Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

24 fotek, 28.11.2015, 40 zobrazení, 64 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen je městečko s téměř úplně dochovaným opevněním. V zámku se uchoval palác a věž románského vodního hradu (12. stol.),
z řady památek vyniká gotická radnice v Marktstrasse a otonský kostel Remigiuskirche v místní části Grossendorf.
3 fotky, 28.11.2015, 45 zobrazení, 18 komentářů | cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen je město v německé spolkové zemi Hesensko v okrese Wetterau, vzdálené asi 50 km východně od Frankfurtu nad Mohanem. Ke konci roku 2015 zde trvale žilo 21 785 obyvatel. Město je známé především díky dobře zachovalým středověkým hradbám a hrázděným domům.
Město Büdingen se nachází v jižní části okresu Wetterau na úpatí pohoří Vogelsberg. Průměrná nadmořská výška ve městě je 160 m. V historii Büdingen náležel k Hornímu Hesensku: jedné ze tří provincií velkovévodství hesenského. Samotné město leží v bažinatém a mokřinovém údolí. I proto stojí zámek a staré domy na bukových pilotách. Kolem roku 700 byl neznámým šlechticem na území dnešního Büdingenu postaven dřevěný kostel zasvěcený svatému Remigiovi. Nicméně, první skutečná písemná zmínka o městě pochází až z roku 847, kdy se ve spisech objevila obec Büdingen. Mohlo se ale jednat i o jinou obec, protože v Německu ale i Lotrinsku existovalo více míst stejného jména. Roku 1050 byl kostel svatého Remigia rozšířen o další patro a od té doby se dochoval téměř nepozměněný. První zmínka o místních šlechticích pochází z roku 1131. Roku 1155 oblasti vládl purkrabí z Gelnhausenu a o půl století později se kroniky poprvé zmiňují o Büdingenu jako o městě. Páni z Büdingenu vymřeli před rokem 1247 s Gerlachem II. a jejich dědictví si rozebralo několik šlechtických rodů: šlechtici von Hohenlohe-Brauneck, von Ysenburg-Kempenich (též Isenburg-Kempenich), von Trimbergové, von Breubergové a von Ysenburgové. 26. července 1330 pak císař Ludvík IV. Bavor udělil městu titul tržního města.
V historickém centru města se nachází zachovalé hrázděné domy, z nichž některé jsou i stovky let staré. Úplně nejstarší budovou města je ale starý kamenný dům, který je, jak jeho označení napovídá, pouze z kamene. Populární turistickou atrakcí jsou i staré městské hradby. Většina bran i věží jsou dobře zachovalé a brány jsou průchozí. Zámek v Büdingenu získal svoji současnou podobu v 16. století. Vnější nádvoří zámku je otevřené pro turisty, vnitřek pak lze projít s průvodcem. V historické městské radnici v současnosti sídlí muzeum a nachází se zde i zasedací místnost rady města. V Büdingenu se, mimo jiné, nachází několik muzeí a také několik přírodních památek v podobě starobylých a mohutných stromů.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BCdingen

Hrázděné domy v Büdingenu
Když roku 1353 vyšel edikt svobody, purkrabí Jindřich II. udělil obyvatelům Büdingenu nezávislost. Na oplátku si obyvatelé museli sami chránit město a byl založen střelecký klub Büdinger Schützengesellschaft 1353. Tato organizace působí stále a jedná se o jeden z největších střeleckých klubů Německa.

Nejstarší budova města: starý kamenný dům
Kvůli místním neshodám a následným bojům nechal pán z Büdingenu Ludvík II. kolem staré pevnosti vybudovat obranný val s 22 věžemi. Stavba začala roku 1480 a skončila 1510. Tyto městské hradby jsou stále nepoškozené a řadí se mezi jedny z nevýznamnějších městských opevnění Německa. Několik let po dostavbě hradeb, roku 1521, město údajně navštívil Martin Luther a následně se město stalo protestantské. V roce 1576 a později roku 1632 postihl město mor, který zahubil velkou část obyvatelstva. V roce 1590 zase velké množství budov zničil velký požár.

Mezi lety 1633 až 1634 bylo 114 lidí popraveno během inkvizičního procesu za čarodějnictví. Roku 1712 hrabě Arnošt Kazimír I. vydal nařízení, díky kterému se na jeho území mohli usazovat i náboženští disidenti. Výsledkem toho byla oblast u Dolní Brány obývaná výhradně hugenoty, valdenskými a dalšími.
Po kongresu ve Vídni roku 1816 bylo Isenburské vévodství, kam spadal i Büdingen, rozděleno mezi Hesensko-darmstadtské velkovévodství a hesenské kurfiřtství. Samotný Büdingen připadl Hesensku-darmstadtsku.
17 fotek, 28.11.2015, 49 zobrazení, 59 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen, je německé historické město v kraji Hesensko, asi 15 kilometrů severozápadně od Gelnhausenu.
Dochovala se zde řada zajímavých památek: hrad, městské opevnění, kostely, radnice a mnoho krásných domů.
V roce 700, zde byl postaven, kostel sv. Remigia, přestavěný roku 1050.
V kronice biskupa z Wormsu je Büdingen zmiňován k roku 847.
20 fotek, 29.11.2015, 41 zobrazení, 75 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Kostel byl postaven na počátku 13. století.
51 fotek, 27.11.2015, 68 zobrazení, 111 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Z městského opevnění se dochovalo osm věží a bran, zřícenina císařské falce 1170 - 1180 na ostrově v řece Kinzig, horní části města dominuje románsko - gotický Marienkirche 1170 - 1250,
41 fotek, 28.11.2015, 41 zobrazení, 109 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Gelnhausen je město v Hesensku. Nachází se přibližně 40 kilometrů východně od Frankfurtu nad Mohanem, mezi pohořím Vogelsberg a Spessart, oblast u řeky Kinzig.
Město Gelnhausen založil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1170, proto je přezdíváno "Barbarossastadt". Sjednotil tři zdejší osady, nechal je obehnat hradební zdí, dal postavit hrad Kaiserpfalz na ostrově řeky Kinzig. Toto místo bylo vybráno, protože bylo na křižovatce cest Via Regia, císařské silnice mezi Frankfurtem a Lipskem. Ve stejné době město Gelnhausen obdrželo městská práva. Panovník také udělil městu právo trhu.
113 fotek, 27.11.2015, 76 zobrazení, 121 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Seligenstadt je historické město v Hesensku, Spolková republika Německo. Leží na levém břehu Mohanu, asi 30 km JV od Frankfurtu .
Kolem roku 100 byl na tomto místě založen římský tábor, opuštěný ve 3. století. Roku 816 založil Einhard, kronikář Karla Velikého, osadu Obermülheim a benediktinský klášter a kolem roku 830 začala stavba basiliky, kam byly přenesny ostatky římských mučedníků Petra a Marcellina. Roku 1188 zde konal císař Friedrich Barbarossa dvorský sněm, za jeho panování obec získala městská práva a na břehu řeky byla postavena císařská falc. Roku 1346 bylo město znovu založeno, městská práva ale byla 1527 omezena. Kolem roku 1433 se zde narodil malíř Hans Memling. Roku 1631 obsadili klášter Švédové, kteří pak vyplundrovali město. Kostel a klášter byly obnoveny až 1685. Roku 1803 bylo opatství zrušeno a roku 1882 byl Seligenstadt připojen na železnici.
Pamětihodnosti:
Basilika sv. Petra a Marcellina, také Einhardova basilika, trojlodní karolinská stavba z 9. století, 1050 doplněná dvěma věžemi a ve 13. století rozšířená o nový chór. V 17. století byla barokně upravena, karolinské jádro je však z velké části zachováno. Přilehlý klášter byl také barokně přestavěn a dnes je v něm krajinské muzeum.
Zbytky císařského paláce (Roter Schloss) ze 12. století a dobře zachovaný románský dům, kde se roku 1188 konal sněm.
Zbytky opevnění ze 12. a 15. století s několika věžemi a Steinheimskou branou.
Mnoho hrázděných dvou- a třípodlažních domů ze 17. a 18. století na náměstí, v okolních ulicích a v Rosengasse (Klaa-Frankreich).

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seligenstadt
196 fotek, 10.10.2015, 123 zobrazení, 168 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
San Zeno Maggiore západně od města vznikla již v 5.století nad hrobem prvního veronského biskupa sv. Zena. Později tu byl vybudován klášter a bazilika se stala klášterním kostelem. Podle údajů na místě jej po jedné z přestaveb roku 983 vysvětil svatý Vojtěch, blízký přítel císaře Oty III. Trojlodní stavba s nižšími bočními loděmi a s rozlehlou kryptou pochází z 11. století, průčelí a zvonice ze 12. a chór i profilovaný dřevěný strop ze 14. století. Bohatě zdobený portál s reliéfy po obou stranách je z roku 1139 a těžká vrata jsou pokryta figurálními bronzovými reliéfy z 11. století. Vnitřek je bohatě vyzdoben různými sochami a freskami, hlavně ze 13. a 14. století, a severně ke kostelu přiléhá rajský dvůr ze 13. století.

zddroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Verona
30 fotek, 10.10.2015, 104 zobrazení, 114 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
San Zeno Maggiore je románský kostel v západní části města Verona v severní Itálii. Byl vybudován jako klášterní kostel za městem v letech 1123-1135 na místě starších staveb ze 6. a 9. století a v kryptě je pohřben biskup a patron Verony sv. Zeno († 380). Kostel patří k nejvýznamnějším památkám románského umění v severní Itálii.
Na hřbitově při římské silnici Via Gallica západně od města byl pohřben také svatý Zeno, v letech 362-380 biskup ve Veroně. Nad jeho hrobem vznikl brzy kostelík, rozšířený během 6. století. Francký král Pipin I. Akvitánský zde dal vystavět větší kostel s klášterem, vysvěcený v roce 806. Po maďarských vpádech dal císař Ota I. a biskup Raterius vybudovat nový kostel, který roku 983 vysvětil svatý Vojtěch. Koncem 11. století byl kostel opět přestavěn a z této doby pochází hlavní část lodi i krypta a část zvonice. Po zemětřesení roku 1117 byla loď prodloužena západním směrem, obnoven rajský dvůr a roku 1138 dokončeno průčelí a portál. Zvonice byla dokončena 1178. Od roku 1387 se stavěl nový chór a dřevěný strop, roku 1770 byl klášter zrušen, v napoleonských válkách byl zbořen palác a po roce 1870 proběhly větší úpravy uvnitř kostela, zejména vchodu do krypty.
Kostel je trojlodní basilika bez příčné lodi se samostatně stojící zvonicí (campanile), vysokou 72 m na jihovýchodě a přiléhajícím rajským dvorem na severní straně. Od průčelí vlevo stojí hrubá věž ze 13. století, patrně zbytek hradu, kde ve středověku pobývali císařové při svých cestách do Říma.Z mramorového průčelí s velkou růžicí, pojatou jako kolo štěstěny, vystupuje portál, dílo mistra Nicolo z roku 1138. Na dvou štíhlých sloupech, nesených lvy, je masivní kamenný baldachýn a pod ním polychromovaný tympanon. Uprostřed je postava sv. Zena, jemuž z pravé strany holdují rytíři a z levé strany lid. Na kamenných reliefech po stranách portálu jsou vpravo scény ze Starého zákona a legenda císaře Teodoricha, vlevo výjevy z Nového zákona a souboje mezi rytíři a pěšáky.
Za průčelím je předsíň z roku 1138 a portál uzavírají těžká vrata, pobitá figurálními bronzovými reliéfy. Na levém křídle jsou výjevy z evangelia, dílo patrně německého umělce kolem roku 1100. Mladší desky s výjevy ze Starého zákona jsou asi o půl století mladší a italského původu. V předsíni vpravo je velký kříž z první poloviny 11. století a monolitická křtitelnice kolem 1220, vlevo římská porfyrová vana ze 2. století..
Vyšší hlavní loď je od bočních lodí oddělena střídavě sloupy a pilíři a má profilový dřevěný strop, připomínající obrácený lodní trup. Stěny bočních lodí jsou vyzdobeny nepravidelně rozmístěnými freskami ze 12.-14. století, významná je zejména legenda sv. Jiří na jižní straně chóru. Asi ve 2/3 délky je kostel předělen schodišti, široké střední vede do krypty, obě postranní do horního kostela a gotického chóru z let 1386-1398. Na hlavním oltáři je slavný obraz P. Marie mezi světci od A. Mantegni z let 1457-9. Před chórem vlevo je mramorová socha sv. Zena ze 13. století. V prostorné kryptě z 11. století je náhrobek a relikviář sv. Zena. Na severní straně ke kostelu přiléhá rajský dvůr s křížovou chodbou (ambitem) s velmi jemně zpracovanými dvojitými sloupky.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/San_Zeno_Maggiore_(Verona)
8 fotek, 10.10.2015, 65 zobrazení, 50 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Verona je druhé největší město kraje Benátsko. Má římský původ a zachovala se tu antická aréna, která je třetí největší na italské půdě i na světě, dále je tu římský most a divadlo. Ve středověku tu vládl mocný rod Scaligerů, později se dostala Verona pod vliv Benátčanů. Středověké město je zapsané na seznamu UNESCO. K hlavním památkám patří románský kostel San Zeno, hrad Castelvecchio, středověký most Ponte Scaligero, dvojice chrámů San Fermo Maggiore, skvělé paláce na Piazza Erbe a Piazza dei Signori, kostel Santa Maria Antica s pomníky Scaligerů. Je tu také nádherná renesanční zahrada Giardino Giusti. Verona je známá jako město Romea a Julie a ukazuje se tu Jullin dům s balkónem. V rímské Aréně se v létě pořádají operní představení a koncerty.
36 fotek, 10.10.2015, 51 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Nedaleko hradu Castelvecchio, již od římských dob, stojí kostel San Zeno v oratoři, také je nazýván San Zenetto, je to jedna ze dvou nejstarších budov věnovaná patronu Verony Svatému Zenovi. San Zeno v oratoři, ve své současné formě, vznikl pravděpodobně po ničivém zemětřesení 1117.
Svatý Zeno byl biskupem ve Veroně. Katolická a pravoslavná církev jej uctívají jako svatého. Po vykonání poutě do Svaté země misijně působil na území Sýrie a Řecka. Následně působil na území Itálie. Kolem roku 361 byl dosazen na biskupský stolec ve Veroně.
57 fotek, 10.10.2015, 86 zobrazení, 169 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Castelvecchio a Ponte Scaligero
V letech 1354 - 1356 nechal postavit vládce Verony Cangranda II. della Scala hrad Castelvecchio na řece Adige, který je s cimbuřím na opevněném mostu Ponte Scaligero architektonicky mistrovským dílem. Účelem pevnosti a mostu bylo zajistit únikovou cestu pro rodinu Scaligerů na druhý břeh řeky Adige.
Most se třemi oblouky měl v době svého dokončení v roce 1356 hlavním rozpětí téměř 49 metrů, a byl toho času největším obloukovým mostem na světě. V následujících stoletích byla stavba několikrát změněna benátskými, francouzskými a rakouskými majiteli. V období 1958 až 1964 byla přestavěna italským architektem Carlo Scarpem. Od roku 1923 Castelvecchio slouží jako muzeum, kde jsou vystaveny veronské obrazy a sochy ze středověku.

zdroj: http://www.italie-malta-web.cz/clanky/verona-2-cast
53 fotek a 2 videa, říjen 2015, 82 zobrazení, 121 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Castelvecchio a Ponte Scaligero
V letech 1354 - 1356 nechal postavit vládce Verony Cangranda II. della Scala hrad Castelvecchio na řece Adige, který je s cimbuřím na opevněném mostu Ponte Scaligero architektonicky mistrovským dílem. Účelem pevnosti a mostu bylo zajistit únikovou cestu pro rodinu Scaligerů na druhý břeh řeky Adige.
Most se třemi oblouky měl v době svého dokončení v roce 1356 hlavním rozpětí téměř 49 metrů, a byl toho času největším obloukovým mostem na světě. V následujících stoletích byla stavba několikrát změněna benátskými, francouzskými a rakouskými majiteli. V období 1958 až 1964 byla přestavěna italským architektem Carlo Scarpem. Od roku 1923 Castelvecchio slouží jako muzeum, kde jsou vystaveny veronské obrazy a sochy ze středověku.
Severoitalské město Verona je po Benátkách druhou neoblíbenější turistickou lokalitou ve zdejší oblasti a její centrum bylo zapsáno na seznam UNESCO.
Původní osídlení lokality spadá do doby římské a město se může pochlubit mnoha památkami na tyto slavné časy. Těmi nejznámějšími je Aréna, nacházející se v samém srdci města. Amfiteátr, který pojal až 20 000 diváků a byl částečně poškozen zemětřesením, je třetí největší ze všech římských arén a dnes se zde odehrávají četná operní představení. Dalším římským pozůstatkem je brána Porta dei Brosari či most Ponte Pietra. V raném středověku byla Verona dokonce po jistou dobu sídlem franského krále a císaře Pipina. Poté zde vládla rodina Scaligieriů, po nichž se u řeky Arno, která městem protéká, zachoval most Ponte Scaligero a impozantní pevnost Castelvecchio, kde se dnes nachází městské muzeum s úctyhodnou sbírkou uměleckých děl předních světových velikánů jako byli Pisanello, Bellini, Tintoretto či Veronese. Verona je pokladnicí skvělé italské architektury a tak zde můžete vidět románský kostel Basilica di San Zeno Maggiore, románsko-gotický dóm či největší veronský kostel Sant´ Anastasia.

zdroje: http://www.italie-malta-web.cz/clanky/verona-2-cast

http://italie.tripzone.cz/verona

Komentáře

přidat komentář