Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

30 fotek, 10.10.2015, 107 zobrazení, 114 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
San Zeno Maggiore je románský kostel v západní části města Verona v severní Itálii. Byl vybudován jako klášterní kostel za městem v letech 1123-1135 na místě starších staveb ze 6. a 9. století a v kryptě je pohřben biskup a patron Verony sv. Zeno († 380). Kostel patří k nejvýznamnějším památkám románského umění v severní Itálii.
Na hřbitově při římské silnici Via Gallica západně od města byl pohřben také svatý Zeno, v letech 362-380 biskup ve Veroně. Nad jeho hrobem vznikl brzy kostelík, rozšířený během 6. století. Francký král Pipin I. Akvitánský zde dal vystavět větší kostel s klášterem, vysvěcený v roce 806. Po maďarských vpádech dal císař Ota I. a biskup Raterius vybudovat nový kostel, který roku 983 vysvětil svatý Vojtěch. Koncem 11. století byl kostel opět přestavěn a z této doby pochází hlavní část lodi i krypta a část zvonice. Po zemětřesení roku 1117 byla loď prodloužena západním směrem, obnoven rajský dvůr a roku 1138 dokončeno průčelí a portál. Zvonice byla dokončena 1178. Od roku 1387 se stavěl nový chór a dřevěný strop, roku 1770 byl klášter zrušen, v napoleonských válkách byl zbořen palác a po roce 1870 proběhly větší úpravy uvnitř kostela, zejména vchodu do krypty.
Kostel je trojlodní basilika bez příčné lodi se samostatně stojící zvonicí (campanile), vysokou 72 m na jihovýchodě a přiléhajícím rajským dvorem na severní straně. Od průčelí vlevo stojí hrubá věž ze 13. století, patrně zbytek hradu, kde ve středověku pobývali císařové při svých cestách do Říma.Z mramorového průčelí s velkou růžicí, pojatou jako kolo štěstěny, vystupuje portál, dílo mistra Nicolo z roku 1138. Na dvou štíhlých sloupech, nesených lvy, je masivní kamenný baldachýn a pod ním polychromovaný tympanon. Uprostřed je postava sv. Zena, jemuž z pravé strany holdují rytíři a z levé strany lid. Na kamenných reliefech po stranách portálu jsou vpravo scény ze Starého zákona a legenda císaře Teodoricha, vlevo výjevy z Nového zákona a souboje mezi rytíři a pěšáky.
Za průčelím je předsíň z roku 1138 a portál uzavírají těžká vrata, pobitá figurálními bronzovými reliéfy. Na levém křídle jsou výjevy z evangelia, dílo patrně německého umělce kolem roku 1100. Mladší desky s výjevy ze Starého zákona jsou asi o půl století mladší a italského původu. V předsíni vpravo je velký kříž z první poloviny 11. století a monolitická křtitelnice kolem 1220, vlevo římská porfyrová vana ze 2. století..
Vyšší hlavní loď je od bočních lodí oddělena střídavě sloupy a pilíři a má profilový dřevěný strop, připomínající obrácený lodní trup. Stěny bočních lodí jsou vyzdobeny nepravidelně rozmístěnými freskami ze 12.-14. století, významná je zejména legenda sv. Jiří na jižní straně chóru. Asi ve 2/3 délky je kostel předělen schodišti, široké střední vede do krypty, obě postranní do horního kostela a gotického chóru z let 1386-1398. Na hlavním oltáři je slavný obraz P. Marie mezi světci od A. Mantegni z let 1457-9. Před chórem vlevo je mramorová socha sv. Zena ze 13. století. V prostorné kryptě z 11. století je náhrobek a relikviář sv. Zena. Na severní straně ke kostelu přiléhá rajský dvůr s křížovou chodbou (ambitem) s velmi jemně zpracovanými dvojitými sloupky.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/San_Zeno_Maggiore_(Verona)
8 fotek, 10.10.2015, 65 zobrazení, 50 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Verona je druhé největší město kraje Benátsko. Má římský původ a zachovala se tu antická aréna, která je třetí největší na italské půdě i na světě, dále je tu římský most a divadlo. Ve středověku tu vládl mocný rod Scaligerů, později se dostala Verona pod vliv Benátčanů. Středověké město je zapsané na seznamu UNESCO. K hlavním památkám patří románský kostel San Zeno, hrad Castelvecchio, středověký most Ponte Scaligero, dvojice chrámů San Fermo Maggiore, skvělé paláce na Piazza Erbe a Piazza dei Signori, kostel Santa Maria Antica s pomníky Scaligerů. Je tu také nádherná renesanční zahrada Giardino Giusti. Verona je známá jako město Romea a Julie a ukazuje se tu Jullin dům s balkónem. V rímské Aréně se v létě pořádají operní představení a koncerty.
36 fotek, 10.10.2015, 54 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Nedaleko hradu Castelvecchio, již od římských dob, stojí kostel San Zeno v oratoři, také je nazýván San Zenetto, je to jedna ze dvou nejstarších budov věnovaná patronu Verony Svatému Zenovi. San Zeno v oratoři, ve své současné formě, vznikl pravděpodobně po ničivém zemětřesení 1117.
Svatý Zeno byl biskupem ve Veroně. Katolická a pravoslavná církev jej uctívají jako svatého. Po vykonání poutě do Svaté země misijně působil na území Sýrie a Řecka. Následně působil na území Itálie. Kolem roku 361 byl dosazen na biskupský stolec ve Veroně.
57 fotek, 10.10.2015, 88 zobrazení, 169 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Castelvecchio a Ponte Scaligero
V letech 1354 - 1356 nechal postavit vládce Verony Cangranda II. della Scala hrad Castelvecchio na řece Adige, který je s cimbuřím na opevněném mostu Ponte Scaligero architektonicky mistrovským dílem. Účelem pevnosti a mostu bylo zajistit únikovou cestu pro rodinu Scaligerů na druhý břeh řeky Adige.
Most se třemi oblouky měl v době svého dokončení v roce 1356 hlavním rozpětí téměř 49 metrů, a byl toho času největším obloukovým mostem na světě. V následujících stoletích byla stavba několikrát změněna benátskými, francouzskými a rakouskými majiteli. V období 1958 až 1964 byla přestavěna italským architektem Carlo Scarpem. Od roku 1923 Castelvecchio slouží jako muzeum, kde jsou vystaveny veronské obrazy a sochy ze středověku.

zdroj: http://www.italie-malta-web.cz/clanky/verona-2-cast
53 fotek a 2 videa, říjen 2015, 82 zobrazení, 121 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Castelvecchio a Ponte Scaligero
V letech 1354 - 1356 nechal postavit vládce Verony Cangranda II. della Scala hrad Castelvecchio na řece Adige, který je s cimbuřím na opevněném mostu Ponte Scaligero architektonicky mistrovským dílem. Účelem pevnosti a mostu bylo zajistit únikovou cestu pro rodinu Scaligerů na druhý břeh řeky Adige.
Most se třemi oblouky měl v době svého dokončení v roce 1356 hlavním rozpětí téměř 49 metrů, a byl toho času největším obloukovým mostem na světě. V následujících stoletích byla stavba několikrát změněna benátskými, francouzskými a rakouskými majiteli. V období 1958 až 1964 byla přestavěna italským architektem Carlo Scarpem. Od roku 1923 Castelvecchio slouží jako muzeum, kde jsou vystaveny veronské obrazy a sochy ze středověku.
Severoitalské město Verona je po Benátkách druhou neoblíbenější turistickou lokalitou ve zdejší oblasti a její centrum bylo zapsáno na seznam UNESCO.
Původní osídlení lokality spadá do doby římské a město se může pochlubit mnoha památkami na tyto slavné časy. Těmi nejznámějšími je Aréna, nacházející se v samém srdci města. Amfiteátr, který pojal až 20 000 diváků a byl částečně poškozen zemětřesením, je třetí největší ze všech římských arén a dnes se zde odehrávají četná operní představení. Dalším římským pozůstatkem je brána Porta dei Brosari či most Ponte Pietra. V raném středověku byla Verona dokonce po jistou dobu sídlem franského krále a císaře Pipina. Poté zde vládla rodina Scaligieriů, po nichž se u řeky Arno, která městem protéká, zachoval most Ponte Scaligero a impozantní pevnost Castelvecchio, kde se dnes nachází městské muzeum s úctyhodnou sbírkou uměleckých děl předních světových velikánů jako byli Pisanello, Bellini, Tintoretto či Veronese. Verona je pokladnicí skvělé italské architektury a tak zde můžete vidět románský kostel Basilica di San Zeno Maggiore, románsko-gotický dóm či největší veronský kostel Sant´ Anastasia.

zdroje: http://www.italie-malta-web.cz/clanky/verona-2-cast

http://italie.tripzone.cz/verona
141 fotek, 8.10.2015, 74 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Opevněné město Soave obklopují hradby ze 14. století. Městské hradby šplhají po svahu až k starobylému hradu Rocca Scaligera, rozšířeném ve 14. století vládnoucím rodem Scaligeriů z Verony.
35 fotek, 9.10.2015, 56 zobrazení, 71 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Basilica dei Santi Felice e Fortunato je kostel jehož původ sahá do 4.-5. století; dnešní vzhled je v podstatě románský ze 12. století, zvonice byla přestavěna ve 14.století, v kostele jsou mozaiky ze 4. století.
Od konce 4. a do poloviny 5. století byla postavena skutečná bazilika, slavnostní a majestátní, se třemi loděmi oddělenými dvěma řadami sloupů, její rozměry 45 × 22 m; loď byla také, stejně jako předchozí církevní objekt, dlážděna mozaikou a prodloužena v obdélníkové apsidy.
Před bazilikou bylo 7 m široké Atrium, chrámová předsíň, jako místo odpočinku pro kajícníky a pohostinství pro poutníky za relikviemi, velké nádvoří a propylaia vznikla přidáním 41,5 × 25 m; Celkem byla impozantní budova dlouhá 86.5 m. Podobný je kostel Sant'Ambrogio v Miláně.
Poblíž baziliky byla postavena kaple a baptisterium. Vedle baziliky je martyrion, vzácná kaple, postavená v pátém století k uctění svatých mučedníků a pro relikvie. Během 6. nebo 7. století kaple dostala jméno Santa Maria Mater Domini. Kaple je jedna z nejzajímavějších a nejlépe zachovaných raně křesťanských architektur v Itálii.
178 fotek, 11.9.2015, 148 zobrazení, 235 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde asi 116 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak téměř 200 000. Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Město bylo založeno hluboko ve starověku, zřejmě mezi 11. a 7. stoletím př. n. l.. V době, kdy byla římským městem (původně castrem), nesla latinský název Vicetia a měla mj. divadlo a akvadukt.
Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.
Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království.
Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.
Piazza Signori uprostřed města: Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
Loggia del Capitaniato na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vicenza
112 fotek, 11.9.2015, 87 zobrazení, 180 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Marostica je středověké opevněné italské město v provincii Vicenza v oblasti Benátsko.
Město je známé svou slavností, při které se hrají "živé šachy" na místním náměstí a místo šachových figurek jsou zde rozestavěni živí lidé. Slavnost se koná vždy jeden víkend v září, každý sudý rok. Poprvé se hrála v roce 1454 a dnes se do ní zapojuje až pět set zájemců. Na hru lze zakoupit místo k sezení, kterých bývá na náměstí vytvořeno až 4000.
Hradby města vystavěli v roce 1370 Scaligeriové. Z ochranného valu vedoucího z Castello Inferiore (dolní hrad), dnes radnice, ke Castello Superiore (horní hrad) je krásný rozhled. Na dolním hradě jsou vystavěny kostýmy účastníků turnaje v šachách.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Marostica
205 fotek, 10.9.2015, 84 zobrazení, 216 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Cittadella je opevněné italské město v provincii Padova.
Kdysi významná pevnost na ukázkově pravidelném půdorysu stojí zhruba 25 km severovýchodně od Vicenzy. Postavili ji Padované kolem roku 1220. Dodnes se dochovaly mohutné cihlové hradby (téměř 2 km dlouhé) se 32 pravoúhlými věžemi, ochozy s podsebitím a čtyřmi branami. Jistě stojí za to vstoupit do města branou Porta Padovana s věží Torre di Malta, kdysi vězením a mučírnou, kde po ztracené bitvě u Canana roku 1259 bídně zemřel Ezzelino da Romano, vojevůdce Fridricha II. a příslušník rodu ovládajícího ve 13. století velkou část severní Itálie. Pro své skutky došel odplaty i v Dantově Pekle, kde se navěky vaří v řece krve.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cittadella
109 fotek, 9.9.2015, 106 zobrazení, 240 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Montagnana je severoitalské město v provincii Padova v Benátsku, s dobře zachovaným středověkým historickým jádrem a opevněním.
Město je mimořádnou památkou především z urbanistického hlediska: dochovala se původní struktura ulic a budov, postavených především v období renesance a částečně v průběhu ekonomického rozkvětu 19. století. Tato původní podoba města je uzavřena městskými hradbami, které náležejí k nejlépe dochovaným v Evropě. K tomuto fortifikačnímu komplexu, vybudovanému po roce 1300 k ochraně okolí hradu San Zeno, náležejí dvě fortifikace, které střežily přístup do města: na západě, od Padovy to byla pevnost Rocca degli Alberi (Alberiho skála) - malá pevnostní stavba vojenského charakteru se dvěma věžemi, vybudovaná v letech 1360-1362, a na východě, od Verony pak hrad San Zeno (Il castello San Zeno), nazvaný podle jména blízké vesnice. Teprve později, kolem roku 1500, byla v hradbách otevřena nová, třetí brána, zvaná Nová (Porta Nova) nebo Vicenzská (Porta di Vicenza).
Ve městě se na velkém centrálním náměstí vypíná katedrála (il Duomo, postavená v letech 1431-1502), impozantní pozdně gotická stavba s renesančními úpravami a přístavbami. V interiéru se nachází vedle řady jiných uměleckých děl obraz Proměna od Paola Veronese a velká votivní textilie zobrazující bitvu u Lepanta (1571).

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Montagnana
77 fotek, 9.9.2015, 108 zobrazení, 273 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní, země
Este je italské město v oblasti Benátsko, v provincii Padova. Nachází se jižně od Euganejských vrchů.
Historie města sahá až do doby železné, kdy byla jedním z hlavních sídel starých Venetů. Ve 3. - 2. století př. n. l. se stalo Este římskou kolonií.
V roce 1056 zde postavil Alberto Azzo II d'Este hrad, který zde stojí dodnes. V roce 1239 Estenští město opustili a přesídlili se do Ferrary. V roce 1405 se Este přičlenilo k Benátské republice a díky ní se z něj pak stalo prosperující město.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Este_(Padova)
29 fotek, květen až srpen 2015, 95 zobrazení, 193 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Novoměstská radnice patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám na Novém Městě pražském, jež byly vybudovány v době panování Karla IV. Přáním panovníka bylo, aby se Karlovo náměstí (tehdejší Dobytčí trh), stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností. Gotická budova radnice se nachází na rohu Vodičkovy ulice a severního průčelí Karlova náměstí v Praze 2.
Novoměstskou radnici tvoří několik budov a jejich výstavba probíhala postupně, po etapách. Nejstarší část stavby je východní křídlo (Vodičkova ulice), jeho stavba probíhala v letech 1377–1398. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z těchto let (1411–1418) je v přízemí hlavního jižního křídla dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři a zabírá plochu téměř celého křídla. Obnoven je ve své původní renesanční podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů.
Dominanta Novoměstské radnice, radniční věž, byla založena roku 1451 a je umístěna v jihovýchodním nároží (tvoří roh Vodičkovy ulice a Karlova náměstí). Stavba věže probíhala v letech 1452–1456. Vysoká je 70 metrů a na její vrchol vede 212 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře je umístěna gotická, později barokně upravená kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Kaple sloužila také jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Nejvyšší patro sloužilo jako byt hlásného. Střecha a ochoz věže jsou z let 1722–1725. V letech 1520–1526 bylo Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí (tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes). Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem renesančně upraveno i křídlo východní (Vodičkova ul.), v němž zůstala (v 1.patře) zachována původní rozsáhlá gotická síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách byl rozsahově vývoj radnice dokončen: vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží.
Po mnoha dostavbách, přestavbách a opravách – do věže roku 1559 dokonce udeřil blesk a radnice byla poničena požárem a i báň věže byla později poničena bouří – se o rekonstrukci (v letech 1905–1906) do původního stavu pokusili Antonín Wiehl a Kamil Hilbert.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Novom%C4%9Bstsk%C3%A1_radnice

Komentáře

přidat komentář