Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

93 fotek, 18.2.2015, 397 zobrazení, 341 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Královské město Rakovník leží 56 km západně od Prahy. Původní trhová osada,připomínaná již r. 1257, náležela k panství křivoklátskému. Král Václav II. ji v roce 1286 povýšil na město, královským městem je učinil císař Rudolf II. listinou ze dne 27.7.1588.

Informace o městě a památkách:
http://www.infocentrum-rakovnik.cz/mesto-rakovnik/

Na místě Rakovníka stávala osada doložená roku 1119. Patřila k hradu Křivoklátu. Město vznikalo na obchodně příznivé poloze. Potřeby dočasných obyvatel sídliště vyvolávaly vznik nové řemeslné výroby a další směnu s venkovským okolím. Za Václava I., roku 1319, byla kupecká osada povýšena na město. Z této doby pochází městský půdorys. Město bylo nadáno prvními výsadami. Právo trhu bylo základním privilegiem města.
Právo mílové umožňovalo Rakovníku ovládnout ekonomicky kruhový prostor kolem města do vzdálenosti jedné míle. Pod ochranou tohoto práva se rozvíjela řada řemeslných oborů. Vedle sladovníků, to byli bednáři, kráječi suken, kožišníci, koželuzi, ševci, krejčí, mlynáři, pekaři a řezníci, ale také koláři, kováři a tesaři. Na prvním místě především bylo vaření piva. Roku 1422 zasáhl město první z řady ničivých požárů. V letech 1422 - 1453 bylo město v držení Alše ze Šternberka. Značné přínosy plynuly městské pokladně po celý středověk z výtěžků rybníků. Největšího rozmachu dosáhl Rakovník v období od husitských válek do Bílé hory. Přibývaly další pečeti - právo pečetiti červeným voskem, právo užívati znaku, právo souditi hrdelní zločiny a jiné. Největší pýchou občanů byly dvě výsady. Jednou z nich bylo právo opevniti se, udělené Rakovníku králem Jiřím z Poděbrad roku 1471.
V 16. století se začalo stavět zděné opevnění města náhradou za stávající dřevěné valy. Hradba měla okrouhlé bašty a 4 brány - Pražskou na východě, Vysokou (Lounskou) na severu, Lubenskou na jihu a Svatojilskou na západě. V letech 1536 - 1542 bylo město zastaveno Albrechtu hraběti Šlikovi. V roce 1567 zasáhl město požár. Roku 1587 bylo město povýšeno na svobodné město. Druhá výsada byl majestát císaře Rudolfa druhého z roku 1588, jímž bylo město zařazeno mezi královská města.
Třicetiletá válka zasadila městu těžké rány. Krajské a královské město žalostně chátralo a ani v přechodném období mezi feudalismem a kapitalismem, kdy se jiná města rychle vzpamatovávala, se Rakovník z kritické situace nezotavil. V letech 1632 - 1676 se prováděly rozsáhlé opravy hradeb. Roku 1636, 1733, 1751, 1753 a 1772 zasáhly město další ničivé požáry. V roce 1788 bylo sídlo Rakovnického kraje přeloženo do Slaného. Železniční trať z Prahy na Cheb, tzv. Buštěhradská dráha, se nakonec městu vyhnula a nejblíže se mu přiblížila ve stanici Lužná - Lišany.
Město měnilo svou tvář. Změna z feudální do kapitalistické podoby probíhala celé jedno století. Z náměstí zmizela kašna, strouha uprostřed, stará škola před kostelem. Náměstí bylo po 400 letech znovu vydlážděno. K hlavním dominantám minulých století - radnici a kostelu - se připojily budovy městské spořitelny a občasné záložny jako symbolů nových pánů města. Hradby kolem kostela a celý pevnostní val města se rozplynuly v domech a v budově nejstarší české reálky. Hluboké vodní příkopy plné bahna byly zasypány. Přírodní katastrofa v květnu 1872 doprovázená velikou povodní, při níž voda Rakovnického potoka zaplavila celé náměstí, si vynutila regulaci potoka a úpravu jižních částí města. Parková zeleň a sady vytlačily starobylé rybníky.
Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Půdorysný obraz Rakovníka se v tomto období zvětšil na okrajích o další části. Těžce prožíval Rakovník dny mnichovské krize, 15. březen a zlá léta okupace. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v roce 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka.
Město je pravidelného půdorysu s protáhlým ulicovým náměstím. Na náměstí se nachází radnice. Náměstí je na východní straně uzavřené děkanským kostelem sv. Bartoloměje. Z náměstí pravoúhle vybíhají ulice jdoucí k městským hradbám. Dodnes se zachovala Pražská brána za děkanským kostelem a Vysoká věž.
Pražská brána je z roku 1516. Pochází od mistra Jana Kameníka a krov zhotovil Jakub Městecký roku 1517. Roku 1903 byla tato hranolová jednopatrová věž restaurována. Vysoká věž je o maličko mladší. Pochází z let 1519 - 1524. Je od pražského mistra Jana Chocholy a mistra Víta. Krov je z roku 1523 také od Jakuba Městeckého. Roku 1646 byla věž poškozena. V letech 1905 - 1906 byla restaurována.
Dlouhou dobu město existovalo hlavně díky přítomnosti četných rybníků. Jeden z nich, Velký rybník, z roku 1482, zanikl v 19. století. Nový rybník z roku 1533 poskytuje městskému obyvatelstvu osvěžení dodnes.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/rakovnik/
84 fotek, 16.2.2015, 356 zobrazení, 287 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Město Klatovy založil kolem roku 1260 český král Přemysl Otakar II. na důležité obchodní stezce vedoucí z Čech do bavorského Podunají. Nové sídlo mělo dodnes dobře patrný šachovnicový půdorys s velkým čtvercovým náměstím a důmyslným systémem městského opevnění. První období rozkvětu zažívá královské město již ve 14. stol., kdy mu čeští panovníci udělili celou řadu privilegií. Teprve 16. stol. je však dobou opravdového rozkvětu. Tehdy se řadily Klatovy díky pěstování chmele mezi nejbohatší česká města.

Infomace o městě: http://www.klatovynet.cz/icklatovy/user/prospekty_cz/Vitejte_v_Klatovech_800x210_CJab.pdf

Město Klatovy leží v Plzeňském kraji a je hlavním městem okresu Klatovy.
Oblast Klatov byla osídlena již v pravěku, v době bronzové. Ve 3. století před naším letopočtem území zřejmě obývali Keltové.
Ve 2. polovině 12. století vznikla u obchodní stezky slovanská trhová osada Klatova. V té době také byla zbudována románská rotunda sv. Jiří se hřbitovem. Rotunda byla později přestavěna na kostel sv. Vojtěcha.
Na jih od trhové osady založil okolo roku 1260 Přemysl Otakar II. u obchodní stezky královské město Klatovy. Trhovou osadu vlastnil Soběhrd z rodu Drslaviců, kterému byla zabavena a stala se součástí města. Během 13. století byl postaven gotický děkanský kostel. Byla zahájena výstavba městských hradeb a příkopů. Hradby byly dvojité a obklopené příkopem. Jejich součástí bylo mnoho hranatých a okrouhlých bašt. Již ve 13. století existovaly osady, které dnes tvoří klatovská předměstí. Král Václav II. povolil Klatovům razit mince a jeho nástupce Jan Lucemburský přidal mnohá další práva.
Roku 1331 byl postaven na Hůrce kostel sv. Anny. Král Karel IV. udělil městu další práva.
Na počátku 15. století zdejší obyvatelé popravili dominikánského mnicha, za což roku 1414 uvalil na město papež Jan XXIII. klatbu. V roce 1419 proběhla vzpoura lidu proti církvi. Stoupenci husitů tehdy pobořili dominikánský klášter. V 15. století za husitských válek byly Klatovy centrem husitství. Po bitvě u Lipan zůstali klatovští na straně Jiřího z Poděbrad.
Na počátku 16. století byly Klatovy jedním z nejvýznamnějších českých měst. Roku 1547 byl některým obyvatelům města za účast na protihabsburském povstání zabaven majetek. V letech 1547 – 1557 proběhla výstavba Černé věže. Ve 2. polovině 16. století byla postavena renesanční budova radnice. V průběhu 16. století vznikl v Klatovech židovský hřbitov.
Třicetiletá válka přinesla obléhání města vojsky a několik požárů. Pro město znamenala velký úpadek. Roku 1620 se Klatovy musely vzdát císařskému vojevůdci Marradasovi, který město obléhal. Za to Klatovy postihla konfiskace majetku. V roce 1636 přišli do Klatov jezuité. Roku 1648 bylo město zničeno švédskými vojsky. V roce 1655 byla zahájena výstavba jezuitské řádové koleje se seminářem a o rok později byl u náměstí postaven barokní kostel s katakombami. Podle pověsti začal 8. července 1685 krvácet obraz Panny Marie a nemocní, kteří ho viděli, se uzdravili. V roce 1686 byla postavena kaple Zjevení Panny Marie. Do Klatov pak přicházelo mnoho poutníků a díky tomu město vzkvétalo.
V roce 1751 se Klatovy staly krajským městem. Roku 1773 byla zrušena jezuitská kolej. Roku 1783 byl kostel sv. Vojtěcha zničen výbuchem střelného prachu, který byl v jeho kryptě skladován. V roce 1786 došlo ke zrušení dominikánského kláštera. V průběhu 18. století proběhla barokní přestavba kostela sv. Anny na Hůrce, kostela sv. Martina na Hůrce a hřbitovního kostela sv. Michala.
V roce 1812 bylo založeno latinské gymnázium. V 1. polovině 19. století začaly vznikat ve městě první manufaktury. Rozvíjel se především textilní průmysl, později také kožedělný a strojní. Roku 1849 proběhlo přerozdělení celého území Čech, Klatovy ztratily statut krajského města a staly se městem okresním. Od roku 1866 se na latinském gymnáziu vyučovalo česky. Roku 1870 byla Černá věž poškozena vichřicí, která shodila střechu. V 70. a 80. letech 19. století proběhla výstavba železniční trati. První vlak do Klatov přijel v roce 1876. V 19. století byla postavena židovská synagoga a také byl zrušen kostel sv. Anny na Hůrce. Pomalu začal chátrat, ale koncem 19. století byl přebudován na rozhlednu.
Roku 1945 bylo při bombardování města zničeno železniční nádraží. Nové bylo postaveno až v roce 1959.
Centrum města tvoří velké náměstí. Na náměstí se nachází dům č.p. 149, takzvaná Barokní lékárna, který se také nazývá Panský. Je zapsán na seznamu kulturních památek Unesco. Před radnicí je v dlažbě označeno místo, kam dopadla roku 1870 báň Černé věže, kterou shodila vichřice.
Na severu a východě města jsou dochovány zbytky městského opevnění. V Komenského sadech a na Střelnici je dochována okrouhlá bašta. Za děkanským kostelem se nachází čtverhranná bašta, která sloužila jako kostnice.
Z dalších památek jmenujme židovský hřbitov a synagogu, kapli Zjevení Panny Marie, kostel sv. Anny na Hůrce, kostel sv. Martina na Hůrce nebo hřbitovní kostel sv. Michala.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/klatovy/
71 fotek, 14.2.2015, 352 zobrazení, 262 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Český Brod je gotické město, které s velkou pravděpodobností založil pražský biskup Jan I. ve 12. století jako trhovou osadu na trstenické stezce, která spojovala Prahu s jižní a východní Evropou. Na město jménem Biskupský Brod (Broda Episcopalis) byla osada povýšena pražským biskupem Janem III. z Dražic pravděpodobně v roce 1268. Současně udělil městu právo na hradby.
V roce 1289 byl Brod již trhovým městečkem. Současný název Český Brod se používá od počátku 14. století.
Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic byla okolo roku 1360 dokončena výstavba města, byly vystavěny kamenné hradby se třemi bránami (Pražskou, Kouřimskou a Liblickou) a dvěma fortnami (Žitomířskou a Podměstskou).V druhé polovině 15. století přistoupili Českobrodští k vybudování nového pozdně gotického opevnění. Městské jádro tehdy sevřela hradební zeď s obranným ochozem, kterou po obvodu zpevňovalo nejméně devět otevřených půlválcových bašt. Z nich se v neúplném stavu dochovaly tři na jihovýchodní a východní straně. Před hradbou obíhal příkop, do něhož byla svedena voda z říčky Šembery a rybníků nad městem.
Roku 1437 byl Český Brod povýšen Zikmundem Lucemburským na královské město a dal mu dnešní erb. Během třicetileté války bylo město dvakrát vypleněno.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Brod
http://cestyapamatky.cz/kolinsko/cesky-brod

Město Český Brod leží ve Středočeském kraji v okrese Kolín. Bylo založeno na vyvýšenině nad potokem Šembera, přímo u jeho brodu. Trhovou osadu na obchodní stezce založil zřejmě pražský biskup Jan I. v 1. polovině 12. století a pravděpodobně současně s osadou vznikl kostel sv. Gotharda.
Roku 1268 udělil pražský biskup Jan III. z Dražic Brodu mnohá práva a povýšil osadu na Biskupský Brod. Roku 1289 byl Brod vypálen Ondřejem z Říčan, ale pražský biskup Tobiáš z Bechyně ho nechal obnovit. Navíc zde nechal postavit tvrz, ze které byly spravovány vsi v okolí, a udělil Brodu další privilegia.
Roku 1315 byla ves, tehdy již nazývaná Český Brod, obsazena Ronovci. V průběhu 14. století vznikly kamenné hradby, byla opravena tvrz a dostavěn kostel sv. Gotharda. Stavební činnost pokračovala i ve 2. polovině 14. století například dlážděním ulic.
Na přelomu 14. a 15. století byla na náměstí postavena radnice. Roku 1406 byla Českému Brodu potvrzena arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka městská privilegia. Brod byl v té době na straně krále a katolické církve. Roku 1418 však arcibiskup Konrád z Vechty zastavil obec Janovi Sekretáři z Kostelce nad Černými lesy. Roku 1420 se však Českého Brodu zmocnil císař Zikmund. Roku 1421 byl dobyt Pražany a získal nezávislost, ale roku 1424 byli Pražani poraženi a Brod získal Jan Žižka z Trocnova. Po skončení husitských válek potvrdil císař Zikmund Brodu všechna jeho práva a 4. února 1437 ho povýšil na královské město. Město se pak velmi slibně rozvíjelo a stalo se kolébkou pivovarnictví.
Roku 1512 postihl město požár, ale rozvoj města nezastavil. Český Brod postupně kupoval různé vsi v okolí a roku 1538 obdržel od krále Ferdinanda I. právo pořádat trhy. Ve 40. letech 16. století byla zahájena renesanční přestavba města. Roku 1547, po nevydařeném protihabsburském povstání, zbavil Ferdinand I. město některých práv. Práva mu byla o dva roky později navrácena a město se dále rozvíjelo, je však již tak rychlým tempem.
I na počátku 17. století město kupovalo vsi v okolí a také kvůli tomu se pomalu dostávalo do dluhů. V letech 1618 – 1620 se zúčastnilo i druhého protihabsburského povstání, po jehož skončení mu byl zabaven majetek. Roku 1623 se jeho majitelem stal Karel z Lichtenštejna. Dne 29. dubna 1628 navíc město postihl rozsáhlý požár a dluh města dále rostl. Roku 1639 byl Český Brod vypálen vojsky generála Banera a v roce 1643 švédskými vojsky generála Torstensona. Král pak městu odpustil daně a město začalo shánět finance na opravy, jenže uprostřed práce, 25. srpna 1690, město znovu vyhořelo.
V 18. století probíhaly další opravy, ale činnost měšťanů zpět na počátek vrátil další požár, který město postihl 7. listopadu 1739 a 26. prosince 1739. Město se pak opět začalo vzpamatovávat, ale financí mělo po celé století nedostatek. V letech 1765 – 1772 proběhla přestavba kostelu sv. Gotharda.
V 1. polovině 19. století začal ve městě stoupat počet obyvatel. V polovině 19. století byla dostavěna železnice a ve 2. polovině 19. století se začal rozvíjet průmysl. Vznikl parní mlýn, cukrovar, nové pivovary a postupně začaly vznikat různé kulturní spolky.
V roce 1903 byla postavena plynárna a roku 1923 byla zahájena elektrifikace města. Po skončení druhé světové války se město rychle vzpamatovávalo a začalo se rozšiřovat. Roku 1990 byl Český Brod vyhlášen městskou památkovou rezervací. Centrum města tvoří čtyřúhelníková plocha, z části zastavěná, jejíž jeden roh je zaoblený. Plocha je lemována historickými domy s gotickými sklepy.
Větší část je centrální plochy města je tvořena náměstím Arnošta z Pardubic. V jeho středu se nachází budova radnice a v její blízkosti také nejcennější památka města, kterou je děkanský kostel sv. Gotharda. V prostoru bývalého hřbitova se také nachází bývalá kostnice se šindelovou střechou. V severním rohu náměstí se nachází 40 metrů vysoká samostatně stojící pozdně gotická zvonice ze 16. století.
Menší část centra města tvoří Husovo náměstí, na kterém se nachází novorenesanční radnice.
Z dalších památek města jmenujme například dochované zbytky středověkých hradeb nebo barokní sousoší Svaté Rodiny.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cesky-brod/
51 fotek, 21.9.2011, 330 zobrazení, 304 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Historie chebského hradu se začala psát již na počátku 12. století. Jeho dějiny jsou mimo jiné spojeny s mocným rodem Štaufů, z něhož vzešla řada římsko-německých králů a císařů. Byl to právě jeden z nich, slavný Friedrich Barbarossa, který nechal původní objekt v závěru 12. století přestavět na císařskou falc, jediného reprezentanta tohoto typu hradní architektury na našem území. Do dnešních dnů se dochovalo torzo kdysi honosného paláce, mocná obranná Černá věž a především unikátní dvojitá románsko-gotická kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly.

zdroj: http://www.hrad-cheb.cz/cz/pribeh-chebskeho-hradu

Cheb je jedním z nejstarších měst na území Čech. Jeho historie sahá až do 9. století. Poprvé je Cheb připomínán roku 1061 v listině německého krále Jindřicha IV. S tehdejší kolonizační politikou souvisí stavba prvního kamenného hradu. Roku 1157 získal Cheb jako dědictví německý císař Friedrich Barbarossa. Ten nechal starý hrad přebudovat na reprezentativní císařskou rezidenci.
V roce 1322, za vlády krále Jana Lucemburského, bylo město jako dědičná zástava definitivně připojeno k zemím Koruny české. Mělo výsadní postavení samosprávného území.
V 16. století se v katolickém Chebu začaly prosazovat vlivy protestantismu.
Roku 1634 byl v Chebu zavražděn velkovévoda Albrecht z Valdštejna. Ve 2. polovině 17. století a ve století 18. prošlo město výraznou barokní proměnou. Na výstavbě nových budov i přestavbách se podíleli významní architekti a stavitelé z celé Evropy.
Po 2. světové válce byl Cheb 40 let sevřen v železné oponě. Na přelomu 50. a 60. let 20. století prošlo historické městské jádro rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 1981 bych Cheb pro svou architektonickou jedinečnost vyhlášen městskou památkovou rezervací.
Cheb se pyšní mnoha architektonickými poklady. Jednou z nejcennějších památek je areál hradu s městským opevněním. Hrad byl postaven na místě původního slovanského hradiště z 9. – 11. století pravděpodobně ve 2. polovině 12. století. Ve 2. polovině 15. století byla k paláci přistavěna hospodářská budova, ve které byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a také část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější památkou je dvoupatrová románsko-gotická hradní kaple Sv. Erharta a Uršuly.
Spolu s klášterem byl po roce 1247 postaven Františkánský kostel. Po požáru roku 1270 byl znovu postaven a o 15 let později vysvěcen. Z původní stavby se zachovala sakristie a přilehlá část zdiva kláštera. Křížová chodba kláštera z 1. poloviny 14. století patří k necennějším památkám historického Chebu.
Na počátku 13. století byl postaven chrám, který byl stavěn jako trojlodní románská bazilika. Zachoval se u něho západní portál a spodní část věží. Po požáru roku 1742 byly na věže osazeny barokní kopule. Poslední úpravy byly provedeny roku 1864 – včetně novogotického zastřešení, které bylo zničeno v dubnu roku 1945.
Během 13. století vyrostl na místě kramářských bud a masných krámů komplex 11 domů rozdělených Kramářskou uličkou. Z roku 1472 pochází zobrazení půdorysu těchto dvou bloků domů – půdorys zůstal zachován téměř v původní podobě. Na západní straně náměstí stála třetí řada domů, která však byla zbořena. Tento komplex nazývaný Špalíček tvoří dominantu chebského náměstí.
Z konce 14. století pocházejí nejstarší zmínky o městském domě nacházejícím se v dolní části náměstí. Počátkem 17. století prošel renesanční přestavbou. Do dějin vstoupil tento dům 25. února 1634, kdy zde byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Od roku 1735 je dům ve vlastnictví města a od roku 1873 se zde nachází městské muzeum. Dodnes je v domě zachovaný gotický portál a renesanční průjezd.
Roku 1414 byl dostavěn bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou vysvěcený jako kostel sv. Bartoloměje. Koncem 2. světové války byl poškozen. V letech 1962 – 1963 byly restaurovány nástěnné malby a od roku 1997 sloužil jako výstavní síň. Poté byl navrácen řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Kostel je gotický a má neobvyklé řešení žebrové klenby, která je nesena pouze jedním centrálním pilířem.
Neopomenutelný je také nejstarší zájezdní hostinec U červeného koníčka. Od roku 1531 hostil řadu návštěvníků. Název U dvou arcivévodů získal dům až roku 1806, kdy zde bydleli rakouští arcivévodové Johann a Ludwig.
V letech 1674 – 1688 byl na místě středověkého dominikánského kostela a konventu postaven barokní kostel sv. Václava. Při jeho přestavbě byl změněn půdorys středověké stavby a hlavní průčelí bylo orientováno do Kamenné ulice.
V letech 1708 – 1712 byl postaven bývalý kostel sv. Kláry. Je jednou z nejhodnotnějších církevních památek v Chebu. Po zrušení řádu byl kostel roku 1782 odsvěcen. V současnosti se zde nachází koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění.
V letech 1723 – 1728 byla postavena radnice, která je dodnes dominantou východní strany náměstí. Svou palácovou dispozicí a sochařkou výzdobou patří k nejcennějším památkám města, ačkoli se z ní zachovala pouze část. Od roku 1962 zde sídlí Státní galerie výtvarného umění.
K dalším cenným památkám města patří Gablerův dům. Ve 2. polovině 17. století patřil dům Jezuitům, kteří nechali nad portálem umístit reliéf s postavou Panny Marie. Díky bohatě členěné a zdobené rokokové fasádě patří k nejcennějším památkám z pozdně barokní přestavby v 18. století.
Schirdingerův dům je bezpochyby nejreprezentativnější budovou na náměstí. Dokumentuje rozdílné etapy přestavby města. Svým úzkým průčelím a stupňovitým štítem dokládá podobu gotických domů středověkého Chebu. Renesanční přestavbu dokládá arkádová pavlač na nádvoří.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cheb/
60 fotek, 13.12.2014, 330 zobrazení, 91 komentářů | kultura, ostatní
Výstava v Muzeu hlavního města Prahy představuje obrazy, sochy a grafiky, které vznikly v době Rudolfa II. Termín je od 12. 11. 2014 do 29. 3. 2015.
70 fotek, 8.7.2006, 306 zobrazení, 177 komentářů | architektura
Osek patří k nejstarším cisterciáckým klášterům u nás. Byl založen rodem Hrabišiců již ve 12. století.
V rámci prohlídky uvidíte klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, křížovou chodbu, rajský dvůr a starý konvent s raně gotickou kapitulní síní. Pod barokní přestavbou zůstalo skryto jádro románské a gotické stavby. V portálu z konce 13. století je umístěna kamenná socha Madony, původně snad určená pro hlavní oltář. Je to nejmonumentálnější plastika první poloviny 14.století v Čechách. Jednou z prvních gotických staveb v Čechách byla výstavba osecké kapitulní síně v letech 1225–1250. Lomenou křížovou klenbu podpírají dva sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi. Mezi nimi uprostřed síně stojí největší poklad kláštera – kamenný románský pulpit z roku 1240.
84 fotek, 20.2.2015, 291 zobrazení, 158 komentářů | dokumenty, kultura, události, umělecké
Cílem výstavy je připomenout historii, kulturní význam a umělecké bohatství českých a moravských hradů a zámků v období od desátého do jednadvacátého století a současně prezentovat moderní péči o tuto oblast kulturního dědičtí. Na výstavě se představí téměř 800 exponátů.
Jízdárna Pražského hradu, 5. 12. 2014 - 15. 3. 2015.

zdroj: http://www.praguecityline.cz/kalendar-akci-v-praze/akce/hrady-a-zamky-objevovane-opevovane
50 fotek, červen až červenec 2012, 290 zobrazení, 273 komentářů | architektura, cestování, města
Informace o památkách v Kutné Hoře:
http://www.kutnahora.cz/index.php?sec=3&cid=184

Kutná Hora je staré historické město, které leží na rozhraní Kutnohorské plošiny a Čáslavské kotliny nad říčkou Vrchlicí. Město vzniklo ve 2. polovině 13. století z malých hornických osad, o čemž vypovídá nepravidelný půdorys historického jádra. Město proslulo ve středověku stříbrnými doly, o jejichž bohatství se opírala i moc českých králů. Těžba stříbrné rudy přinesla městu mimo bohatství také významné postavení druhého města uznávaného hned po Praze. Král Václav II zakládá v roce 1300 mincovnu Vlašský dvůr (dole), kde zahajuje ražbu stříbrné mince "Pražský groš". Zde v roce 1409 vydal známý Kutnohorský dekret. Zároveň bylo vydáno Královské horní právo - Ius regale montanorum, kterým Václav II. stanovil zákony dolování pro celé království.
Od počátku 14. století se původní osady spojily v město, které se začalo rychle rozrůstat v lidnatou aglomeraci, město zároveň získalo statut královského města. Kromě již stojících důležitých staveb Hrádku, Vlašského dvora s mincovnou a Sankturinovského domu byl v letech 1330 - 1420 postaven trojlodní raně gotický kostel sv. Jakuba (dole) s 82 metrů vysokou věží a po roce 1380 začala stavba chrámu sv. Barbory. Roku 1400 si nechal Václav IV. vybudovat dvě patra a kapli přímo v mincovně, čímž si zde zřídil královský palác. Město se stalo sídlem českých králů. V letech 1434 - 1515 byl postavený Kamenný dům, nejstarší zachovalý patricijský dům v pozdně gotickém slohu. V 16. století se začalo projevovat vyčerpání dolů. Naposled se "Pražské groše" razily v roce 1549. Výraznější změny své podoby Kutná Hora zaznamenala v období baroka. Mincovna byla uzavřena roku 1727. Obrovskou újmu způsobily městu švédské vpády ve čtyřicátých letech 17. století. Na přelomu 17. a 18. století se objevily pokusy o otevření důlních ložisek, naděje na oživení hornické slávy se však nesplnily.
Roku 1961 bylo historické jádro vyhlášeno státní památkovou rezervací a v roce 1995 došlo ke slavnostnímu zápisu na listinu kulturních památek UNESCO.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/kutna-hora/
109 fotek, 16.6.2013, 282 zobrazení, 282 komentářů | architektura, cestování, města
Český Krumlov je město ležící v Jihočeském kraji asi 25 kilometrů jižně od Českých Budějovic. Leží v nadmořské výšce 492 metrů pod Blanenským lesem. Město se rozprostírá v esovitých meandrech řeky Vltavy.

Nejstarší osídlení místa je datováno asi do období 70.000 let před naším letopočtem. Později se zde nacházelo sídliště také v době bronzové a asi 400 let před naším letopočtem také sídliště keltské.

V 6. století se v mís-tech dnešního města nacházelo Slovanské sídliště.

V 9. století vlastnili území Slavníkovci, kteří byli vyvražděni Přemyslovci. Tomuto rodu také zdejší území připadlo a od nich se dostalo do rukou Vítkovcům. Pravděpodobně v roce 1179 se na místě dnešního města usadil Vítek z Prčice. Ten svůj majetek rozdělil mezi čtyři syny.

Ve 30. letech 13. století byl jedním ze synů Vítka z Prčice na levém břehu řeky Vltavy založen hrad. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1253. Na pravém břehu Vltavy v jejím meandru byla roku 1274 založena osada.

Roku 1302 se majetek dostal do rukou pánů z Rožmberka, kteří sem přesídlili. Rožmberkové roku 1309 nechali posta-vit první kostel sv. Víta, později zvětšili hrad a založili novou městskou čtvrť dnes nazývanou Latrán. Zde již před rokem 1334 vznikla původně dřevěná kaple sv. Jošta. Z 1. poloviny 14. století pochází první zprávy o židovských obyvatelích. V polovině 14. století započala výstavba kláštera s chrámem Božího těla. Roku 1388 byla na náměstí zřízena dřevěná kašna.

V letech 1407 – 1439 byl postaven gotický kostel sv. Víta, v jehož základech byl využit původní kostel. Za husitských válek stál Oldřich II. z Rožmberka, tehdejší majitel panství, na straně husitů, ale pak se stal jejich odpůrcem. Roku 1439 se poprvé objevuje zmínka o názvu Český Krumlov. V roce 1459 se prvně uvádí třípatrová Latránská městská brána. Roku 1475 byly otevřeny stříbrné doly, které přivedly do města nové horníky. Roku 1494 byl Krumlov povýšen na královské město. Součástí Krumlova se stala předměstí Horní Brána, Plešivec, Špičák a Za tavírnou. Na konci 15. století byl dostavěn klášterní mnišský ambit a kaple sv. Wolfganga, která byla vysvěcena roku 1491. Od roku 1494 bylo židům zakázáno pobývat ve městě.

Roku 1555 byl ke Starému Městu připojen Latrán. Ve 2. polovině 16. století byl nejvyšším královským purkrabím Vilémem a Petrem Vokem z Rožmberka přestavěn hrad na zámek. Roku 1585 byla zřízena dřevěná hřbitovní kaple sv. Martina. V letech 1598 – 1602 proběhla výstavba Budějovické brány s dřevěným padacím mostem.

Někdy po roce 1600 byla vyčerpána zdejší ložiska stříbra, ale obyvatelstvo se rychle přeorientovalo na zemědělství. Roku 1601 musel Petr Vok z Rožmberka kvůli dluhům panství prodat císaři Rudolfu II. Roku 1611 bylo město poškozeno vpádem Pasovských. Také za třicetileté války byl Krumlov několikrát v obležení císařských vojsk. Roku 1622 daroval císař panství Janu Oldřichu z Eggenberka. Roku 1648 město vyplenili Švédové. V průběhu 16. století byla dřevěná kašna na náměstí nahrazena kamennou.

Roku 1710 byla na Křížové hoře postavena kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže. Roku 1717 byla původní dřevěná kaple sv. Martina zbořena a vznikla nová. V roce 1719 vymřel rod Eggenberků a panství získali Schwarzenberkové. Ve 2. polovině 18. století se v Krumlově usadila první židovská rodina a počet židů ve městě začal pomalu narůstat.

V 19. století fungovaly v Krumlově mlýny, papírny, pivovary, přádelna lnu a vápenka. Docházelo k rozvoji města, takže byly postupně bourány městské hradby a také všechny brány vyjma Budějovické. Roku 1830 byl ledovými krami poškozen most a při jeho rekonstrukci v roce 1835 byla zbořena Druhá Latránská brána. Roku 1839 jí následovala Horní brána. Roku 1842 pak byla bourána brána v Radniční ulici a jedna z bran v Kájovské ulici. V roce 1843 byla zbořena původní kašna na náměstí a nová byla zřízena u morového sloupu. Roku 1848 povodeň poškodila Latránskou bránu a její okolí, takže brána byla zbořena. Od roku 1849 se do Krumlova mohli svobodně stěhovat židé. V roce 1850 se Krumlov stal okresním městem a vznikla řada českých institucí. Roku 1860 byla zbořena poškozená Mostecká brána a druhá brána v Kájovské ulici. Jako poslední byla v roce 1880 zbořena brána v Široké ulici. Ve 2. polovině 19. století započala těžba tuhy. V průběhu 19. století tvořili velkou část obyvatel města Němci. Postupně se stupňovaly vzájemné výpady.

V letech 1908 – 1909 si židé postavili ve městě synagogu. Po skončení 1. světové války roku 1918 usilovali Němci o připojení k Rakousku, ale 28. listopadu téhož roku obsadila Krumlov Československá armáda. Od 30. dubna 1920 je město oficiálně pojmenováno Český Krumlov. Po podepsání Mnichovské dohody roku 1938 se Krumlov stal součástí Německa a roku 1940 bylo krumlovské panství Schwarzenberkům zkonfiskováno. V roce 1945 byl Krumlov osvobozen a bylo odsunuto německé obyvatelstvo, které nahradili Češi. Po roce 1948 započal rozvoj průmyslu a výstavba sídlišť a budov občanské vybavenosti. V roce 1958 bylo v zámeckém parku zprovozněno provizorní otáčivé hlediště. Roku 1963 byla vyhlášena Městská památková rezervace Český Krumlov. K opravám města však došlo až po roce 1989. Od roku 1992 je město zapsáno na seznamu světového dědictví Unesco.

Nejvýznamnější stavbou města je hrad a zámek Český Krumlov. Významnou dominantu města tvoří četné církevní památky, především gotický trojlodní kostel sv. Víta, který je vysoký 20 metrů, dlouhý 44 metrů a široký 20 metrů. Z dalších jmenujme například minoritský klášter s chrámem Božího těla a mnišským ambitem, kostel sv. Jošta, kapli sv. Martina nebo kapli Panny Marie Bolestné a sv. Kříže na Křížové hoře. K dalším památkám patří židovská synagoga, jediná dochovaná Budějovická městská brána nebo morový sloup a kašna na náměstí.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/cesky-krumlov/
154 fotek, květen 2012 až březen 2013, 260 zobrazení, 49 komentářů | vesnice
79 fotek, 20.2.2015, 256 zobrazení, 150 komentářů | dokumenty, kultura, události, umělecké
Výstava prostřednictvím vybraných exponátů především z oblastí užitého umění, sochařství, knižní malby a architektury prezentuje vysokou duchovní a uměleckou kulturu benediktinského řádu ve střední Evropě v době raného středověku.
Praha - Valdštejnská jízdárna, 07.11.2014 – 15.03.2015.

zdroj:
http://www.praguecityline.cz/kalendar-akci-v-praze/akce/otevri-zahradu-rajskou-benediktini-v-srdci-evropy-800-1300
29 fotek, 5.7.2012, 247 zobrazení, 165 komentářů | architektura, ostatní
Cisterciácký klášter v Sedlci byl založen v letech 1142–1143 jako nejstarší klášter této řehole v Čechách. Tvořil protiváhu k budoucímu městu, vznikajícímu do určité míry neorganizovaně až chaoticky, a byl samostatně opevněným sídlem s přesně vymezenými vnitřními zónami.
Ve srovnání s ostatními kláštery té doby však až do sklonku 12. století nepředstavoval příliš významné centrum, a dokonce se v roce 1278 uvažovalo o jeho zrušení. To se rázem změnilo nástupem opata Heidenreicha v letech 1282–1283, který byl schopen vytěžit maximum z významné polohy kláštera vůči novému báňskému centru, a především ze skutečnosti, že velké území, na kterém se začalo dolovat, patřilo právě jemu. Klášter profitoval také z lázní a špitálů, které mu patřily, a prostřednictvím malínské fary uplatňoval patronátní právo k nově vznikajícím kaplím a kostelům. Opat Heidenreich nechal zcela přebudovat klášterní areál, jehož středem se stal vrcholně gotický konventní chrám na katedrálním půdorysu. Za jeho éry se stal sedlecký klášter nejbohatší církevní institucí v Čechách, tohoto postavení však využívali i čeští panovníci, kteří nakonec klášter zadlužili, a po Heidenreichově smrti se již z dluhů nevymanil.
V roce 1421 byl klášter vypleněn husitským vojskem a budovy vypáleny. Chrám stál 280 let bez střechy a kleneb, než kolem roku 1700 přistoupil k celkové obnově kláštera opat Jindřich Snopek, který přizval k obnově chrámu architekta Jana Blažeje Santini-Aichela, který zde poprvé realizoval osobitý historizující styl barokní gotiky.

(zdroj: http://www.zmizelakutnahora.cz/cs/archiv/30-Sedlecky-klaster/)
98 fotek, duben 2009, 243 zobrazení, 351 komentářů | architektura, cestování, města
Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná. V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.
Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem. Polička se těšila přízni králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Poličce jich tehdy bylo 200. Do města po celé 16. století pronikala renesance, která se projevila např. v kostele sv. Michala. Jeho stavbu řídil od roku 1576 stavitel italského původu Ambrož Vlach. Vnějšek kostela byl sice gotizující, ale vnitřek již plně renesanční. Zároveň s kostelem byla na hřbitově vystavěna též hranolová zvonice.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Poli%C4%8Dka

Jméno pozemku "Na políčkách" se objevuje již ve výčtu míst, jejichž správou pověřil král Vladislav II. roku 1167 klášter litomyšlských premonstrátů. 27. září 1265 byla českým králem Přemyslem Otakarem II. vydána zakládací listina města. Město bylo vybudováno k ochraně Trstenické stezky jako královské věnné město.
Za vlády Karla IV., ve 2. polovině 14. století, bylo vybudováno mohutné kamenné opevnění města (vlevo). Souvislý hradební pás je dlouhý 1.220 metrů a obklopuje celé historické jádro města. Hradby mají úctyhodnou šířku 2 až 2,25 metru, jsou až 8 metrů vysoké, zpevněné 19 půlválcovými do města otevřenými baštami. Jedná se o nejzachovalejší hradby ve střední Evropě. Za Jiříka z Poděbrad byly hradby posíleny a doplnily je předsunuté barbakány.
Od 60. let 14. století užívalo město svůj současný znak, který byl však oficiálně městu přidělen až Vratislavem II. Jagellonským roku 1478.
O 1. polovině 18. století se říká, že je to "Zlatý věk poličského měšťanstva". V této době bylo město barokně přestavěno. Jiří Pacák obohatil v letech 1727 - 1731 poličské náměstí dvěma sousošími na kašnách - sv. Michaela a sv. Jiří, skulpturou sv. Jana Nepomuckého a hlavně skupinou sloupů Neposkvrněného početí Panny Marie. Původní gotickou věž obklopila v letech 1739 - 1744 novostavba barokní radnice (vpravo), která je dílem architekta F. M. Kaňky. Dvěma patry v severozápadním rohu prochází kaple sv. Františka Xaverského vysvěcená roku 1751. Z let 1727 - 1731 pochází Mariánský morový sloup na náměstí. Je barokním dílem J. Pacáka.
Ze 70. let 18. století pochází hřbitovní pozdně barokní kostnice. Vysvětil ji biskup Leopold Hay, blízký přítel Josefa Dobrovského i císaře Josefa II.
Od 19. století měla v městě židovská komunita modlitebnu v patricijském domě na náměstí a budovu Zidduk hadin v novoorientálním slohu spojenou se hřbitovem za městem.
Roku 1845 postihl celé město ničivý požár. V letech 1853 - 1865 obnovil František Schmoranz podle plánů A. Vlacha v romantizujícím novogotickém slohu vážně poškozený děkanský chrám sv. Jakuba Většího. Město bylo dlouhé roky opravováno, zpravidla v pozdně klasicistním stylu.
Počátkem 20. století se v Poličce konala rozsáhlá secesní výstavba. Byla postavena budova sokolovny, učitelského ústavu, gymnázia, vznikl tzv. Vaníčkův dům s reliéfem Husova upálení ve štítě od V. Amorta, ve 20. letech Masarykovy školy, Tylův dům a ve 30. letech kostel Českobratrské církve evangelické.
Za 2. světové války se téměř všichni členové židovské komunity stali obětí holokaustu. Od 40. let 20. století se v Poličce pořádají koncertní pásma Dny Bohuslava Martinů a výstavy Východočeského uměleckého salonu.
Od roku 1994 je v radnici veřejnosti přístupná stálá expozice Městské galerie. Roku 1995 byla Polička vyhlášena městskou památkovou zónou a stala se členem sdružení měst "Česká inspirace". Velmi atraktivní je jistě procházka po rekonstruované části hradeb.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/policka/
85 fotek, 14.9.2014, 238 zobrazení, 205 komentářů | architektura, cestování, města
Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Ves se pomalu rozvíjela v opevněné město. Od 13. století také zřejmě vznikal propracovaný podzemní systém, který sloužil nejen jako odvodňovací, ale zároveň i jako obranný systém města. Město výrazně ovlivnilo 14. století. Tehdy patrně došlo k rozšíření starší opevněné kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství.
Mezi těmito náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Věž byla postavená v letech 1503-1549 pod vedením mistra Michala na místě bývalé sakristie kostela. Stavba byla provedena za velkého přispění cechu soukenického a stala se významnou dominantou města. Barokní přilbová střecha pak pochází z doby po požáru v roce 1750. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika o dvou polích křížové klenby a pětibokém závěru, budovaná od pol. 14. století do roku 1521, se střední lodí, zaklenutou až v 15. stol., kruchta pochází ze 17. stol., počátkem 18. stol. pak byly přistavěny barokní kaple.
Po celé délce severního a části jižního okraje města pak vznikly boční ulice s řadou malých domků ( Jana Švermy a B. Němcové). Dodnes se zachovaly části městského opevnění a dvě ze tří městských bran. Od konce 15. století pak bylo v okolí Slavonic zakládáno mnoho rybníků. V 16. století prožívalo město hospodářský rozkvět, došlo také k přestavbě všech domů na obou náměstích. Podoby domů se dochovaly až dodnes.Je možno zde shlédnout sklípkové klenby, průčelí domů s typickými štíty odvozené z italské renesance, cechovní místnosti s nástěnnými malbami. Nelze také zapomenout na bohatou sgrafitovou výzdobu (vedle psaníčkových sgrafit lze spatřit i složité figurální scény). Po roce 1600 stavební činnost ve Slavonicích ustala. Těžké doby zažilo město za třicetileté války. V roce 1575 mělo město 156 měšťanských domů z toho 28 na předměstí, po roce 1624 bylo ze 164 domů 73 pustých nebo vypálených. V roce 1680-1681 zdecimoval Slavonice mor. Z útrat a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Ale ne tak docela. 27. března 1750 město poškodil velký požár, zničil 44 domů a velkou část obou náměstí spolu s věží. V roce 1902 bylo vybudováno železniční spojení na lokální dráze s Telčí. V 19. a 20. století došlo k boření částí městského opevnění, stará radnice ze 14. stol. byla nahrazena novou. Od konce 50. let 20. stol. byly památky restaurovány. Pro svou ojedinělost bylo město 31.8.1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací.

zdroj: http://www.i.slavonice-mesto.cz/historie-mesta/d-2547/p1=25044
261 fotek, červenec 2006 až květen 2007, 231 zobrazení, 280 komentářů | architektura, města
Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny. Má průměrnou výšku 550 metrů nad mořem, 88 km2 a 53 tisíc obyvatel.
Z konce 12. století pochází první historický doklad o slovanské vesnici s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Rozvoj byl urychlen nálezem stříbrných rud koncem 40. let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Vesnice nestačila. Na protějším břehu řeky se začalo budovat nové město. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Jihlava se stala jedním z nejmocnějších měst. Byla chráněna mohutným opevněním. Náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, které zmizelo ve druhé polovině 14. století. Ve městě se razily mince. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra. Doly byly postiženy zemětřesením a záplavami. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vznikl jihlavský typ domu s krytým dvorem. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla osmina obyvatel. Trvalo přes sto let než zmizely všechny škody. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Vymanilo se z hradeb, přestavovala se radnice, počátkem 19. století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů byla upravena klasicistně. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951, nové znění je z roku 1982. V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek prvořadého významu. Historický ráz náměstí byl přesto hrubě porušen stavbou obchodního domu dokončenou roku 1983. Stávala zde skupina domů doložených již koncem 13. století, jejichž funkce pravděpodobně souvisela s právem skladu.
Náměstí patří svou rozlohou 36.653 m2 k největším historickým náměstím u nás.
Brána Matky Boží (vlevo dole) je jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznikla v době výstavby hradeb na počátku 2. poloviny 13. století. Součástí brány bylo předbraní s padacím mostem a baštami. Šest metrů široký průjezd byl opatřen padací mříží. V letech 1508 - 1509 byla věž snesena a postavena pozdně gotická brána s vysokým průjezdem. Další úpravy spadají do roku 1548. Po požáru v roce 1551 dostala brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. patra a dosáhla dnešní výšky 24 metrů. V roce 1853 byla brána renovována. Předbraní bylo zbouráno roku 1862. V lednu 1995 následkem hydrogeologického zásahu brána poklesla, takže byla staticky zajišťována. Roku 1996 došlo k rozebrání a znovupostavení koruny věže.
Stavba kostela sv. Jakuba Většího (vlevo uprostřed) byla zahájena před polovinou 13. století. V květnu 1257 byl kostel vysvěcen. Počátkem 14. století byla postavena severní, tzv. strážní, věž , vysoká 63 m. Přibližně o sto let později byla postavena věž jižní - zvonová. Postupně byla snížena na 54 metrů, protože se začala vyklánět od své osy. Do ní byl v roce 1563 zavěšen zvon, tradičně nazývaný "Zuzana". Je to druhý největší zvon na Moravě - po Olomouci. Je vysoký 1,82 metru a váží 7.086 kilogramů.
Nejzachovalejší úsek podzemí (vpravo) se nachází pod severovýchodní částí Masarykova náměstí. Dříve zde stávaly městské domy. Chodby zabírají asi 50.000 m2, takže jsou po Znojmu druhým největším podzemím, měří asi 25 kilometrů a jsou ve třech patrech. Původ chodeb je snad ve středověku. Kolonisté si v zemi stavěli primitivní příbytky, které později sloužily jako sklepy domů. Vznikaly četné slepé uličky v závislosti na potřebě prostoru. Pod domem vznikl labyrint chodeb. Snad během renesance a baroka byly chodby propojovány, nelze však říci, jestli náhodně či úmyslně. Propojování snad souviselo s hospodářskou spoluprácí sousedů nebo získáním sousedního domu, například sňatkem nebo koupí. Často šlo o náhodu, kdy se někdo někam proboural, o čemž svědčí četné zazdívky. Ve slepé větvi "Starého okruhu" narazíme na základovou zeď kostela sv. Ignáce z Loyoly. Pod ním se nachází hrobky. Takzvaná "Švédská chodba" mohla splňovat vojenský účel, ale spíše sloužila jako odvodnění labyrintu. Od 18. století sloužilo podzemí jako kanalizace. Stálá teplota 8 - 10 °C je vhodná ke skladování potravin. Sanace podzemí byla nešťastná, ale asi nutná. Roku 1978 byla objevena tzv. "Svítivka". Pokrývá ji šedobílý povlak, který po nasvícení vyzařuje nazelenalé světlo. Rozbory prokázaly výskyt nerostů, z nichž byl připraven sirník barnatozinečnatý. Pravděpodobně jím natírali stěny němečtí vojáci za II. světové války. Roku 1989 začalo čištění. Otevření "Starého okruhu" veřejnosti proběhlo roku 1991.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/jihlava/
55 fotek, 5.7.2012, 229 zobrazení, 211 komentářů | architektura, ostatní
Kostel svatého Jakuba Staršího je gotický městský kostel v Kutné Hoře. Výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století a svým dílem přispěla i parléřovská huť. Je snadno rozpoznatelný díky dvojici věží západního průčelí, z nichž severní měří 84m a jižní nebyla nikdy dostavěna. Chrám je koncipován jako halové trojlodí s křížovou žebrovou klenbou. To znamená, že všechny jeho lodě jsou stejně vysoké – zde 19 m. Na východě je protáhlý presbytář zakončený polygonálním závěrem.
Další informace na wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jakuba_Star%C5%A1%C3%ADho_(Kutn%C3%A1_Hora)
260 fotek, červen 2004 až prosinec 2016, 216 zobrazení, 42 komentářů | města
Území Litoměřic na soutoku Labe a Ohře bylo trvale osídleno již od mladší doby kamenné v době asi 4.500 – 3.600 let před naším letopočtem. Ve 4. – 1. století před naším letopočtem se zde usídlili Keltové, kteří byli vytlačováni Germány. V 6. století území začali obývat Slované, první osady na Litoměřicku se objevily asi až v 8. století. V průběhu 9. a 10. století byl na dnešním Dómském vrchu postaven středověký hrad. Dne 31. května 993 je písemně doložena provincie litoměřická. V severozápadní části hradiště stával kostel sv. Jiří. Roku 1057 byla knížetem Spytihněvem II. založena kapitula s kostelem sv. Štěpána, který se nacházel v areálu hradu.
Na počátku 13. století se hradiště začalo přeměňovat v město. První zmínka o Litoměřicích pochází z roku 1228. Roku 1233 se v Litoměřicích usadil řád františkánů a o šest let později také dominikáni. K roku 1257 jsou navíc připomínáni křížovníci s červenou hvězdou. Ve 2. polovině 13. století již byly stavěny kamenné gotické domy. V roce 1298 byla při farním kostele zřízena škola. Litoměřice v tomto století získaly řadu výsad a privilegií, jakými se pyšnila pouze Praha.
Roku 1325 bylo potvrzeno mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle. Dne 7. května 1359 český král Karel IV. daroval měšťanům vrch Radobýl s okolními pozemky za účelem zřízení vinohradů. Každý desátý sud přitom musel být odevzdán králi.
Na vánoce roku 1419 bylo ve městě zatčeno mnoho přívrženců kalicha, kteří byli uvězněni ve věži u Michalské brány a 30. května následujícího roku byli utopeni v Labi. V roce 1421 obléhal město Jan Žižka z Trocnova a kvůli této hrozbě se 29. května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka si pak nad Třebušínem postavil hrad Kalich. Roku 1427 se Litoměřice odklonily od Prahy a připojily se k radikálnímu městskému svazu Lounsko-žateckému. Odpor tohoto svazu byl zlomen až roku 1435. Na konci 15. století se objevily snahy o snížení vlivu a moci královských měst.
V letech 1502 – 1503 proběhly kvůli válečným hrozbám rozsáhlé opravy a modernizace opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o vnější parkánovou zeď se zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508 – 1509 byla opevněna také některá předměstí. K dalším úpravám opevnění došlo roku 1513. Roku 1537 město postihl požár, který dal městu novou radnici. V roce 1549 byla se souhlasem panovníka založena latinská kolej. Roku 1577 se v Litoměřicích konala první známá pitva v českých zemích.
Po defenestraci habsburských místodržících 24. května 1618 se město připojilo k odboji a připravovalo se na válku. Po bitvě na Bílé hoře však muselo město opustit přes 200 nekatolických rodin. Za třicetileté války vojska využívala město jako zdroj proviantu a po válce zůstalo z původních 494 domů obyvatelných pouze 194. Ve 2. polovině 17. století se zdejší obyvatelstvo začalo poněmčovat. Barokní rozvoj města přinesl také zřízení biskupství na Dómském vrchu. Zdejší katedrála byla vysvěcena roku 1681.
Války o dědictví, které sváděla císařovna Marie Terezie, přiváděly do města vojska a učinily konec rozvoji města. Poté se město začalo měnit ve stylu klasicismu.
Rozmáhající se město se nemohlo vejít do středověkých hradeb, proto byla roku 1831 zbořena Mostecká městská brána a roku 1839 Michalská a Nová. Došlo také k bourání částí hradeb. V letech 1852 – 1853 byla opravena Stará radnice, ve které začal sídlit krajský soud. V letech 1858 – 1859 byl přestavěn most přes Labe. V roce 1863 byla zbořena městská brána nazvaná Dlouhá. I přes rozvoj města byl v Litoměřicích roku 1868 zrušen krajský úřad. V roce 1872 bylo zřízeno plynové osvětlení ulic a rok 1874 přivedl do Litoměřic železnici. V témže roce bylo zřízeno Muzeum průmyslového spolu. Roku 1897 byla zahájena stavba Severočeské transverzální dráhy a mezi novým nádražím a historickým městským jádrem byly postaveny nové vilové čtvrti.
Roku 1908 začala v Litoměřicích působit dvě vojenská velitelství, která ovládala sever a východ Čech a 1. světová válka přinesla do města také národnostní útlak. Po jejím skončení došlo k výstavbě nových domů, rozvoji školství a zřízení nových úřadů. Mnichovský diktát z 29. září 1938 přinutil města ke kapitulaci. Ve dnech 1. – 9. října téhož roku město opustilo přes 5.000 obyvatel české národnosti a v pondělí 10. října město obsadily nacistické jednotky. Dne 8. května 1945 se s velitelem nacistické posádky pokusili čeští odbojáři vyjednat kapitulaci. Došlo však k přestřelce. Přesto krátce po půlnoci z 8. na 9. května nacisté město opustili a 10. května ráno vstoupily do města sovětské jednotky. Již o necelý měsíc později byly přejmenovány ulice a konal se zápis dětí do českých škol. Dne 11. června 1945 byl vypraven první transport k odsunu Němců, který skončil až 29. října následujícího roku.
K nejcennějším památkám města patří hradby, které se dochovaly v délce asi 1,8 kilometru a také dvě bašty. V té, která slouží jako sídlo CHKO České Stře-dohoří bývalo vězení a mučírna a ve druhé, kde se dnes nachází restaurace Bašta, se nacházela vězeňská kaple. Na Mírovém náměstí stojí četné domy z doby renesance – například radnice, dům Kalich nebo Černý orel, a barokní dům U Pěti panen. Na Dómském pahorku se dochoval areál barokní katedrály sv. Štěpána. K dalším církevním památkám patří původně gotický kostel Všech svatých v rohu náměstí v jehož sousedství stojí gotická městská věž, barokní kostel Zvěstování Panny Marie nebo minoritský kostel sv. Jakuba. Dalším svatostánkem je kostel sv. Ludmily nebo na předměstí Zásada stojící kostel sv. Vojtěcha.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/litomerice/
108 fotek, říjen 2014, 204 zobrazení, 292 komentářů | architektura, města
Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV.
O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období.

zdroje: http://www.ipardubice.cz/historie/

http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/turisticke-informace/pamatky-a-jina-zajimava-mista/historicke-jadro-mesta/

http://www.atlasceska.cz/pardubicky-kraj/kostel-sv-jana-krtitele-pardubice/

Nejstarší stopy pobytu člověka zde můžeme sledovat od mladšího paleolitu tedy již od 40.000 př. n. l.. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj liduprázdný. Poté přišli Slované, kteří zdejší kraj začali obydlovat od 8. a 9. století. Osídlení se rozvíjelo zejména od 2. poloviny 12. století v době vrcholící středověké kolonizace. Blízkost hradišť v Hradci Králové a Chrudimi rozvoji osídlení velmi pomáhala.
První historická zmínka o Pardubicích dokazuje existenci kláštera cyriaků. Ten byl založen po roce 1255. V listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 se dokládá existence kláštera. Ve 13. století se zde nacházela vodní tvrz. Držitelem území tehdy byl Kojata z Mostu.
Jako nejstarší držitel tvrze a snad i zakladatel je na přelomu 13. a 14. století uváděn Půta z Dubé. Jeho synové vyměnili v polovině 20. let 14. století Pardubice za hrad Vízmburk s Arnoštem z Hostýně. Ten byl prvním známým předkem pánů z Pardubic. V letech 1332 – 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili rozvoj městečka, které od nich převzalo do znaku i jejich erb. Díky němu a jeho synovi také roku 1340 povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město. Páni z Pardubic ztratili Pardubice roku 1391 ve sporu s králem Václavem IV. Majitelem se stal Hanuš z Milheimu.
Po smrti Hanuše z Milheimu roku 1405 se stali majiteli Pardubic páni z Kunštátu a Poděbrad. Na počátku husitských válek tu často pobýval Viktorin Boček z Kunštátu, otec krále Jiřího z Poděbrad. Po Viktorinově smrti roku 1427 se Pardubic zmocnil moravský šlechtic Hynek Hlaváč z Mitrova. Od něj je koncem husitských válek koupil Diviš Bořek z Miletínka. Zabral rozsáhlý majetek a na Kunětické hoře začal stavět hrad. Pardubice spojil s majetkem klášterů. Jeho potomci toto panství neudrželi. Vlastníkem kunětickohorského panství se stali synové krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec panství roku 1491 prodali Vilémovi z Pernštejna. Ten koupil i panství pardubické od Divišových dědiců. 8. září 1498 dal král Vladislava II. městu 1. privilegium – na jarmark.
Zásluhou Viléma z Pernštejna byl vybudován rybniční systém Pardubicka. Po jeho smrti roku 1521 zdědil majetek v Čechách mladší syn Vojtěch. Po smrti Vojtěcha roku 1534 ho získal jeho starší bratr Jan z Pernštejna. Na sklonku svého života se dostal do finančních potíží, způsobených neuváženou úvěrovou politikou. Při dělení majetku připadly Pardubice nejstaršímu Janovu synu Jaroslavovi. Ten je však musel z důvodů zadlužení roku 1560 prodat panovníkovi. Součástí komorního majetku zůstaly až do sklonku feudalismu. Od konce 15. století probíhala přestavba. Město a zámek byly koncipovány jako jeden celek, propojený obranným systémem. Dochovalo se opevnění zámku – čtyřúhelníkový sypaný val s rohovými rondely, obklopený vodními příkopy.
Z pozdně gotické architektury představují unikátní památku evropského významu malované niky domovních štítů. Pocházejí z doby obnovy města po obrovském požáru z roku 1507. Ve městě se renesance prosadila až při rekonstrukci po dalším požáru z roku 1538. Byl stejně ničivý, jako předchozí – z města zbylo jen 7 domů. Především bylo použito zdobené terakotové okenní ostění a portály. Pozdně gotická jádra měšťanských domů byla zvýšena o druhé patro. Podoba Pardubic v roce 1602 je zachycena na kresbě J. Willenberga.
Roku 1710 byl založen kostelíček Sedmibolestné Panny Marie na Výstrkově. V roce 1760 byla vystavěna první radnice.
Pardubicko pocítilo potřebu dopravních spojů. Zásadní význam měla stavba železniční trati Olomouc – Praha, která byla zahájena roku 1843. První vlak projel Pardubicemi 20. srpna 1845. Po vystavění dalších tratí se staly Pardubice železniční křižovatkou. 4. srpna 1849 se Pardubice staly krajským městem a v letech 1850 – 1855 byly sídlem jedné z krajských vlád. Na Pardubicku vznikaly četné podniky. Slibný rozvoj regionu byl v 70. letech ochromen následky hospodářské krize. V posledních desetiletích 19. století byly položeny základy sportovní tradice Pardubic. 5. listopadu 1874 se jel 1. ročník Velké pardubické steeplechase. V posledních dvou desetiletích 19. století se zde úspěšně rozvíjela průmyslová výroba. Roku 1892 byla postavena nová radnice.
Na počátku 20. století byly Pardubice průmyslovým městem. Město se měnilo, protože hospodářský rozvoj ovlivnil jeho výstavbu. Vznikaly nové obytné čtvrtě a veřejné budovy. S Pardubicemi jsou spojeny i počátky letectví – v dubnu 1910 zde vzlétl Ing. Jan Kašpar. Válečný konflikt roku 1914 přerostl v 1. světovou válku a rozvrátil hospodářství celé monarchie. V Pardubicích byla roku 1915 postavena největší vojenská záložní nemocnice Rakousko-Uherska na ploše 800.000 m2, tzv. karanténa. V ní se léčilo na jeden milión raněných a nemocných vojáků. Demonstrace dostávaly od roku 1917 politický charakter. V Pardubicích 7. června 1918 maďarská hlídka zastřelila tři občany. Další události následovaly 14. října. Byla vyhlášena generální stávka, při které byla i v Pardubicích proklamována samostatná republika. Vznik československého státu přivítali pardubičtí občané v odpoledních hodinách 28. října 1918. Poté upevnily Pardubice své postavení východočeského centra. K tradiční výrobě mlýnských strojů, kávovinových náhražek, rafinérie minerálních olejů i k rodící se tradici výroby perníku, přibývala další odvětví, která získávala významné postavení. Vznikla elektrárna, rozšířila se síť bankovních služeb a Pardubice se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství pro východní Čechy. Město zůstalo „sídlem“ velké vojenské posádky a důležitým železničním uzlem. Pardubice se staly jedním ze správních center německé okupační správy i jedním z významných ohnisek odboje. Od roku 1941 zde operovala z Anglie vysazená parašutistická skupina připravující atentát na R. Heydricha. Po vyzrazení postříleli fašisté na popravišti zřízeném „Na zámečku“ obyvatele Ležáků, kde byla ukryta vysílačka „Libuše“, spolupracovníky parašutistů a další. Roku 1944 se staly Pardubice cílem tří náletů anglo-amerického letectva - 21. července, 24. srpna a 28. prosince. Měly vyřadit místní rafinérii minerálních olejů a letiště. Počátkem května 1945 se na Pardubicko rozšířila vlna povstání. 8. května předal velitel německé posádky zprávu Pardubic do rukou národního výboru, 10. května sem vstoupily oddíly sovětské armády a partyzánů.
Náměstí má obdélníkový tvar, domy jsou vystavěny v renesančním stylu. Výjimku tvoří jen budova radnice. Nejstarší radnice stávala na severozápadním rohu Pernštýnského náměstí. Dalším objektem, který sloužil jako městská radnice, byl dům na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1759 město zakoupilo dům, který stával v místech dnešní radnice. Ten byl nejprve přestavěn. Na konci 19. století přestala prostorově vyhovovat, proto se hledalo nové místo pro radnici. Nakonec však byla radnice roku 1892 rozebrána kámen po kameni a spolu s ní zbourány i 3 okolní domy. Od roku 1895 zde stojí nová radnice tak, jak ji známe dnes.
Náměstí vévodí Zelená brána, která je dominantou Pardubic. Mistr Paul, stavitel pana Vieléma z Pernštejna, ji nechal postavit roku 1507 asi v poloviční výšce. Po požáru roku 1538 byla dříve nazývaná „Brána ku Praze jdoucí“ mistrem Jiříkem z Olomouce vystavěna až do výšky 59 metrů. Nad gotickou branou, která vede do Bartolomějské uličky jsou dnes vidět tři výjevy pozdní gotiky. Znázorňují panoše, šaška a šlechtičnu. Jsou ze 16. století a v době baroka byly zazděny a objeveny až při rekonstrukci roku 1909. Další dominantou náměstí je Morový sloup. Roku 1680 Pardubice zachvátil. Jen zde tehdy zemřelo 5.000 lidí. Roku 1695 byl tedy postaven morový sloup. Je 6 metrů vysoký. Na jeho vrcholu se nachází Panna Marie stojící na srpku měsíce. Od roku 1777 doplňuje sloup rokoková balustráda se čtyřmi světci a korunními znaky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/pardubice/
234 fotek, 11.10.2014, 203 zobrazení, 107 komentářů | architektura, města
Už roku 1270 zde v rámci kolonizace jižních Čech nechal Přemysl Otakar II. vystavět město a hrad nazvané Hradiště nad Lužnicí. To však bylo záhy zničeno. Ve 14. století byl tedy v těchto místech znovu postaven hrad, později nazvaný Kotnov. Strategické polohy, vysoké skály chráněné z jedné strany řekou Lužnicí a z druhé Tismenickým potokem, využili tedy roku 1420 radikální husité a poté co opustili Sezimovo Ústí založili zde město, které nazvali biblickým jménem Tábor, podle hory u města Nazaret v dnešním Izraeli.
Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Byla postavena honosná radnice, rekonstruován kostel Proměnění Páně a další stavby. Vznikl rybník Jordánu, první údolní nádrž ve střední Evropě. Tím si město zajistilo dostatek pitné vody a mohlo se nadále rozrůstat.
Po dvou požárech v 16. století, kdy shořela většina měšťanských domů, se stal Tábor kamenným renesančním městem a domy byly vyzdobeny sgrafity. Ve stejném období byl vystavěn systém podzemních chodeb pod domy na Starém městě.
Centrum Tábora je městskou památkovou rezervací. Prohlídka by měla začít na Žižkově náměstí, kde se na vzhledu měšťanských domů mísí pozdní gotika s renesancí, barokem i rokokem. Pod nimi je díky propojeným sklepům labyrint podzemních chodeb ze 16.století, který je zpřístupněn. Nemělo by být opomenuto Husitské muzeum, jehož expozice jsou umístěny v prostorách pozdně gotické radnice. Procházku křivolakými uličkami Starého města mohou návštěvníci zakončit výstupem na jedinou zachovalou věž původního hradu Kotnov, ze které se nabízí výhled nejen na historické jádro města, ale i na nedaleký barokní chrám v Klokotech. Dále je k vidění děkanský kostel Proměnění Páně a renesanční vodárenská věž.

zdroj: http://www.mesta.atlasceska.cz/tabor/

Komentáře

přidat komentář