Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

93 fotek, 18.2.2015, 396 zobrazení, 341 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Královské město Rakovník leží 56 km západně od Prahy. Původní trhová osada,připomínaná již r. 1257, náležela k panství křivoklátskému. Král Václav II. ji v roce 1286 povýšil na město, královským městem je učinil císař Rudolf II. listinou ze dne 27.7.1588.

Informace o městě a památkách:
http://www.infocentrum-rakovnik.cz/mesto-rakovnik/

Na místě Rakovníka stávala osada doložená roku 1119. Patřila k hradu Křivoklátu. Město vznikalo na obchodně příznivé poloze. Potřeby dočasných obyvatel sídliště vyvolávaly vznik nové řemeslné výroby a další směnu s venkovským okolím. Za Václava I., roku 1319, byla kupecká osada povýšena na město. Z této doby pochází městský půdorys. Město bylo nadáno prvními výsadami. Právo trhu bylo základním privilegiem města.
Právo mílové umožňovalo Rakovníku ovládnout ekonomicky kruhový prostor kolem města do vzdálenosti jedné míle. Pod ochranou tohoto práva se rozvíjela řada řemeslných oborů. Vedle sladovníků, to byli bednáři, kráječi suken, kožišníci, koželuzi, ševci, krejčí, mlynáři, pekaři a řezníci, ale také koláři, kováři a tesaři. Na prvním místě především bylo vaření piva. Roku 1422 zasáhl město první z řady ničivých požárů. V letech 1422 - 1453 bylo město v držení Alše ze Šternberka. Značné přínosy plynuly městské pokladně po celý středověk z výtěžků rybníků. Největšího rozmachu dosáhl Rakovník v období od husitských válek do Bílé hory. Přibývaly další pečeti - právo pečetiti červeným voskem, právo užívati znaku, právo souditi hrdelní zločiny a jiné. Největší pýchou občanů byly dvě výsady. Jednou z nich bylo právo opevniti se, udělené Rakovníku králem Jiřím z Poděbrad roku 1471.
V 16. století se začalo stavět zděné opevnění města náhradou za stávající dřevěné valy. Hradba měla okrouhlé bašty a 4 brány - Pražskou na východě, Vysokou (Lounskou) na severu, Lubenskou na jihu a Svatojilskou na západě. V letech 1536 - 1542 bylo město zastaveno Albrechtu hraběti Šlikovi. V roce 1567 zasáhl město požár. Roku 1587 bylo město povýšeno na svobodné město. Druhá výsada byl majestát císaře Rudolfa druhého z roku 1588, jímž bylo město zařazeno mezi královská města.
Třicetiletá válka zasadila městu těžké rány. Krajské a královské město žalostně chátralo a ani v přechodném období mezi feudalismem a kapitalismem, kdy se jiná města rychle vzpamatovávala, se Rakovník z kritické situace nezotavil. V letech 1632 - 1676 se prováděly rozsáhlé opravy hradeb. Roku 1636, 1733, 1751, 1753 a 1772 zasáhly město další ničivé požáry. V roce 1788 bylo sídlo Rakovnického kraje přeloženo do Slaného. Železniční trať z Prahy na Cheb, tzv. Buštěhradská dráha, se nakonec městu vyhnula a nejblíže se mu přiblížila ve stanici Lužná - Lišany.
Město měnilo svou tvář. Změna z feudální do kapitalistické podoby probíhala celé jedno století. Z náměstí zmizela kašna, strouha uprostřed, stará škola před kostelem. Náměstí bylo po 400 letech znovu vydlážděno. K hlavním dominantám minulých století - radnici a kostelu - se připojily budovy městské spořitelny a občasné záložny jako symbolů nových pánů města. Hradby kolem kostela a celý pevnostní val města se rozplynuly v domech a v budově nejstarší české reálky. Hluboké vodní příkopy plné bahna byly zasypány. Přírodní katastrofa v květnu 1872 doprovázená velikou povodní, při níž voda Rakovnického potoka zaplavila celé náměstí, si vynutila regulaci potoka a úpravu jižních částí města. Parková zeleň a sady vytlačily starobylé rybníky.
Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Půdorysný obraz Rakovníka se v tomto období zvětšil na okrajích o další části. Těžce prožíval Rakovník dny mnichovské krize, 15. březen a zlá léta okupace. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v roce 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka.
Město je pravidelného půdorysu s protáhlým ulicovým náměstím. Na náměstí se nachází radnice. Náměstí je na východní straně uzavřené děkanským kostelem sv. Bartoloměje. Z náměstí pravoúhle vybíhají ulice jdoucí k městským hradbám. Dodnes se zachovala Pražská brána za děkanským kostelem a Vysoká věž.
Pražská brána je z roku 1516. Pochází od mistra Jana Kameníka a krov zhotovil Jakub Městecký roku 1517. Roku 1903 byla tato hranolová jednopatrová věž restaurována. Vysoká věž je o maličko mladší. Pochází z let 1519 - 1524. Je od pražského mistra Jana Chocholy a mistra Víta. Krov je z roku 1523 také od Jakuba Městeckého. Roku 1646 byla věž poškozena. V letech 1905 - 1906 byla restaurována.
Dlouhou dobu město existovalo hlavně díky přítomnosti četných rybníků. Jeden z nich, Velký rybník, z roku 1482, zanikl v 19. století. Nový rybník z roku 1533 poskytuje městskému obyvatelstvu osvěžení dodnes.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/rakovnik/
84 fotek, 16.2.2015, 354 zobrazení, 287 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Město Klatovy založil kolem roku 1260 český král Přemysl Otakar II. na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech do bavorského Podunají. Nové sídlo mělo dodnes dobře patrný šachovnicový půdorys s velkým čtvercovým náměstím a důmyslným systémem městského opevnění. První období rozkvětu zažívá královské město již ve 14. stol., kdy mu čeští panovníci udělili celou řadu privilegií. Teprve 16. stol. je však dobou opravdového rozkvětu. Tehdy se řadily Klatovy díky pěstování chmele mezi nejbohatší česká města.

Infomace o městě: http://www.klatovynet.cz/icklatovy/user/prospekty_cz/Vitejte_v_Klatovech_800x210_CJab.pdf

Město Klatovy leží v Plzeňském kraji a je hlavním městem okresu Klatovy.
Oblast Klatov byla osídlena již v pravěku, v době bronzové. Ve 3. století před naším letopočtem území zřejmě obývali Keltové.
Ve 2. polovině 12. století vznikla u obchodní stezky slovanská trhová osada Klatova. V té době také byla zbudována románská rotunda sv. Jiří se hřbitovem. Rotunda byla později přestavěna na kostel sv. Vojtěcha.
Na jih od trhové osady založil okolo roku 1260 Přemysl Otakar II. u obchodní stezky královské město Klatovy. Trhovou osadu vlastnil Soběhrd z rodu Drslaviců, kterému byla zabavena a stala se součástí města. Během 13. století byl postaven gotický děkanský kostel. Byla zahájena výstavba městských hradeb a příkopů. Hradby byly dvojité a obklopené příkopem. Jejich součástí bylo mnoho hranatých a okrouhlých bašt. Již ve 13. století existovaly osady, které dnes tvoří klatovská předměstí. Král Václav II. povolil Klatovům razit mince a jeho nástupce Jan Lucemburský přidal mnohá další práva.
Roku 1331 byl postaven na Hůrce kostel sv. Anny. Král Karel IV. udělil městu další práva.
Na počátku 15. století zdejší obyvatelé popravili dominikánského mnicha, za což roku 1414 uvalil na město papež Jan XXIII. klatbu. V roce 1419 proběhla vzpoura lidu proti církvi. Stoupenci husitů tehdy pobořili dominikánský klášter. V 15. století za husitských válek byly Klatovy centrem husitství. Po bitvě u Lipan zůstali klatovští na straně Jiřího z Poděbrad.
Na počátku 16. století byly Klatovy jedním z nejvýznamnějších českých měst. Roku 1547 byl některým obyvatelům města za účast na protihabsburském povstání zabaven majetek. V letech 1547 – 1557 proběhla výstavba Černé věže. Ve 2. polovině 16. století byla postavena renesanční budova radnice. V průběhu 16. století vznikl v Klatovech židovský hřbitov.
Třicetiletá válka přinesla obléhání města vojsky a několik požárů. Pro město znamenala velký úpadek. Roku 1620 se Klatovy musely vzdát císařskému vojevůdci Marradasovi, který město obléhal. Za to Klatovy postihla konfiskace majetku. V roce 1636 přišli do Klatov jezuité. Roku 1648 bylo město zničeno švédskými vojsky. V roce 1655 byla zahájena výstavba jezuitské řádové koleje se seminářem a o rok později byl u náměstí postaven barokní kostel s katakombami. Podle pověsti začal 8. července 1685 krvácet obraz Panny Marie a nemocní, kteří ho viděli, se uzdravili. V roce 1686 byla postavena kaple Zjevení Panny Marie. Do Klatov pak přicházelo mnoho poutníků a díky tomu město vzkvétalo.
V roce 1751 se Klatovy staly krajským městem. Roku 1773 byla zrušena jezuitská kolej. Roku 1783 byl kostel sv. Vojtěcha zničen výbuchem střelného prachu, který byl v jeho kryptě skladován. V roce 1786 došlo ke zrušení dominikánského kláštera. V průběhu 18. století proběhla barokní přestavba kostela sv. Anny na Hůrce, kostela sv. Martina na Hůrce a hřbitovního kostela sv. Michala.
V roce 1812 bylo založeno latinské gymnázium. V 1. polovině 19. století začaly vznikat ve městě první manufaktury. Rozvíjel se především textilní průmysl, později také kožedělný a strojní. Roku 1849 proběhlo přerozdělení celého území Čech, Klatovy ztratily statut krajského města a staly se městem okresním. Od roku 1866 se na latinském gymnáziu vyučovalo česky. Roku 1870 byla Černá věž poškozena vichřicí, která shodila střechu. V 70. a 80. letech 19. století proběhla výstavba železniční trati. První vlak do Klatov přijel v roce 1876. V 19. století byla postavena židovská synagoga a také byl zrušen kostel sv. Anny na Hůrce. Pomalu začal chátrat, ale koncem 19. století byl přebudován na rozhlednu.
Roku 1945 bylo při bombardování města zničeno železniční nádraží. Nové bylo postaveno až v roce 1959.
Centrum města tvoří velké náměstí. Na náměstí se nachází dům č.p. 149, takzvaná Barokní lékárna, který se také nazývá Panský. Je zapsán na seznamu kulturních památek Unesco. Před radnicí je v dlažbě označeno místo, kam dopadla roku 1870 báň Černé věže, kterou shodila vichřice.
Na severu a východě města jsou dochovány zbytky městského opevnění. V Komenského sadech a na Střelnici je dochována okrouhlá bašta. Za děkanským kostelem se nachází čtverhranná bašta, která sloužila jako kostnice.
Z dalších památek jmenujme židovský hřbitov a synagogu, kapli Zjevení Panny Marie, kostel sv. Anny na Hůrce, kostel sv. Martina na Hůrce nebo hřbitovní kostel sv. Michala.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/klatovy/
71 fotek, 14.2.2015, 351 zobrazení, 262 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Český Brod je gotické město, které s velkou pravděpodobností založil pražský biskup Jan I. ve 12. století jako trhovou osadu na trstenické stezce, která spojovala Prahu s jižní a východní Evropou. Na město jménem Biskupský Brod (Broda Episcopalis) byla osada povýšena pražským biskupem Janem III. z Dražic pravděpodobně v roce 1268. Současně udělil městu právo na hradby.
V roce 1289 byl Brod již trhovým městečkem. Současný název Český Brod se používá od počátku 14. století.
Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic byla okolo roku 1360 dokončena výstavba města, byly vystavěny kamenné hradby se třemi bránami (Pražskou, Kouřimskou a Liblickou) a dvěma fortnami (Žitomířskou a Podměstskou).V druhé polovině 15. století přistoupili Českobrodští k vybudování nového pozdně gotického opevnění. Městské jádro tehdy sevřela hradební zeď s obranným ochozem, kterou po obvodu zpevňovalo nejméně devět otevřených půlválcových bašt. Z nich se v neúplném stavu dochovaly tři na jihovýchodní a východní straně. Před hradbou obíhal příkop, do něhož byla svedena voda z říčky Šembery a rybníků nad městem.
Roku 1437 byl Český Brod povýšen Zikmundem Lucemburským na královské město a dal mu dnešní erb. Během třicetileté války bylo město dvakrát vypleněno.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Brod
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/cesky-brod

Město Český Brod leží ve Středočeském kraji v okrese Kolín. Bylo založeno na vyvýšenině nad potokem Šembera, přímo u jeho brodu. Trhovou osadu na obchodní stezce založil zřejmě pražský biskup Jan I. v 1. polovině 12. století a pravděpodobně současně s osadou vznikl kostel sv. Gotharda.
Roku 1268 udělil pražský biskup Jan III. z Dražic Brodu mnohá práva a povýšil osadu na Biskupský Brod. Roku 1289 byl Brod vypálen Ondřejem z Říčan, ale pražský biskup Tobiáš z Bechyně ho nechal obnovit. Navíc zde nechal postavit tvrz, ze které byly spravovány vsi v okolí, a udělil Brodu další privilegia.
Roku 1315 byla ves, tehdy již nazývaná Český Brod, obsazena Ronovci. V průběhu 14. století vznikly kamenné hradby, byla opravena tvrz a dostavěn kostel sv. Gotharda. Stavební činnost pokračovala i ve 2. polovině 14. století například dlážděním ulic.
Na přelomu 14. a 15. století byla na náměstí postavena radnice. Roku 1406 byla Českému Brodu potvrzena arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka městská privilegia. Brod byl v té době na straně krále a katolické církve. Roku 1418 však arcibiskup Konrád z Vechty zastavil obec Janovi Sekretáři z Kostelce nad Černými lesy. Roku 1420 se však Českého Brodu zmocnil císař Zikmund. Roku 1421 byl dobyt Pražany a získal nezávislost, ale roku 1424 byli Pražani poraženi a Brod získal Jan Žižka z Trocnova. Po skončení husitských válek potvrdil císař Zikmund Brodu všechna jeho práva a 4. února 1437 ho povýšil na královské město. Město se pak velmi slibně rozvíjelo a stalo se kolébkou pivovarnictví.
Roku 1512 postihl město požár, ale rozvoj města nezastavil. Český Brod postupně kupoval různé vsi v okolí a roku 1538 obdržel od krále Ferdinanda I. právo pořádat trhy. Ve 40. letech 16. století byla zahájena renesanční přestavba města. Roku 1547, po nevydařeném protihabsburském povstání, zbavil Ferdinand I. město některých práv. Práva mu byla o dva roky později navrácena a město se dále rozvíjelo, je však již tak rychlým tempem.
I na počátku 17. století město kupovalo vsi v okolí a také kvůli tomu se pomalu dostávalo do dluhů. V letech 1618 – 1620 se zúčastnilo i druhého protihabsburského povstání, po jehož skončení mu byl zabaven majetek. Roku 1623 se jeho majitelem stal Karel z Lichtenštejna. Dne 29. dubna 1628 navíc město postihl rozsáhlý požár a dluh města dále rostl. Roku 1639 byl Český Brod vypálen vojsky generála Banera a v roce 1643 švédskými vojsky generála Torstensona. Král pak městu odpustil daně a město začalo shánět finance na opravy, jenže uprostřed práce, 25. srpna 1690, město znovu vyhořelo.
V 18. století probíhaly další opravy, ale činnost měšťanů zpět na počátek vrátil další požár, který město postihl 7. listopadu 1739 a 26. prosince 1739. Město se pak opět začalo vzpamatovávat, ale financí mělo po celé století nedostatek. V letech 1765 – 1772 proběhla přestavba kostelu sv. Gotharda.
V 1. polovině 19. století začal ve městě stoupat počet obyvatel. V polovině 19. století byla dostavěna železnice a ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl. Vznikl parní mlýn, cukrovar, nové pivovary a postupně začaly vznikat různé kulturní spolky.
V roce 1903 byla postavena plynárna a roku 1923 byla zahájena elektrifikace města. Po skončení druhé světové války se město rychle vzpamatovávalo a začalo se rozšiřovat. Roku 1990 byl Český Brod vyhlášen městskou památkovou rezervací. Centrum města tvoří čtyřúhelníková plocha, z části zastavěná, jejíž jeden roh je zaoblený. Plocha je lemována historickými domy s gotickými sklepy.
Větší část je centrální plochy města je tvořena náměstím Arnošta z Pardubic. V jeho středu se nachází budova radnice a v její blízkosti také nejcennější památka města, kterou je děkanský kostel sv. Gotharda. V prostoru bývalého hřbitova se také nachází bývalá kostnice se šindelovou střechou. V severním rohu náměstí se nachází 40 metrů vysoká samostatně stojící pozdně gotická zvonice ze 16. století.
Menší část centra města tvoří Husovo náměstí, na kterém se nachází novorenesanční radnice.
Z dalších památek města jmenujme například dochované zbytky středověkých hradeb nebo barokní sousoší Svaté Rodiny.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cesky-brod/
46 fotek, 14.2.2015, 192 zobrazení, 179 komentářů | architektura, ostatní
Románský kostel bazilikálního typu z poloviny 12. století, který se dodnes dochoval v téměř původním stavu.
informace o kostele:
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/tismice/kostel-nanebevzeti-panny-marie
50 fotek, červen až červenec 2012, 288 zobrazení, 273 komentářů | architektura, cestování, města
Informace o památkách v Kutné Hoře:
http://www.kutnahora.cz/index.php?sec=3&cid=184

Kutná Hora je staré historické město, které leží na rozhraní Kutnohorské plošiny a Čáslavské kotliny nad říčkou Vrchlicí. Město vzniklo ve 2. polovině 13. století z malých hornických osad, o čemž vypovídá nepravidelný půdorys historického jádra. Město proslulo ve středověku stříbrnými doly, o jejichž bohatství se opírala i moc českých králů. Těžba stříbrné rudy přinesla městu mimo bohatství také významné postavení druhého města uznávaného hned po Praze. Král Václav II zakládá v roce 1300 mincovnu Vlašský dvůr (dole), kde zahajuje ražbu stříbrné mince "Pražský groš". Zde v roce 1409 vydal známý Kutnohorský dekret. Zároveň bylo vydáno Královské horní právo - Ius regale montanorum, kterým Václav II. stanovil zákony dolování pro celé království.
Od počátku 14. století se původní osady spojily v město, které se začalo rychle rozrůstat v lidnatou aglomeraci, město zároveň získalo statut královského města. Kromě již stojících důležitých staveb Hrádku, Vlašského dvora s mincovnou a Sankturinovského domu byl v letech 1330 - 1420 postaven trojlodní raně gotický kostel sv. Jakuba (dole) s 82 metrů vysokou věží a po roce 1380 začala stavba chrámu sv. Barbory. Roku 1400 si nechal Václav IV. vybudovat dvě patra a kapli přímo v mincovně, čímž si zde zřídil královský palác. Město se stalo sídlem českých králů. V letech 1434 - 1515 byl postavený Kamenný dům, nejstarší zachovalý patricijský dům v pozdně gotickém slohu. V 16. století se začalo projevovat vyčerpání dolů. Naposled se "Pražské groše" razily v roce 1549. Výraznější změny své podoby Kutná Hora zaznamenala v období baroka. Mincovna byla uzavřena roku 1727. Obrovskou újmu způsobily městu švédské vpády ve čtyřicátých letech 17. století. Na přelomu 17. a 18. století se objevily pokusy o otevření důlních ložisek, naděje na oživení hornické slávy se však nesplnily.
Roku 1961 bylo historické jádro vyhlášeno státní památkovou rezervací a v roce 1995 došlo ke slavnostnímu zápisu na listinu kulturních památek UNESCO.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kutna-hora/
60 fotek, 13.12.2014, 330 zobrazení, 91 komentářů | kultura, ostatní
Výstava v Muzeu hlavního města Prahy představuje obrazy, sochy a grafiky, které vznikly v době Rudolfa II. Termín je od 12. 11. 2014 do 29. 3. 2015.
29 fotek, 5.7.2012, 241 zobrazení, 165 komentářů | architektura, ostatní
Cisterciácký klášter v Sedlci byl založen v letech 1142–1143 jako nejstarší klášter této řehole v Čechách. Tvořil protiváhu k budoucímu městu, vznikajícímu do určité míry neorganizovaně až chaoticky, a byl samostatně opevněným sídlem s přesně vymezenými vnitřními zónami.
Ve srovnání s ostatními kláštery té doby však až do sklonku 12. století nepředstavoval příliš významné centrum, a dokonce se v roce 1278 uvažovalo o jeho zrušení. To se rázem změnilo nástupem opata Heidenreicha v letech 1282–1283, který byl schopen vytěžit maximum z významné polohy kláštera vůči novému báňskému centru, a především ze skutečnosti, že velké území, na kterém se začalo dolovat, patřilo právě jemu. Klášter profitoval také z lázní a špitálů, které mu patřily, a prostřednictvím malínské fary uplatňoval patronátní právo k nově vznikajícím kaplím a kostelům. Opat Heidenreich nechal zcela přebudovat klášterní areál, jehož středem se stal vrcholně gotický konventní chrám na katedrálním půdorysu. Za jeho éry se stal sedlecký klášter nejbohatší církevní institucí v Čechách, tohoto postavení však využívali i čeští panovníci, kteří nakonec klášter zadlužili, a po Heidenreichově smrti se již z dluhů nevymanil.
V roce 1421 byl klášter vypleněn husitským vojskem a budovy vypáleny. Chrám stál 280 let bez střechy a kleneb, než kolem roku 1700 přistoupil k celkové obnově kláštera opat Jindřich Snopek, který přizval k obnově chrámu architekta Jana Blažeje Santini-Aichela, který zde poprvé realizoval osobitý historizující styl barokní gotiky.

(zdroj: http://www.zmizelakutnahora.cz/cs/archiv/30-Sedlecky-klaster/)
181 fotek, 2.7.2006, 168 zobrazení, 135 komentářů | architektura, cestování, města
Ke kostelu přiléhají budovy bývalého minoritského kláštera a později přistavěného špitálu. Gotický kostel, na jehož místě stávala původně románská svatyně, vznikal postupně od začátku 13. století, v následujícím století byla postavena kaple sv. Mikuláše a zahájena stavba kláštera. Původní bohatá gotická fresková výzdoba kostela, řadící se k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství z poloviny 14. století, byla v horní části hlavní lodi částečně porušena hvězdicovou klenbou z 15. století. V kostele je řada náhrobků, z nichž nejcennější je gotický náhrobek Magdaleny z Gleichenu (1492) z červeného mramoru a renesanční náhrobky pánů Špánovských z Lisova z první poloviny 17. století a dále raně barokní mobiliář.
Založení kláštera je v dosavadní literatuře spojováno s Oldřichem III. (1316-1348), který spolu s kostelem sv. Jana zbudoval klášter, do něhož uvedl minority. Objekt vlastního kláštera je trojkřídlá jednopatrová budova. Rajský dvůr obklopuje křížová chodba s arkádami na pilířích sklenutých křížovou žebrovou klenbou většinou na figurální konzoly. Pouze ve východním křídle se nacházejí gotické konzoly zdobené kružbou. Křížová chodba je pinakotékou gotických maleb, které se nacházejí v několika vrstvách. Nejstarší je východní křídlo (orientováno od vchodu do křížové chodby v západním traktu ve směru hodinových ručiček) započaté v roce 1369, které je dílem kameníků Mikuláše a Ondřeje podle vzoru augustiniánského kláštera v Třeboni. K východnímu křídlu se připojuje bývalá kapitulní síň , (později tzv. soukenická kaple) stavěná ve slohu vrcholné gotiky kolem r. 1375. Sklenutí původní hvězdicovou klenbou na střední sloup a konzoly bylo po požáru r. 1801 nahrazeno klenbou cihlovou a ubourán presbytář.

(zdroj: http://infocentrum.jh.cz/cs/pamatky-a-zajimavosti-mesta/sakralni-pamatky-a-vyznamne-historiske-stavby/kostel-sv-jana-krtitele.html)
64 fotek, 6.8.2008, 168 zobrazení, 168 komentářů | architektura, ostatní
Románský kostel z doby před rokem 1150, přestavěný nejprve kolem roku 1180 a pak pozdně románsky kolem roku 1230. V 16. století přestavěna původní panská tribuna na kruchtu, v roce 1708 bylo vystavěno šnekové schodiště na věž, přistavěna předsíň a sakristie a nově byla zastřešena věž. Sakristie původně přiléhala ke vstupnímu portálu v severní zdi, který byl při restaurování kostela v letech 1950–53 po zboření sakristie zazděn.
Jednolodní obdélný kostel s dvakrát odstupněnou apsidou a s hranolovou věží v západním průčelí. Apsida a loď nejsou omítnuty. Apsida je členěna lyzénami s obloučkovým vlysem, které stejně jako částečně zachovaný portál v severní stěně lodi pocházejí z přestavby v roce 1240. Nad portálem se ve vnější severní stěně dochovala řada kamenných reliéfů se zvířecími motivy, pocházející z konce 12. století. Reliéfy mají pozoruhodnou podobnost, jak v obsahu, tak i ve formě výzdoby, s benediktýnským kostelem sv. Jakuba v Řeznu (Regensburgu). Loď kostela je plochostropá, půlkruhovitým obloukem se do ni otevírá podvěží s pozdně románskou tribunou. Původní tribuna byla dřevěná, přístupná jednak schodištěm z lodi a také dnes zazděným portálem v severní zdi lodi z přilehlého dvorce. Původní dřevěná tribuna byla zřejmě zničena požárem sousedního dvorce, o čemž by mohl svědčit ohořelý trám v nadpraží vchodu. Triumfální oblouk je odstupňovaný a apsida je sklenuta konchou. V lodi a presbytáři se dochovaly unikátní románské nástěnné malby objevené v roce 1944. Malby jsou provedeny ve dvou fázích, časově od sebe vzdálených zhruba padesát až šedesát let. Malby z prvé fáze pocházejí z doby dokončení kostela po polovině 12. století a zahrnují výzdobu apsidy, triumfálního oblouku a většinu maleb jižní a severní stěny; tyto malby jsou dílem dvou mistrů, jejichž práce se liší rozdílnou kompozicí, jinou charakteristikou figur i jiným způsobem kresby. Malby prvé fáze jsou svým stylem blízké salcburskému malířství kolem poloviny 12. stol. Druhá fáze maleb pochází z doby kolem roku 1240, malby pokrývají západní stěnu, podkruchtí, tvoří emporovou draperii a malby na severní a jižní stěně; ani tyto malby nejsou dílem jednoho umělce a vědomě napodobují starší vrstvu. Na malbách jsou vyobrazeny obrazy: Majestas Domini, pás apoštolů s poprsím Krista uprostřed a legenda o sv. Jakubu (v apsidě), christologický cyklus (na jižní a severní stěně), legenda o sv. Mikuláši (na západní stěně), Kristův křest (na jižní stěně) a ikonograficky nejasné zlomky v podkruchtí. Na severní stěně se mimo to dochovala barokní malba sv. Norberta z přestavby po roce 1708.
(zdroj:http://cestyapamatky.cz/kolinsko/rovna/kostel-sv-jakuba)
98 fotek, duben 2009, 243 zobrazení, 351 komentářů | architektura, cestování, města
Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná. V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.
Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem. Polička se těšila přízni králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Poličce jich tehdy bylo 200. Do města po celé 16. století pronikala renesance, která se projevila např. v kostele sv. Michala. Jeho stavbu řídil od roku 1576 stavitel italského původu Ambrož Vlach. Vnějšek kostela byl sice gotizující, ale vnitřek již plně renesanční. Zároveň s kostelem byla na hřbitově vystavěna též hranolová zvonice.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Poli%C4%8Dka

Jméno pozemku "Na políčkách" se objevuje již ve výčtu míst, jejichž správou pověřil král Vladislav II. roku 1167 klášter litomyšlských premonstrátů. 27. září 1265 byla českým králem Přemyslem Otakarem II. vydána zakládací listina města. Město bylo vybudováno k ochraně Trstenické stezky jako královské věnné město.
Za vlády Karla IV., ve 2. polovině 14. století, bylo vybudováno mohutné kamenné opevnění města (vlevo). Souvislý hradební pás je dlouhý 1.220 metrů a obklopuje celé historické jádro města. Hradby mají úctyhodnou šířku 2 až 2,25 metru, jsou až 8 metrů vysoké, zpevněné 19 půlválcovými do města otevřenými baštami. Jedná se o nejzachovalejší hradby ve střední Evropě. Za Jiříka z Poděbrad byly hradby posíleny a doplnily je předsunuté barbakány.
Od 60. let 14. století užívalo město svůj současný znak, který byl však oficiálně městu přidělen až Vratislavem II. Jagellonským roku 1478.
O 1. polovině 18. století se říká, že je to "Zlatý věk poličského měšťanstva". V této době bylo město barokně přestavěno. Jiří Pacák obohatil v letech 1727 - 1731 poličské náměstí dvěma sousošími na kašnách - sv. Michaela a sv. Jiří, skulpturou sv. Jana Nepomuckého a hlavně skupinou sloupů Neposkvrněného početí Panny Marie. Původní gotickou věž obklopila v letech 1739 - 1744 novostavba barokní radnice (vpravo), která je dílem architekta F. M. Kaňky. Dvěma patry v severozápadním rohu prochází kaple sv. Františka Xaverského vysvěcená roku 1751. Z let 1727 - 1731 pochází Mariánský morový sloup na náměstí. Je barokním dílem J. Pacáka.
Ze 70. let 18. století pochází hřbitovní pozdně barokní kostnice. Vysvětil ji biskup Leopold Hay, blízký přítel Josefa Dobrovského i císaře Josefa II.
Od 19. století měla v městě židovská komunita modlitebnu v patricijském domě na náměstí a budovu Zidduk hadin v novoorientálním slohu spojenou se hřbitovem za městem.
Roku 1845 postihl celé město ničivý požár. V letech 1853 - 1865 obnovil František Schmoranz podle plánů A. Vlacha v romantizujícím novogotickém slohu vážně poškozený děkanský chrám sv. Jakuba Většího. Město bylo dlouhé roky opravováno, zpravidla v pozdně klasicistním stylu.
Počátkem 20. století se v Poličce konala rozsáhlá secesní výstavba. Byla postavena budova sokolovny, učitelského ústavu, gymnázia, vznikl tzv. Vaníčkův dům s reliéfem Husova upálení ve štítě od V. Amorta, ve 20. letech Masarykovy školy, Tylův dům a ve 30. letech kostel Českobratrské církve evangelické.
Za 2. světové války se téměř všichni členové židovské komunity stali obětí holokaustu. Od 40. let 20. století se v Poličce pořádají koncertní pásma Dny Bohuslava Martinů a výstavy Východočeského uměleckého salonu.
Od roku 1994 je v radnici veřejnosti přístupná stálá expozice Městské galerie. Roku 1995 byla Polička vyhlášena městskou památkovou zónou a stala se členem sdružení měst "Česká inspirace". Velmi atraktivní je jistě procházka po rekonstruované části hradeb.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/policka/
46 fotek, 21.9.2006, 182 zobrazení, 260 komentářů | architektura, města
Město Benešov nad Ploučnicí bylo založeno v první polovině 13. století. Nedaleko od města stál hrad Ostrý, který však roku 1445 zpustl, a proto byl poté v severozápadní části Benešova postaven panský dvůr.
Roku 1515 od tehdejšího majitele Mikuláše Trčky z Lípy koupili panství bratři ze Salhausenu. Roku 1522 si majetek rozdělili a Benešov získal Bedřich ze Salhausenu. Ten zahájil přestavbu panského dvora na zámek. Z původní stavby byly použity jen některé zdi, ale stavba byla dokončena již roku 1524. V čele uzavřeného nádvoří byl postaven Horní zámek a z jihu k němu přiléhaly dvě budovy. Roku 1534 byla stavba upravena v pozdně gotickém stylu. V letech 1540 – 1544 nechal Bedřich pro svého syna Jana postavit v místech bývalého špitálu a čtyř měšťanských domů Dolní zámek. Když roku 1562 Bedřich zemřel, jeho synovi Janovi zůstal Dolní zámek a druhý syn Bedřich ml. získal Horní zámek. Až do roku 1570 oba bratři vládli společně, ale pak bylo panství rozděleno na dvě poloviny. Jan ihned nechal rozšířit Dolní zámek a Horní zámek byl roku 1571 poškozen požárem a musel být také upravován. Bedřich ml. zemřel roku 1575 a Horní zámek získal jeho další bratr Jáchym. Roku 1576 zemřel i Jan a jeho Dolní zámek převzali jeho synové Antonín a Volf, kteří dokončili otcem započatou výstavbu takzvaného Volfova zámku. Roku 1577 po Jáchymovi zdědily Horní zámek dcery Bedřicha ml. Magdalena a Marie. Po smrti jedné z nich roku 1583 získal její polovinu Horního zámku Kryštof z Hagen. Roku 1589 zemřel Volf a Dolní zámek získala jeho manželka Marie Salhausenová a jejich dva synové. Antonín se roku 1590 pokusil získat také Horní zámek, avšak neúspěšně, získala ho Marie ze Starschedelu rozená Salhausenová, která zemřela roku 1594, takže po ní ho zdědil Haubold ze Starschedelu.
Roku 1601 odkoupil Antonín od Volfových synů zbylou část Dolního zámku. Jelikož se však zadlužil, byl roku 1612 přinucen Dolní zámek přenechat Janu z Vartemberka. Také Haubold panství postupně rozprodával a roku 1613 prodal Horní zámek Jonáši Paustovi z Liebstadtu. Od roku 1614 vlastnil Dolní zámek Radslav starší ze Vchynic, který zemřel bezdětný a majetek odkázal svým synovcům, takže Dolní zámek získal Vilém Kinský ze Vchynic. Od roku 1615 vlastnila Horní zámek Jonášova manželka Anna Paustová. Její synové pak Horní zámek vlastnili společně až do roku 1628, kdy ho prodali Zikmundovi z Wolkensteinu, který ho však již v roce 1631 prodal Janu Zikmundu hraběti z Thunu-Hohensteina. Horní zámek byl za třicetileté války výrazně poškozen, ale o škodách na zámku Dolním nemáme zprávy. Od roku 1633 pak Horní zámek vlastnila Alžběta, dcera Jonáše Pausta a ihned po ní Haubold Paust z Liebstadtu. V roce 1634 byl Vilém Kinský zavražděn a Dolní zámek byl zabaven císařem Ferdinandem II., který ho za věrné služby daroval Janu z Aldringenu. Horní zámek roku 1635 opět získal Jan Zikmund. Jan z Aldringenu brzy zahynul v bitvě a Dolní zámek roku 1636 získala jeho sestra Anna a malou část také Kateřina. Sňatkem Anny s Jeronýmem z Clary přešla část majetku na tento rod. Horního zámku se roku 1645 ujala po zemřelém Janu Zikmundu jeho manželka Markéta Anna z Öttingenu a Baldemu. Většinu Dolního zámku pak od roku 1653 vlastnila Anna a její tři děti a od roku 1664 ho drželi její synové Jan Pavel z Aldringenu a Jan Jiří Marek z Clary. Po smrti Jana Pavla roku 1666 převzal jeho část Dolního zámku Jeroným, ale již od roku 1671 patřil celý zámek Janu Jiřímu Markovi. V roce 1684 zemřela Markéta Anna a Horní zámek získal její syn Michael Osvald z Thunu. Po Michaelově smrti roku 1694 získal zámek jeho bratr Maxmilián hrabě z Thunu.
Roku 1700 zdědili Dolní zámek synové Jana Jiřího Marka – jako první ho spravoval Jan Jiří Marek Clary-Aldringen. Po smrti Maxmiliána z Thunu roku 1701 převzal Horní zámek jeho syn Jan František Josef z Thunu, po němž ho roku 1720 zdědil jeho syn Jan Josef František z Thunu-Hohensteina. Dolní zámek mezitím převzal bratr Jana Jiřího Marka František Karel Clary-Aldringen a po něm jeho syn František Václav, kterému však Dolní zámek sloužil jen jako zdroj financí a pobýval zde jen výjimečně. Roku 1779 přenechal Jan Josef František Horní zámek svému synovi Františku Josefu Janu z Thunu-Hohensteina a v roce 1787 přenechal František Václav Dolní zámek svému synovi Janu Nepomuku, který ho však vůbec nevyužíval a ten rychle chátral.
Roku 1800 zemřel František Josef Jan a Horní zámek připadl jeho synovi Josefu Janu a po něm roku 1810 jeho synovi Josefu Matyáši z Thunu-Hohensteina. Dolní zámek roku 1826 po Janu Nepomuku zdědil jeho syn Karel Josef a po něm roku 1831 jeho syn Edmund Mořic. Horní zámek v roce 1848 Josef Matyáš postoupil synovi Josefu Oswaldu I. Roku 1856 koupil Dolní zámek Karel Lumbem z Malonic a nechal zchátralý zámek zrekonstruovat, ale pak ho roku 1877 prodal Aloisii Černínové, která zahájila výstavbu jižní budovy propojené s původní budovou zdí s bránou. Zřídila okrasnou zahradu s okrasnými dřevinami, fontánou, pahorkem a skleníkem. Roku 1883 zemřel Josef Oswald I. a Horní zámek zdědil jeho syn Josef Oswald II. z Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheid. Roku 1888 prodala Aloisie Černínová Dolní zámek bratrům Martinu a Theodoru Grohmannovým.
Roku 1913 zemřel Josef Oswald II. a zámek zdědil jeho syn Josef Oswald III. Od roku 1926 bylo majitelem Horního zámku město, které zde zřídilo mateřskou školu a muzeum. V roce 1945 byl Grohmannovým Dolní zámek zestátněn dlouhé roky nebyl využíván. V Horním zámku od roku 1950 působila JZD a truhlárna, v Dolním zámku byly od poloviny 50. let byty a od roku 1961 expozice orientálního umění. V roce 1969 Dolní zámek vyhořel, ale byl brzy obnoven a roku 1972 opět zpřístupněn veřejnosti. Horní zámek získal roku 1991 Památkový ústav v Ústí nad Labem, který ho nechal zrekonstruovat a roku 1999 ho zpřístupnil veřejnosti.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/benesov-nad-ploucnici/
55 fotek, 5.7.2012, 225 zobrazení, 211 komentářů | architektura, ostatní
Kostel svatého Jakuba Staršího je gotický městský kostel v Kutné Hoře. Výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století a svým dílem přispěla i parléřovská huť. Je snadno rozpoznatelný díky dvojici věží západního průčelí, z nichž severní měří 84m a jižní nebyla nikdy dostavěna. Chrám je koncipován jako halové trojlodí s křížovou žebrovou klenbou. To znamená, že všechny jeho lodě jsou stejně vysoké – zde 19 m. Na východě je protáhlý presbytář zakončený polygonálním závěrem.
Další informace na wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jakuba_Star%C5%A1%C3%ADho_(Kutn%C3%A1_Hora)
82 fotek a 5 videí, květen 2007 až prosinec 2014, 165 zobrazení, 199 komentářů | architektura, cestování
Zámek vznikl z raně gotického hradu. Založení původního hradu se datuje k polovině 13. století pravděpodobně pány z Hradce. Nejrozsáhlejší stavební úpravy zde proběhly po roce 1485, kdy hrad získal Václav Vencelík z Vrchovišť, který jej nechal vyzdobit rozsáhlými freskami mimořádné kvality, jejichž velká část se dochovala do současnosti. Kolem roku 1550 se do Žirovnice vrátil rod pánů z Hradce a hrad přestavil na renesanční zámek. Koncem 17. století třicetiletou válkou poškozený zámek získali Šternberkové a zůstali zde více než dvě století. Z počátku jejich působení byly v Žirovnici provedeny barokní rekonstrukce. V roce 1917 byla zbořena hláska. V roce 1964 zámek vyhořel. Od 70. do 90. let 20. století proběhly rozsáhlé opravy.
70 fotek, 8.7.2006, 301 zobrazení, 177 komentářů | architektura
Osek patří k nejstarším cisterciáckým klášterům u nás. Byl založen rodem Hrabišiců již ve 12. století.
V rámci prohlídky uvidíte klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, křížovou chodbu, rajský dvůr a starý konvent s raně gotickou kapitulní síní. Pod barokní přestavbou zůstalo skryto jádro románské a gotické stavby. V portálu z konce 13. století je umístěna kamenná socha Madony, původně snad určená pro hlavní oltář. Je to nejmonumentálnější plastika první poloviny 14.století v Čechách. Jednou z prvních gotických staveb v Čechách byla výstavba osecké kapitulní síně v letech 1225–1250. Lomenou křížovou klenbu podpírají dva sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi. Mezi nimi uprostřed síně stojí největší poklad kláštera – kamenný románský pulpit z roku 1240.
261 fotek, červenec 2006 až květen 2007, 231 zobrazení, 280 komentářů | architektura, města
Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny. Má průměrnou výšku 550 metrů nad mořem, 88 km2 a 53 tisíc obyvatel.
Z konce 12. století pochází první historický doklad o slovanské vesnici s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Rozvoj byl urychlen nálezem stříbrných rud koncem 40. let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Vesnice nestačila. Na protějším břehu řeky se začalo budovat nové město. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Jihlava se stala jedním z nejmocnějších měst. Byla chráněna mohutným opevněním. Náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, které zmizelo ve druhé polovině 14. století. Ve městě se razily mince. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra. Doly byly postiženy zemětřesením a záplavami. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vznikl jihlavský typ domu s krytým dvorem. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla osmina obyvatel. Trvalo přes sto let než zmizely všechny škody. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Vymanilo se z hradeb, přestavovala se radnice, počátkem 19. století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů byla upravena klasicistně. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951, nové znění je z roku 1982. V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek prvořadého významu. Historický ráz náměstí byl přesto hrubě porušen stavbou obchodního domu dokončenou roku 1983. Stávala zde skupina domů doložených již koncem 13. století, jejichž funkce pravděpodobně souvisela s právem skladu.
Náměstí patří svou rozlohou 36.653 m2 k největším historickým náměstím u nás.
Brána Matky Boží (vlevo dole) je jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznikla v době výstavby hradeb na počátku 2. poloviny 13. století. Součástí brány bylo předbraní s padacím mostem a baštami. Šest metrů široký průjezd byl opatřen padací mříží. V letech 1508 - 1509 byla věž snesena a postavena pozdně gotická brána s vysokým průjezdem. Další úpravy spadají do roku 1548. Po požáru v roce 1551 dostala brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosáhla dnešní výšky 24 metrů. V roce 1853 byla brána renovována. Předbraní bylo zbouráno roku 1862. V lednu 1995 následkem hydrogeologického zásahu brána poklesla, takže byla staticky zajišťována. Roku 1996 došlo k rozebrání a znovupostavení koruny věže.
Stavba kostela sv. Jakuba Většího (vlevo uprostřed) byla zahájena před polovinou 13. století. V květnu 1257 byl kostel vysvěcen. Počátkem 14. století byla postavena severní, tzv. strážní, věž , vysoká 63 m. Přibližně o sto let později byla postavena věž jižní - zvonová. Postupně byla snížena na 54 metrů, protože se začala vyklánět od své osy. Do ní byl v roce 1563 zavěšen zvon, tradičně nazývaný "Zuzana". Je to druhý největší zvon na Moravě - po Olomouci. Je vysoký 1,82 metru a váží 7.086 kilogramů.
Nejzachovalejší úsek podzemí (vpravo) se nachází pod severovýchodní částí Masarykova náměstí. Dříve zde stávaly městské domy. Chodby zabírají asi 50.000 m2, takže jsou po Znojmu druhým největším podzemím, měří asi 25 kilometrů a jsou ve třech patrech. Původ chodeb je snad ve středověku. Kolonisté si v zemi stavěli primitivní příbytky, které později sloužily jako sklepy domů. Vznikaly četné slepé uličky v závislosti na potřebě prostoru. Pod domem vznikl labyrint chodeb. Snad během renesance a baroka byly chodby propojovány, nelze však říci, jestli náhodně či úmyslně. Propojování snad souviselo s hospodářskou spoluprácí sousedů nebo získáním sousedního domu, například sňatkem nebo koupí. Často šlo o náhodu, kdy se někdo někam proboural, o čemž svědčí četné zazdívky. Ve slepé větvi "Starého okruhu" narazíme na základovou zeď kostela sv. Ignáce z Loyoly. Pod ním se nachází hrobky. Takzvaná "Švédská chodba" mohla splňovat vojenský účel, ale spíše sloužila jako odvodnění labyrintu. Od 18. století sloužilo podzemí jako kanalizace. Stálá teplota 8 - 10 °C je vhodná ke skladování potravin. Sanace podzemí byla nešťastná, ale asi nutná. Roku 1978 byla objevena tzv. "Svítivka". Pokrývá ji šedobílý povlak, který po nasvícení vyzařuje nazelenalé světlo. Rozbory prokázaly výskyt nerostů, z nichž byl připraven sirník barnatozinečnatý. Pravděpodobně jím natírali stěny němečtí vojáci za II. světové války. Roku 1989 začalo čištění. Otevření "Starého okruhu" veřejnosti proběhlo roku 1991.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/jihlava/
113 fotek, září 2011 až červenec 2013, 186 zobrazení, 239 komentářů | architektura, města
Město nese název Jihlava (německy Iglau) podle původní kupecké osady u kostela svatého Jana, která se nacházela poblíž brodu přes stejnojmennou řeku, jež dala osadě název. Původ názvu řeky však není znám. Mohli ji pojmenovat Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí, jako Igulaha (ježový potok). Pojmenování však může pocházet i ze slovanských jazyků, kde slovo „jehla“ označovalo ostré kamení v říčním korytu.
První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Gyglaua – Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.
V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, pravděpodobně v tomto roce také došlo ke stavbě opevnění s parkánem a příkopem (i když se v listině mluví o znovuvýstavbě zřícených věží, což by nasvědčovalo, že nějaké opevnění existovalo již i dříve). V 70. a 80. letech 13. století byla těžba stříbra nejživější. Za husitských válek nebylo katolické město Jihlava husity nikdy dobyto.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jihlava#Historie
83 fotek, květen 2012 až listopad 2014, 164 zobrazení, 164 komentářů | vesnice
108 fotek, říjen 2014, 202 zobrazení, 292 komentářů | architektura, města
Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV.
O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období.

zdroje: http://www.ipardubice.cz/historie/

http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/turisticke-informace/pamatky-a-jina-zajimava-mista/historicke-jadro-mesta/

http://www.atlasceska.cz/pardubicky-kraj/kostel-sv-jana-krtitele-pardubice/

Nejstarší stopy pobytu člověka zde můžeme sledovat od mladšího paleolitu tedy již od 40.000 př. n. l.. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj liduprázdný. Poté přišli Slované, kteří zdejší kraj začali obydlovat od 8. a 9. století. Osídlení se rozvíjelo zejména od 2. poloviny 12. století v době vrcholící středověké kolonizace. Blízkost hradišť v Hradci Králové a Chrudimi rozvoji osídlení velmi pomáhala.
První historická zmínka o Pardubicích dokazuje existenci kláštera cyriaků. Ten byl založen po roce 1255. V listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 se dokládá existence kláštera. Ve 13. století se zde nacházela vodní tvrz. Držitelem území tehdy byl Kojata z Mostu.
Jako nejstarší držitel tvrze a snad i zakladatel je na přelomu 13. a 14. století uváděn Půta z Dubé. Jeho synové vyměnili v polovině 20. let 14. století Pardubice za hrad Vízmburk s Arnoštem z Hostýně. Ten byl prvním známým předkem pánů z Pardubic. V letech 1332 – 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili rozvoj městečka, které od nich převzalo do znaku i jejich erb. Díky němu a jeho synovi také roku 1340 povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město. Páni z Pardubic ztratili Pardubice roku 1391 ve sporu s králem Václavem IV. Majitelem se stal Hanuš z Milheimu.
Po smrti Hanuše z Milheimu roku 1405 se stali majiteli Pardubic páni z Kunštátu a Poděbrad. Na počátku husitských válek tu často pobýval Viktorin Boček z Kunštátu, otec krále Jiřího z Poděbrad. Po Viktorinově smrti roku 1427 se Pardubic zmocnil moravský šlechtic Hynek Hlaváč z Mitrova. Od něj je koncem husitských válek koupil Diviš Bořek z Miletínka. Zabral rozsáhlý majetek a na Kunětické hoře začal stavět hrad. Pardubice spojil s majetkem klášterů. Jeho potomci toto panství neudrželi. Vlastníkem kunětickohorského panství se stali synové krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec panství roku 1491 prodali Vilémovi z Pernštejna. Ten koupil i panství pardubické od Divišových dědiců. 8. září 1498 dal král Vladislava II. městu 1. privilegium – na jarmark.
Zásluhou Viléma z Pernštejna byl vybudován rybniční systém Pardubicka. Po jeho smrti roku 1521 zdědil majetek v Čechách mladší syn Vojtěch. Po smrti Vojtěcha roku 1534 ho získal jeho starší bratr Jan z Pernštejna. Na sklonku svého života se dostal do finančních potíží, způsobených neuváženou úvěrovou politikou. Při dělení majetku připadly Pardubice nejstaršímu Janovu synu Jaroslavovi. Ten je však musel z důvodů zadlužení roku 1560 prodat panovníkovi. Součástí komorního majetku zůstaly až do sklonku feudalismu. Od konce 15. století probíhala přestavba. Město a zámek byly koncipovány jako jeden celek, propojený obranným systémem. Dochovalo se opevnění zámku – čtyřúhelníkový sypaný val s rohovými rondely, obklopený vodními příkopy.
Z pozdně gotické architektury představují unikátní památku evropského významu malované niky domovních štítů. Pocházejí z doby obnovy města po obrovském požáru z roku 1507. Ve městě se renesance prosadila až při rekonstrukci po dalším požáru z roku 1538. Byl stejně ničivý, jako předchozí – z města zbylo jen 7 domů. Především bylo použito zdobené terakotové okenní ostění a portály. Pozdně gotická jádra měšťanských domů byla zvýšena o druhé patro. Podoba Pardubic v roce 1602 je zachycena na kresbě J. Willenberga.
Roku 1710 byl založen kostelíček Sedmibolestné Panny Marie na Výstrkově. V roce 1760 byla vystavěna první radnice.
Pardubicko pocítilo potřebu dopravních spojů. Zásadní význam měla stavba železniční trati Olomouc – Praha, která byla zahájena roku 1843. První vlak projel Pardubicemi 20. srpna 1845. Po vystavění dalších tratí se staly Pardubice železniční křižovatkou. 4. srpna 1849 se Pardubice staly krajským městem a v letech 1850 – 1855 byly sídlem jedné z krajských vlád. Na Pardubicku vznikaly četné podniky. Slibný rozvoj regionu byl v 70. letech ochromen následky hospodářské krize. V posledních desetiletích 19. století byly položeny základy sportovní tradice Pardubic. 5. listopadu 1874 se jel 1. ročník Velké pardubické steeplechase. V posledních dvou desetiletích 19. století se zde úspěšně rozvíjela průmyslová výroba. Roku 1892 byla postavena nová radnice.
Na počátku 20. století byly Pardubice průmyslovým městem. Město se měnilo, protože hospodářský rozvoj ovlivnil jeho výstavbu. Vznikaly nové obytné čtvrtě a veřejné budovy. S Pardubicemi jsou spojeny i počátky letectví – v dubnu 1910 zde vzlétl Ing. Jan Kašpar. Válečný konflikt roku 1914 přerostl v 1. světovou válku a rozvrátil hospodářství celé monarchie. V Pardubicích byla roku 1915 postavena největší vojenská záložní nemocnice Rakousko-Uherska na ploše 800.000 m2, tzv. karanténa. V ní se léčilo na jeden milión raněných a nemocných vojáků. Demonstrace dostávaly od roku 1917 politický charakter. V Pardubicích 7. června 1918 maďarská hlídka zastřelila tři občany. Další události následovaly 14. října. Byla vyhlášena generální stávka, při které byla i v Pardubicích proklamována samostatná republika. Vznik československého státu přivítali pardubičtí občané v odpoledních hodinách 28. října 1918. Poté upevnily Pardubice své postavení východočeského centra. K tradiční výrobě mlýnských strojů, kávovinových náhražek, rafinérie minerálních olejů i k rodící se tradici výroby perníku, přibývala další odvětví, která získávala významné postavení. Vznikla elektrárna, rozšířila se síť bankovních služeb a Pardubice se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství pro východní Čechy. Město zůstalo „sídlem“ velké vojenské posádky a důležitým železničním uzlem. Pardubice se staly jedním ze správních center německé okupační správy i jedním z významných ohnisek odboje. Od roku 1941 zde operovala z Anglie vysazená parašutistická skupina připravující atentát na R. Heydricha. Po vyzrazení postříleli fašisté na popravišti zřízeném „Na zámečku“ obyvatele Ležáků, kde byla ukryta vysílačka „Libuše“, spolupracovníky parašutistů a další. Roku 1944 se staly Pardubice cílem tří náletů anglo-amerického letectva - 21. července, 24. srpna a 28. prosince. Měly vyřadit místní rafinérii minerálních olejů a letiště. Počátkem května 1945 se na Pardubicko rozšířila vlna povstání. 8. května předal velitel německé posádky zprávu Pardubic do rukou národního výboru, 10. května sem vstoupily oddíly sovětské armády a partyzánů.
Náměstí má obdélníkový tvar, domy jsou vystavěny v renesančním stylu. Výjimku tvoří jen budova radnice. Nejstarší radnice stávala na severozápadním rohu Pernštýnského náměstí. Dalším objektem, který sloužil jako městská radnice, byl dům na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1759 město zakoupilo dům, který stával v místech dnešní radnice. Ten byl nejprve přestavěn. Na konci 19. století přestala prostorově vyhovovat, proto se hledalo nové místo pro radnici. Nakonec však byla radnice roku 1892 rozebrána kámen po kameni a spolu s ní zbourány i 3 okolní domy. Od roku 1895 zde stojí nová radnice tak, jak ji známe dnes.
Náměstí vévodí Zelená brána, která je dominantou Pardubic. Mistr Paul, stavitel pana Vieléma z Pernštejna, ji nechal postavit roku 1507 asi v poloviční výšce. Po požáru roku 1538 byla dříve nazývaná „Brána ku Praze jdoucí“ mistrem Jiříkem z Olomouce vystavěna až do výšky 59 metrů. Nad gotickou branou, která vede do Bartolomějské uličky jsou dnes vidět tři výjevy pozdní gotiky. Znázorňují panoše, šaška a šlechtičnu. Jsou ze 16. století a v době baroka byly zazděny a objeveny až při rekonstrukci roku 1909. Další dominantou náměstí je Morový sloup. Roku 1680 Pardubice zachvátil. Jen zde tehdy zemřelo 5.000 lidí. Roku 1695 byl tedy postaven morový sloup. Je 6 metrů vysoký. Na jeho vrcholu se nachází Panna Marie stojící na srpku měsíce. Od roku 1777 doplňuje sloup rokoková balustráda se čtyřmi světci a korunními znaky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/pardubice/
234 fotek, 11.10.2014, 203 zobrazení, 107 komentářů | architektura, města
Už roku 1270 zde v rámci kolonizace jižních Čech nechal Přemysl Otakar II. vystavět město a hrad nazvané Hradiště nad Lužnicí. To však bylo záhy zničeno. Ve 14. století byl tedy v těchto místech znovu postaven hrad, později nazvaný Kotnov. Strategické polohy, vysoké skály chráněné z jedné strany řekou Lužnicí a z druhé Tismenickým potokem, využili tedy roku 1420 radikální husité a poté co opustili Sezimovo Ústí založili zde město, které nazvali biblickým jménem Tábor, podle hory u města Nazaret v dnešním Izraeli.
Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Byla postavena honosná radnice, rekonstruován kostel Proměnění Páně a další stavby. Vznikl rybník Jordánu, první údolní nádrž ve střední Evropě. Tím si město zajistilo dostatek pitné vody a mohlo se nadále rozrůstat.
Po dvou požárech v 16. století, kdy shořela většina měšťanských domů, se stal Tábor kamenným renesančním městem a domy byly vyzdobeny sgrafity. Ve stejném období byl vystavěn systém podzemních chodeb pod domy na Starém městě.
Centrum Tábora je městskou památkovou rezervací. Prohlídka by měla začít na Žižkově náměstí, kde se na vzhledu měšťanských domů mísí pozdní gotika s renesancí, barokem i rokokem. Pod nimi je díky propojeným sklepům labyrint podzemních chodeb ze 16.století, který je zpřístupněn. Nemělo by být opomenuto Husitské muzeum, jehož expozice jsou umístěny v prostorách pozdně gotické radnice. Procházku křivolakými uličkami Starého města mohou návštěvníci zakončit výstupem na jedinou zachovalou věž původního hradu Kotnov, ze které se nabízí výhled nejen na historické jádro města, ale i na nedaleký barokní chrám v Klokotech. Dále je k vidění děkanský kostel Proměnění Páně a renesanční vodárenská věž.

zdroj: http://www.mesta.atlasceska.cz/tabor/
154 fotek, květen 2012 až březen 2013, 257 zobrazení, 49 komentářů | vesnice

Komentáře

přidat komentář