Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

66 fotek, 11.7.2015, 126 zobrazení, 191 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Gotický kostel sv. Jakuba Většího v Libiši je malý jednolodní kostel s pětiboce ukončeným presbytářem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí. První zmínka o něm je činěna v tzv. Libri confirmationum. Záznam je datován k roku 1357.
Kostel je cenný především svojí freskovou výzdobou. Fresky byly po dlouhou dobu (zřejmě od husitských válek) omítnuty a prakticky se na ně zapomnělo. První známou restauraci libišských fresek provedl akademický malíř Čila v r. 1942-43. Další restaurace proběhly v šedesátých letech 20. století a po r. 1995.
Kostel obklopuje malý hřbitov a opodál stojí cenná dřevěná zvonice.

zdroje: http://www.libis.cz/kostel_sv_jakuba.htm

http://www.farnostneratovice.cz/search/label/kostel
20 fotek, 11.7.2015, 70 zobrazení, 92 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Libiš (dříve zřejmě Ľubiš) je obec v okrese Mělník, v severozápadním sousedství města Neratovice. Rozkládá se asi deset kilometrů jižně od Mělníka.
Na území dnešní Libiše žili lidé s určitostí již v době mladší doby kamenné (neolit). Dokazují to nesčetné archeologické nálezy (celkem třiatřicet), z nichž nejstarší jsou neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců.
První znímka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse). Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.Důležité místo v dějinách obce má historický přívoz přes řeku Labe zvaný Štěpánův. Ležel na významné středověké dálkové obchodní cestě spojující Prahu s Mělníkem a pak se vzdálenějšími cíli, jakými byli například Žitava. Důležitost labského přívozu u Libiše potvrzuje existence tvrze v jeho těsné blízkosti.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libi%C5%A1

http://www.libis.cz/index.htm
58 fotek, 5.7.2015, 110 zobrazení, 183 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Kostel svatého Jiří v Řečici na Vysočině patří do skupiny tří tzv. podlipnických kostelů. Pochází zřejmě již z první poloviny 14. století, byť poprvé zmiňován je až v roce 1352 v rejstřících papežských desátků. Stavba je vzácným případem dochované lidové gotické stavby vyzdobené rustikálními malbami, pocházejícími zřejmě ze třetí čtvrtiny 14. století.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(%C5%98e%C4%8Dice)

http://podlipnickekostely.cz/sv_jiri.html
73 fotek, 5.7.2015, 109 zobrazení, 217 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Kostel svatého Martina v Dolním Městě na Havlíčkobrodsku je cennou historickou památkou. První písemná zmínka o něm pochází již z poloviny 14. století, kostel je však pravděpodobně ještě starší. Ačkoli byl renesančně i barokně upravován, ponechal si svůj gotický ráz. Výjimečný je zejména gotickými freskami ze 14. století, které se dochovaly na stěnách presbytáře a východní stěně hlavní lodi.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Martina_z_Tours_(Doln%C3%AD_M%C4%9Bsto)

http://podlipnickekostely.cz/index.html
37 fotek, 5.7.2015, 114 zobrazení, 163 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Loukov je vesnice na cestě mezi Ledčí nad Sázavou a Lipnicí nad Sázavou pod vrchem Melechov, část obce Dolní Město.
Někdejší ves zanikla, v současné době je zde pouze několik osamělých stavení s dominantou tvořenou kostelem svaté Markéty.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Loukov_(Doln%C3%AD_M%C4%9Bsto)
31 fotek, jaro 2015, 89 zobrazení, 144 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Radnice byla od středověku nejvýznamnější budovou na hlavním náměstí. Její jádro tvoří gotický dům měšťanské rodiny Kollerů, zvaný podle ní „Kollerovský“, postavený ve 14. století. Tento dům koupilo město v roce 1494 od Jana z Dobřeně. Po přestavbě na přelomu 15. a 16. století zde byla umístěna radní a soudní síň, městská kancelář a těžší vězení, zvané v písemných pramenech „Dusík“ nebo „Čuba“. Dnešní podobu radnice získala při pseudorenesanční přestavbě v letech 1887–89. Provedena byla kolínským stavitelem Janem Klecanským podle návrhu architekta Jana Vejrycha, jehož dílem je zejména kompozice průčelí. V roce 1899 byl k radnici připojen sousední dům čp. 77, původně renesanční obecní hostinec z roku 1606, upravený v roce 1750 na vojenská kasárna. Tento dům byl podle projektu Jana Vejrycha a Jana Zeyera (bratra básníka Julia Zeyera) také upraven pseudorenesančně, čímž došlo ke sjednocení průčelí celé stavby. V roce 1900 byl k radnici připojen zadní trakt podle plánů Antonína Hlaváčka. V roce 1926 byla radnice restaurována kolínským stavitelem Josefem Hátlem, sgrafita obnovil místní umělec František Rubeš.

zdroj:
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/radnice
92 fotek, jaro 2015, 90 zobrazení, 158 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Počátky stavby spadají do 60. let 13. století, tedy do doby krátce po založení města. V tomto období byl založen trojchórový stupňovitý závěr, přičemž hlavní chór byl obdélný, pravoúhle uzavřený a oba boční chóry byly krátké, trojboce uzavřené a nižší, než chór hlavní. Pod chórem se nacházela krypta s oltářem sv. Ducha, její polohu ale již dnes nelze určit. V této etapě také byly vztyčeny obvodové zdi síňového trojlodí s oběma severními portály a hlavním portálem v západní stěně.
V poslední čtvrtině 13. století po krátké přestávce, po smrti krále Přemysla Otakara II. stavba pokračovala zaklenutím trojlodí, ovšem v pozměněné podobě, než bylo původně plánováno, a dokončením štíhlých osmibokých věží po stranách západního průčelí.
V 1. čtvrtině 14. století byl ubourán jižní chór a na jeho místě vznikla jižní boční kaple s polygonálním závěrem. K tomuto období se vztahuje zápis v tzv. Pabičkově kronice, kde se zmiňuje letopočet 1313 nebo 1315 jako datum založení chrámu králem Janem Lucemburským – v tomto období tedy zřejmě probíhala nějaká dnes již neznámá stavební činnost na chrámu. V roce 1349 byl chrám poškozen při požáru města a toto poškození bylo impulzem k další stavební činnosti.
K obnově chrámu byl povolán dvorní architekt Petr Parléř, který 20. ledna 1360 zahájil za účasti císařže Karla IV. výstavbu nového katedrálního chóru, který vycházel ze vzoru kostela sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaného od roku 1351 Petrovým otcem Jindřichem Parléřem. Je zcela pravděpodobné, že Parléř zamýšlel přestavět postupně celý kostel až k západnímu průčelí, k čemuž však nedošlo. Nejprve byl vystavěn věnec ochozových kaplí mimo zatím stojící, původní, závěr chrámu, který nepochybně stál ještě v roce 1368. V roce 1378 již stavba chrámového závěru pokročila natolik, že mohl být vysvěcen. Vrcholně gotické úpravy kostela, podporované bohatými kolínskými měšťany, však pokračovaly i po tomto datu. Roku 1388 se zde připomíná Parléřův zeť, kameník Michal, v roce 1398 kameník Myrklaus. Před rokem 1400 pak byly ještě dokončeny chórové kaple a rozšířena okna trojlodí a severní věže. K jižní boční lodi byla na počátku 15. století přistavěna kaple Panny Marie, dnes zvaná Kokovská, která již s působením parléřovské huti nijak nesouvisí.

zdroje:

http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/chram-sv-bartolomeje

http://www.bartolomej-kolin.cz/cz/chram
68 fotek, jaro 2015, 96 zobrazení, 215 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně je jednou z nejvýznamnějších stavebních památek Čech, neboť v našem prostředí nemá analogii. Dokládá význam a bohatství královského města Kolína, které si mohlo dovolit financovat takto náročnou stavbu. Zakladatelem a stavebníkem chrámu byl český král Přemysl Otakar II., vlastní stavbu provedla přemyslovská královská dvorská huť, která plně vycházela ze soudobých saských, duryňských a severofrancou­zských vzorů.

zdroj:
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/chram-sv-bartolomeje
52 fotek, květen 2015, 69 zobrazení, 67 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Palác pánů z Kunštátu a Poděbrad je dům palácového typu stojící v Řetězové ulici čp. 222/I, Staré Město, Praha 1. Na počátku 15. století patřil palác Bočkovi z Kunštátu, později zde několik let sídlil také Jiří z Poděbrad, odkud také pochází název paláce.
V dnešním suterénu a přízemí stavby se dochovala tehdy přízemní část a částečně první patro dvoupodlažního románského paláce pravděpodobně z 2. poloviny 12. století.
Trojprostorová síňová dispozice v dnešním suterénu patří k největším, nejvýstavnějším a také k nejlépe dochovaným částem románských domů v Praze.

zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pal%C3%A1c_p%C3%A1n%C5%AF_z_Kun%C5%A1t%C3%A1tu_a_Pod%C4%9Bbrad

http://www.archeopraha.cz/50-let-odboru-archeologie-romanske-domy-skryte-skvosty-stredoveke-architektury-0
85 fotek a 1 video, květen 2015, 126 zobrazení, 179 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Kostel svatého Bartoloměje v Kyjích je farní kostel kyjské farnosti v Praze, v městské části Praha 14, s dochovanými středověkými freskami zpodobňujícími tři z pražských biskupů.
Kostel byl postaven v románském slohu z pískovcových kvádrů jako tzv. tribunový kostel, tzn. vnitřní prostory byly rozdělené na prostor pro lid a vyvýšenou tribunu pro panstvo, resp. vlastníka dvorce, k němuž kostel patřil. Tribuna měla původně i vlastní vstup. Stavba fungovala patrně i jako útočiště pevnostního rázu, proto je kostel vybaven silnými zdmi s úzkými chodbami v síle zdi.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Bartolom%C4%9Bje_(Kyje)

http://www.farnostkyje.cz/wp/2008/06/qcms-100/

http://www.farnostkyje.cz/wp/2008/06/qcms-97/
45 fotek, 2.5.2015, 105 zobrazení, 254 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Roudnice nad Labem je město ležící v okrese Litoměřice na levém břehu řeky Labe. Podle vyvěrajícího rudného pramene bylo v minulosti bylo používáno jméno Rúdník a Rúdnica. Již v prehistorické době se u brodu přes řeku nacházela osada. První písemné zprávy pocházejí až z let 1167 a 1176. Již ve 12. století však Roudnice získala městská práva.
Někdy na přelomu 12. a 13. století byl v Roudnici postaven biskupský kamenný románský hrad. Již z roku 1294 pochází zmínka o prvním městském chrámu pevnostního rázu, který stál v západní části města.
Ještě ve 14. století pokračovala stavba hradu, který byl asi 40 metrů dlouhý, 15 metrů vysoký a jeho zdi, které byly na severní straně a na nárožích zpevněné věžicemi, byly silné asi 2 metry. V jeho přízemí byl velký sál a nad ním další síň. Dále se v areálu hradu nacházely užitkové budovy, které byly obehnané hradbou s opevněnou bránou. Jednalo se o první hrad, který nebyl postaven panovníkem. Roku 1310 zde byl také vybudován biskupem Janem IV. z Dražic kostelík sv. Václava. V roce 1333 zde nechal vybudovat klášter Augustinů s chrámem Narození Panny Marie, třetí nejstarší kamenný most v Čechách a také špitál u kostelíku sv. Václava. Pravděpodobně roku 1369 pobýval na zdejším hradě císař Karel IV. Dne 3. března 1378 bylo založeno Nové Město roudnické. Jeho půdorys měl přibližně tvar trojúhelníku a bylo obehnáno hradbami.
V Roudnici byl pravděpodobně roku 1400 na kněze vysvěcen i Mistr Jan Hus. Již 18. července 1410 zde však pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka vydal na Mistra Jana Husa klatbu. V 15. století byla Roudnice několikrát dobyta a vyplněna husity. Roku 1421 do města vtrhnul Jan Žižka, který tudy táhnul od Litoměřic. Jeho vojsko pobořilo kostel a augustiánský klášter. Roku 1425 přišla do Roudnice vojska Jan Roháče z Dubé, roku 1427 bylo město obléháno Pražany a o rok později Václavem Cardou z Petrovic. Roku 1431 se majitelem zdejšího panství stal Jan Smiřický. Za jeho vlády město několikrát vyhořelo. Jan se také dostal do sporů se zemským správcem Jiřím z Poděbrad. Poté byl popraven a v roce 1453 získal hrad s městem Zdeněk ze Šternberka, který však byl také s Jiřím z Poděbrad ve sporu. Roku 1467 král Jiří Roudnici oblehl, poté dobyl a ta se tak stala městem královským. Již o rok později byl držitelem panství Petr ze Semil a na Račiněvsi a poté se na panství vystřídalo několik majitelů.
Na počátku 16. století se roudničtí snažili, aby se město stalo královským. Roku 1534 však přišel požár, který přinesl velký úpadek města. Na počátku 40. let 16. století bylo město svěřeno Karlu Dunajskému z Duban a na Liběšicích. Proběhla oprava hradu, mostu přes Labe a dalších budov. Poté začala vláda polských feudálů. Roku 1577 město získal Vilém z Rožmberka, který zahájil přestavbu hradu. Jihovýchodně od hradu postavena obytná renesanční budova s několika menšími objekty, které byly s hradem spojeny chodbou. Po smrti Viléma získala celý majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna.
V roce 1603 se Polyxena provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, který pokračoval v rozšiřování panství. V letech 1609 – 1613 byl taktéž opravován kostelík sv. Václava, který byl poté vysvěcen jako kostel P. Marie Loretánské. V letech 1615 – 1628 proběhla stavba kapucínského kláštera s kostelem sv. Václava. Třicetiletá válka zasáhla město stejně tragicky, jako doba husitská. V roce 1634 a 1639 bylo město pobořeno a vypáleno švédskými vojsky a při nájezdech byl zničen Švédy také kamenný most přes Labe. Poté byla zahájena rozsáhlá přestavba a roku 1684 byla za vlády Václava Eusebia z Lobkowicz dokončena stavba zámku v podobě, jak ho známe dnes. Ten také Roudnici ustanovil jako hlavní a nedělitelný rodový majetek.
Rok 1713 přinesl do Roudnice morovou epidemii, na níž upomíná morová kaple sv. Rozálie. Během 18. století byla také postavena kaple sv. Viléma a kaple sv. Josefa. Ve druhé polovině 18. století byla v Roudnici zřízena textilní manufaktura a nedlouho poté bylo město poněmčeno.
Roku 1826 do roudnického rozsáhlého archivu zavítal historik František Palacký. Ještě před polovinou 19. století byly odstraněny hradby a město se začalo rozrůstat. V letech 1848 – 1850 proběhla stavba železnice, roku 1860 zde byla zřízena pila a o devět let později sladovna a cukrovar. V 70. letech 19. století byl postaven lihovar a v následujícím desetiletí několik velkých strojírenských továren. Konec 19. století přinesl do Roudnice také vodovod.
Pomalu se začal rozvíjet také kulturní život a roku 1900 vzniklo Podřipské muzeum. V letech 1906 – 1910 byl stavěn nový železný most přes Labe. Byl to první most postavený od zničení původního kamenného mostu. Ve 30. letech byly v západním a jihozápadním předpolí města postaveny vojenské pevnosti. Přesto se roku 1938 stala Roudnice pohraničním městem. Postupně sem utíkalo obyvatelstvo z pohraničí a roku 1941 město zaznamenalo velký nápor obyvatel evakuovaných z nepříliš vzdáleného Terezína. V roce 1943 byly muzejní sbírky rozebrány a odvezeny. Dne 10. května 1945 vstoupila do města Rudá armáda. Rok 1945 přinesl zestátnění majetku a cenný depozitář zámku byl odvezen nebo zničen. Od roku 1957 v zámku sídlila Vojenská hudební škola Víta Nejedlého. Ačkoli v minulosti se k rozrůstajícímu se městu přidružovaly okolní obce, největšího růstu se Roudnice dočkala roku 1973, kdy bylo postaveno sídliště Hracholusky.
Z dochovaných staveb může návštěvníky města zaujmout dochované obvodové zdivo a velký přízemní sál hradu. Zajímavý je také mohutný barokní zámek. Dodnes se také dochovaly tři vojenské pevnosti v předpolí města.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/roudnice-nad-labem/
35 fotek, 2.5.2015, 91 zobrazení, 201 komentářů | cestování, města, ostatní
Roudnické mosty:
starý kamenný most byl třetím nejstarším kamenným mostem, který byl v Čechách postaven. Byl ovšem prvním kamenným mostem přes řeku Labe. Zásluhu na jeho stavbě má hlavně biskup Jan IV. z Dražic a stavební mistr Vilém, kterého biskup přivedl ze svého nedobrovolného pobytu v Avignonu, kde 11 let vedl církevní soud se žebravými řády. 24. srpna 1333 byl položen základní kámen s ostatky svatých uprostřed řeky. Most byl postaven za 7 let – každý rok byl postaven jeden pilíř a jedna klenba. Dokončen byl tedy 2. října 1340. Za dva roky přestál první zatěžkávací zkoušku, povodeň, která mu neuškodila. V Praze jí však padl za oběť Juditin most.
Díky tomuto mostu se z Roudnice stalo významné město severních Čech.
V roce 1610 stihla most pohroma, když se Roudnice připojila k českým stavům, kteří se vzbouřili proti své katolické vrchnosti. Stavové tehdy obsadili most několika sty vojáky, aby ho střežili. Po zprávě, že stavovská vojska byla poražena na Bílé hoře, odtáhli, ale před tím ještě most zapálili. Dřevěná část mostu shořela a most byl hodně poškozen. Rok poté se začalo s opravou mostu, která byla dokončena v roce 1625. Ne zcela opravený most se ale stal obětí třicetileté války. Švédové mu zasadili poslední ránu, když na most stříleli z děl. Tím byl zničen a už nikdy nebyl obnoven.
Později byl na jeho místě zřízen přívoz. Byly vytvořeny dokonce dva plány na opravu mostu, z finančních důvodů ale ani jeden z nich nebyl realizován. Západní mostecká věž společně s kostelem ze 14. století byly odstraněny při stavbě Severní státní dráhy v polovině 19. století.
Až v letech 1906–1910 zde byla vztyčena železná konstrukce nynějšího mostu na nových pilířích a torza starých pilířů byla odstraněna.

zdroj: http://www.roudnicenl.cz/mesto/pamatky
89 fotek, 20.8.2011, 111 zobrazení, 191 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Benediktinský klášter v Emauzích byl postaven ještě před založením Nového Města pražského. Císař Karel IV. už tehdy plánoval, že se stane součástí systému kostelů a klášterů, které v pražském půdorysu vytváří kříž. Původně se klášter nazýval Na Slovanech, protože tu působili tzv. hlaholáši, kteří přišli z oblasti Chorvatska. Karel IV. totiž chtěl, aby v Praze zněla liturgie i v jiném jazyce, než v latině. Souhlas dostal od papeže Klimenta VI., který byl původně jeho vychovatelem.Na stavbě kláštera se podílela Karlova dvorská huť a na výzdobě vynikající malíři. Slavnostně vysvěcen byl o Velikonocích 29. března roku 1372. Vzhledem k tomu, že se ten den četlo evangelium o Kristovi a učednících v Emauzích, dostal klášter nové jméno Emauzy. Nejcennějším místem je gotický ambit, kde je zobrazeno 80 výjevů ze Starého a Nového zákona. Jedná se o tzv. Bibli chudých, neboť v té době většina lidí neuměla číst a s biblickými příběhy se seznamovala pouze pomocí obrazů. Zajímavostí je, že tento klášter fungoval i v době husitské. Zdejší kanovník Pavel Kříž se totiž s husity domluvil, a tak se stal klášter v Emauzích jediným českým klášterem, kde fungovalo přijímání pod obojí. A to ho zachránilo od vypálení a zničení.
Slovanské mnichy vystřídali beuronští benediktíni, kteří byli z Německa vyhnáni tehdejším kancléřem Bismarckem. Do Emauz je pozval pražský arcibiskup kardinál Schwarzenberg. Beuronští benediktíni pak klášter zásadním způsobem přestavěli do jeho novogotické podoby.
V této podobě se klášter zachoval až do 14. února roku 1945, kdy byl vybombardován americkou armádou.

zdroj: http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestujeme/klaster-emauzy

Komentáře

přidat komentář