Pardubice, říjen 2014.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí na bývalém hlavním hřbitově města Pardubic. Založen byl pány z Pernštejna roku 1510, ale do dnešní podoby byl dostavěn až v letech 1563-1570 místním stavitelem Václavem Všetečkou. Ten je také autorem kostnice, na jejímž místě vyrostla koncem 18. století nová zvonice kostela. Kostel je jednoduchá jednolodní stavba na obdélném půdoryse, na níž navazuje čtyřboký presbytář se sakristií na severní straně. Sedlová střecha lodi je opatřena pro Pardubicko typickými vysokými štíty, z nichž západní je stupňovitý, opatřený motivy hradebních střílen a věžicí na vrcholu. Stěny prolamují gotická hrotitá okna bez kružeb. Nároží stavby jsou zpevněna mohutnými opěráky. Vnitřní zařízení je z velké části barokní. V okolí hřbitova se nachází několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí na bývalém hlavním hřbitově města Pardubic. Založen byl pány z Pernštejna roku 1510, ale do dnešní podoby byl dostavěn až v letech 1563-1570 místním stavitelem Václavem Všetečkou. Ten je také autorem kostnice, na jejímž místě vyrostla koncem 18. století nová zvonice kostela. Kostel je jednoduchá jednolodní stavba na obdélném půdoryse, na níž navazuje čtyřboký presbytář se sakristií na severní straně. Sedlová střecha lodi je opatřena pro Pardubicko typickými vysokými štíty, z nichž západní je stupňovitý, opatřený motivy hradebních střílen a věžicí na vrcholu. Stěny prolamují gotická hrotitá okna bez kružeb. Nároží stavby jsou zpevněna mohutnými opěráky. Vnitřní zařízení je z velké části barokní. V okolí hřbitova se nachází několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí na bývalém hlavním hřbitově města Pardubic. Založen byl pány z Pernštejna roku 1510, ale do dnešní podoby byl dostavěn až v letech 1563-1570 místním stavitelem Václavem Všetečkou. Ten je také autorem kostnice, na jejímž místě vyrostla koncem 18. století nová zvonice kostela. Kostel je jednoduchá jednolodní stavba na obdélném půdoryse, na níž navazuje čtyřboký presbytář se sakristií na severní straně. Sedlová střecha lodi je opatřena pro Pardubicko typickými vysokými štíty, z nichž západní je stupňovitý, opatřený motivy hradebních střílen a věžicí na vrcholu. Stěny prolamují gotická hrotitá okna bez kružeb. Nároží stavby jsou zpevněna mohutnými opěráky. Vnitřní zařízení je z velké části barokní. V okolí hřbitova se nachází několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století.
kostel sv. Jana Křtitele
kostel sv. Jana Křtitele
socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem sv. Jana Křtitele
Arciděkanský kostel sv. Bartoloměje dal postavit počátkem 16. století Vilém z Pernštejna. Novostavba pozdně gotického kostela měla sloužit jako chrám pro klášter řádu minoritů, který Vilém z Pernštejna před rokem 1514 v Pardubicích založil, a jako pohřebiště pro českou větev rodu pánů z Pernštejna. V roce 1532 převzal bartolomějský kostel definitivně roli hlavního farního kostela, zůstala zachována jeho pohřební funkce. Dominantu presbyteria chrámu dodnes tvoří mohutná pískovcová tumba, zakrytá mramorovým náhrobním kamenem s postavou Vojtěcha z Pernštejna (+1534) v životní velikosti. V roce 1912 získal objekt na západní straně bohatě zdobenou přístavbu, realizovanou architektem Dvořákem. Dochovaná původní dispozice a malířská výzdoba řadí tento kostel k unikátním dokladům o podobě chrámového prostoru v 16. století.
kostel sv. Bartoloměje
kostel sv. Bartoloměje
kostel sv. Bartoloměje,
Roku 1519 byl osazen renesanční portál, první dochovaná památka tohoto slohu v Pardubicích. Nad ním je dochována jedna z pověstí o vzniku rodového znaku pánů z Pernštejna. Pod ním také byl hlavní vchod do kostela. Je dochováno široké schodiště s později přidanou sochou sv. Jana Nepomuckého. Západní zábradlí, směrem ke dnešní hlavní silnici, tvořilo součást městského opevnění, které protínalo dnešní Kostelní ulici a jeho součástí byl i klášter. Roku 1538 kostel při požáru vyhořel a při jeho opravě byl jeho prostor rozšířen o renesanční oblouky.
kostel sv. Bartoloměje
kostel sv. Bartoloměje, 
Před ním je zbytek tzv. Strúhy neboli náhonu, který poháněl Císařský mlýn. Západní zábradlí, směrem ke dnešní hlavní silnici, tvořilo součást městského opevnění, které protínalo dnešní Kostelní ulici.
Za kostelem stávala budova Masných krámů z roku 1538, která byla zbořena 1883. Dochovala se pouze jižní stěna. Řezníci používali vodu ze Strúhy k omývání masa. Tato voda sloužila částečně zároveň jako kanalizace. Vodu z něj však bral i tehdejší pivovar.
Kostelní ulice čp. 97,
dům čp. 97 z výstavby po roce 1538 s obloučkovými štíty a květinovými motivy
Náměstíčku Wernerovo nábřeží se také říkalo Máselný trh podle pravidelných trhů se zemědělskými produkty. Náměstí bylo zakončeno na východní straně císařským mlýnem. První dali vystavět již Pernštejnové.
Císařský vodní mlýn
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
Stará lékárna, dům čp. 51 na Pernštýnském náměstí.
dům čp. 47 na Pernštýnském náměstí,
ve výši druhého patra je pozdně gotická nika
Dům U Jonáše
Nejobdivovanější barokní památkou Pardubic je dům čp. 50 na východní straně Pernštýnského náměstí, nazývaný „U Jonáše“. V přízemí se dochovala cenná sklípková klenba z počátku 16. století. Průčelí domu zdobí rozměrný plastický reliéf, jehož dominantu tvoří postava biblického proroka Jonáše v tlamě velryby. Autorství tohoto uměleckého díla je přisuzováno místnímu sochaři a řezbáři Jakubovi Teplému, který byl též autorem výzdoby několika dalších domů. V současné době zde najdete expozice Východočeské galerie.
dům čp. 50 na Pernštýnském náměstí, nazývaný „U Jonáše“.
dům čp. 50 na Pernštýnském náměstí, nazývaný „U Jonáše“.
dům čp. 50 na Pernštýnském náměstí, nazývaný „U Jonáše“.
dům čp. 50 na Pernštýnském náměstí, nazývaný „U Jonáše“.
Zelená brána
dům čp. 77 a čp. 78
dům čp. 77, Oesterreicherův dům
dům čp. 77
dům čp. 77
dům U pštrosa, čp. 78
dům čp. 78, U pštrosa
dům čp. 78, U pštrosa
domy čp. 67 a čp. 68 na Pernštýnském náměstí
dům čp. 80
dům čp. 80
Bartolomějská ulice
síň v přízemí domu v Bartolomějské ulici
Wernerův dům čp. 116, okno do Bartolomějské ulice
Zelenobranská ulice
Wernerův dům čp. 116 na Pernštýnském náměstí
rohový dům čp. 116 byl v letech 1507-1515 první pardubickou radnicí, přestavěn po 2. požáru roku 1538. Na domě je pamětní deska připomínající pobyt Jana Gebauera, který si odtud odvezl manželku Julii rozenou Wernerovou (Leopold Werner, její otec, byl od roku 1843 starostou). Roku 1863 byl dům poctěn návštěvou Bedřicha Smetany, který zde vystupoval na Veselce. Vchod do Bartolomějské uličky je překlenut tzv. prampouchem (rozpěrným obloukem mezi dvěma uličkami, užívaný při vchodech do úzkých ulic) s malovanými nikami. Ze strany náměstí jsou odkryty malby znázorňující panoše, šaška a dámy.
domy na Pernštýnském náměstí
domy čp. 58 a čp. 59 na Pernštýnském náměstí,
dům čp. 59 má zachovaný pozdně gotický štít
Kostel Zvěstování Panny Marie patří mezi nejstarší stavby v Pardubicích. Založil jej v polovině 14. stol. tehdejší spolumajitel města, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Na počátku 16. století dal Vilém z Pernštejna kostel přestavět v pozdně gotickém slohu. Z té doby pochází hodnotná sklípková klenba presbyteria. Ve 30. letech 16. století a následně v letech 1616 – 1784 sloužil potřebám zdejšího kláštera řádu minoritů.
Kostel Zvěstování Panny Marie
mlýny Josefa Gočára na pravém břehu Chrudimky
Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1719 na Bělobranském náměstí.
dům čp. 12 v Pernštýnské ulici
dům čp. 11,v Pernštýnské ulici,
říkalo se mu Dům na mostě kamenném, protože pod ním vedla Městská strúha, aby poháněla oba mlýny na dnešním Wernerově nábřeží. Zde vybíhá ulice Pod Sklípky. V prvním patře jsou dochovány gotické niky (výklenky ve štítě s reliéfem) ze štítu po první přestavbě Pardubic po požáru. Zvýšení domů o jedno patro tyto niky částečně poškodilo, ale právě zde jsou rekonstruovány v plné kráse.
dům čp. 11 v Pernštýnské ulici.
dům čp. 11 v Pernštýnské ulici
dům čp. 9 v Pernštýnské ulici
dům čp. 10 v Pernštýnské ulici
pozdně gotický portál
pozdně gotický portál
Zámecká ulice je jedna z nejkratších ve městě. Vede od křižovatky ke Příhrádku. V domech čp. 18, 21, 23 jsou opět zbytky gotických nik.
Zámecká ulice čp. 18
Zámecká ulice čp. 21
Zámecká ulice čp. 21
Zámecká ulice čp. 21
Zámecká ulice čp. 21
Zámecká ulice čp. 21
Příhrádek, barbakán zámku
Hradba, oddělující Zámeckou ulici s Příhrádkem, nese v sobě znak Pernštejnů. Má funkci první zámecké brány, což je další rarita pardubického zámku, kdy přebraní zámku tvořilo město. Příhradek tvoří zámecký barbakán. Trojúhelníkový prostor sloužil ve válečných dobách k obraně zámku a v čase míru zde byly hospodářské budovy - napravo je barokní špejchar (sýpka), v domě číslo 6 se narodil první ředitel reálného gymnasia - Jiljí Vratislav Jahn - na domě to připomíná pamětní deska. Uprostřed v letních měsících tryská voda z klasicistní kašny z první třetiny 19.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí na bývalém hlavním hřbitově města Pardubic. Založen byl pány z Pernštejna roku 1510, ale do dnešní podoby byl dostavěn až v letech 1563-1570 místním stavitelem Václavem Všetečkou. Ten je také autorem kostnice, na jejímž místě vyrostla koncem 18. století nová zvonice kostela. Kostel je jednoduchá jednolodní stavba na obdélném půdoryse, na níž navazuje čtyřboký presbytář se sakristií na severní straně. Sedlová střecha lodi je opatřena pro Pardubicko typickými vysokými štíty, z nichž západní je stupňovitý, opatřený motivy hradebních střílen a věžicí na vrcholu. Stěny prolamují gotická hrotitá okna bez kružeb. Nároží stavby jsou zpevněna mohutnými opěráky. Vnitřní zařízení je z velké části barokní. V okolí hřbitova se nachází několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století.
Kostel sv. Jana Křtitele stojí na bývalém hlavním hřbitově města Pardubic. Založen byl pány z Pernštejna roku 1510, ale do dnešní podoby byl dostavěn až v letech 1563-1570 místním stavitelem Václavem Všetečkou. Ten je také autorem kostnice, na jejímž místě vyrostla koncem 18. století nová zvonice kostela. Kostel je jednoduchá jednolodní stavba na obdélném půdoryse, na níž navazuje čtyřboký presbytář se sakristií na severní straně. Sedlová střecha lodi je opatřena pro Pardubicko typickými vysokými štíty, z nichž západní je stupňovitý, opatřený motivy hradebních střílen a věžicí na vrcholu. Stěny prolamují gotická hrotitá okna bez kružeb. Nároží stavby jsou zpevněna mohutnými opěráky. Vnitřní zařízení je z velké části barokní. V okolí hřbitova se nachází několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století.
Zelená brána,
 představuje dominantu městské památkové rezervace. Svou charakteristickou věž  s měděnou střechou získala po velkém požáru města v roce 1538. Jako „Zelená brána“ je výslovně zmíněna poprvé roku 1547.  Dnes je objekt tvořen vstupní renesanční branou, na jejíž průčelí dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf dle návrhu Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Za vstupní branou se vypíná více než 60 m vysoká věž, která současnou podobu získala mezi lety 1910 – 1912. Věž je v sezóně přístupná a skýtá krásný výhled na městskou památkovou rezervaci a zámek, i na široké okolí včetně hradu Kunětická hora. V prostorách předbraní je instalována výstavka připomínající historii Zelené brány a některých dalších objektů Městské památkové rezervace. Kromě archiválií včetně map, plánů města a historických fotografií
dům čp. 77 na Pernštýnském náměstí,
dům Okresní knihovny. Jedna z nejvýznamnějších památek, dokumentující stavební vývoj Pardubic. Přízemí a první patro bylo vystaveno v pozdně gotické úpravě s ostěním, které se nazývá terakota. Druhé patro bylo původně štítem a dnes z něj zbyly gotické niky (malované ostění). Vyšší patro bylo přistavěno po druhém požáru. Současný štít pochází ze třetí přestavby Pardubic - z doby klasicistní.
dům čp. 77 na Pernštýnském náměstí
dům čp. 77 na Pernštýnském náměstí, středověká studna.
U Bílého koníčka, dům čp. 60 na Pernštýnském náměstí.
U Bílého koníčka, dům čp. 60 na Pernštýnském náměstí.
U Bílého koníčka, dům čp. 60 na Pernštýnském náměstí.
U Bílého koníčka, dům čp. 60 na Pernštýnském náměstí,
dům s restaurací „U Bílého koníčka“. V jeho přízemí je sklípková klenba.
Pernštýnské náměstí
Měšťanské domy na malebném náměstí a v přilehlých uličkách nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století v podobě kamenných ostění a portálů a zvláště zbytků malovaných nik v atikových štítech nad původně jednopatrovými domy. Raná renesance zanechala své svědectví na typických obloučkových štítech domů, přestavěných tehdy na dvoupatrové, jakož i ve zbytcích maleb na několika domovních fasádách a především v četných terakotových ostěních. Většina domů ovšem dostala vnější výzdobu při úpravách v době baroka, rokoka, klasicismu, empíru a později. Mezi nimi vyniká proslulá fasáda domu U Jonáše z konce 18. století. Pardubická radnice je historizující přestavbou starších domů, pocházející z let 1892 až 1894. Morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1695 ozdobil v roce 1775 Jakub Teplý nákladnou pískovcovou balustrádou, do níž vkomponoval vedle heraldické výzdoby a symbolů českého lva i postavy domácích světců.
Kostel Zvěstování Panny Marie
Kostel Zvěstování Panny Marie
zbytek městské hradby
městská hradba
barbakán zámku zvaný Příhradek
Pernštýnská ulice
dům čp. 11 v Pernštýnské ulici
dům čp. 11 v Pernštýnské ulici
dům čp. 10 v Pernštýnské ulici
dům čp. 10 v Pernštýnské ulici
dům čp. 9 v Pernštýnské ulici
Pernštýnská ulice
Pernštýnská ul. čp. 41
Kostelní ulice
Kostelní ulice
Kostelní ulice
Zámecká ulice
barbakán zámku zvaný Příhradek
brána Příhrádku
barbakán zámku zvaný Příhradek
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
- zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Pardubice, říjen 2014.

Popis

Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV.
O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období.

zdroje: http://www.ipardubice.cz/historie/

http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/turisticke-informace/pamatky-a-jina-zajimava-mista/historicke-jadro-mesta/

http://www.atlasceska.cz/pardubicky-kraj/kostel-sv-jana-krtitele-pardubice/

Nejstarší stopy pobytu člověka zde můžeme sledovat od mladšího paleolitu tedy již od 40.000 př. n. l.. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj liduprázdný. Poté přišli Slované, kteří zdejší kraj začali obydlovat od 8. a 9. století. Osídlení se rozvíjelo zejména od 2. poloviny 12. století v době vrcholící středověké kolonizace. Blízkost hradišť v Hradci Králové a Chrudimi rozvoji osídlení velmi pomáhala.
První historická zmínka o Pardubicích dokazuje existenci kláštera cyriaků. Ten byl založen po roce 1255. V listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 se dokládá existence kláštera. Ve 13. století se zde nacházela vodní tvrz. Držitelem území tehdy byl Kojata z Mostu.
Jako nejstarší držitel tvrze a snad i zakladatel je na přelomu 13. a 14. století uváděn Půta z Dubé. Jeho synové vyměnili v polovině 20. let 14. století Pardubice za hrad Vízmburk s Arnoštem z Hostýně. Ten byl prvním známým předkem pánů z Pardubic. V letech 1332 – 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili rozvoj městečka, které od nich převzalo do znaku i jejich erb. Díky němu a jeho synovi také roku 1340 povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město. Páni z Pardubic ztratili Pardubice roku 1391 ve sporu s králem Václavem IV. Majitelem se stal Hanuš z Milheimu.
Po smrti Hanuše z Milheimu roku 1405 se stali majiteli Pardubic páni z Kunštátu a Poděbrad. Na počátku husitských válek tu často pobýval Viktorin Boček z Kunštátu, otec krále Jiřího z Poděbrad. Po Viktorinově smrti roku 1427 se Pardubic zmocnil moravský šlechtic Hynek Hlaváč z Mitrova. Od něj je koncem husitských válek koupil Diviš Bořek z Miletínka. Zabral rozsáhlý majetek a na Kunětické hoře začal stavět hrad. Pardubice spojil s majetkem klášterů. Jeho potomci toto panství neudrželi. Vlastníkem kunětickohorského panství se stali synové krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec panství roku 1491 prodali Vilémovi z Pernštejna. Ten koupil i panství pardubické od Divišových dědiců. 8. září 1498 dal král Vladislava II. městu 1. privilegium – na jarmark.
Zásluhou Viléma z Pernštejna byl vybudován rybniční systém Pardubicka. Po jeho smrti roku 1521 zdědil majetek v Čechách mladší syn Vojtěch. Po smrti Vojtěcha roku 1534 ho získal jeho starší bratr Jan z Pernštejna. Na sklonku svého života se dostal do finančních potíží, způsobených neuváženou úvěrovou politikou. Při dělení majetku připadly Pardubice nejstaršímu Janovu synu Jaroslavovi. Ten je však musel z důvodů zadlužení roku 1560 prodat panovníkovi. Součástí komorního majetku zůstaly až do sklonku feudalismu. Od konce 15. století probíhala přestavba. Město a zámek byly koncipovány jako jeden celek, propojený obranným systémem. Dochovalo se opevnění zámku – čtyřúhelníkový sypaný val s rohovými rondely, obklopený vodními příkopy.
Z pozdně gotické architektury představují unikátní památku evropského významu malované niky domovních štítů. Pocházejí z doby obnovy města po obrovském požáru z roku 1507. Ve městě se renesance prosadila až při rekonstrukci po dalším požáru z roku 1538. Byl stejně ničivý, jako předchozí – z města zbylo jen 7 domů. Především bylo použito zdobené terakotové okenní ostění a portály. Pozdně gotická jádra měšťanských domů byla zvýšena o druhé patro. Podoba Pardubic v roce 1602 je zachycena na kresbě J. Willenberga.
Roku 1710 byl založen kostelíček Sedmibolestné Panny Marie na Výstrkově. V roce 1760 byla vystavěna první radnice.
Pardubicko pocítilo potřebu dopravních spojů. Zásadní význam měla stavba železniční trati Olomouc – Praha, která byla zahájena roku 1843. První vlak projel Pardubicemi 20. srpna 1845. Po vystavění dalších tratí se staly Pardubice železniční křižovatkou. 4. srpna 1849 se Pardubice staly krajským městem a v letech 1850 – 1855 byly sídlem jedné z krajských vlád. Na Pardubicku vznikaly četné podniky. Slibný rozvoj regionu byl v 70. letech ochromen následky hospodářské krize. V posledních desetiletích 19. století byly položeny základy sportovní tradice Pardubic. 5. listopadu 1874 se jel 1. ročník Velké pardubické steeplechase. V posledních dvou desetiletích 19. století se zde úspěšně rozvíjela průmyslová výroba. Roku 1892 byla postavena nová radnice.
Na počátku 20. století byly Pardubice průmyslovým městem. Město se měnilo, protože hospodářský rozvoj ovlivnil jeho výstavbu. Vznikaly nové obytné čtvrtě a veřejné budovy. S Pardubicemi jsou spojeny i počátky letectví – v dubnu 1910 zde vzlétl Ing. Jan Kašpar. Válečný konflikt roku 1914 přerostl v 1. světovou válku a rozvrátil hospodářství celé monarchie. V Pardubicích byla roku 1915 postavena největší vojenská záložní nemocnice Rakousko-Uherska na ploše 800.000 m2, tzv. karanténa. V ní se léčilo na jeden milión raněných a nemocných vojáků. Demonstrace dostávaly od roku 1917 politický charakter. V Pardubicích 7. června 1918 maďarská hlídka zastřelila tři občany. Další události následovaly 14. října. Byla vyhlášena generální stávka, při které byla i v Pardubicích proklamována samostatná republika. Vznik československého státu přivítali pardubičtí občané v odpoledních hodinách 28. října 1918. Poté upevnily Pardubice své postavení východočeského centra. K tradiční výrobě mlýnských strojů, kávovinových náhražek, rafinérie minerálních olejů i k rodící se tradici výroby perníku, přibývala další odvětví, která získávala významné postavení. Vznikla elektrárna, rozšířila se síť bankovních služeb a Pardubice se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství pro východní Čechy. Město zůstalo „sídlem“ velké vojenské posádky a důležitým železničním uzlem. Pardubice se staly jedním ze správních center německé okupační správy i jedním z významných ohnisek odboje. Od roku 1941 zde operovala z Anglie vysazená parašutistická skupina připravující atentát na R. Heydricha. Po vyzrazení postříleli fašisté na popravišti zřízeném „Na zámečku“ obyvatele Ležáků, kde byla ukryta vysílačka „Libuše“, spolupracovníky parašutistů a další. Roku 1944 se staly Pardubice cílem tří náletů anglo-amerického letectva - 21. července, 24. srpna a 28. prosince. Měly vyřadit místní rafinérii minerálních olejů a letiště. Počátkem května 1945 se na Pardubicko rozšířila vlna povstání. 8. května předal velitel německé posádky zprávu Pardubic do rukou národního výboru, 10. května sem vstoupily oddíly sovětské armády a partyzánů.
Náměstí má obdélníkový tvar, domy jsou vystavěny v renesančním stylu. Výjimku tvoří jen budova radnice. Nejstarší radnice stávala na severozápadním rohu Pernštýnského náměstí. Dalším objektem, který sloužil jako městská radnice, byl dům na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1759 město zakoupilo dům, který stával v místech dnešní radnice. Ten byl nejprve přestavěn. Na konci 19. století přestala prostorově vyhovovat, proto se hledalo nové místo pro radnici. Nakonec však byla radnice roku 1892 rozebrána kámen po kameni a spolu s ní zbourány i 3 okolní domy. Od roku 1895 zde stojí nová radnice tak, jak ji známe dnes.
Náměstí vévodí Zelená brána, která je dominantou Pardubic. Mistr Paul, stavitel pana Vieléma z Pernštejna, ji nechal postavit roku 1507 asi v poloviční výšce. Po požáru roku 1538 byla dříve nazývaná „Brána ku Praze jdoucí“ mistrem Jiříkem z Olomouce vystavěna až do výšky 59 metrů. Nad gotickou branou, která vede do Bartolomějské uličky jsou dnes vidět tři výjevy pozdní gotiky. Znázorňují panoše, šaška a šlechtičnu. Jsou ze 16. století a v době baroka byly zazděny a objeveny až při rekonstrukci roku 1909. Další dominantou náměstí je Morový sloup. Roku 1680 Pardubice zachvátil. Jen zde tehdy zemřelo 5.000 lidí. Roku 1695 byl tedy postaven morový sloup. Je 6 metrů vysoký. Na jeho vrcholu se nachází Panna Marie stojící na srpku měsíce. Od roku 1777 doplňuje sloup rokoková balustráda se čtyřmi světci a korunními znaky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/pardubice/

Období

říjen 2014

Statistiky

  • 108 fotek
  • 20 se líbí

Fototechnika

Panasonic DMC-LX3

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Pardubice, říjen 2014.
Komentáře Přidat