Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

klt 


Litoměřice, stará radnice, muzeum.

96 fotekzáří až prosinec 2016- zobrazení218 komentářů
Litoměřická radnice byla postavena ve stylu saské renesance, proto na ní najdeme řadu prvků blízkých gotice. Nyní v ní sídlí místní vlastivědné muzeum.
Budova radnice je nejstarší renesanční stavbou ve městě. Na pilíři při severním nároží stojí kopie sochy Rolanda (originál je v muzeu). Ve spodní části pilíře je upevněn český loket - stará délková míra (asi 59cm). Na oblouku podloubí z Dlouhé ulice je zazděn zbytek pranýře, který býval do r. 1762 na prostředním pilíři. V r. 1916 se část západní fronty zřítila a radnice byla rekonstruována. V budově je dnes expozice vlastivědného muzea. V interieru nalezneme kamenné renesanční schodiště a síň s původním kazetovým stropem a dřevěným obloženímKromě stálé expozice mohou návštěvníci v muzeu ve dvou výstavních sálech pravidelně shlédnout krátkodobé výstavy z vlastních sbírek, ale i výstavy zapůjčené z dalších muzeí.

Sídlem Oblastního muzea v Litoměřicích je patrně nejvýznamější stavební památka města, impozantní renesanční budova tzv. Stará radnice, která je situována na rohu Mírového náměstí a Dlouhé ulice.
Původní radnice vznikla na konci 14. století a ve své hmotě zahrnula i kamenná jádra dvou měšťanských domů ze 13. století. Radnice byla vystavena z hladce opracovaných kvádru ve stylu vrcholné gotiky, kvádry této stavby dosahují až do druhého patra dnešní budovy. Při velkém požáru města v roce 1537 byla poškozena i budova radnice. Město se nespokojilo s pouhou opravou, ale přikročilo k velkorysé novostavbě, zahrnující i sousední parcelu na náměstí. Soudobými prameny je za stavitele této budovy označován nějaký mistr Pavel, po jeho smrti ji dokončil jiný mistr jménem Jiří. Budova radnice byla první renesanční stavbou v měšťanském prostředí v rámci severních Čech. Průčelí radnice původně zřejmě s bíločerveným sgrafitem završily vysoké renesanční štíty, na nichž jsou patrny vlivy saské (volutové z náměstí) a italské (obloučkové z Dlouhé ulice) renesance. Z podloubí, klenutého původně křížovými klenbami, vedl do radnice nový gotickorenesanční portál, který ústil do přízemí zvýšené haly s jedinečným vnitřním schodištěm na krakorcích a reliéfní výzdobou, datovanou letopočtem 1538 na parapetu podesty. Dokončení celé stavby datuje letopočet 1539 na severním pilíři, zdobeném městským znakem a medailóny s reliéfními bustami měšťanů a měšťanek (s nimiž se setkáváme také ve výzdobě schodiště), především však sochou tzv. Rollanda v podobě divého muže s kyjem a štítem (plastika byla v r. 1978 nahrazena kopií, originál je umístěn v stálé expozici muzea). V dolní části pilíře je po pravé straně umístěn železný „loket“, tj. stará délková míra pro potřeby místního trhu.
Mezi nejzajímavější části interiéru patří kamenné renesanční schodiště na konzolách a zasedací síň městské rady s kazetovým stropem a dřevěným obložením stěn z roku 1541, zakončenými 14 medailony (v nich jsou znázorněni tehdejší představitelé města a někteří čeští králové).
První větší renovace budovy byla podniknuta už v roce 1662, kdy byly sníženy střechy, každý z jejich hřebenů byl opatřen věžičkou a byly opraveny štíty, k opravám objektu došlo také v roce 1672 a 1748. Objekt i přes opravy postupně chátral, a proto v roce 1839 byly městské úřady přesunuty do tzv. Kalicha a radnice zůstala 12 let prázdná. K jejímu citlivému zrestaurování pro účely krajského soudu došlo až v letech 1852-1853. Architekt Jan Kranner respektoval renesanční ráz objektu, který doznal nejpodstatnějších změn v rozdělení okenních otvorů. Byly odstraněny barokní věžičky, ale původní renesanční byla pouze opravena. Nepříznivě se ovšem budovy dotklo zazdění loubí do Dlouhé ulice, k němuž došlo v letech 1867 a 1872 a na náměstí v letech 1873 a 1889.
V roce 1909 byl krajský soud z budovy přemístěn a o dva roky později byla znovu zahájena rekonstrukce – v budově mělo vzniknout městské muzeum. Nutné opravy přerušilo vypuknutí první světové války a 16. dubna 1916 se v důsledku působení spodní vody zřítil střední sloup podloubí, což přivodilo zřícení celé části průčelí. Staré stavbě hrozilo úplné zničení ještě v roce 1919, kdy tehdejší městská rada hodlala úklidem trosek „řešit“ problém nezaměstnanosti. Škoda byla napravena s pomocí státních subvencí až po roce 1920. Rekonstrukce byla dokončena roku 1927, kdy zde bylo také otevřeno Stadtmuseum. Poslední rekonstrukce fasády proběhla na konci osmdesátých let 20. století.

zdroj: https://www.litomerice-info.cz/cz/2216.oblastni-muzeum-litomerice/

http://www.muzeumlitomerice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200065&id=1034&p1=1035

Komentáře

přidat komentář