v roce 1022 jako država kláštera Michaelisklosters v biskupství Hildesheim. Braniborským markrabětem Albrechtem I. Medvědem bylo městu roku 1160 propůjčeno právo trhu podle magdeburského městského práva. V 12. století byla založena farnost St. Jacobi. Roku 1230 se započalo se stavbou františkánského kláštera na Mönchskirchhofu. Ve 13. století byla založena gilda Stendaler Seefahrergilde, která vlastnila práva k provozování obchodu v prostoru Severního moře a Baltského moře. Nejstarší listinná zmínka o obchodním domu St. Marien pochází z roku 1283. Od roku 1300 má město právo stavět hradby a ze stejné doby pochází také brána Tangermünder. Kamenné bloky jsou dodnes patrné v základech pozdější přestavěné brány. V roce 1338 byla zřízena v ulici Brüderstraße latinská škola, pozdější gymnázium. Slavným žákem byl v 18. století archeolog Johann Joachim Winckelmann, který gymnázium navštěvoval od roku 1726 do roku 1736.
Stendal patřil od roku 1358 do roku 1518 prokazatelně do hanzy. Společně s Brandenburgem patřil k nejstaršímu mincovnímu místu v braniborské marce, stendalské stříbrňáky byly ve středověku známou a užívanou měnou.
Ve 14. století byl vystavěn refektář v Mönchskirchhofu, který dnes poskytuje přístřeší městské knihovně.
V místě, kde stál ještě v roce 1215 hrad, bylo v roce 1423 započato se stavbou dómu. Z roku 1440 pochází brána Uenglinger. Od 15. století byla po etapách budována radnice s presbyterářem a bočními křídly. Klášter Sv. Kateřiny (St. Katharinenkloster, dnes Altmärkisches Museum a hudební fórum) byl zřízen jako augustiniánský klášter rozhodnutím kurfiřta Fridricha II. Dobrotivého v roce 1456. Z roku 1462 pochází vyřezávaná stěna, dodnes patrná v radniční aule.
V období od roku 1771 do roku 1830 byly zbourány části městského opevnění, a to Wendenturm, Torturm, Arneburgerská brána a dobytčí brána (Viehtor). Roku 1849 byl zahájen provoz na železniční traťi Magdeburg–Stendal–Lutherstadt Wittenberg. Se stavbou hlavního nádraží bylo započato roku 1869, dokončeno bylo roku 1871.
V roce 1888 bylo založeno Altmarkische Museum. Altmärkische Museum ukazuje exponáty k dějinám a kulturním dějinám města Stendal a Altmarku od prvotní a rané historie až po současnost. K tomu patří mezi jiným prehistorické nálezy z regionu, exponáty ke kultuře hanzovního města, sakrální sochařství, románské drobné umění a materiály z archeologických nálezů ve městě.
Pozoruhodných je několik budov ve slohu cihlové gotiky:
katedrála Sv. Mikuláše (St. Nikolaus)
kostel Panny Marie (Marienkirche)
kostel sv. Jakuba (Jacobikirche)
brána Uenglinger a kostel sv. Petra kostel sv. Petra (Petrikirche)
kaple sv. Anny, vystavěná v druhé polovině 15. století
radnice s Rolandovou sochou
refektář dřívějšího františkánského klášteru
Altmärkisches Museum und Katharinenkirche (Muzeum Altmarku a chrám sv. Kateřiny)
brány Uenglinger a Tangermünder, které byly součástí středověkého městského opevnění a jsou dnes přístupné veřejnosti
Pulverturm (Prašná brána), opevnění jezu jako zbytek starého městského opevnění
a několik málo domů z hrázděného zdiva ze 17. století.
Stendhal jako pseudonym:
Francouzský spisovatel Marie Henri Beyle používal od roku 1817 jako poctu Johannu Joachimovi Winckelmannovi pseudonym Stendhal poté, co se krátký čas zdržoval v Stendalu (rodném městě Winckelmanna) jako napoleonský voják.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stendal
43 fotek, 10.1.2016, 67 zobrazení, 89 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Stralsund je město na úrovni okresu na severovýchodě Německa, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Leží 68 km severovýchodně od Rostocku na pobřeží Baltského moře při úžině Strelasund, která odděluje ostrov Rujána od pevniny; od roku 1936 překonává úžinu hráz se silničním a železničním mostem. Stralsund má 58 000 obyvatel.
Město bylo založeno ve 13. století Slovany z Rujany (Rány) na průlivu Strelasund. Název města i průlivu pochází ze slovanského jazyka Ránů a znamená střela. Tento význam je uchován i v městském znaku, který zobrazuje šíp. Ve středověku bylo hanzovním městem. Stralsund byl jediným severoněmeckým městem, které se dokázalo během třicetileté války ubránit Albrechtovi z Valdštejna.
Stralsund je charakteristický množstvím dochovaných gotických cihlových staveb, např. Nikolaiskirche, Marienkirche, Katarinenkloster, radnice (ze 13. století). Dne 27. června 2002 bylo historické centrum města Stralsundu zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stralsund
45 fotek, 10.1.2016, 52 zobrazení, 88 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Stralsund je město na úrovni okresu na severovýchodě Německa, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Leží 68 km severovýchodně od Rostocku na pobřeží Baltského moře při úžině Strelasund, která odděluje ostrov Rujána od pevniny; od roku 1936 překonává úžinu hráz se silničním a železničním mostem. Stralsund má 58 000 obyvatel.
Město bylo založeno ve 13. století Slovany z Rujany (Rány) na průlivu Strelasund. Název města i průlivu pochází ze slovanského jazyka Ránů a znamená střela. Tento význam je uchován i v městském znaku, který zobrazuje šíp. Ve středověku bylo hanzovním městem. Stralsund byl jediným severoněmeckým městem, které se dokázalo během třicetileté války ubránit Albrechtovi z Valdštejna.
Stralsund je charakteristický množstvím dochovaných gotických cihlových staveb, např. Nikolaiskirche, Marienkirche, Katarinenkloster, radnice (ze 13. století). Dne 27. června 2002 bylo historické centrum města Stralsundu zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stralsund
53 fotek, 10.1.2016, 82 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Stralsund je město na úrovni okresu na severovýchodě Německa, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Leží 68 km severovýchodně od Rostocku na pobřeží Baltského moře při úžině Strelasund, která odděluje ostrov Rujána od pevniny; od roku 1936 překonává úžinu hráz se silničním a železničním mostem. Stralsund má 58 000 obyvatel.
Město bylo založeno ve 13. století Slovany z Rujany (Rány) na průlivu Strelasund. Název města i průlivu pochází ze slovanského jazyka Ránů a znamená střela. Tento význam je uchován i v městském znaku, který zobrazuje šíp. Ve středověku bylo hanzovním městem. Stralsund byl jediným severoněmeckým městem, které se dokázalo během třicetileté války ubránit Albrechtovi z Valdštejna.
Stralsund je charakteristický množstvím dochovaných gotických cihlových staveb, např. Nikolaiskirche, Marienkirche, Katarinenkloster, radnice (ze 13. století). Dne 27. června 2002 bylo historické centrum města Stralsundu zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stralsund
5 fotek, 9.1.2016, 90 zobrazení, 41 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Stralsund je město na úrovni okresu na severovýchodě Německa, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Leží 68 km severovýchodně od Rostocku na pobřeží Baltského moře při úžině Strelasund, která odděluje ostrov Rujána od pevniny; od roku 1936 překonává úžinu hráz se silničním a železničním mostem. Stralsund má 58 000 obyvatel.
Město bylo založeno ve 13. století Slovany z Rujany (Rány) na průlivu Strelasund. Název města i průlivu pochází ze slovanského jazyka Ránů a znamená střela. Tento význam je uchován i v městském znaku, který zobrazuje šíp. Ve středověku bylo hanzovním městem. Stralsund byl jediným severoněmeckým městem, které se dokázalo během třicetileté války ubránit Albrechtovi z Valdštejna.
Stralsund je charakteristický množstvím dochovaných gotických cihlových staveb, např. Nikolaiskirche, Marienkirche, Katarinenkloster, radnice (ze 13. století). Dne 27. června 2002 byla historická centra měst Stralsundu a Wismaru zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stralsund
68 fotek, 9.1.2016, 63 zobrazení, 74 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Město leží na řece Tollense. Bylo založeno roku 1248 ve slovanském území.
Kolem novodobého centra se zachovaly téměř celé městské hradby (2,3 km dlouhé, ze 14. - 15. století), zpevněné věžemi, valy a příkopy. Dochovaly se také domky jejich strážců a bohatě členěné i zdobené brány.

Komentáře

přidat komentář