Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

184 fotek, 2.4.2008, 114 zobrazení, 58 komentářů | cestování, města
Středověké jihofrancouzské město, jeho podobu ovlivnila především doba, kdy zde sídlil papež se dvorem (14. století). Dominantou je mohutný gotický Papežský palác, dále je zde k vidění Malý palác, dříve sídlo biskupa, náměstí Place de l´Horloge a starobylé uličky. Na řece Rhoně najdeme legendární most St. Bénézet, který končí uprostřed řečiště - byl několikrát zničen velkou vodou a po povodni r. 1668 už zůstal torzem.
Avignon [aviňon] je starobylé město v Provence na jihu Francie, sídlo departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Leží na levém břehu řeky Rhôny, na soutoku s řekou Durance, asi 80 km SZ od Marseille a asi 80 km SV od Montpellieru . V letech 1309-1377 zde sídlili papežové, kteří uprchli z Říma. V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu (Avignonský most, papežský palác, biskupský dvůr, katedrála a hradby) zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Nálezy ukazují na osídlení místa již od mladší doby kamenné, později zde kelto-ligurský kmen Kavarů založil opevněné sídlo Auenion. Někdy kolem roku 500 př. n. l. zde postavili fokajští kolonisté z Marseille opevněný přístav a sklad zboží jménem Avenio. Kolem roku 120 př. n. l. sem přišli římští legionáři a od roku 48 př. n. l. bylo město součástí provincie Gallia Narbonensis a mělo městská práva. Přístav byl dále rozšířen a kvetoucí město přejmenováno na Colonia iulia augusta avenionesium. Ve 3. století vznikla za hradbami malá křesťanská osada a byl postaven první dřevěný most.
Roku 500 město obléhal francký král Chlodvík I., městu však přišli na pomoc římští vojáci. Avignon pak připadl Ostrogótům a Merovejcům, v roce 736 je dobyli Saracéni a o rok později je za tuto zradu potrestal král Karel Martel. Stalo se částí Provensálského království, ale už ve 12. století se přechodně prohlásilo za samostatnou republiku. Roku 1303 zde papež založil univerzitu, která se proslavila hlavně studiem práva.
Od roku 1309 se stal Avignon sídlem papežského dvora. Papežové město zvelebili a nově ohradili a roku 1348 je koupili od neapolské královny Joanny. Papežské kurii pak město patřilo až do Francouzské revoluce (1791). Kolem papežského dvora žila a působila řada umělců, hudebníků i učenců a papežská knihovna s 2 000 svazky byla tehdy největší v Evropě. Celkem v Avignonu sídlilo sedm papežů, a když se Řehoř XI. roku 1376 vrátil do Říma, sídlili zde ještě dva vzdoropapežové.
V roce 1721 postihla Avignon morová rána, která zabila asi 18 000 lidí, tedy přibližně tři čtvrtiny populace. Do 14. září 1791 patřilo město papežům, poté bylo anektováno nově vzniklou Francouzskou republikou.
U papežského dvora v Avignonu pobýval krátce Vojtěch Raňkův z Ježova, mnohem déle zde žil pražský biskup Jan z Dražic a je zde pochován Jan Milíč z Kroměříže, který zde v roce 1374 zemřel.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Avignon
113 fotek, září 2016, 71 zobrazení, 105 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Matejov dom,
Matejov dom bol postavený v roku 1479 vo vnútri Mestského hradu a bol včlenený do Baníckej bašty. Je to vysoká štvorposchodová stavba postavená v tesnej blízkosti slovenského kostola. Miestnosti sú zväčša plochostropé, na prízemí a prvom poschodí majú niektoré miestnosti valenú klenbu. Na fasáde je vročenie (1479), reliéfne kamenné erby Mateja Korvína a Beatrix Aragónskej a erb mesta. Priečelie zdobí kamenný balkón. V Baníckej bašte boli počas 16.-17 stor. umiestnené delá, ktoré chránili Mestský hrad od severu. Budova neskôr slúžila ako sklad pušného prachu, ale aj obilia. V 16. stor. tu bol aj mlyn na obilie, preto sa bašta nazývala aj Mlynská. V rokoch 1907-1909 bol Matejov dom zreštaurovaný a bola v ňom otvorená prvá expozícia múzea.
V októbri 2009 Stredoslovenské múzeum otvorilo pre verejnosť novú expozíciu venovanú histórii mesta Banská Bystrica v priestoroch Matejovho domu.
V súvislosti s otvorením novej expozície sa v dňoch 13. - 14. 10. 2009 uskutočnila i vedecká konferencia Múzejníctvo v Banskej Bystrici v kultúrno – spoločenskom kontexte. 1889 - 1909 - 2009. Konferencia sa uskutočnila pri príležitosti výročí Stredoslovenského múzea (rok 1889 – založenie Mestského múzea v Banskej Bystrici, rok 1909 – otvorenie prvej mestskej expozície múzea v Matejovom dome).
Súčasná rekonštrukcia nielen kompletne zrekonštruovala interiér Matejovho domu, ale aj vstavala do Baníckej bašty drevené podlažia. Vznikla tak stála expozícia na troch podlažiach celkovo 470 m2 výstavnej plochy, ako aj moderný klimatizovaný depozitár na vrchných podlažiach a v podkroví, spolu na 300 m2. Ďalšie útulné priestory na prízemí sú pripravené pre malú kaviareň, prevádzkovanú chránenou dielňou.

zdroj: http://www.ssmuzeum.sk/matejovdom.htm
79 fotek a 1 video, 13.9.2016, 110 zobrazení, 163 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Banská Bystrica je univerzitní město ve střední části Slovenska, ležící ve Slovenském rudohoří. Je centrem Banskobystrického kraje, žije zde 80 000 obyvatel.
Banská Bystrica je poprvé zmiňována již v roce 1255, když ji dal tehdejší uherský král Béla IV. práva na těžbu surovin; těžilo se zde vždy železo, stříbro a zlato. Tímto krokem chtěl nalákat hlavně řemeslníky ze Svaté říše římské. Do města se tak koncem 13. století nastěhovali Němci, tehdy se tu používal název Neusohl. Bystrica právě díky přistěhovalým řemeslníkům vzkvétala. V roce 1494 tu dokonce vznikla společnost Ungarischer Handel (Uherský obchod), která se v nadcházejícím 16. století stala jednou z největších těžebních společností tehdejšího světa.Úspěšný postup Osmanských vojsk uherským územím donutil roku 1589 město opevnit, vznikly tak kamenné hradby. Bystrica byla však jako centrum protestantství ve sporu jak s Maďary a Turky, tak i s Vatikánem. Roku 1620 zde byl zvolen protestantským uherským králem tehdejší princ, Gabriel Betlen. Po tom co se vyčerpaly zásoby mědi se výroba přeorientovala na zpracování dřeva a výrobu papíru, navíc dalším impulsem rozvoje se stala průmyslová revoluce. Usídlilo se sem i katolické biskupství. Ke konci 2. světové války došlo 29. srpna 1944 ke Slovenskému národnímu povstání, jehož byla Banská Bystrica centrem. Po roce 1960, kdy proběhla reforma krajského zřízení, se město stalo jedním ze tří slovenských krajských měst.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bansk%C3%A1_Bystrica
54 fotek, 17.9.2016, 78 zobrazení, 66 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Thurzov dom
patrí k najstarším zachovaným svetským stavbám v Banskej Bystrici. Je to dvojposchodová renesančná budova postavená na starších gotických základoch.
Dom je ukončený atikou a pokrytý je renesančnou sgrafitovou fasádou. V archívnych prameňoch figuruje už v r. 1495, kedy banský ťažiar Ján Thurzo z Betlanoviec kúpil na námestí v Banskej Bystrici dva domy od richtára Jána Langa z Rožňavy a nechal ich spojiť prestavbou. Na námestí tak vznikol reprezentačný dom, ktorý sa stal sídlom Thurzovsko-Fuggerovskej obchodnej spoločnosti. Na prízemí a na prvom poschodí domu sa nachádzajú dve miestnosti s drevenými trámovými stropmi. Na prízemí domu je unikátna miestnosť s valenou klenbou, s freskami z druhej polovice 15. storočia, tzv. „zelená sieň". Datovanie sa opiera o dva erby, patriace kráľovi Matejovi Korvínovi a jeho manželke Beatrix Aragónskej, umiestnené na vrcholovej osi klenby. Steny zelenej siene zdobia popri rastlinných motívoch aj figurálne výjavy Tanec s medveďom, Sv Juraj v boji s drakom, Danielov sen a objavenie drahého kovu, Kristus a Samaritánka, Posledný súd, Sv. Barbora, Mojžiš, Zuzana a starci a ďalšie. Od roku 2005 do februára 2007 prebiehali v miestnosti komplexné reštaurátorské práce s cieľom zachrániť ohrozenú vzácnu freskovú výzdobu. Finančné prostriedky uvoľnil zo svojich príjmov zriaďovateľ múzea banskobystrický samosprávny kraj, sumou 800 000,-Sk prispela aj Nadácia SPP a.s. Reštaurátorský tím pod vedením Akad. maliara Jozefa Doricu realizoval odborníkmi vysoko hodnotený reštaurátorský zásah. Účinný technologický postup očistenia stien bol na Slovensku použitý po prvý krát. Zelená miestnosť bola slávnostne uvedená do života inauguračným koncertom 18. apríla 2007.
V roku 2007 získala zelená miestnosť cenu časopisu Pamiatky a múzeá v kategórii obnova – reštaurovanie a cenu Ministerstva kultúry SR Fénix - Kultúrna pamiatka roka 2006.

zdroj: http://www.ssmuzeum.sk/thurzovdom.htm
154 fotek, 23.9.2006, 59 zobrazení, 2 komentáře | města
lužiskosrbsky Budyšin, německy Bautzen je neformální hlavní město Horní Lužice. K lužickosrbské menšině se hlásí maximálně 10% obyvatel, ale sídlí zde její významné instituce. Město získal 1075 český král Vratislav II. a s přestávkami zde vládli čeští králové až do roku 1635. Najdeme zde dobře zachované historické centrum na náhorní plošině nad zákruty řeky Sprévy. Můžeme vidět Starou a Novou vodárenskou věž, gotický kostel sv.Michala (1495-1520), ruiny kostela sv.Mikuláše, katedrálu sv.Petra jejíž půlka je katolická a půlka evangelická, hrad Ortenburg s muzeem Lužických Srbů a množství věží. Pozdně gotickou Mikulášovu, Miklawskou z roku 1522, Bohatou s nádherným výhledem na celé město či Serbskou wežu.
46 fotek, 21.9.2006, 185 zobrazení, 260 komentářů | architektura, města
Město Benešov nad Ploučnicí bylo založeno v první polovině 13. století. Nedaleko od města stál hrad Ostrý, který však roku 1445 zpustl, a proto byl poté v severozápadní části Benešova postaven panský dvůr.
Roku 1515 od tehdejšího majitele Mikuláše Trčky z Lípy koupili panství bratři ze Salhausenu. Roku 1522 si majetek rozdělili a Benešov získal Bedřich ze Salhausenu. Ten zahájil přestavbu panského dvora na zámek. Z původní stavby byly použity jen některé zdi, ale stavba byla dokončena již roku 1524. V čele uzavřeného nádvoří byl postaven Horní zámek a z jihu k němu přiléhaly dvě budovy. Roku 1534 byla stavba upravena v pozdně gotickém stylu. V letech 1540 – 1544 nechal Bedřich pro svého syna Jana postavit v místech bývalého špitálu a čtyř měšťanských domů Dolní zámek. Když roku 1562 Bedřich zemřel, jeho synovi Janovi zůstal Dolní zámek a druhý syn Bedřich ml. získal Horní zámek. Až do roku 1570 oba bratři vládli společně, ale pak bylo panství rozděleno na dvě poloviny. Jan ihned nechal rozšířit Dolní zámek a Horní zámek byl roku 1571 poškozen požárem a musel být také upravován. Bedřich ml. zemřel roku 1575 a Horní zámek získal jeho další bratr Jáchym. Roku 1576 zemřel i Jan a jeho Dolní zámek převzali jeho synové Antonín a Volf, kteří dokončili otcem započatou výstavbu takzvaného Volfova zámku. Roku 1577 po Jáchymovi zdědily Horní zámek dcery Bedřicha ml. Magdalena a Marie. Po smrti jedné z nich roku 1583 získal její polovinu Horního zámku Kryštof z Hagen. Roku 1589 zemřel Volf a Dolní zámek získala jeho manželka Marie Salhausenová a jejich dva synové. Antonín se roku 1590 pokusil získat také Horní zámek, avšak neúspěšně, získala ho Marie ze Starschedelu rozená Salhausenová, která zemřela roku 1594, takže po ní ho zdědil Haubold ze Starschedelu.
Roku 1601 odkoupil Antonín od Volfových synů zbylou část Dolního zámku. Jelikož se však zadlužil, byl roku 1612 přinucen Dolní zámek přenechat Janu z Vartemberka. Také Haubold panství postupně rozprodával a roku 1613 prodal Horní zámek Jonáši Paustovi z Liebstadtu. Od roku 1614 vlastnil Dolní zámek Radslav starší ze Vchynic, který zemřel bezdětný a majetek odkázal svým synovcům, takže Dolní zámek získal Vilém Kinský ze Vchynic. Od roku 1615 vlastnila Horní zámek Jonášova manželka Anna Paustová. Její synové pak Horní zámek vlastnili společně až do roku 1628, kdy ho prodali Zikmundovi z Wolkensteinu, který ho však již v roce 1631 prodal Janu Zikmundu hraběti z Thunu-Hohensteina. Horní zámek byl za třicetileté války výrazně poškozen, ale o škodách na zámku Dolním nemáme zprávy. Od roku 1633 pak Horní zámek vlastnila Alžběta, dcera Jonáše Pausta a ihned po ní Haubold Paust z Liebstadtu. V roce 1634 byl Vilém Kinský zavražděn a Dolní zámek byl zabaven císařem Ferdinandem II., který ho za věrné služby daroval Janu z Aldringenu. Horní zámek roku 1635 opět získal Jan Zikmund. Jan z Aldringenu brzy zahynul v bitvě a Dolní zámek roku 1636 získala jeho sestra Anna a malou část také Kateřina. Sňatkem Anny s Jeronýmem z Clary přešla část majetku na tento rod. Horního zámku se roku 1645 ujala po zemřelém Janu Zikmundu jeho manželka Markéta Anna z Öttingenu a Baldemu. Většinu Dolního zámku pak od roku 1653 vlastnila Anna a její tři děti a od roku 1664 ho drželi její synové Jan Pavel z Aldringenu a Jan Jiří Marek z Clary. Po smrti Jana Pavla roku 1666 převzal jeho část Dolního zámku Jeroným, ale již od roku 1671 patřil celý zámek Janu Jiřímu Markovi. V roce 1684 zemřela Markéta Anna a Horní zámek získal její syn Michael Osvald z Thunu. Po Michaelově smrti roku 1694 získal zámek jeho bratr Maxmilián hrabě z Thunu.
Roku 1700 zdědili Dolní zámek synové Jana Jiřího Marka – jako první ho spravoval Jan Jiří Marek Clary-Aldringen. Po smrti Maxmiliána z Thunu roku 1701 převzal Horní zámek jeho syn Jan František Josef z Thunu, po němž ho roku 1720 zdědil jeho syn Jan Josef František z Thunu-Hohensteina. Dolní zámek mezitím převzal bratr Jana Jiřího Marka František Karel Clary-Aldringen a po něm jeho syn František Václav, kterému však Dolní zámek sloužil jen jako zdroj financí a pobýval zde jen výjimečně. Roku 1779 přenechal Jan Josef František Horní zámek svému synovi Františku Josefu Janu z Thunu-Hohensteina a v roce 1787 přenechal František Václav Dolní zámek svému synovi Janu Nepomuku, který ho však vůbec nevyužíval a ten rychle chátral.
Roku 1800 zemřel František Josef Jan a Horní zámek připadl jeho synovi Josefu Janu a po něm roku 1810 jeho synovi Josefu Matyáši z Thunu-Hohensteina. Dolní zámek roku 1826 po Janu Nepomuku zdědil jeho syn Karel Josef a po něm roku 1831 jeho syn Edmund Mořic. Horní zámek v roce 1848 Josef Matyáš postoupil synovi Josefu Oswaldu I. Roku 1856 koupil Dolní zámek Karel Lumbem z Malonic a nechal zchátralý zámek zrekonstruovat, ale pak ho roku 1877 prodal Aloisii Černínové, která zahájila výstavbu jižní budovy propojené s původní budovou zdí s bránou. Zřídila okrasnou zahradu s okrasnými dřevinami, fontánou, pahorkem a skleníkem. Roku 1883 zemřel Josef Oswald I. a Horní zámek zdědil jeho syn Josef Oswald II. z Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheid. Roku 1888 prodala Aloisie Černínová Dolní zámek bratrům Martinu a Theodoru Grohmannovým.
Roku 1913 zemřel Josef Oswald II. a zámek zdědil jeho syn Josef Oswald III. Od roku 1926 bylo majitelem Horního zámku město, které zde zřídilo mateřskou školu a muzeum. V roce 1945 byl Grohmannovým Dolní zámek zestátněn dlouhé roky nebyl využíván. V Horním zámku od roku 1950 působila JZD a truhlárna, v Dolním zámku byly od poloviny 50. let byty a od roku 1961 expozice orientálního umění. V roce 1969 Dolní zámek vyhořel, ale byl brzy obnoven a roku 1972 opět zpřístupněn veřejnosti. Horní zámek získal roku 1991 Památkový ústav v Ústí nad Labem, který ho nechal zrekonstruovat a roku 1999 ho zpřístupnil veřejnosti.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/benesov-nad-ploucnici/
34 fotek, 3.3.2012, 62 zobrazení, 15 komentářů | města
Beroun byl založen na západním břehu řeky Mže, dnes Berounky, Václavem II. kolem roku 1295 proti obci Brod, která se připomínala už roku 1179. Město bylo vybudováno na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku kolem obdélného náměstí.
Počátkem 14. století bylo město opevněno. Byla to zeď se střílnami, dřevěným ochozem, hranolovými věžemi, parkánovou zdí, příkopem a valem. Z opevnění ze z části zachovala vnitřní hradební zeď se zříceninami hranolových věží a obě městské věžovité brány - na západní straně Horní - Plzeňská a na východní straně Dolní - Pražská.
Horní brána pochází z počátku 14. století. V 16. století byla pozdně goticky upravená. Po požáru v 18. století byla opravená v letech 1736 a 1784. Novější oprava se konala roku 1846 a 1894. Věž je hranolová s věžičkou a s mansardovou střechou.
Dolní brána je z počátku 14. století. Roku 1421 byla poškozena a nověji upravena roku 1846. Je hranolová s valbovou střechou.
Město trpělo častými požáry v letech 1512, 1544, 1599 a 1735. Berounu se nevyhnuly ani četné válečné nepokoje v letech 1421, 1432, 1611, 1639, 1741 a 1749.
V severozápadním koutě náměstí se nachází kostel svatého Jakuba. Byl založen spolu s městem koncem 13. století. Roku 1427 byl zničen. V roce 1543 byl přestavěn, roku 1599 vyhořel a roku 1606 byl obnoven. V letech 1677 - 1683 byla pražským stavitelem V. Kapounem postavena nová zvonice. Roku 1736 se začalo s obnovováním kostela. Další obnova se datuje do roku 1784. V letech 1903 - 1907 byl kostel včetně zařízení opraven za vedení architekta Josefa Fanty.
Na západním předměstí zvaném Plzeňské se nachází hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie. Původně byl pozdně gotický z roku 1525. V 17. století byl zpustošen ve švédských válkách. V letech 1738 - 1744 byl barokně upraven a opraven. V letech 1875 - 1876 byl opraven a byla též přistavěna nová věž. Další opravy se konaly v letech 1907, 1924 a 1948.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/beroun/
14 fotek, 14.9.2016, 95 zobrazení, 37 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, krajina, ostatní
Kaštel Betliar je nejnavštěvovanějším kaštelem jihovýchodního Slovenska. Nachází se 3 km severně od Rožňavy v obci Betliar.
Kaštel pochází z počátku 18. století a byl postaven na místě bývalé renesančního kaštelu Bebeků. Dal ho postavit Štefan Andráši jako opevněný patrový kaštel se čtyřmi nárožními věžemi. Také další přestavby v letech 1792-1795 a 1880-1886 se váží k rodu Andrášiů, který kromě kaštelu vlastnil také hrad Krásna Hôrka a majetky a doly v okolí Rožňavy. Po klasicistní přestavbě a rozšíření jižní části a průčelí, následovala rozsáhlejší pseudoslohová úprava s nadstavbou druhého patra, která dala kaštalu podobu francouzské myslivecké stavby.
Park zpestřují nejen jezírka, ale také menší zahradní stavby (pavilony, groty, vodomety). Má vzácné exotické stromy a zbytky prastarého tisového lesa.
Koncem 18. století začali Andrášiové budovat přírodní park. Později ho rozšiřovali a doplňovali dalšími dendrologickými vzácnostmi. V současnosti má park rozlohu 80 ha. Komplex areálu kaštela v Betliaru byl v roce 1985 vyhlášen vládou Slovenské republiky za národní kulturní památku jako vzácné kulturně-historické dědictví několika století. V areálu se také nachází Hermova studna z poloviny 19. století.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Betliar_(ka%C5%A1tel)
51 fotek, jaro 2015, 121 zobrazení, 130 komentářů | architektura, dokumenty, města, ostatní
Synagoga v Brandýse nad Labem v ulici Na Potoce č. p. 140 byla postavena v letech 1827–1829 na místě předešlé synagogy, zničené požárem v roce 1827. Bylo přitom částečně využito starších základů a obvodového zdiva. V synagóze bylo nejprve pódium (bima) umístěno uprostřed sálu. Koncem 19. století bylo nahrazeno pódiem se zábradlím u svatostánku ve východní stěně. Budova má dochovaný barokní svatostánek z 18. století, přičemž modlitební sál byl ze tří stran obklopován klasicistně-empírovou dvoupatrovou ženskou galerií. Archeologický průzkum břed rekonstrukcí stavby odhalil základy starší oválné galerie. Ve druhé části byl byt rabína a školní třída.Synagoga sloužila svému účelu do druhé světové války. Po roce 1945 nebyla židovská obec v Brandýse obnovena. V roce 1962 byl objekt přestavěn na sklad léčiv. Dřevěné galerie byly strženy a prostor chrámu byl přepatrován. Dále byl vestavěn nákladní výtah. V roce 1995 dostala objekt do vlastnictví Židovská obec Praha a využívala jej jako depozitář. V letech 2010 - 2014 byla zrekonstruována.
Židovský hřbitov, založený roku 1568, je situován severozápadně od Masarykova náměstí v Kostelecké ulici vedle základní školy. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Byl několikrát rozšířen a do současnosti se dochovalo až 1500 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší je datován 1572. Areál obsahuje několik zajímavých náhrobků a tumbu, na několika novějších se lze dočíst o životě pohřbených skončeném násilně v Osvětimi. Stojí zde také obřadní síň s vozovnou a hrobnickým domem sloužícím k obývání a pohřebním vozem. V roce 2002 zde byla otevřena expozice o židovských dějinách v kraji.

Synagoga v Brandýse nad Labem je přístupná od 1.5. do 31.10. denně od 10:00 do 17:00 hod.
V období od 1.11. do 30.4. jsou možné prohlídky pro zájemce na základě předchozí domluvy na Informačním centru.
Klíče od židovského hřbitova jsou k dispozici oproti záloze v synagoze, mimo sezónu v Informačním centru.

zdroj: http://www.brandysko.cz/zidovsky-hrbitov-a-brandyska-synagoga/d-25480/p1=28035

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Brand%C3%BDse_nad_Labem
20 fotek, 6.4.2015, 157 zobrazení, 179 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Městys Brozany nad Ohří, leží na levém břehu řeky Ohře,10 km jižně od Litoměřic.
Archeologické nálezy dokládají osídlení této lokality již od doby kamenné. První písemná zmínka o Brozanech je z roku 1216, avšak původní románské zdivo lodi brozanského kostela svědčí o jejich starší historii. Brozany patřily mělnickým proboštům. Ti na počátku 15.století nechali pro své purkrabí postavit tvrz.

zdroj: http://www.brozanynadohri.cz/historie/
17 fotek, 28.11.2015, 49 zobrazení, 59 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen, je německé historické město v kraji Hesensko, asi 15 kilometrů severozápadně od Gelnhausenu.
Dochovala se zde řada zajímavých památek: hrad, městské opevnění, kostely, radnice a mnoho krásných domů.
V roce 700, zde byl postaven, kostel sv. Remigia, přestavěný roku 1050.
V kronice biskupa z Wormsu je Büdingen zmiňován k roku 847.
24 fotek, 28.11.2015, 40 zobrazení, 64 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen je městečko s téměř úplně dochovaným opevněním. V zámku se uchoval palác a věž románského vodního hradu (12. stol.),
z řady památek vyniká gotická radnice v Marktstrasse a otonský kostel Remigiuskirche v místní části Grossendorf.
89 fotek, 28.11.2015, 52 zobrazení, 84 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen, je německé historické město v kraji Hesensko, asi 15 kilometrů severozápadně od Gelnhausenu.
Dochovala se zde řada zajímavých památek: hrad, městské opevnění, kostely, radnice a mnoho krásných domů.
V roce 700, zde byl postaven, kostel sv. Remigia, přestavěný roku 1050.
V kronice biskupa z Wormsu je Büdingen zmiňován k roku 847.
3 fotky, 28.11.2015, 45 zobrazení, 18 komentářů | cestování, dokumenty, města, ostatní
Büdingen je město v německé spolkové zemi Hesensko v okrese Wetterau, vzdálené asi 50 km východně od Frankfurtu nad Mohanem. Ke konci roku 2015 zde trvale žilo 21 785 obyvatel. Město je známé především díky dobře zachovalým středověkým hradbám a hrázděným domům.
Město Büdingen se nachází v jižní části okresu Wetterau na úpatí pohoří Vogelsberg. Průměrná nadmořská výška ve městě je 160 m. V historii Büdingen náležel k Hornímu Hesensku: jedné ze tří provincií velkovévodství hesenského. Samotné město leží v bažinatém a mokřinovém údolí. I proto stojí zámek a staré domy na bukových pilotách. Kolem roku 700 byl neznámým šlechticem na území dnešního Büdingenu postaven dřevěný kostel zasvěcený svatému Remigiovi. Nicméně, první skutečná písemná zmínka o městě pochází až z roku 847, kdy se ve spisech objevila obec Büdingen. Mohlo se ale jednat i o jinou obec, protože v Německu ale i Lotrinsku existovalo více míst stejného jména. Roku 1050 byl kostel svatého Remigia rozšířen o další patro a od té doby se dochoval téměř nepozměněný. První zmínka o místních šlechticích pochází z roku 1131. Roku 1155 oblasti vládl purkrabí z Gelnhausenu a o půl století později se kroniky poprvé zmiňují o Büdingenu jako o městě. Páni z Büdingenu vymřeli před rokem 1247 s Gerlachem II. a jejich dědictví si rozebralo několik šlechtických rodů: šlechtici von Hohenlohe-Brauneck, von Ysenburg-Kempenich (též Isenburg-Kempenich), von Trimbergové, von Breubergové a von Ysenburgové. 26. července 1330 pak císař Ludvík IV. Bavor udělil městu titul tržního města.
V historickém centru města se nachází zachovalé hrázděné domy, z nichž některé jsou i stovky let staré. Úplně nejstarší budovou města je ale starý kamenný dům, který je, jak jeho označení napovídá, pouze z kamene. Populární turistickou atrakcí jsou i staré městské hradby. Většina bran i věží jsou dobře zachovalé a brány jsou průchozí. Zámek v Büdingenu získal svoji současnou podobu v 16. století. Vnější nádvoří zámku je otevřené pro turisty, vnitřek pak lze projít s průvodcem. V historické městské radnici v současnosti sídlí muzeum a nachází se zde i zasedací místnost rady města. V Büdingenu se, mimo jiné, nachází několik muzeí a také několik přírodních památek v podobě starobylých a mohutných stromů.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BCdingen

Hrázděné domy v Büdingenu
Když roku 1353 vyšel edikt svobody, purkrabí Jindřich II. udělil obyvatelům Büdingenu nezávislost. Na oplátku si obyvatelé museli sami chránit město a byl založen střelecký klub Büdinger Schützengesellschaft 1353. Tato organizace působí stále a jedná se o jeden z největších střeleckých klubů Německa.

Nejstarší budova města: starý kamenný dům
Kvůli místním neshodám a následným bojům nechal pán z Büdingenu Ludvík II. kolem staré pevnosti vybudovat obranný val s 22 věžemi. Stavba začala roku 1480 a skončila 1510. Tyto městské hradby jsou stále nepoškozené a řadí se mezi jedny z nevýznamnějších městských opevnění Německa. Několik let po dostavbě hradeb, roku 1521, město údajně navštívil Martin Luther a následně se město stalo protestantské. V roce 1576 a později roku 1632 postihl město mor, který zahubil velkou část obyvatelstva. V roce 1590 zase velké množství budov zničil velký požár.

Mezi lety 1633 až 1634 bylo 114 lidí popraveno během inkvizičního procesu za čarodějnictví. Roku 1712 hrabě Arnošt Kazimír I. vydal nařízení, díky kterému se na jeho území mohli usazovat i náboženští disidenti. Výsledkem toho byla oblast u Dolní Brány obývaná výhradně hugenoty, valdenskými a dalšími.
Po kongresu ve Vídni roku 1816 bylo Isenburské vévodství, kam spadal i Büdingen, rozděleno mezi Hesensko-darmstadtské velkovévodství a hesenské kurfiřtství. Samotný Büdingen připadl Hesensku-darmstadtsku.
72 fotek, 11.4.2015, 155 zobrazení, 236 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Město leží na pravém břehu řeky Ohře, 9 km západně od Roudnice nad Labem. Samotným městem protéká rameno řeky, zvané Malá Ohře. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1173. V Budyni se nachází celá řada památek. Dochovala se část městského opevnění ze 13. století s hradební věží,vodní hrad, kostel sv. Václava, kostel Panny Marie Sněžné, barokní most, židovská synagoga a židovský hřbitov.
70 fotek, 11.4.2015, 198 zobrazení, 233 komentářů | architektura, cestování, ostatní
Vodní hrad Budyně nad Ohří, původně dřevěný hrad byl majetkem českých panovníků. Počátkem 13. století jej přestavěl král Přemysl Otakar I. z kamene v gotickém slohu. Jan Lucemburský prodal budyňský hrad Zajícům z Hazmburka. Za jejich vlády na Budyni doznal hrad i celé panství největšího rozvoje. Hrad byl v majetku Zajíců z Hazmburka až do r. 1613, kdy ho byli nuceni prodat rodině Šternberků.. Posledním šlechtickým majitelem se stala rodina Herbersteinů, kteří provedli zásadní rekonstrukci v letech 1900 - 1913. R. 1946 se stal hrad majetkem města Budyně nad Ohří a do současné podoby byl rekonstruován od roku 1975 a rekonstrukce okolních hradeb byla zahájena v devadesátých letech 20. století. Po uplatněném restitučním nároku rodinou Herbersteinů byl soudem definitivně přiznán hrad 27. září 1994 do vlastnictví města.
Dříve čtvercový dvorec byl ve své historii několikrát velice výrazně poškozen a to nejen z důvodů nepřátelských vojenských nájezdů na Budyni. K prvnímu vážnému poškození kamenné stavby došlo r. 1551, kdy vybuchl sklad střelného prachu. Dle pověsti, která se k tomuto výbuchu váže, byl způsoben neopatrným zacházením s otevřeným ohněm v prostoru prachárny. Další významné poškození a vydrancování zasáhlo hrad, ale i přilehlé město v r. 1631 při dobývání a obklíčení Sasy. K opětnému vypálení hradu, ale i celého města došlo při obléhání usedlosti Prusy r. 1759.

zdroj: http://www.budyne.cz/kultura/vodni-hrad-a-jandovo-muzeum
60 fotek, srpen 2011 až duben 2015, 132 zobrazení, 134 komentářů | architektura, cestování, ostatní
V blatném terénu tu vznikl okolo poloviny 13.století kamenný hrad. V 2.polovině 15.století za Jana Zajíce z Házmburka byl pozdně goticky přestavěn.
Čtvercové jádro zpevňovalo několik věží. V roce 1585 se z něj stal renesanční zámek.

zdroj: http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hrady&object=Budyne nad Ohri

Komentáře

přidat komentář