Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

23 fotek, 29.8.2015, 109 zobrazení, 143 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Kostel svatého Jiljí je gotický kostel románského původu při klášte dominikánů na Starém městě pražském, zasahuje do ulic Zlatá, Husova a Jilská.
Již před rokem 1238 zde bývala kapitula u románského kostelíka. Výstavbu současného chrámu zahájil biskup Jan IV. z Dražic, dokončil ji arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vysvěcen byl 4. května 1371.
Významným místním kazatelem byl od roku 1364 Jan Milíč z Kroměříže. Členem kapituly byl pravděpodobně i sv. Jan Nepomucký, který zde zřejmě působil v letech 1387-1388. Roku 1420 místní kapitula zanikla a kostel se stal farním strany podobojí pod správou Jana z Příbramě. V roce 1626 byl darován řádu dominikánů, kteří zde vystavěli rozsáhlý klášter.
Jedná se původně o gotické síňové dvoulodí o stejně vysokých lodích. V dnešní podobě je barokně zaklenut plackami na čtveřici pilířů. Malířskou výzdobu provedli Václav Vavřinec Reiner, Jan Petr Molitor, Josef Vojtěch Hellich ad., řezbářské práce Jan Antonín Quitainer, František Weis, Richard Prachner (kazatelny).
Slavný malíř V. V. Reiner je pohřben před oltářem sv. Vavřince.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jilj%C3%AD_(Praha)
18 fotek, 29.8.2015, 74 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
Staroměstské náměstí (oficiální název od roku 1895, slangově dnes Staromák, dříve také Velké náměstí nebo Veliké náměstí, od 13. století Staré tržiště, od 14. století Rynk či Staroměstský rynk, v 18. století nejčastěji Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí či znovu Velké náměstí, ve druhé polovině 19. století až do roku 1895 už pouze Velké či Veliké náměstí) je náměstí v Praze v centru Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Rozkládá se na ploše více než 9000 m2. Prochází tudy královská cesta.
Staroměstské náměstí obklopují pozoruhodné historické stavby, například Staroměstská radnice s orlojem, Týnský chrám, husitský kostel svatého Mikuláše na Starém Městě, palác Kinských, dům „U Kamenného zvonu“ a další. Uprostřed Staroměstského náměstí stojí pomník mistra Jana Husa. Ve sklepeních domů, jež náměstí lemují, můžeme najít románské a gotické základy. Na nich stojí renesanční, barokní a rokokové domy.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Starom%C4%9Bstsk%C3%A9_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD
5 fotek, 29.8.2015, 87 zobrazení, 63 komentářů | architektura, města, ostatní
Rotunda sv. Kříže je nejstarší pražská románská rotunda, nachází se v části Staré Město na křižovatce Konviktské ulice s ulicí Karoliny Světlé. Její vznik je kladen do doby po roce 1125. Rotunda byla v předhusitské době farním kostelem. Nějakou dobu patřila dominikánskému řádu, mezi lety 1784–1860 zde bylo skladiště.
Nevelká jednoduchá stavba z drobných opukových kvádrů řazených v řádcích je tvořena okrouhlou, kopulí sklenutou, lodí a půlkruhovou apsidu na východní straně. Apsidu zdobí obloučkový vlys. Na vrchu je lucerna se sdruženými románskými okny, lucerna je na špici zakončená pozlaceným křížem s půlměsícem a osmicípou hvězdou.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_K%C5%99%C3%AD%C5%BEe_Men%C5%A1%C3%ADho
62 fotek, srpen 2011, 171 zobrazení, 189 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Klášter Doksany je ženský premonstrátský klášter v Doksanech v okrese Litoměřice, nejstarší této řehole v zemích Koruny české.
Jedenácté a dvanácté století bylo v západní Evropě dobou rozkvětu a zakládání nových klášterů. Roku 1120 založil kněz Norbert v Prémontré nedaleko Soissons ve Francii klášter s novou řeholí sv. Augustina, schválenou roku 1126 papežem Honoriem II. – řád byl podle kláštera nazván premonstrátským a velmi rychle se šířil. Zároveň s ním vznikl i ženský řád premonstrátek.Již před rokem 1140 dal pražský biskup Jan I. (zemřel 1139) základ k založení prvního kláštera premonstrátů na Strahově, kteréžto založení uskutečnil hned po svém nastoupení na trůn (1140) český kníže Vladislav II. spolu s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Záhy nato, nejpravděpodobněji v letech 1144–1145, založil kníže Vladislav II. se svou chotí Gertrudou klášter premonstrátek v Doksanech, poblíž stávajícího knížecího dvorce. Doksanský klášter byl osazen řeholnicemi z porýnského kláštera v Dunenwaldu a dcerami z předních domácích rodů. Zakladatelka kláštera Gertruda zde byla později i pohřbena.
V letech 1175 až 1178 klášter vyměnil svůj hospodářský dvůr za jiný majetek poblíž obce Kravaře v jižní části Českolipska s Chřenem, synem mělnického probošta Juraty. Za doplatek 4 hřiven stříbra tak získal jak rozsáhlé území Újezd, které dosahovalo daleko na sever až k Ploučnici a také dvorec Radoušov (dnes Víska).
V období husitských válek a za třicetileté války byl několikrát vypleněn. Od konce 17. století probíhala rozsáhlá přestavba areálu, který je dnes jedním z nejpozoruhodnějších barokních komplexů v Čechách. Klášterní kostel Narození Panny Marie dostal barokní podobu v letech 1710–1720; cenným pozůstatkem románské baziliky je sloupová krypta a apsida.
Klášter sester premonstrátek v Doksanech nedaleko Roudnice nad Labem vznikl pravděpodobně současně se Strahovem roku 1143 nebo 1144 jako zbožné dílo Vladislava II. a jeho manželky Gertrudy, která zde také nalezla místo svého posledního odpočinku. Sotva si dnes uvědomíme, že to byl druhý ženský klášter založený v našich zemích. První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v rozkvětu kláštera. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily. Když za Třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, byly přivezeny na podzim roku 1626 nejprve do Doksan a odtud v květnu následujícího roku 1627 na Strahov, kde jsou uloženy dodnes. Doksanští probošti získali roku 1628 (?) právo infule a roku 1738 byli povýšeni k důstojnosti opatské. Roku 1782 byl kvetoucí klášter s 49 sestrami císařem Josefem II. zrušen. Klášter nejprve sloužil jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek. Doksanský klášter kdysi, v roce 1162, vdechnul život klášteru sester na krakovském předměstí Zwierzyniec a právě odtud byl roku 1998 zásluhou polských sester obnoven život kontemplativních premonstrátek v Doksanech jako na jediném místě u nás.

zdroj: http://www.klasterdoksany.cz/1114.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Doksany
20 fotek, 5.6.2015, 100 zobrazení, 104 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města, ostatní
Na nároží Husovy a Karlovy ulice, důležitých komunikací Starého Města, najdou návštěvníci správní a výstavní centrum Českého muzea výtvarných umění v Praze (dříve Středočeské galerie). Je umístěno ve třech rekonstruovaných měšťanských domech, které patří ke stavebně nejpozoruhodnějším na Královské cestě. Jejich původ sahá až do raného středověku.
Prostřední dům čp. 156/I zvaný U Klíčů, později U Černého hada, poněkud předstupuje z uliční čáry a upoutává pozornost dvěma vysokými štíty. Galerie v něm má hlavní výstavní prostory. Je z celé skupiny nejstarší. Jeho jádrem byl kamenný románský dvorec, postavený už na sklonku 12. století při staré obchodní cestě vedoucí z Pražského hradu k brodu přes Vltavu a na Vyšehrad. Dodnes se z něho zachovala přízemní obytná část. Byla to rozlehlá čtvercová místnost sklenutá čtyřmi poli křížové klenby a pasy na střední sloupek. Pasy dosedají na římsové konzolky. Osvětlovala ji z jihu úzká obdélná okénka s široce rozevřenou špaletou.
Vcházelo se do ní zprvu pravděpodobně půlkruhovým portálkem z přilehlé valeně zaklenuté prostory. Do menších výklenků se vkládaly kahance. Prostor síně je vzácnou ukázkou interiéru románského domu. Nosné zdivo z lomového kamene, patrné při nynějším vstupu po novém schodišti do suterénu, bylo obloženo pravidelnými řádky pečlivě opracovaných opukových kvádříků. Na zachované části klenby jsou viditelné otisky výdřevy, které zůstaly po jejím odstranění v maltě vyteklé ze spár. Celek působí režným zdivem stroze, ale ušlechtile. Výtvarně náročnějším prvkem je pouze sloupek, vyrůstající z patky s nárožními drápky a zakončený krychlovou hlavicí.
V polovině 13. století románský dvorec zanikl. Na jeho ploše vyrostlo několik domů. Byl postaven dům U Klíčů, přibyly vedlejší levý úzký čp. 229/I a prostorný nárožní dům U Zlaté slámy po pravé straně. Vysoká navážka bránící častým povodním způsobila, že někdejší obytná místnost dvorce se stala sklepem domu U Klíčů. Pozdější četné přestavby a úpravy zničily nebo zastřely gotická průčelí zčásti dřevěných nebo hrázděných domů. Jen dekorativní motiv slepých arkád a konstruktivní oblouky z profilovaných červených, výrazně bíle spárovaných cihel jsou doloženy pod omítkou uliční fronty a uvnitř domu U Klíčů. Funkčně zatím nejasný oblouk prostupující dnes až do druhého patra, se uplatňuje jako výrazný prvek velkého výstavního sálu v prvním patře domu.
Průčelí neobyčejně obohatila dvojice impozantních obloučkových štítů, odvozených z benátské renesance. Jsou členěny pilastry zakončenými čtvrt- a půlobloučky. Nanesené drobné římsy je spíše zdůrazňují a neruší jejich vertikalitu. Tyto štíty jsou dnes nejstaršími svého druhu v Praze. Přes nový motiv navazují na tradici gotických štítů a svou odlišností zdůrazňují rozšíření staršího domu. Dodnes plně ovládají průčelí. Úpravy z druhé čtvrtiny 18. století zanechaly zejména lunetové a křížové klenby v přízemí.
Barokní přestavby a klasicistní úpravy poznamenaly také oba sousední domy. Nárožní dům U Zlaté slámy, nesoucí rovněž popisné číslo 156/I, kde jsou nyní kanceláře, se dnes až na gotické sklepy jeví jako výrazná barokní stavba s mansardovou střechou a bohatým průčelím. Neutěšený stav domu trval od 16. století, přestože v předbělohorském období náležel jednomu z nejmajetnějších pražských obchodníků, Tomáši Haberstreitovi. Ještě roku 1726 byl z valné části dřevěný. Jeho průčelí prostupuje ve třech patrech až po korunní římsu vysoký pilastrový řád. Kultivovaná plastická modelace průčelí se projevuje nejen střídáním vzdutých a zalamovaných nadokenních říms. Štuková výzdoba s antikizujícími hlavami a bustami, s maskarony a páskovými motivy hlavic pilastrů i ostění bývalých krámců v přízemí jsou příznačné pro dobu největší stavební aktivity v barokní Praze kolem roku 1730. Vysoká architektonická úroveň fasády napovídá, že je třeba hledat jejího autora v okruhu významných architektů, projektujících tehdejší pražské palácové stavby.
Třetí dům ustupuje mírně z uliční fronty domu U Klíčů. Také on souvisel s raně středověkou zástavbou. Byl zbudován před rokem 1361 na místě uličky, kterou se vjíždělo do vzpomenutého dvorce. O gotickém původu domu vypovídá zejména zadní trakt, v němž byl objeven portálek z vyspárovaných gotických tvarovek, podobný jako v domě U Klíčů. Poslední přestavby domu během 18. století vtiskly ráz hlavnímu průčelí a spojily zadní trakt klasicistní pavlačí, vysazenou na gotické cihlové zdi vedlejšího domu na krakorcích s čabrakami.

zdroj: http://www.cmvu.cz/cz193m-/domy-v-husove-ulici/
25 fotek, srpen 2011 až červen 2015, 110 zobrazení, 145 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Zlatého melounu, někdy také zvaný Chotkovský, je dům čp. 432 na Starém Městě v Praze v Michalské ulici č. 12.
Na místě dnešního domu stály původně dva středověké domy původem z 13. století. Na severní straně dům U Melounu, poprvé zmíněný k roku 1401, na jižní straně dům U Kryštofora, zvaný později Reinhartovský, zmíněný k roku 1407. Dům U Melounu byl pozdně goticky přestavěn a po polovině 16. století i renesančně. Podobně i dům U Kryštofora, který prodělal renesanční a barokní přestavbu. Po roce 1760 oba domy sjednotil Rudolf Chotek, z této doby pochází i pozdně barokní edikulový portál. V 19. století vznikla novorenesanční výmalba sálů severní budovy. V letech 1977–1982 byl objekt památkově rekonstruován.
Michalská ulice se ve středověku nazývala Za Svatým Michalem a v 18. st. dostala jméno Melounová podle domu U Zlatého melounu. Listinné záznamy o domě z r. 1401 dokazují, že zde až do roku 1760 původně stály dva samostatné gotické domy, jejichž stavební dějiny sahají do 13. století.Na severní straně stál dům „U melounu“, z něhož se zachovaly dva gotické sklepy s křížovou klenbou a gotické prostory v přízemí z doby kolem r. 1320. Tento dům byl honosně přestavěn již v pozdní gotice na městský palác a byl protažen směrem k jihu. Ve dvorní fasádě byly odkryty a restaurovány fragmenty kamenných okenních ostění a lomeného portálu na úrovni 1. patra. Dochovaly se rovněž kamenné gotické štíty.
Renesanční přestavba v pol. 16. století vytvořila dnešní čtyřkřídlou dispozici dostavbou dvoupatrového jednotraktového křídla s klenutými stájemi v přízemí na východní straně. Pod jižním křídlem byly vyhloubeny nové renesanční sklepy.
Na jižní straně stl dům nazývaný „U Kryštofa“. Je původem raně gotický, ještě s románskou dispozicí. K tomuto jádru tvořenému čtvercovou místností a podélnou valeně klenutou chodbičkou byla později připojena jižní část s valeně klenutými sklepy a schodištěm ukončeným lomeným portálkem. Také tento gotický dům se zachoval do výšky 1. patra. Ukazuje to kamenný severní štít, který je nižší než štít domu „U melounu“, při rekonstrukci odkrytý gotický portál do dvora a fragmenty gotických křížových kleneb ve dvou místnostech v přízemí. Dům prošel renesanční a barokní přestavbou. Roku 1706 koupil dům U Melouna Jan Nepomuk Rudolf hrabě Chotek, jeho syn Karel hrabě Chotek přikoupil r. 1760 také sousední dům a pozdně barokní přestavbou oba domy spojil vestavěným monumentálním schodištěm. Jižní dům zvýšil o patro a oběma dal jednotnou prostou fasádu.
Při rekonstrukci bylo zajištěno gotické podzemí, v přízemí zřízen velký sál a výstavní prostory, v nichž dnes sídlí prodejní galerie.Na malebném nádvoří stojí malá kašna, na níž se opakuje motiv melounu. Jsou zde také umístěny zrestaurované unikátní pískovcové hlavice sloupů z dnes již neexistujícího Denisova nádraží. Hlavní domovní znamení Zlatý meloun visí na krakorci, který podpírá balkon na hlavním průčelí vedoucím do Michalské ulice.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_U_Zlat%C3%A9ho_melounu
http://www.zlmeloun.cz/historie
17 fotek, září 2011 až červen 2015, 117 zobrazení, 165 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Dům U Černého slona byl postaven letech 1330-1340.
V přízemí hotelu, kde se nachází restaurace, můžete vidět krásnou gotickou klenbu ze 14. století, vinárna je zasazena do prostor historického sklepa s klenutými stropy. Na některých pokojích jsou zachovány malované dřevěné stropy a trámoví, zachoval se také původní střešní krov.
51 fotek, jaro 2015, 118 zobrazení, 130 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Synagoga v Brandýse nad Labem v ulici Na Potoce č. p. 140 byla postavena v letech 1827–1829 na místě předešlé synagogy, zničené požárem v roce 1827. Bylo přitom částečně využito starších základů a obvodového zdiva. V synagóze bylo nejprve pódium (bima) umístěno uprostřed sálu. Koncem 19. století bylo nahrazeno pódiem se zábradlím u svatostánku ve východní stěně. Budova má dochovaný barokní svatostánek z 18. století, přičemž modlitební sál byl ze tří stran obklopován klasicistně-empírovou dvoupatrovou ženskou galerií. Archeologický průzkum břed rekonstrukcí stavby odhalil základy starší oválné galerie. Ve druhé části byl byt rabína a školní třída.Synagoga sloužila svému účelu do druhé světové války. Po roce 1945 nebyla židovská obec v Brandýse obnovena. V roce 1962 byl objekt přestavěn na sklad léčiv. Dřevěné galerie byly strženy a prostor chrámu byl přepatrován. Dále byl vestavěn nákladní výtah. V roce 1995 dostala objekt do vlastnictví Židovská obec Praha a využívala jej jako depozitář. V letech 2010 - 2014 byla zrekonstruována.
Židovský hřbitov, založený roku 1568, je situován severozápadně od Masarykova náměstí v Kostelecké ulici vedle základní školy. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Byl několikrát rozšířen a do současnosti se dochovalo až 1500 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší je datován 1572. Areál obsahuje několik zajímavých náhrobků a tumbu, na několika novějších se lze dočíst o životě pohřbených skončeném násilně v Osvětimi. Stojí zde také obřadní síň s vozovnou a hrobnickým domem sloužícím k obývání a pohřebním vozem. V roce 2002 zde byla otevřena expozice o židovských dějinách v kraji.

Synagoga v Brandýse nad Labem je přístupná od 1.5. do 31.10. denně od 10:00 do 17:00 hod.
V období od 1.11. do 30.4. jsou možné prohlídky pro zájemce na základě předchozí domluvy na Informačním centru.
Klíče od židovského hřbitova jsou k dispozici oproti záloze v synagoze, mimo sezónu v Informačním centru.

zdroj: http://www.brandysko.cz/zidovsky-hrbitov-a-brandyska-synagoga/d-25480/p1=28035

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Brand%C3%BDse_nad_Labem
7 fotek, srpen 2011 až květen 2015, 92 zobrazení, 71 komentářů | architektura, města, ostatní
Proti podloubí na malém půvabném náměstí, kdysi zvaném Malý ryneček, najdeme novorenesanční budovu bývalého železářství U Rotta. Relativně mladý dům má dlouhou historii. První kamenný románský dům na tomto místě byl postaven ve třináctém století a nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1401. Říkalo se zde i U Volka, U Tří bílých růží, U Tří snopů, Pytlíkovský dům aj. Roku 1488 zde byla nákladem tiskaře Jana Pytlíka vytištěna první česká Bible. Během času byl dům poznamenán mnohými přestavbami a úpravami, z nichž nejvýraznější byla přestavba z počátku 17. st. z doby pozdní renesance a raného baroka. Roku 1855 se stal majetkem manželů Vincence Josefa a Marie Rottových, kteří dům zakoupili, aby rozšířili a přenesli sem z protějšího podloubí svůj obchod se zbožím norimberským, neboli železářským. Od té doby se domu říká U Rotta. Dům má tři podlaží a na střeše ozdobné oblouky s věžičkami. Fresky na průčelí domu U Rotta podle kartonů Mikoláše Alše malovali malíři Ladislav Novák a Arnošt Hofbauer. Aleš ozdobil dům rostliným motivem bodláků a růží. Mezi okny jsou namalovány figury jako alegorie řemesel a zemědělství (kovář, truhlář, sekáč, žnečka, hospodyně, zahradnice). V lunetách jsou zobrazeny kovové nástroje a nářadí. Mezi druhým a třetím patrem je nápis: Nedej zahynouti nám ni budoucím sv. Václave. Mezi prvním a druhým patrem je velký nápis V. J. Rott. V podzemí má dům U Rotta románskou místnost sklenutou na střední podpěry. V letech 1922 - 23 adaptoval interiér architekt Jan Kloub a Josef Liška.

zdroj: http://www.turistik.sk/cz/kraje/hlavni-mesto-praha/okres-hlavni-mesto-praha/praha-okres-hlavni-mesto-praha/dum-u-rotta/
66 fotek, 11.7.2015, 130 zobrazení, 191 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Gotický kostel sv. Jakuba Většího v Libiši je malý jednolodní kostel s pětiboce ukončeným presbytářem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí. První zmínka o něm je činěna v tzv. Libri confirmationum. Záznam je datován k roku 1357.
Kostel je cenný především svojí freskovou výzdobou. Fresky byly po dlouhou dobu (zřejmě od husitských válek) omítnuty a prakticky se na ně zapomnělo. První známou restauraci libišských fresek provedl akademický malíř Čila v r. 1942-43. Další restaurace proběhly v šedesátých letech 20. století a po r. 1995.
Kostel obklopuje malý hřbitov a opodál stojí cenná dřevěná zvonice.

zdroje: http://www.libis.cz/kostel_sv_jakuba.htm

http://www.farnostneratovice.cz/search/label/kostel
20 fotek, 11.7.2015, 70 zobrazení, 92 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Libiš (dříve zřejmě Ľubiš) je obec v okrese Mělník, v severozápadním sousedství města Neratovice. Rozkládá se asi deset kilometrů jižně od Mělníka.
Na území dnešní Libiše žili lidé s určitostí již v době mladší doby kamenné (neolit). Dokazují to nesčetné archeologické nálezy (celkem třiatřicet), z nichž nejstarší jsou neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců.
První znímka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse). Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.Důležité místo v dějinách obce má historický přívoz přes řeku Labe zvaný Štěpánův. Ležel na významné středověké dálkové obchodní cestě spojující Prahu s Mělníkem a pak se vzdálenějšími cíli, jakými byli například Žitava. Důležitost labského přívozu u Libiše potvrzuje existence tvrze v jeho těsné blízkosti.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libi%C5%A1

http://www.libis.cz/index.htm
58 fotek, 5.7.2015, 110 zobrazení, 183 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Kostel svatého Jiří v Řečici na Vysočině patří do skupiny tří tzv. podlipnických kostelů. Pochází zřejmě již z první poloviny 14. století, byť poprvé zmiňován je až v roce 1352 v rejstřících papežských desátků. Stavba je vzácným případem dochované lidové gotické stavby vyzdobené rustikálními malbami, pocházejícími zřejmě ze třetí čtvrtiny 14. století.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(%C5%98e%C4%8Dice)

http://podlipnickekostely.cz/sv_jiri.html
73 fotek, 5.7.2015, 109 zobrazení, 217 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Kostel svatého Martina v Dolním Městě na Havlíčkobrodsku je cennou historickou památkou. První písemná zmínka o něm pochází již z poloviny 14. století, kostel je však pravděpodobně ještě starší. Ačkoli byl renesančně i barokně upravován, ponechal si svůj gotický ráz. Výjimečný je zejména gotickými freskami ze 14. století, které se dochovaly na stěnách presbytáře a východní stěně hlavní lodi.

zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Martina_z_Tours_(Doln%C3%AD_M%C4%9Bsto)

http://podlipnickekostely.cz/index.html
37 fotek, 5.7.2015, 115 zobrazení, 163 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, vesnice
Loukov je vesnice na cestě mezi Ledčí nad Sázavou a Lipnicí nad Sázavou pod vrchem Melechov, část obce Dolní Město.
Někdejší ves zanikla, v současné době je zde pouze několik osamělých stavení s dominantou tvořenou kostelem svaté Markéty.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Loukov_(Doln%C3%AD_M%C4%9Bsto)
31 fotek, jaro 2015, 91 zobrazení, 144 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Radnice byla od středověku nejvýznamnější budovou na hlavním náměstí. Její jádro tvoří gotický dům měšťanské rodiny Kollerů, zvaný podle ní „Kollerovský“, postavený ve 14. století. Tento dům koupilo město v roce 1494 od Jana z Dobřeně. Po přestavbě na přelomu 15. a 16. století zde byla umístěna radní a soudní síň, městská kancelář a těžší vězení, zvané v písemných pramenech „Dusík“ nebo „Čuba“. Dnešní podobu radnice získala při pseudorenesanční přestavbě v letech 1887–89. Provedena byla kolínským stavitelem Janem Klecanským podle návrhu architekta Jana Vejrycha, jehož dílem je zejména kompozice průčelí. V roce 1899 byl k radnici připojen sousední dům čp. 77, původně renesanční obecní hostinec z roku 1606, upravený v roce 1750 na vojenská kasárna. Tento dům byl podle projektu Jana Vejrycha a Jana Zeyera (bratra básníka Julia Zeyera) také upraven pseudorenesančně, čímž došlo ke sjednocení průčelí celé stavby. V roce 1900 byl k radnici připojen zadní trakt podle plánů Antonína Hlaváčka. V roce 1926 byla radnice restaurována kolínským stavitelem Josefem Hátlem, sgrafita obnovil místní umělec František Rubeš.

zdroj:
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/radnice
92 fotek, jaro 2015, 90 zobrazení, 158 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Počátky stavby spadají do 60. let 13. století, tedy do doby krátce po založení města. V tomto období byl založen trojchórový stupňovitý závěr, přičemž hlavní chór byl obdélný, pravoúhle uzavřený a oba boční chóry byly krátké, trojboce uzavřené a nižší, než chór hlavní. Pod chórem se nacházela krypta s oltářem sv. Ducha, její polohu ale již dnes nelze určit. V této etapě také byly vztyčeny obvodové zdi síňového trojlodí s oběma severními portály a hlavním portálem v západní stěně.
V poslední čtvrtině 13. století po krátké přestávce, po smrti krále Přemysla Otakara II. stavba pokračovala zaklenutím trojlodí, ovšem v pozměněné podobě, než bylo původně plánováno, a dokončením štíhlých osmibokých věží po stranách západního průčelí.
V 1. čtvrtině 14. století byl ubourán jižní chór a na jeho místě vznikla jižní boční kaple s polygonálním závěrem. K tomuto období se vztahuje zápis v tzv. Pabičkově kronice, kde se zmiňuje letopočet 1313 nebo 1315 jako datum založení chrámu králem Janem Lucemburským – v tomto období tedy zřejmě probíhala nějaká dnes již neznámá stavební činnost na chrámu. V roce 1349 byl chrám poškozen při požáru města a toto poškození bylo impulzem k další stavební činnosti.
K obnově chrámu byl povolán dvorní architekt Petr Parléř, který 20. ledna 1360 zahájil za účasti císařže Karla IV. výstavbu nového katedrálního chóru, který vycházel ze vzoru kostela sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaného od roku 1351 Petrovým otcem Jindřichem Parléřem. Je zcela pravděpodobné, že Parléř zamýšlel přestavět postupně celý kostel až k západnímu průčelí, k čemuž však nedošlo. Nejprve byl vystavěn věnec ochozových kaplí mimo zatím stojící, původní, závěr chrámu, který nepochybně stál ještě v roce 1368. V roce 1378 již stavba chrámového závěru pokročila natolik, že mohl být vysvěcen. Vrcholně gotické úpravy kostela, podporované bohatými kolínskými měšťany, však pokračovaly i po tomto datu. Roku 1388 se zde připomíná Parléřův zeť, kameník Michal, v roce 1398 kameník Myrklaus. Před rokem 1400 pak byly ještě dokončeny chórové kaple a rozšířena okna trojlodí a severní věže. K jižní boční lodi byla na počátku 15. století přistavěna kaple Panny Marie, dnes zvaná Kokovská, která již s působením parléřovské huti nijak nesouvisí.

zdroje:

http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/chram-sv-bartolomeje

http://www.bartolomej-kolin.cz/cz/chram
68 fotek, jaro 2015, 96 zobrazení, 215 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Kolíně je jednou z nejvýznamnějších stavebních památek Čech, neboť v našem prostředí nemá analogii. Dokládá význam a bohatství královského města Kolína, které si mohlo dovolit financovat takto náročnou stavbu. Zakladatelem a stavebníkem chrámu byl český král Přemysl Otakar II., vlastní stavbu provedla přemyslovská královská dvorská huť, která plně vycházela ze soudobých saských, duryňských a severofrancou­zských vzorů.

zdroj:
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/chram-sv-bartolomeje

Komentáře

přidat komentář