Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

141 fotek, 8.10.2015, 72 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Opevněné město Soave obklopují hradby ze 14. století. Městské hradby šplhají po svahu až k starobylému hradu Rocca Scaligera, rozšířeném ve 14. století vládnoucím rodem Scaligeriů z Verony.
35 fotek, 9.10.2015, 55 zobrazení, 71 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Basilica dei Santi Felice e Fortunato je kostel jehož původ sahá do 4.-5. století; dnešní vzhled je v podstatě románský ze 12. století, zvonice byla přestavěna ve 14.století, v kostele jsou mozaiky ze 4. století.
Od konce 4. a do poloviny 5. století byla postavena skutečná bazilika, slavnostní a majestátní, se třemi loděmi oddělenými dvěma řadami sloupů, její rozměry 45 × 22 m; loď byla také, stejně jako předchozí církevní objekt, dlážděna mozaikou a prodloužena v obdélníkové apsidy.
Před bazilikou bylo 7 m široké Atrium, chrámová předsíň, jako místo odpočinku pro kajícníky a pohostinství pro poutníky za relikviemi, velké nádvoří a propylaia vznikla přidáním 41,5 × 25 m; Celkem byla impozantní budova dlouhá 86.5 m. Podobný je kostel Sant'Ambrogio v Miláně.
Poblíž baziliky byla postavena kaple a baptisterium. Vedle baziliky je martyrion, vzácná kaple, postavená v pátém století k uctění svatých mučedníků a pro relikvie. Během 6. nebo 7. století kaple dostala jméno Santa Maria Mater Domini. Kaple je jedna z nejzajímavějších a nejlépe zachovaných raně křesťanských architektur v Itálii.
178 fotek, 11.9.2015, 148 zobrazení, 235 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70 km západně od Benátek. Žije zde asi 116 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak téměř 200 000. Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Město bylo založeno hluboko ve starověku, zřejmě mezi 11. a 7. stoletím př. n. l.. V době, kdy byla římským městem (původně castrem), nesla latinský název Vicetia a měla mj. divadlo a akvadukt.
Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.
Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království.
Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.
Piazza Signori uprostřed města: Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
Torre Bissara, štíhlá, 82 m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
Loggia del Capitaniato na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2 km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2 km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vicenza
112 fotek, 11.9.2015, 87 zobrazení, 180 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Marostica je středověké opevněné italské město v provincii Vicenza v oblasti Benátsko.
Město je známé svou slavností, při které se hrají "živé šachy" na místním náměstí a místo šachových figurek jsou zde rozestavěni živí lidé. Slavnost se koná vždy jeden víkend v září, každý sudý rok. Poprvé se hrála v roce 1454 a dnes se do ní zapojuje až pět set zájemců. Na hru lze zakoupit místo k sezení, kterých bývá na náměstí vytvořeno až 4000.
Hradby města vystavěli v roce 1370 Scaligeriové. Z ochranného valu vedoucího z Castello Inferiore (dolní hrad), dnes radnice, ke Castello Superiore (horní hrad) je krásný rozhled. Na dolním hradě jsou vystavěny kostýmy účastníků turnaje v šachách.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Marostica
205 fotek, 10.9.2015, 83 zobrazení, 216 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Cittadella je opevněné italské město v provincii Padova.
Kdysi významná pevnost na ukázkově pravidelném půdorysu stojí zhruba 25 km severovýchodně od Vicenzy. Postavili ji Padované kolem roku 1220. Dodnes se dochovaly mohutné cihlové hradby (téměř 2 km dlouhé) se 32 pravoúhlými věžemi, ochozy s podsebitím a čtyřmi branami. Jistě stojí za to vstoupit do města branou Porta Padovana s věží Torre di Malta, kdysi vězením a mučírnou, kde po ztracené bitvě u Canana roku 1259 bídně zemřel Ezzelino da Romano, vojevůdce Fridricha II. a příslušník rodu ovládajícího ve 13. století velkou část severní Itálie. Pro své skutky došel odplaty i v Dantově Pekle, kde se navěky vaří v řece krve.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cittadella
109 fotek, 9.9.2015, 100 zobrazení, 240 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Montagnana je severoitalské město v provincii Padova v Benátsku, s dobře zachovaným středověkým historickým jádrem a opevněním.
Město je mimořádnou památkou především z urbanistického hlediska: dochovala se původní struktura ulic a budov, postavených především v období renesance a částečně v průběhu ekonomického rozkvětu 19. století. Tato původní podoba města je uzavřena městskými hradbami, které náležejí k nejlépe dochovaným v Evropě. K tomuto fortifikačnímu komplexu, vybudovanému po roce 1300 k ochraně okolí hradu San Zeno, náležejí dvě fortifikace, které střežily přístup do města: na západě, od Padovy to byla pevnost Rocca degli Alberi (Alberiho skála) - malá pevnostní stavba vojenského charakteru se dvěma věžemi, vybudovaná v letech 1360-1362, a na východě, od Verony pak hrad San Zeno (Il castello San Zeno), nazvaný podle jména blízké vesnice. Teprve později, kolem roku 1500, byla v hradbách otevřena nová, třetí brána, zvaná Nová (Porta Nova) nebo Vicenzská (Porta di Vicenza).
Ve městě se na velkém centrálním náměstí vypíná katedrála (il Duomo, postavená v letech 1431-1502), impozantní pozdně gotická stavba s renesančními úpravami a přístavbami. V interiéru se nachází vedle řady jiných uměleckých děl obraz Proměna od Paola Veronese a velká votivní textilie zobrazující bitvu u Lepanta (1571).

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Montagnana
77 fotek, 9.9.2015, 103 zobrazení, 273 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní, země
Este je italské město v oblasti Benátsko, v provincii Padova. Nachází se jižně od Euganejských vrchů.
Historie města sahá až do doby železné, kdy byla jedním z hlavních sídel starých Venetů. Ve 3. - 2. století př. n. l. se stalo Este římskou kolonií.
V roce 1056 zde postavil Alberto Azzo II d'Este hrad, který zde stojí dodnes. V roce 1239 Estenští město opustili a přesídlili se do Ferrary. V roce 1405 se Este přičlenilo k Benátské republice a díky ní se z něj pak stalo prosperující město.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Este_(Padova)
29 fotek, květen až srpen 2015, 93 zobrazení, 193 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Novoměstská radnice patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám na Novém Městě pražském, jež byly vybudovány v době panování Karla IV. Přáním panovníka bylo, aby se Karlovo náměstí (tehdejší Dobytčí trh), stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností. Gotická budova radnice se nachází na rohu Vodičkovy ulice a severního průčelí Karlova náměstí v Praze 2.
Novoměstskou radnici tvoří několik budov a jejich výstavba probíhala postupně, po etapách. Nejstarší část stavby je východní křídlo (Vodičkova ulice), jeho stavba probíhala v letech 1377–1398. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z těchto let (1411–1418) je v přízemí hlavního jižního křídla dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři a zabírá plochu téměř celého křídla. Obnoven je ve své původní renesanční podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů.
Dominanta Novoměstské radnice, radniční věž, byla založena roku 1451 a je umístěna v jihovýchodním nároží (tvoří roh Vodičkovy ulice a Karlova náměstí). Stavba věže probíhala v letech 1452–1456. Vysoká je 70 metrů a na její vrchol vede 212 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře je umístěna gotická, později barokně upravená kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Kaple sloužila také jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Nejvyšší patro sloužilo jako byt hlásného. Střecha a ochoz věže jsou z let 1722–1725. V letech 1520–1526 bylo Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí (tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes). Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem renesančně upraveno i křídlo východní (Vodičkova ul.), v němž zůstala (v 1.patře) zachována původní rozsáhlá gotická síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách byl rozsahově vývoj radnice dokončen: vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží.
Po mnoha dostavbách, přestavbách a opravách – do věže roku 1559 dokonce udeřil blesk a radnice byla poničena požárem a i báň věže byla později poničena bouří – se o rekonstrukci (v letech 1905–1906) do původního stavu pokusili Antonín Wiehl a Kamil Hilbert.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Novom%C4%9Bstsk%C3%A1_radnice
23 fotek, 29.8.2015, 109 zobrazení, 143 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Kostel svatého Jiljí je gotický kostel románského původu při klášte dominikánů na Starém městě pražském, zasahuje do ulic Zlatá, Husova a Jilská.
Již před rokem 1238 zde bývala kapitula u románského kostelíka. Výstavbu současného chrámu zahájil biskup Jan IV. z Dražic, dokončil ji arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vysvěcen byl 4. května 1371.
Významným místním kazatelem byl od roku 1364 Jan Milíč z Kroměříže. Členem kapituly byl pravděpodobně i sv. Jan Nepomucký, který zde zřejmě působil v letech 1387-1388. Roku 1420 místní kapitula zanikla a kostel se stal farním strany podobojí pod správou Jana z Příbramě. V roce 1626 byl darován řádu dominikánů, kteří zde vystavěli rozsáhlý klášter.
Jedná se původně o gotické síňové dvoulodí o stejně vysokých lodích. V dnešní podobě je barokně zaklenut plackami na čtveřici pilířů. Malířskou výzdobu provedli Václav Vavřinec Reiner, Jan Petr Molitor, Josef Vojtěch Hellich ad., řezbářské práce Jan Antonín Quitainer, František Weis, Richard Prachner (kazatelny).
Slavný malíř V. V. Reiner je pohřben před oltářem sv. Vavřince.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jilj%C3%AD_(Praha)
18 fotek, 29.8.2015, 73 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Staroměstské náměstí (oficiální název od roku 1895, slangově dnes Staromák, dříve také Velké náměstí nebo Veliké náměstí, od 13. století Staré tržiště, od 14. století Rynk či Staroměstský rynk, v 18. století nejčastěji Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí či znovu Velké náměstí, ve druhé polovině 19. století až do roku 1895 už pouze Velké či Veliké náměstí) je náměstí v Praze v centru Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Rozkládá se na ploše více než 9000 m2. Prochází tudy královská cesta.
Staroměstské náměstí obklopují pozoruhodné historické stavby, například Staroměstská radnice s orlojem, Týnský chrám, husitský kostel svatého Mikuláše na Starém Městě, palác Kinských, dům „U Kamenného zvonu“ a další. Uprostřed Staroměstského náměstí stojí pomník mistra Jana Husa. Ve sklepeních domů, jež náměstí lemují, můžeme najít románské a gotické základy. Na nich stojí renesanční, barokní a rokokové domy.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Starom%C4%9Bstsk%C3%A9_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD
5 fotek, 29.8.2015, 84 zobrazení, 63 komentářů | architektura, města, ostatní
Rotunda sv. Kříže je nejstarší pražská románská rotunda, nachází se v části Staré Město na křižovatce Konviktské ulice s ulicí Karoliny Světlé. Její vznik je kladen do doby po roce 1125. Rotunda byla v předhusitské době farním kostelem. Nějakou dobu patřila dominikánskému řádu, mezi lety 1784–1860 zde bylo skladiště.
Nevelká jednoduchá stavba z drobných opukových kvádrů řazených v řádcích je tvořena okrouhlou, kopulí sklenutou, lodí a půlkruhovou apsidu na východní straně. Apsidu zdobí obloučkový vlys. Na vrchu je lucerna se sdruženými románskými okny, lucerna je na špici zakončená pozlaceným křížem s půlměsícem a osmicípou hvězdou.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_K%C5%99%C3%AD%C5%BEe_Men%C5%A1%C3%ADho
62 fotek, srpen 2011, 160 zobrazení, 189 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Klášter Doksany je ženský premonstrátský klášter v Doksanech v okrese Litoměřice, nejstarší této řehole v zemích Koruny české.
Jedenácté a dvanácté století bylo v západní Evropě dobou rozkvětu a zakládání nových klášterů. Roku 1120 založil kněz Norbert v Prémontré nedaleko Soissons ve Francii klášter s novou řeholí sv. Augustina, schválenou roku 1126 papežem Honoriem II. – řád byl podle kláštera nazván premonstrátským a velmi rychle se šířil. Zároveň s ním vznikl i ženský řád premonstrátek.Již před rokem 1140 dal pražský biskup Jan I. (zemřel 1139) základ k založení prvního kláštera premonstrátů na Strahově, kteréžto založení uskutečnil hned po svém nastoupení na trůn (1140) český kníže Vladislav II. spolu s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Záhy nato, nejpravděpodobněji v letech 1144–1145, založil kníže Vladislav II. se svou chotí Gertrudou klášter premonstrátek v Doksanech, poblíž stávajícího knížecího dvorce. Doksanský klášter byl osazen řeholnicemi z porýnského kláštera v Dunenwaldu a dcerami z předních domácích rodů. Zakladatelka kláštera Gertruda zde byla později i pohřbena.
V letech 1175 až 1178 klášter vyměnil svůj hospodářský dvůr za jiný majetek poblíž obce Kravaře v jižní části Českolipska s Chřenem, synem mělnického probošta Juraty. Za doplatek 4 hřiven stříbra tak získal jak rozsáhlé území Újezd, které dosahovalo daleko na sever až k Ploučnici a také dvorec Radoušov (dnes Víska).
V období husitských válek a za třicetileté války byl několikrát vypleněn. Od konce 17. století probíhala rozsáhlá přestavba areálu, který je dnes jedním z nejpozoruhodnějších barokních komplexů v Čechách. Klášterní kostel Narození Panny Marie dostal barokní podobu v letech 1710–1720; cenným pozůstatkem románské baziliky je sloupová krypta a apsida.
Klášter sester premonstrátek v Doksanech nedaleko Roudnice nad Labem vznikl pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako zbožné dílo Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde také nalezla místo svého posledního odpočinku. Sotva si dnes uvědomíme, že to byl druhý ženský klášter založený v našich zemích. První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v rozkvětu kláštera. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily. Když za Třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, byly přivezeny na podzim roku 1626 nejprve do Doksan a odtud v květnu následujícího roku 1627 na Strahov, kde jsou uloženy dodnes. Doksanští probošti získali roku 1628 (?) právo infule a roku 1738 byli povýšeni k důstojnosti opatské. Roku 1782 byl kvetoucí klášter s 49 sestrami císařem Josefem II. zrušen. Klášter nejprve sloužil jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek. Doksanský klášter kdysi, v roce 1162, vdechnul život klášteru sester na krakovském předměstí Zwierzyniec a právě odtud byl roku 1998 zásluhou polských sester obnoven život kontemplativních premonstrátek v Doksanech jako na jediném místě u nás.

zdroj: http://www.klasterdoksany.cz/1114.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Doksany
20 fotek, 5.6.2015, 98 zobrazení, 104 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města, ostatní
Na nároží Husovy a Karlovy ulice, důležitých komunikací Starého Města, najdou návštěvníci správní a výstavní centrum Českého muzea výtvarných umění v Praze (dříve Středočeské galerie). Je umístěno ve třech rekonstruovaných měšťanských domech, které patří ke stavebně nejpozoruhodnějším na Královské cestě. Jejich původ sahá až do raného středověku.
Prostřední dům čp. 156/I zvaný U Klíčů, později U Černého hada, poněkud předstupuje z uliční čáry a upoutává pozornost dvěma vysokými štíty. Galerie v něm má hlavní výstavní prostory. Je z celé skupiny nejstarší. Jeho jádrem byl kamenný románský dvorec, postavený už na sklonku 12. století při staré obchodní cestě vedoucí z Pražského hradu k brodu přes Vltavu a na Vyšehrad. Dodnes se z něho zachovala přízemní obytná část. Byla to rozlehlá čtvercová místnost sklenutá čtyřmi poli křížové klenby a pasy na střední sloupek. Pasy dosedají na římsové konzolky. Osvětlovala ji z jihu úzká obdélná okénka s široce rozevřenou špaletou.
Vcházelo se do ní zprvu pravděpodobně půlkruhovým portálkem z přilehlé valeně zaklenuté prostory. Do menších výklenků se vkládaly kahance. Prostor síně je vzácnou ukázkou interiéru románského domu. Nosné zdivo z lomového kamene, patrné při nynějším vstupu po novém schodišti do suterénu, bylo obloženo pravidelnými řádky pečlivě opracovaných opukových kvádříků. Na zachované části klenby jsou viditelné otisky výdřevy, které zůstaly po jejím odstranění v maltě vyteklé ze spár. Celek působí režným zdivem stroze, ale ušlechtile. Výtvarně náročnějším prvkem je pouze sloupek, vyrůstající z patky s nárožními drápky a zakončený krychlovou hlavicí.
V polovině 13. století románský dvorec zanikl. Na jeho ploše vyrostlo několik domů. Byl postaven dům U Klíčů, přibyly vedlejší levý úzký čp. 229/I a prostorný nárožní dům U Zlaté slámy po pravé straně. Vysoká navážka bránící častým povodním způsobila, že někdejší obytná místnost dvorce se stala sklepem domu U Klíčů. Pozdější četné přestavby a úpravy zničily nebo zastřely gotická průčelí zčásti dřevěných nebo hrázděných domů. Jen dekorativní motiv slepých arkád a konstruktivní oblouky z profilovaných červených, výrazně bíle spárovaných cihel jsou doloženy pod omítkou uliční fronty a uvnitř domu U Klíčů. Funkčně zatím nejasný oblouk prostupující dnes až do druhého patra, se uplatňuje jako výrazný prvek velkého výstavního sálu v prvním patře domu.
Průčelí neobyčejně obohatila dvojice impozantních obloučkových štítů, odvozených z benátské renesance. Jsou členěny pilastry zakončenými čtvrt- a půlobloučky. Nanesené drobné římsy je spíše zdůrazňují a neruší jejich vertikalitu. Tyto štíty jsou dnes nejstaršími svého druhu v Praze. Přes nový motiv navazují na tradici gotických štítů a svou odlišností zdůrazňují rozšíření staršího domu. Dodnes plně ovládají průčelí. Úpravy z druhé čtvrtiny 18. století zanechaly zejména lunetové a křížové klenby v přízemí.
Barokní přestavby a klasicistní úpravy poznamenaly také oba sousední domy. Nárožní dům U Zlaté slámy, nesoucí rovněž popisné číslo 156/I, kde jsou nyní kanceláře, se dnes až na gotické sklepy jeví jako výrazná barokní stavba s mansardovou střechou a bohatým průčelím. Neutěšený stav domu trval od 16. století, přestože v předbělohorském období náležel jednomu z nejmajetnějších pražských obchodníků, Tomáši Haberstreitovi. Ještě roku 1726 byl z valné části dřevěný. Jeho průčelí prostupuje ve třech patrech až po korunní římsu vysoký pilastrový řád. Kultivovaná plastická modelace průčelí se projevuje nejen střídáním vzdutých a zalamovaných nadokenních říms. Štuková výzdoba s antikizujícími hlavami a bustami, s maskarony a páskovými motivy hlavic pilastrů i ostění bývalých krámců v přízemí jsou příznačné pro dobu největší stavební aktivity v barokní Praze kolem roku 1730. Vysoká architektonická úroveň fasády napovídá, že je třeba hledat jejího autora v okruhu významných architektů, projektujících tehdejší pražské palácové stavby.
Třetí dům ustupuje mírně z uliční fronty domu U Klíčů. Také on souvisel s raně středověkou zástavbou. Byl zbudován před rokem 1361 na místě uličky, kterou se vjíždělo do vzpomenutého dvorce. O gotickém původu domu vypovídá zejména zadní trakt, v němž byl objeven portálek z vyspárovaných gotických tvarovek, podobný jako v domě U Klíčů. Poslední přestavby domu během 18. století vtiskly ráz hlavnímu průčelí a spojily zadní trakt klasicistní pavlačí, vysazenou na gotické cihlové zdi vedlejšího domu na krakorcích s čabrakami.

zdroj: http://www.cmvu.cz/cz193m-/domy-v-husove-ulici/
25 fotek, srpen 2011 až červen 2015, 110 zobrazení, 145 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Zlatého melounu, někdy také zvaný Chotkovský, je dům čp. 432 na Starém Městě v Praze v Michalské ulici č. 12.
Na místě dnešního domu stály původně dva středověké domy původem z 13. století. Na severní straně dům U Melounu, poprvé zmíněný k roku 1401, na jižní straně dům U Kryštofora, zvaný později Reinhartovský, zmíněný k roku 1407. Dům U Melounu byl pozdně goticky přestavěn a po polovině 16. století i renesančně. Podobně i dům U Kryštofora, který prodělal renesanční a barokní přestavbu. Po roce 1760 oba domy sjednotil Rudolf Chotek, z této doby pochází i pozdně barokní edikulový portál. V 19. století vznikla novorenesanční výmalba sálů severní budovy. V letech 1977–1982 byl objekt památkově rekonstruován.
Michalská ulice se ve středověku nazývala Za Svatým Michalem a v 18. st. dostala jméno Melounová podle domu U Zlatého melounu. Listinné záznamy o domě z r. 1401 dokazují, že zde až do roku 1760 původně stály dva samostatné gotické domy, jejichž stavební dějiny sahají do 13. století.Na severní straně stál dům „U melounu“, z něhož se zachovaly dva gotické sklepy s křížovou klenbou a gotické prostory v přízemí z doby kolem r. 1320. Tento dům byl honosně přestavěn již v pozdní gotice na městský palác a byl protažen směrem k jihu. Ve dvorní fasádě byly odkryty a restaurovány fragmenty kamenných okenních ostění a lomeného portálu na úrovni 1. patra. Dochovaly se rovněž kamenné gotické štíty.
Renesanční přestavba v pol. 16. století vytvořila dnešní čtyřkřídlou dispozici dostavbou dvoupatrového jednotraktového křídla s klenutými stájemi v přízemí na východní straně. Pod jižním křídlem byly vyhloubeny nové renesanční sklepy.
Na jižní straně stl dům nazývaný „U Kryštofa“. Je původem raně gotický, ještě s románskou dispozicí. K tomuto jádru tvořenému čtvercovou místností a podélnou valeně klenutou chodbičkou byla později připojena jižní část s valeně klenutými sklepy a schodištěm ukončeným lomeným portálkem. Také tento gotický dům se zachoval do výšky 1. patra. Ukazuje to kamenný severní štít, který je nižší než štít domu „U melounu“, při rekonstrukci odkrytý gotický portál do dvora a fragmenty gotických křížových kleneb ve dvou místnostech v přízemí. Dům prošel renesanční a barokní přestavbou. Roku 1706 koupil dům U Melouna Jan Nepomuk Rudolf hrabě Chotek, jeho syn Karel hrabě Chotek přikoupil r. 1760 také sousední dům a pozdně barokní přestavbou oba domy spojil vestavěným monumentálním schodištěm. Jižní dům zvýšil o patro a oběma dal jednotnou prostou fasádu.
Při rekonstrukci bylo zajištěno gotické podzemí, v přízemí zřízen velký sál a výstavní prostory, v nichž dnes sídlí prodejní galerie.Na malebném nádvoří stojí malá kašna, na níž se opakuje motiv melounu. Jsou zde také umístěny zrestaurované unikátní pískovcové hlavice sloupů z dnes již neexistujícího Denisova nádraží. Hlavní domovní znamení Zlatý meloun visí na krakorci, který podpírá balkon na hlavním průčelí vedoucím do Michalské ulice.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_U_Zlat%C3%A9ho_melounu
http://www.zlmeloun.cz/historie
17 fotek, září 2011 až červen 2015, 116 zobrazení, 165 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Černého slona byl postaven letech 1330-1340.
V přízemí hotelu, kde se nachází restaurace, můžete vidět krásnou gotickou klenbu ze 14. století, vinárna je zasazena do prostor historického sklepa s klenutými stropy. Na některých pokojích jsou zachovány malované dřevěné stropy a trámoví, zachoval se také původní střešní krov.
51 fotek, jaro 2015, 112 zobrazení, 130 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Synagoga v Brandýse nad Labem v ulici Na Potoce č. p. 140 byla postavena v letech 1827–1829 na místě předešlé synagogy, zničené požárem v roce 1827. Bylo přitom částečně využito starších základů a obvodového zdiva. V synagóze bylo nejprve pódium (bima) umístěno uprostřed sálu. Koncem 19. století bylo nahrazeno pódiem se zábradlím u svatostánku ve východní stěně. Budova má dochovaný barokní svatostánek z 18. století, přičemž modlitební sál byl ze tří stran obklopován klasicistně-empírovou dvoupatrovou ženskou galerií. Archeologický průzkum břed rekonstrukcí stavby odhalil základy starší oválné galerie. Ve druhé části byl byt rabína a školní třída.Synagoga sloužila svému účelu do druhé světové války. Po roce 1945 nebyla židovská obec v Brandýse obnovena. V roce 1962 byl objekt přestavěn na sklad léčiv. Dřevěné galerie byly strženy a prostor chrámu byl přepatrován. Dále byl vestavěn nákladní výtah. V roce 1995 dostala objekt do vlastnictví Židovská obec Praha a využívala jej jako depozitář. V letech 2010 - 2014 byla zrekonstruována.
Židovský hřbitov, založený roku 1568, je situován severozápadně od Masarykova náměstí v Kostelecké ulici vedle základní školy. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Byl několikrát rozšířen a do současnosti se dochovalo až 1500 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší je datován 1572. Areál obsahuje několik zajímavých náhrobků a tumbu, na několika novějších se lze dočíst o životě pohřbených skončeném násilně v Osvětimi. Stojí zde také obřadní síň s vozovnou a hrobnickým domem sloužícím k obývání a pohřebním vozem. V roce 2002 zde byla otevřena expozice o židovských dějinách v kraji.

Synagoga v Brandýse nad Labem je přístupná od 1.5. do 31.10. denně od 10:00 do 17:00 hod.
V období od 1.11. do 30.4. jsou možné prohlídky pro zájemce na základě předchozí domluvy na Informačním centru.
Klíče od židovského hřbitova jsou k dispozici oproti záloze v synagoze, mimo sezónu v Informačním centru.

zdroj: http://www.brandysko.cz/zidovsky-hrbitov-a-brandyska-synagoga/d-25480/p1=28035

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Brand%C3%BDse_nad_Labem
7 fotek, srpen 2011 až květen 2015, 89 zobrazení, 71 komentářů | architektura, města, ostatní
Proti podloubí na malém půvabném náměstí, kdysi zvaném Malý ryneček, najdeme novorenesanční budovu bývalého železářství U Rotta. Relativně mladý dům má dlouhou historii. První kamenný románský dům na tomto místě byl postaven ve třináctém století a nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1401. Říkalo se zde i U Volka, U Tří bílých růží, U Tří snopů, Pytlíkovský dům aj. Roku 1488 zde byla nákladem tiskaře Jana Pytlíka vytištěna první česká Bible. Během času byl dům poznamenán mnohými přestavbami a úpravami, z nichž nejvýraznější byla přestavba z počátku 17. st. z doby pozdní renesance a raného baroka. Roku 1855 se stal majetkem manželů Vincence Josefa a Marie Rottových, kteří dům zakoupili, aby rozšířili a přenesli sem z protějšího podloubí svůj obchod se zbožím norimberským, neboli železářským. Od té doby se domu říká U Rotta. Dům má tři podlaží a na střeše ozdobné oblouky s věžičkami. Fresky na průčelí domu U Rotta podle kartonů Mikoláše Alše malovali malíři Ladislav Novák a Arnošt Hofbauer. Aleš ozdobil dům rostliným motivem bodláků a růží. Mezi okny jsou namalovány figury jako alegorie řemesel a zemědělství (kovář, truhlář, sekáč, žnečka, hospodyně, zahradnice). V lunetách jsou zobrazeny kovové nástroje a nářadí. Mezi druhým a třetím patrem je nápis: Nedej zahynouti nám ni budoucím sv. Václave. Mezi prvním a druhým patrem je velký nápis V. J. Rott. V podzemí má dům U Rotta románskou místnost sklenutou na střední podpěry. V letech 1922 - 23 adaptoval interiér architekt Jan Kloub a Josef Liška.

zdroj: http://www.turistik.sk/cz/kraje/hlavni-mesto-praha/okres-hlavni-mesto-praha/praha-okres-hlavni-mesto-praha/dum-u-rotta/

Komentáře

přidat komentář